David Navara

nejlepší český šachista
na světovém žebříčku na 24. místě (ELO 2722)

O kolečko víc

[10.03.2010 08:48:40]

 Česká jedenáctka na mistrovství Evropy

Jak nejspíše víte, letošní mistrovství Evropy jednotlivců a jednotlivek (mně to přechylování opravdu nějak nejde) se koná v chorvatské Rijece. Pořadatelům se podařilo zajistit rekordní cenový fond a cenově dostupné ubytování, což se odrazilo na startovní listině. V mužském turnaji měl 95. nasazený hráč rating 2600 a ženský turnaj byl také velmi silně obsazen. Z České republiky startovaly mezi ženami Katka Němcová, Soňa Pertlová a Olga Sikorová, mezi muži Viktor Láznička, Zbyněk Hráček, Jirka Štoček, Vlasta Babula, Vojta Plát, Petr Partyš, Bivoj von Mähren a já. Nestartoval Jára da Cimrman, ale pokud za něj sponzoři uhradí poplatky Evropské šachové unii a organizátorům, mohl by se příští rok na startovní listině objevit. Slovensko zastupují Sergej Movsesjan (jeho přítelkyně Julia Kočetkova se účastní ženské soutěže), IM Marián Jurčík a GM Mrva, mezi ženami WGM Zuzana Borošová a WGM Mrvová.

 Dopravu a výběr ubytování jsme se snažili v rámci české výpravy koordinovat, ale podařilo se nám to jen částečně. Nakonec jsme se téměř všichni ubytovali v hotelu Adriatic 1, případně v jeho levnějším dvojčeti Adriatic 2. Šesti z nás Šachový svaz uhradí náklady prakticky v plné výši. (Jedná se o účelovou dotaci, takže levnějším ubytováním bychom svazový ani vlastní rozpočet nevylepšili.) Ještě bych měl napsat, že hotel Adriatic se nacházel ve městě Opatija nedaleko od moře a že do hracího sálu nás dopravoval oficiální autobus.

 Zatímco na ubytování jsme se celkem shodli, dopravu jsme řešili různě. Původně se očekávalo, že Zbyněk Hráček pojede vlastním autem, ale okolnosti mu v tom zabránily. Naštěstí se Zbyněk a Vlasta domluvili s panem Partyšem, který je na místo dovezl a zúčastnil se turnaje. Olga Sikorová s manželem a s dcerou také přijela autem. Bylo zřejmé, že všichni se do aut nevejdeme, proto většina z nás ostatních musela cestovat jinak. Vlaková doprava by trvala okolo šestnácti hodin se dvěma přestupy, což je na můj vkus trochu mnoho. Letecká doprava sice má své nevýhody, ale tentokrát jí řada z nás dala přednost. Záhřeb sice není úplně při cestě, ale organizátoři slíbili zajistit odtamtud rozvoz hráčů do hotelů. Ti prozíravější si koupili letenky dříve, ostatní (jako třeba já) až na poslední chvíli. Zarezervoval jsem si poslední dostatečně levnou letenku a až potom jsem si všiml, že na přestup ve Vídni mám při cestě tam jen 40 minut, při návratu dokonce pouhou půlhodinu! V tu chvíli jsem ale letenku už měl koupenou. Den po koupi jsem se dozvěděl, že na turnaj pojede i Vojta Plát a že ho nejspíše někdo (pan Bivoj von Mähren) sveze autem, ale letenku jsem už zaplatil, takže jsem nejevil chuť nic měnit.

