David Navara

nejlepší český šachista
na světovém žebříčku na 24. místě (ELO 2722)

Pozdě, ale přece aneb Czech Open s měsíčním odstupem

[25.08.2010 09:21:14]

 

Tento blog měl vzniknout už zhruba před měsícem, kdy jsem si napsal předběžné poznámky. K jeho zrodu tehdy ale nedošlo. Příčinou nebyla má lenost, ale spíše pocit, že celý text by byl nějak plytký. Nevím, zda jsem měl pravdu, nebo zda šlo pouze o projev špatné nálady; to musíte posoudit sami. Pokud si chcete přečíst stručný a úderný text, musíte si počkat na další příspěvky. Teď se mi ale zase chce o něčem psát, a proto jsem se ke svým poznámkám vrátil. Snad nepíši zbytečně.

Účast na pardubických turnajích v rapid šachu jsem slíbil pár měsíců před začátkem soutěže, ale nakonec jsem málem nehrál. Hlavního turnaje jsem se zúčastnit nechtěl kvůli určité nechuti hrát otevřené turnaje, kvůli případným zářijovým státnicím (které jsem nakonec složil už 2. července, ale v době rozhodování jsem ještě snad ani nevěděl, že předposlední letošní termín nebude v květnu) a kvůli plánované dovolené s rodiči v Jizerských horách.

Ve skutečnosti všechno dopadlo trochu jinak. Po návratu z řecké ligy jsem onemocněl, nejspíše to byl zánět dutin (krycím jménem sinusitida). Příčinu bych hledal v teplotním rozdílu mezi venkovní teplotou (okolo 35 stupňů) a teplotou v letadle (15 až 20 stupňů) při cestování z Řecka, ale nejsem lékař a faktorů určitě bylo více. Po několika dnech jsem navštívil svou lékařku a začal jsem brát antibiotika. Pardubické organizátory jsem znepokojoval psaním e-mailů zpochybňujících mou účast. (Připadalo mi přeci jen lepší znepokojovat organizátory a nakonec v případě uzdravení přijet - což se také stalo - než je nechat v klidu a v případě trvající nemoci den před soutěží oznámit, že hrát nebudu.) Nevím, nakolik pomohla antibiotika, ale během několika dní jsem se víceméně uzdravil a do Pardubic jsem odjel v celkem normálním stavu. Mezitím jsem ale stihl nakazit svou matku, takže plánovaný pobyt v Jizerských horách jsme museli odsunout na později a v době hlavního pardubického turnaje jsem byl doma.

Na cestu vlakem z Prahy do Pardubic jsem se oblékl poněkud nedbale - na sobě jsem měl asi 8 let staré tričko Czech Open a také jinak (například čtením učebnice) jsem připomínal spíše chudého studenta než špičkového šachistu. (Nesnažím se vypadat chudě, ale ani na sebe nechci upoutávat pozornost jakožto mistr republiky nebo x-tý hráč světového žebříčku. Na dotazy ohledně svých zájmů odpovídám pravdivě, ale jinak mi spíše vyhovuje, když o mně cizí lidé nevědí, že hraji šachy.) Když jsem při koupi jízdenky do Pardubic říkal, že nechci jet Pendolinem a paní za přepážkou odpověděla, že to je jasné, netušil jsem, zda nenaráží i na můj neupravený zevnějšek. Nastoupil jsem do vlaku a otevřel jsem si knížku. Celý vagón nebyl rozdělen do kupé, uspořádáním míst k sezení připomínal spíše autobus. Přesto jsem se po chvíli dal s paní, která seděla naproti mně, do řeči. Rozhovor byl pro mě zajímavý, protože mi zase připomněl, že jiní lidé mají problémy, které já nemám. (Platí to samozřejmě i naopak.) Ta paní pocházela tuším z Ostravy, pracovala v Praze jako pokladní v hyper- nebo supermarketu a vykládala, jak je v hlavním městě drahé bydlení a jak je obtížné v dnešní době něco ušetřit. Myslím, že měla pravdu. Byla sympatická, ostatně chudoba cti netratí. Ačkoliv nejsem příliš štědrý člověk, uvažoval jsem, zda jí při rozloučení nemám dát stokorunu, ale odradily mě od toho dvě myšlenky. Zaprvé proto, že jiní lidé by ty peníze potřebovali ještě více. Zadruhé proto, že ta paní se o období socialismu vyjadřovala na můj vkus až příliš pěkně. Nemám právo lidi soudit a přátelím se (nebo přinejmenším vycházím dobře) s mnoha lidmi, kteří měli k minulému režimu více či méně kladný vztah, ani nepopírám, že se leccos po roce 1989 také zhoršilo, ale když mi někdo řekne, že měl za socialismu plat 4 000 (nebo 4500) Kč a že mohl cestovat bez velkých problémů, a to občas i na Západ (snad jsem její slova pochopil správně a příliš je nezkreslil), tak mi v hlavě přeci jen zasvítí varovné světélko. Nic proti komunistům nemám, ale přeci jen mi bývají nějak sympatičtější lidé, kteří se za minulého režimu měli špatně a teď dobře, než ti, u kterých je tomu naopak. Ale je to jen můj názor (odpovídající jednomu hlasu ve volbách) a samozřejmě vždy záleží na konkrétních okolnostech, které jsou u každého člověka jiné.

Někteří lidé mě považují za dost uzavřeného člověka, ale výše uvedené řádky ukazují, že není tak snadné mě charakterizovat a že zařazení do škatulky bývá spojeno (nejen v mém případě) s určitým zkreslením. Dokonce i ve svém šachovém klubu (Mahrla Praha) mohu působit dojmem určitého elitáře, protože pokud mám tu možnost, po dohrání partie a její analýze se vydávám domů co nejdříve a vysedávání v restauraci považuji na přílišnou časovou investici. Na druhé straně v situacích, kdy není třeba investovat žádný čas, obvykle bývám celkem společenský a rád si s lidmi povídám. Pro kapitány mého družstva tak muselo být značným překvapením, že jsem se při extraligovém zápase v Pardubicích dal po partii při čekání na oběd do řeči se štamgasty, kteří mě viděli v televizi a chtěli se mě na něco zeptat. Potom mi dokonce proti mé vůli zaplatili jídlo (v ceně okolo 90 Kč), ale o to jsem ani nestál - připadá mi divné, že by mi měl někdo platit jídlo nebo mě sponzorovat, když se jako šachista uživím celkem slušně. Nechci žít z cizích darů, ale z vlastních výdělků. Zjevně se tu projevil vliv Všechnopárty - na tento pořad se mě lidé ptali v Pardubicích nejen v dubnu při extralize, ale ještě v červenci při turnaji. Vedle dokončení studia a probíhajícího turnaje to bylo asi mé nejčastější téma hovoru. Myslím si, že není má zásluha, že jsem právě ve Všechnopárty byl ve své životní formě, ale o tom napíši snad až někdy jindy. Pokud se mi bude chtít.

Vraťme se ale k turnajům. Zdá se mi, že do Pardubic téměř nikdo nejezdí jenom hrát šachy. Já tam celkem často chodím plavat na Sluneční pláž vedle Ideonu, rád se tam po delší době setkám se známými a popovídám si s nimi. Ale dění na šachovnici mi samozřejmě není lhostejné, alespoň pokud se jedná o "moji" šachovnici. Na "místo činu", tedy do ČEZ Arény, jsem přijel v pondělí v brzkém odpoledni, odjezd jsem naplánoval na čtvrteční večer nebo páteční ráno. Hlavní turnaj začínal až v pátek odpoledne, ale zůstávat v Pardubicích déle se mi nechtělo, přestože tam pobývám rád. Už v pondělí jsem uvažoval o tom, že bych se šel koupat, ale nechtěl jsem riskovat se zdravím, tak jsem raději odpoledne strávil na pokoji čtením. V úterý ráno jsem se vydal na stadion zahrát si turnaj ve Fischerových šachách. Tentokrát jsem ale nehrál příliš dobře. Ve druhém kole jsem prohrál v 18 tazích s Julií Kočetkovou, která hrála svůj první turnaj. Partii se mnou sehrála výborně, ale potom se jí už tolik nedařilo. Potom se mi podařilo vyhrát čtyři partie po sobě, takže jsem získal vyhlídky na (spíše nezasloužené) vítězství. K tomu bych musel bílými porazit Sergeje Movsesjana. Loni se mi to podařilo, letos pro změnu vyhrál partii i celý turnaj Sergej. Musím uznat, že naprosto zaslouženě. Stejně zaslouženě se stal přeborníkem ČR Martin Petr, který mimochodem také hrál v této disciplíně svou první soutěž. Fischerovy šachy prostě mají s těmi normálními velmi mnoho společného. Na mě zbylo čtvrté místo, které ale mělo i jednu výhodu - nemusel jsem domů vozit žádný další pohár. (Martin Petr cestoval domů ještě téhož večera na kole a pohár proto dočasně uschoval u Pavla Šimáčka.) Na vyhlášení pan Mazuch poděkoval Sergejovi a mně, že jsme dali k dispozici své jméno, což u mě vyvolalo otázku, zda to znamená, že teď někdo může používat mou identitu.