 Myslel jsem, že daným spojem poletím tentokrát sám. Proto jsem byl příjemně překvapen, když jsme se na letišti potkali se Sergejem Movsesjanem a Julií Kočetkovou. (Zároveň to pro mě byla garance, že mi neuletí spoj z Vídně. Do Vídně jsme přiletěli překvapivě brzy. Potkali jsme se tam s Jirkou Štočkem, Katkou Němcovou a mnoha dalšími známými z jiných zemí. Některým z nich zrušili let, jinak by tou dobou už byli v Záhřebu.
 Možná to do zprávy nepatří, ale tentokrát jsem se rozhodl vzít si maličké příruční zavazadlo a téměř vše umístit do podaného. Otec mě varoval, že by kufr kvůli nedostatku času mohl zůstat ve Vídni, tak jsem si pár důležitých věcí vzal k sobě do kabiny. Když jsme přiletěli do Chorvatska, ukázalo se, že otec měl pravdu. Času na přenos zavazadel sice bylo dost, ale zavazadlový prostor se ukázal být příliš malý. Asi tři desítky cestujících včetně Sergeje Movsesjana, Julie Kočetkové a mě tedy musely strávit nemálo času na oddělení ztrát a nálezů. Přítomná úřednice příliš nejevila chuť komunikovat cizím jazykem, což vedlo k dalším časovým ztrátám. Autobus pro účastníky soutěže tedy musel počkat. Potom měl ještě nějakou zajížďku a do hotelu jsme přijeli až někdy před půl jedenáctou. Do pokoje jsem se dostal snad v jedenáct hodin večer, zahájení ani technickou poradu jsem nestihl.

 Hotel je pěkný, nachází se blízko moře, strava je dobrá. Jinak bych ale organizátorům vytkl organizaci dopravy. Jak už jsem napsal, na cestu z Opatije do Rijeky (tedy z hotelu do hracího sálu) a zpět pro nás pořadatelé zajišťují speciální autobusovou dopravu. Slovo "speciální" znamená mimo jiné "zvláštní" a ta doprava opravdu zvláštní byla opravdu zvláštní! Prvního dne k hotelu podle plánu okolo 14.20 přijely dva autobusy. Do prvního jsme se nevešli, do druhého jsme se jakžtakž nacpali. Sergej nám potom vyprávěl, že řidič prvního autobusu říkal, že si není jistý cestou. I my jsme se trochu divili, kudy náš řidič jede. Potom jsme se rozjeli z hotelu směrem od hracího sálu, protože ulice byla jednosměrná. Následně jsme sice z jednosměrky odbočili, ale za chvíli jsme opět vjeli do Opatije (což bylo správně) a zabočili zpět směrem k hotelu (což byla hrubá chyba). Začali jsme se bavit o šachové terminologii pro danou situaci. Já jsem navrhl lavírování, ale někdo (snad Zbyněk Hráček?!) správně poznamenal, že to bude spíše dvojí opakování pozice. Každopádně jsme se vrátili zpět na zastávku, což se odráží i v názvu tohoto povídání. Na autobus čekalo přibližně osm opozdilců, z nichž se do autobusu tři beztak nevešli. Přeplněný autobus potom vyjel směrem k hracímu sálu. Tím ale dobrodružství neskončilo, protože se po cestě porouchal, takže jsme museli vystoupit a nějakou dobu čekat na náhradní. Ke hracímu sálu jsme přijeli asi šest minut před plánovaným začátkem utkání Cesta nám tak trvala asi hodinu a hrozila nám i kontumace za pozdní příchod. Organizátoři sice odložili začátek utkání o dvě a půl minuty, ale ve srovnání se ztracenou půlhodinou to bylo směšně málo. Měl jsem určité problémy s hledáním čtvrté šachovnice, protože nebyla na kraji ani na pódiu. Kdyby mě zkontumovali, podal bych protest a zaplatil kauci sto eur. Asi bych uspěl. Igor Kurnosov si prý před vstupem do sálu ještě zapálil. Přišel pozdě, ale podařilo se mu přesvědčit organizátory, že to nebylo vlastní vinou, takže se vyhnul kontumaci. V dalších dnech už autobusy jezdily celkem normálně, pokud nepočítáme neohlášenou změnu stanoviště před třetím kolem. Do hracího sálu jsme ale přijížděli tak půl hodiny před začátkem utkání, což nebylo po chuti asi téměř nikomu. Skupinka Čechů se na třetí kolo dopravila autem, ale narazila na nečekané potíže. Jak se ukázalo, parkování v přilehlých garážích bylo placené. Protože do začátku utkání nezbývalo mnoho času, řidič (Petr Partyš) se dostavil k partii a po úvodním tahu se zeptal rozhodčí, zda smí přeparkovat. Ta mu to ale nedovolila, takže mu nezbývalo než partii vzdát. Před čtvrtým kolem jsem se dozvěděl, že řada hráčů podepsala petici za zrušení "pravidla nulové tolerance" (ohledně příchodu na partii. Možná by se to mohlo nazývat "pravidlo maximální netolerance". Evropská šachová federace neumožňuje měnit pravidla za chodu soutěže (i když i to se před pár lety stalo), ale slíbila se daným tématem v budoucnu zabývat. Pokud jde o můj názor, pravidlo je zbytečně přísné, možná dokonce úplně zbytečné. Hráči by měli chodit na partie včas, ale nemá cenu je za pozdní příchody tak přísně trestat. Je sice správné zdravit známé a být k lidem vlídný, ale naštěstí nepotřebujeme žádný zákon, který by nám to předepisoval. A podobných příkladů bych mohl uvést více.