Ve Fischerových šachách se tentokrát naplno projevil Navarův zákon schválnosti: Pokud zapisujete partii, nebudete se na ni soustředit nebo budete hrát pomalu a vznikne něco, co byste raději v písemné podobě nikdy neviděli. Pokud partii nezapisujete, nedáte dohromady průběh nebo alespoň pořadí tahů či časové spotřeby. Zdálo se mi, že mám protipříklad. Ve Fischerových šachách jsem sehrál a zapsal velmi zajímavou partii. Už druhého dne se ale zákon schválnosti projevil i s dodatkem: "Pokud zapíšete zajímavou partii, stejně ztratíte partiář." K tomu není co dodat. Partii jsem zrekonstruoval, ale nejspíše trochu nepřesně a bez spotřeb času.

Abych nezapomněl... Během turnaje ve Fischerových šachách došlo kvůli poryvům větru k výpadku proudu a celý sál se ponořil do tmy (nebo spíše do šera, abych nepřeháněl). Přerušili jsme hru a začali jsme se mezi sebou bavit. Během těch deseti minut jsem si s ostatními povídal mimo jiné o španělské obraně (z hlediska Fischerových šachů se jedná o naprosto neškodný rozhovor) nebo o tom, že právě v budově spojené s energetickou firmou dojde k výpadku elektřiny. (Ve skutečnosti k němu došlo snad i jinde a tentokrát to bylo celkem pochopitelné - tuším, že venku byla bouře.) Ten postřeh mám od otce, já jsem k němu jen žertovně dodal, že bych to neměl říkat nahlas, nebo nebudu hrát příští rok na Kampě zápas.

Možná bych o tom neměl psát, ale v mnohých pardubických turnajích došlo k mírnému snížení cenového fondu. U turnaje v rapid šachu, hraného též jako otevřené mistrovství republiky, pak snížení bylo vyšší, protože Šachový svaz tentokrát kvůli nutným úsporám nemohl soutěž finančně podpořit. Takové šetření podporuji, ale je pravda, že rozdíl oproti minulým letům byl velký. Kdysi jsem si z turnaje v aktivním šachu odvezl za první místo 22 000 Kč (z toho 7 000 jako 1. cenu pro mistra ČR), tentokrát si vítěz odvezl jen 10 000 Kč. Ale všichni se musíme někdy uskrovnit - doufám, že i manažeři Sazky. Propozice jsem si přečetl pořádně a věděl jsem, do čeho jdu. Zároveň se ale nedivím mnoha známým, kteří tentokrát rapid šach z nejrůznějších důvodů nehráli a šetřili síly na hlavní turnaj.

Abych projevil alespoň trochu vděčnosti, nezbývá než poděkovat panu Chládkovi, který turnaj v rapid šachu v minulých letech sponzoroval. Myslím si, že je správné, že před nedávnem poukázal velký finanční obnos handicapovaným a ne špičkovým šachistům. I když mě v této souvislosti napadla poťouchlá myšlenka, že profesionální šachisté ty peníze potřebují více, protože handicapovaní sice mívají podstatně omezené možnosti pracovního uplatnění, ale přeci s určitým výběrem, zatímco profesionální šachista se v žádném jiném povolání uplatnit nemůže... Občas se trochu křečovitě snažím být vtipný, tak doufám, že jsem tím nikoho příliš neurazil.

Už nějak příliš dlouho píši o penězích, měl bych změnit téma. Ve středu jsem měl v podstatě volný den, hrát se začínalo až v 18 hodin. Uvažoval jsem, jak volný čas využiji. Jako obvykle jsem nevymyslel nic originálního - dopoledne jsem dvě hodiny plaval v bazénu, odpoledne jsem (už poněkolikáté) navštívil pardubický zámek a rozprávěl pro média se slečnou Levínskou, tiskovou mluvčí festivalu. Bylo horko slunečno, vnitřní bazén byl uzavřený a ve vnějším jsem se trochu spálil, ale přesto si myslím, že plavání bylo pro mě ze zdravotního hlediska méně škodlivé než případná účast v turnaji v superbleskovém šachu (3 minuty na partii), o které jsem také uvažoval. Rozhodl jsem se odreagovat se od neúspěchu ve Fischerových šachách jinak a šetřit síly na rapid turnaj. Před hrou jsem ještě rozebíral své fischerovské partie. Petr Pisk mě naštěstí při náhodném telefonátu (snad šlo o mou reakci na zmeškaný hovor) upozornil, že se nehraje až od půl sedmé, jak jsem si myslel. Sice bych stejně přišel okolo 18.05, ale i těch pět minut by mi mohlo chybět. Tím spíše, že se tentokrát hrálo jiným tempem. Místo třiceti minut jsme měli jen polovinu (důsledek ekonomické krize?!), ale zato s přídavkem deseti (pokud mě paměť neklame) sekund na tah. To považuji za rozumné řešení, bez přidávání času někdy závěr partie vypadá dost zvláštně. Divácky bývá atraktivní, hráčsky přinejmenším na jedné straně nikoliv.

Pardubický turnaj v rapid šachu je vzácně spravedlivý. První den se hraje teoreticky až do deseti hodin večer, druhý den už od devíti hodin ráno. Ať tedy chodíte spát a vstáváte pozdě či brzy, daný harmonogram Vám nebude vyhovovat! Tuto vzácnou spravedlnost překoná už jen jeden turnaj - bleskový maraton. Ale o tom nic osobního napsat nemohu, nikdy jsem ho nehrál. Tentokrát jsem večerní i dopolední směnu zvládl dobře, ale výsledek jsem si pokazil v té odpolední. O tom píši níže...

Pauzy mezi koly jsem trávil obvykle v rozhovorech se známými (i s neznámými). V Pardubicích samozřejmě potkávám dost přátel a přítelkyň, ale zase ne až tak mnoho. Občas se mi tam stává, že dlouho bloudím sálem, než narazím na povědomou tvář. Do určité míry to ale je způsobeno mou špatnou pamětí na obličeje a někdy také tím, že někdy nemám nasazené brýle.

Když měl Sergej Movsesjan hrát s IM Prokopčukem, tak jsem mu řekl, že jsem jeho soupeře zhruba před 13 lety v bleskovém turnaji porazil. Proti svému zvyku jsem ale poněkud netaktně zavtipkoval, že se od té doby možná zlepšil (je o 7 let starší než já). V osmém kole jsem ale s IM Prokopčukem hrál já. Partii jsem nezvládl a prohrál. Jestli soupeř hraje stále zhruba stejně dobře, znamená to, že hraji hůře než v roce 1997?