 Hrací místnost je prostorná, nemusíme se u partií tísnit. Jedná se o nějaký sportovní stadión. Teď už se mi nechce příliš popisovat podmínky, tak jen přidám jednu historku. Pro lidi, kteří mě příliš neznají, doplním, že mám dost špatnou paměť na obličeje. Po výhře v prvním kole jsem se chystal k odchodu. Došel jsem k šatně a tam se na mě usmála nějaká slečna a natáhla ruku. Už si nepamatuji, zda jsem si myslel, že mi blahopřeje k výhře, nebo že mě zdraví, ale každopádně jsem jí ruku podal. Když ale řekla (anglicky nebo spíše chorvatsky) "Dobrý den! Vaše číslo, prosím!", pochopil jsem, že se jedná o šatnářku, která mi chce vydat kabát.

 Jinak když jsem se večer po úvodní partii vrátil do pokoje, ztracený kufr tam na mě už čekal. Příliš jsem s ním nemanipuloval, jen jsem si vyndal pyžamo. Okolo půl desáté jsem šel spát. Za chvíli někdo z personálu hotelu zaklepal na dveře a zeptal se mě, zda jsem měl dvě zavazadla. Odpověděl jsem mu, že jsem měl jedno a že mi stačí. O něco později zaklepal ještě Sergej Movsesjan. Ukázalo se, že personál doručil jeho zavazadlo omylem na můj pokoj a že já jsem si toho nevšiml. Sergej se nezlobil, naopak se ještě omlouval, že ruší v takovou pozdní dobu. Až budete hledat člověka s naprostým nedostatkem pozorovacího talentu, vzpomeňte si na mě!

Než jsem se odhodlal uvedené řádky zkontrolovat a zveřejnit, uplynulo pár dní a má zpráva je opět zastaralá. Teď bych asi měl napsat ještě něco o výsledcích, ale to si můžete přečíst i jinde. Ze svých partií téměř jistě něco někde zveřejním, ale to může počkat. Jen zmíním, že v prvním kole Petr Partyš porazil Maďara Krisztiána Szabó (ELO 2510), což bylo velké překvapení. Z Čechů zatím nejlépe hraje Jirka Štoček, který proti silným soupeřům nasbíral 3 body ze 4 partií. Sergej Movsesjan a Zbyněk Hráček mají stejně bodů. Z českých a slovenských žen si zatím nejlépe vedou Olga Sikorová a WGM Mrvová se dvěma a půl body.

 Tentokrát se jedná spíše o zprávu než o esej, úvahu nebo jiný literární útvar. Proto tentokrát na konci nečekejte žádnou pointu. Rád bych nějakou předvedl, ale pokud možno na šachovnici. Mohl bych toho napsat ještě mnoho, ale během turnaje nemám až tolik volného času. Proto doufám, že se o zpravodajství postará někdo jiný, zatímco já se budu soustředit na šachovou stránku. Například na šachovou stránku www.praguechess.cz.