V pátém kole jsem měl bílé figury se Sergejem Movsesjanem a v šestém jsem dostal opět stejné barvy. Zeptal jsem se žertovně Sergeje, zda ví, že když člověk zaplatí autorům Swiss Manageru (to je prohram pro losování švýcarského systému) 10 eur za rok, bude častěji hrát bílými. Potom jsme se na dané téma chvíli vážně i nevážně bavili. Poznamenal jsem, že letos zatím mám oběma barvami zhruba stejnou bilanci (dvě prohry černými jsem měl teprve před sebou) a Sergej se mě vtipně zeptal, zda myslím v rámci své profesionální kariéry, tedy od dokončení studia. Narážka na můj předchozí status "poloprofesionála" to byla vtipná a výstižná, šachům jsem se i při studiu věnoval dost. Ale to studium někdy opravdu bylo docela složité a také mě stálo dost úsilí.

Před sedmým kolem jsem dělil zhruba první až desáté místo. Po obědě mě čekala partie s IM Pridorožným (ELO asi 2550). Tu jsem sehrál opravdu špatně a zmiňuji ji jen proto, že soupeř ji vyhrál tak, že po posledním tahu měl na hodinách téměř stejně času jako na začátku! Sice s bonusy, ale ani tak to není zvykem.

K poslednímu kolu jsem nastupoval s pěti body z osmi partií a bez nadějí na finanční cenu. Vzpomněl jsem si na nechvalně známé případy odstoupení za chodu turnaje. Měl bych dodat, že Rauf Mamedov tentokrát poslední kolo za podobné situace sehrál. Asi mu někdo vysvětlil, že odstoupení z turnaje tady je vnímáno hůře než třeba v Americe. (Alespoň si to myslím, ve Spojených státech jsem nikdy nebyl.) Před závěrečným kolem jsem se bavil s panem Krouželem a panem Vokounem z pražské Pankráce. Pan Kroužel mi řekl, že pro ně je cílem uhrát alespoň 50 procent a že se k tomu cíli oba postupně blížili. Já jsem dodal, že se také blížím k padesáti procentům. Pan Kroužel opáčil, že já už jich ale dosáhnout nemohu. Odvětil jsem mu, že to je za dané turnajové situace má jediná útěcha. Poslední partii jsem vyhrál, dostal jsem dvě věcné ceny (jako třetí Čech a celkově dvacátý) a vydal jsem se na cestu domů. Cestovní a pobytové náklady pokrylo 625 Kč, které jsem vyhrál ve Fischerových šachách. (Ubytování po dobu turnaje jsem samozřejmě měl hrazené.) Závěrem děkuji panu Královi z šachového oddílu Praha Vršovice (přesný název neznám) a dobrému příteli pana Mahrly (přesné jméno je "Ing. Josef Mahrla") za batoh. Nemohl se dívat na tašku, ve které jsem si nosil k šachovnici pití, partiáře a další věci, tak se rozhodl problém vyřešit dárkem. Snažil jsem se mu ho vrátit, ale nenechal si to rozmluvit. Ale teď už určitě nic nepotřebuji, takže mi prosím nic nedávejte, příště bych o tom nenapsal už ani řádek. A hlavně mi nedávejte mat - o tom psát opravdu nechci!

 

zobrazeno(8104x) | příspevky(14x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

06.10.2010 18:55:24 | Tobi

Ač si myslím, že zastání se pana Navary není v tomto případě vůbec nutné - vždyť přeci dialog mezi ním a panem Šťastným je přátelského charakteru, plný omluv za hnidopišství ze strany jedné, plný uctivého vysvětlování ze strany druhé a především pak plný zajímavých postřehů, sdělených tou nejslušnější formou, jakou se nesouhlas vůbec sdělit dá – článek, na který odkazujete, nepříteli puristů, je velmi pěkný a všeříkající. Líbí se mi, protože z něj cítím lidskost  ...nějak jsme ale my přispěvatelé pod tíhou nutnosti vysvětlit jeden druhému, kdo používá lepší češtinu, zazdili původní téma článku, totiž Czech Open. Za sebe tedy říkám: „Díky pane Navaro, že jste reportáž z něj napsal, jelikož nikomu jinému z šachových blogistů za to zřejmě tento turnaj nestál a já myslím, že je to velká škoda“.

06.10.2010 15:38:01 | nepřítel puristů

Zde výstižný text o tom, co je to kultivovaná čeština (tím se zastávám pana Navary):

http://www.gasbag.wz.cz/tema/rocnik4/cislo14/14-08.htm

27.09.2010 23:15:05 |

No (až se sem zase dostanete), pane Navaro, doby, kdy Vás nebude nikdo potřebovat, se (já - 57 let) snad nedožiji. Samozřejmě narážím na rozhovor pro oficiální stránky olympiády. Tedy, Čapek je trochu v českém prostředí přeceňovaný, což nic nemění na přání, abyste si zahrál s Topalovem (realistické), Carlsenem (vzhledem k úrovni družstva ne moc pravděpodobné) nebo Ivančukem (budu přát). J.Š.

16.09.2010 09:32:14 | noELO

 

Vážený pane Navaro,
váhal jsem, mám-li dále pokračovat v psaní, trochu se mi zdá, že se dopouštím jakéhosi „stalkingu“, tedy obtěžování celebrity. Asi si úplně nerozumíme, má poznámka se více než gramatiky „an sich“ týkala Vaší osoby, nějak jsem nečekal, že se spojení futura s dokonavým slovesem „dopustíte“ právě Vy… Protože jsem jeden z nejneúprosnějších šachových příznivců v Česku, čtu vše, co se šachu a šachistů týká, a o Vašem blogu to platí dvojnásob. Tudíž mi neuniklo, že se Vaše psaní vyznačuje kromě zajímavého obsahu mimořádnou jazykovou úrovní. Mám na mysli nejen gramatiku, ale především kreativitu a jazykovou hravost, kterou obdivuji, protože sám mám povahu a schopnosti pouhého jazykového korektora. Takže formulace, která (z mého subjektivního pohledu) znásilňuje ducha češtiny, mě překvapila a nepřiměřeně jsem zareagoval.
Výraz „zvěrstvo“, kterého jsem se byl dopustil (rád žertem používám neexistující předminulý čas, stejně jako Vy jste někde, pamatuji-li se správně, uvažoval o čase pobudoucím), je samozřejmě expresivní. Ale skoro bych na něm trval, on náš milý Ústav pod tlakem jazykově necitlivé veřejnosti připouští leccos. Pokračuji odkazem a citátem:
Ve výkladových slovnících češtiny je sloveso soustředit (se) hodnoceno jako dokonavé, tzn. že přítomnými tvary: soustředím (se), soustředíš (se)… by mělo vyjadřovat čas budoucí (podobně jako zajistím, položím). Pokud bychom chtěli vyjádřit čas přítomný, měli bychom užít tvary slovesa nedokonavého soustřeďovat (se): tato práce se soustřeďuje na… Slovník spisovného jazyka českého uvádí kromě slovesa soustředit (se) dalších 18 sloves s předponou sou-. Všechna běžně užívaná (např. souhlasit, soupeřit, souviset apod.) jsou nedokonavá. I to může být důvod, proč někteří uživatelé sloveso soustředit (se) chápou jako sloveso nedokonavé a na základě toho, jak dokládá praxe,
stále větší měrou volí tvary budu (budeš, bude, …) se soustředit. Zatímco u jiných předponových sloves na -it (naučit, pověřit, vyvrcholit, začlenit) jsou tvary budu se naučit, budu pověřit… naprosto nepřijatelné, tvar budu se soustředit dnes už za nekorektní považovat nelze.
Připadá mi, že autor příspěvku nebyl zcela přesvědčen o tom, co napsal, byť i skončil kategorickým „nelze“. Myslím, že to sloveso nelze pokládat za neurčité z hlediska vidu, pokusím se dát příklad. Představte si, že sedíte za stolkem v Chanty-Mansijsku před partií s GM Carlsenem (Kramnikem, Ivančukem…) a někdo k Vám přistoupí a snaží se zapříst hovor např. o slovesném vidu. Asi byste odpověděl: Promiňte, právě se soustřeďuji na zahájení partie s panem X…, nikoli „právě se soustředím…“ Samozřejmě, přiměřená odpověď by byla „jděte do p….e“, ale tu u Vás nepředpokládám.
Máte pravdu, že výraz „zrušuje se“ znásilňuje jazykový systém češtiny, ale vyskytuje se jen ve Sbírce zákonů – a i pozitivní právo někdy znásilňuje spravedlnost, takže se nelze divit. Naproti tomu „akcie se obchodují“ je nejen legální, ale i normální, pro vyjádření pasiva se v češtině zvratný opis užívá běžně. Jinak rým „herce – hertze“ (aj.) mě jednoznačně okouzlil, jak jinak.  
Shrnutí jazykové polemiky: nejde mi o překlepy nebo banální chyby, např. Slováci shodu podmětu s přísudkem nemají, taktéž přizpůsobili rod přejatých slov (ten dátum, ta téma apod.) vlastnímu jazyku a jako rodilý Čechoslovák s tím nemám problém. Některé specifické rysy češtiny (a mnoha dalších slovanských jazyků) však považuji za kulturní dědictví, které by se narušovat nemělo. Vedle slovesného vidu je to osobité užívání zvratných přivlastňovacích zájmen – věty jako „dej to na své místo“ nebo „ponechal ji svému osudu“ na mne, dovolím-li si slovní hříčku, působí až příliš „zvratně“. Další častou hrůzou je zdvojování tvarů komparativu přídavných jmen (více navštěvovanější, méně přesvědčivější apod.)
Doufám, že jsem se tentokrát nedopustil žádné mluvnické ani stylistické chyby (jako v minulém příspěvku opakováním slovesa „připadat“ v jednom souvětí). Závěrem nelze než Vám přát, abyste měl možnost si na první desce s pány Aronjanem, Carlsenem, Ivančukem nebo Kramnikem zahrát. Tedy samozřejmě nejen Vám, ale vám (družstvu).
Hodně štěstí. J.Š.

10.09.2010 06:57:35 | David Navara

Dostal jsem informaci, že jsem v textu zapomněl nebo nedokončil část věty "Na druhé straně se mi ale zdá", tak si ji prosím odmyslete. Smazat z příspěvků ji totiž neumím.

08.09.2010 06:51:51 | David Navara

Vážený pane Šťastný, děkuji za reakci. Já klidně uznám, že jsem použil méně spisovnou formu nebo formu na hranici spisovnosti, ale ten výraz "zvěrstvo" mi připadal nadsazený. Přeci jen o otázkách spisovnosti rozhoduje (tuším) Ústav pro jazyk český. (Souhlasím ale, že někdy téměř musí ustoupit pod tlakem převládající jazykové praxe.) Také mi některé uznané tvary připadají jako zvěrstva ("zákon se zrušuje", "akcie se obchodují"), ale když se to tak říká a je to uznané, o co mám svůj názor opřít? Mohu tvrdit, že tvar "zrušuje se" nezapadá do jazykového systému, ale dost nepravidelností najdeme také u naprosto běžných spisovných slov jako "být", "člověk", "dítě" a dalších. Samozřejmě se můžeme při obhajování názoru na nesprávnost některých slovních tvarů opřít o tradici, ale na druhé straně je nepopiratelné, že jazyk se musí alespoň trochu měnit.

 Také bych rád psal jazykově korektně, ale v době, kdy lidé běžně píší nesprávné i/y a kdy se dělají mnohem větší chyby, mi otázka dokonavosti slovesa "soustředit se" nepřipadá prvořadá. Jinak samozřejmě souhlasím, že mladá generace nevládne češtinou tak dobře, jako tomu bylo u generací předchozích. Na druhé straně se mi ale zdá. Jinak pokud jde o Ódu na Dopplerův jev, i tam jsem použil některé hovorové a snad i obecněčeské výrazy jako "herka", "desítka" (míněno pivo) a jednou jsem tam stylisticky nevhodně v jedné větě zopakoval kořen slova. Uznávám, že i mým textům by občas mírný korektorský zásah pomohl, ale zatím mám zkušenosti spíše opačné - korektoři už několikrát odstranili nějaké mé drobné žertíky typu "abych se neopakoval a nepsal stále totéž" nebo "Teplota ovzduší se obvykle blížila ke třiceti stupňům, zejména pak shora.". Českým jazykem vládnu celkem slušně, ale mám v této oblasti jen mírně nadstandardní vzdělání, což jsem si i při psaní tohoto textu několikrát uvědomil. Jednak při použití uvozovek a teček v předminulé větě, jednak při tvoření adjektiva "obecněčeský". Také dělám chyby, ale pokud je udržím v rozumných mezích, nevidím na tom nic tak špatného. Pokud jde o ty uvozovky, tak také vím, že bych měl správně používat české uvozovky, ale jejich hledání v editoru by mě asi stálo dost času, tak se z lenosti držím těch nastavených.

06.09.2010 21:22:31 | noELO

Pane Navaro, vím o tom, že i ÚJČ tohle zvěrstvo považuje za (vynuceně) korektní variantu   - jazyková poradna ÚJČ je má oblíbená stránka, asi chtějí jít s dobou a připouštějí i tohle. Ale ten (určitě nespravedlivý a hnidopišský) příspěvek jsem napsal proto, že od Vás bych tohle spojení nečekal, jako od autora básně opěvující Dopplerův jev apod. Je to prostě generační problém, sám, nejsa jazykovým akademikem,  považuji za nedokonavé sloveso "soustřeďovat se", jehož potenciální existenci nemůže vyvrátit ani ÚJČ se svou autoritou - rozdíl mezi armádou skutečnou a šachovou nechápu... . Představte si formulaci "nesoustředíte se na ni" nebo "nemůžete se na ni soustředit"  - připadá mi, že pokud Vám první formulace nepřipadá výstižná, berlička v podobě modálního slovesa je ideálním řešením.

Soustřeď(uj)te se na šachovou tvorbu - ale Vaší zdvořilosti si vážím. Samozřejmě tím míním to, že odpovídáte na vše nepodstatné. Jiří Šťastný, Pardubice - zastyděl jsem za anonymitu.

 

06.09.2010 13:31:38 | David Navara

Děkuji za reakce, podíval jsem se na ně až teď. Pana/paní noELO bych požádal o specifikaci - poslal jsem e-mail s kopií daného souvětí do poradny při jazykovém ústavu a tam mi řekli, že tvar "budeme se soustředit" je v pořádku. Ani k jiné části zmíněného souvětí mi tam nic kritického nenapsali. Takže buďto ani nevím, kde ta chyba je, nebo tam žádná není a paušální kritika mladé generace není na místě. (I když uznávám, že znalost češtiny se zhoršila.) Neptal jsem se přesně, ale osobně mám pocit, že sloveso "soustředit se" v daném významu může mít oba vidy - soustřeďují se možná vojska, ale lidé se snad mohou soustředit dokonavě i nedokonavě, nebo ne?!

31.08.2010 23:40:47 | noELO

Mimo téma: "Pokud zapisujete partii, nebudete se na ni soustředit nebo budete hrát pomalu... "  - pokud autor jako (jinak) vynikající stylista a inteligetní člověk, kterého jako šachový příznivec obdivuji, pojí gramatické futurum s dokonavým slovesem, není jazyku českému pomoci... prostě zvěrstva jsou u mladší generace vžitá bez ohledu na vzdělání. Škoda.

28.08.2010 09:04:50 | Prokopka

Není ten život někdy komický?  Na počátku cesty málem darujete stokorunu, na konci sám dostanete batoh.

27.08.2010 12:05:58 | Bond(James)

No v té všechnopárty jsi rozhodně byl "v životní formě", o tom žádná

Ale v Pardubicích bohužel ne

Každopádně přeju životní formu na nastávající olympiádu

26.08.2010 23:19:08 | Jan V.

Pane Navaro, jsou lidé, kteří se za minulého režimu měli špatně a teď se mají buď špatně nebo dobře. Lidé, kteří se měli dobře se nyní mají velmi dobře.

25.08.2010 22:41:06 | UBoot

 

25.08.2010 20:52:14 | Vojta

 Davide stojíš si dobře ve španělské lize jsi dobrý hráč ty je tam ještě potrápíš,ukaž jim co umíš,ted už vyhraješ všechno hodně štěstí-oni se tě bojí

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox