David Navara

nejlepší český šachista
na světovém žebříčku na 24. místě (ELO 2722)

Můj výlet do Litvy (1)

[14.12.2010 15:15:05]

 

Pozvání

Vše začalo na šachové olympiádě. Zremízoval jsem partii posledního kola, poté jsem z pochopitelných důvodů na chvíli odešel a za pár minut jsem se vrátil, abych rozebral se soupeřem partii. Snad právě tehdy mě Michal Konopka informoval, že na mě čeká jistý pán s pozváním na turnaj v aktivním šachu. Tím člověkem byl pan Jonas Sidabras, prezident litevské šachové federace (snad) a někdejší spolužák (nebo "skorospolužák") Michala Konopky ze studií v Moskvě. Jednalo se o pozvání na Mikenasův memoriál, což byl turnaj pořádaný ke stému výročí narození slavného litevského velmistra a rozhodčího. Ten mimo jiné roku 1985 rozhodoval i mezi zápas o mistra světa mezi velmistry Karpovem a Kasparovem.

Vraťme se ale do olympijského hracího sálu, vrátil jsem se tam přece i já. Nerad lidi nechávám čekat, ale přeci jen jsem se rozhodl nejprve rozebrat partii s GM Adamsem, obojí najednou se vyřídit nedalo. Po partii jsem se pokusil pana Sidabrase vyhledat, ale při své slabé paměti na tváře jsem nedosáhl úspěchu. Pro jistotu jsem alespoň nechal svou vizitku litevskému velmistru Šulskisovi a požádal ho, aby můj e-mail předal dál. Už jsem odcházel, když se pan Sidabras znovu objevil. Domluvili jsme se, že mi pošle informace a já se nějak rozhodnu. V Litvě jsem dříve nebyl a pozvání bylo celkem zajímavé, ale na druhé straně ne natolik, abych pozvání bez váhání přijal.

Zanedlouho poté jsem dostal od litevského velmistra Rozentalise e-mail s podrobnějšími údaji o soutěži. S velmistrem Rozentalisem se známe z řecké a polské ligy, možná proto mě podruhé oslovil právě on. Po určitém váhání jsem se rozhodl nabídku přijmout. Jedním z motivů bylo i to, že když na mě pan Sidabras na olympiádě musel čekat, bylo by vůči němu nehezké nabídku nakonec odmítnout. Kromě toho jsem si říkal, že by bylo zajímavé navštívit další zemi. Při svém rozhodování se často řídím spíše emocemi než kalkulacemi. A nevidím na tom nic tak špatného.


 

Přílet

Organizátoři mi slíbili proplatit letenku do 250 eur, nevelké startovné a naději na velkou cenu. Nejprve jsem musel řešit, jak se dostat do Vilniusu. Koupil jsem si letenku polské společnosti Lot s přestupem ve Varšavě. To sice není příliš pohodlné, ale přímý let s ČSA byl o něco dražší, tak jsem se rozhodl za cenu mírného nepohodlí organizátorům (a možná i sobě) snížit výdaje. Let do Vilniusu byl bezproblémový. Jen trochu nechápu, proč ve Varšavě v obecně přístupných prostorách letiště nebyly koše na tříděný odpad, zatímco uvnitř odletové haly byly naopak téměř všude, takže jsem nevěděl, kam vyhodit špinavý ubrousek. Možná jsem ty druhé koše prostě přehlédl, nevím. Podle mě by bylo nejlogičtější umístit koše na tříděný odpad do místa, kde se lidé kvůli novým předpisům potřebují zbavit plastových láhví. Když už ty láhve museli zahodit, tak jim potom koše na plasty až tolik nepomohou.

Na letišti mě vyzvedl velmistr Rozentalis a zavezl mě do hotelu. Vlastně se jednalo o klášter, který ale nyní sloužil už jen jako hotel. Jeho minulost připomínal název Domus Maria. Budova stála v centru města, což bylo z hlediska turistiky velmi výhodné.


 

Prohlídka města

Do Litvy jsem přiletěl v pátek, odcestoval jsem v pondělí. Podle původního plánu jsem měl hrát pětikolový rapid turnaj šesti účastníků a případně ještě jednu až dvě bleskové partie. Tři účastníci byli pozváni přímo, tři se měli kvalifikovat z otevřeného přeboru Litvy v rapid šachu. Harmonogram původně byl rozložen do dvou dní, na sobotu i neděli. Později ale došlo ke změně, takže jsem v sobotu měl vlastně volný den. S radostí jsem využil nabídky velmistra Rozentalise, který mně a příbuzným velmistra Gdańského (jeho manželce a bratranci) ukázal město. Velmistr Gdański zatím hrál otevřený přebor Litvy v rapid šachu. Z tohoto devítikolového turnaje tři hráči postoupili do nedělního finále, kde se utkali se třemi pozvanými hráči, konkrétně s velmistry Běljavským, Rozentalisem (nejsilnějším litevským hráčem) a mnou.

Možná bych ještě měl napsat, proč velmistr Rozentalis ukazoval město právě nám. Jednak proto, že to je ochotný, přátelský a sympatický člověk, jednak kvůli kontaktům z polské ligy. Velmistr Gdański je v polské lize mým oddílovým kolegou a velmistr Rozentalis při mé nepřítomnosti jednu sezónu také hrál za naše družstvo. Častěji ale hraje za družstvo Polonia Warszawa, ostatně v polské lize dva cizinci zároveň nastoupit v jednom zápase za stejné družstvo nemohou. Výměna hráčů a hráček mezi družstvy Varšavy a Katovic probíhá oběma směry, ale vztahy obou celků jsou přesto (nebo proto?!) dobré. Alespoň pokud vím.

Pokud mohu věřit Wikipedii, Litva má přibližně 3 300 000 obyvatel. Vilnius je hlavním městem, žije tam přes 560 000 obyvatel. Další informace už mohu potvrdit sám. Ve Vilniusu je hodně kostelů - katolických, pravoslavných i jiných. Mezi pamětihodnosti patří i místní synagoga. Dříve jich bylo podstatně více, ale druhou světovou válku přečkala jediná. Žádnou mešitu jsem ve městě neviděl. Zajímavé bylo, že v Litvě měly ambasádu v jednom domě Řecko a Turecko, jen každá z obou zemí měla vchod na jinou stranu. Velmistr Rozentalis řekl, že to je jako na Kypru.

Ještě pár dní před naším příjezdem bylo v Litvě příjemné podzimní počasí, ale těsně před turnajem nastoupilo ochlazení. V Čechách a v mnoha dalších evropských zemích ostatně také. V neděli někdo konstatoval, že se každý den ochlazuje o dva stupně. Podotkl jsem, že je tedy dobře, že turnaj netrvá týden. Velmistr Běljavskij ještě pamatuje soutěže trvající okolo měsíce, což neopomněl v této souvislosti zdůraznit. Vraťme se ale k sobotě.

Zatímco jsme se procházeli městem, v otevřeném turnaji se rozhodovalo o jedné finanční ceně a o třech postupových místech v nadcházejícím finále. Turnaje se zúčastnili i dva hráči s ratingem nad 2600 a řadu dalších silných velmistrů. Ti papírově nejsilnější se ale v těžkém turnaji kupodivu na medailové stupínky nedostali. Tím ale nechci nijak snižovat úroveň medailistů. Jsou to také velmi silní hráči, mají rating okolo 2500 a přinejmenším Alexander Šimanov určitě hraje silněji.

Po večeři jsem spěchal na pokoj, abych nezmeškal organizační schůzku účastníků finálového turnaje. Zahnul jsem za roh a rozběhl jsem se do schodů. Potom jsem si ale všiml, že přibližně o 8 schodů výše proti mně šla skupinka lidí. Lekl jsem se, omluvil se, zakopl a natáhl se na schody. Vypadalo to dost nebezpečně. Nějaká dívka úlekem vykřikla. Ke srážce nedošlo, rozestup byl dostatečný. Já jsem dopadl na ruce a téměř nic se mi nestalo, jen jsem se s mimořádnou silou kopl do palce. Podařilo se mi zlomit si nehet. Celkem nic se nestalo, ale zakrvácel jsem nejedny ponožky a spotřeboval všechny nabalené náplasti. Pokud to totiž nevíte, obvykle si s sebou na cesty beru i věci, které tam téměř nikdy nepoužívám. Například hřeben nebo mýdlo. (Mýdlo samozřejmě používám denně mnohokrát, ale téměř vždy hotelové.) Já vím, že bych neměl tolik spěchat. Vím to stejně dobře, jako stovky miliónů lidí vědí, že nemají pít nadměrné množství alkoholu, kouřit nebo se rozčilovat. A přesto svůj problém neřeším, podobně jako ho neřeší většina z nich.

Spěchal jsem zcela zbytečně. Poslední kolo otevřeného turnaje ještě trvalo docela dlouho a vyhlášení také nenásledovalo okamžitě. Zahrál jsem si pár dvouminutových partií s GM Gdańským a ještě předtím jsem z nedostatku jiných podnětů běhěm čekání na vyhlášení vymyslel teoretickou novinku. Dalšího dne totiž první čtyři účastníci finálového turnaje měli sehrát vyřazovacím systémem jednu až dvě partie se šesti minutami bílého a povinností vyhrát proti pěti minutám černého. Jelikož se jednalo o Mikenasův memoriál, byl jako tématické zahájení předepsán Mikenasův systém, tedy 1.c4 Jf6 2.Jc3 e6 3.e4. Mimochodem, tento systém je spojen snad i se jménem GM Flohra. Napadlo mě na 3...c5 zareagovat tahem 4.g4. Bílý chce bojovat o centrální pole tahem g4-g5 nebo alespoň zahrát Sg2, d3, f4 a hrát na královském křídle. Není to úplný nesmysl, například kooperativní varianta 4...d5 5.exd5 exd5 6.g5 Je4? 7.cxd5 Jxg5? 8.h4 s výhrou. Prověrka s počítačem ukázala za černého jednu cestu k malé převaze a řadu cest k přibližnému vyrovnání, ale ta varianta mě beztak lákala, když jsem zjistil, že to ještě nikdo přede mnou podle mé databáze nehrál. Bleskové partie totiž měly být (a také byly) vysílány v televizi v přímém přenosu. A já jsem velmi toužil sehrát něco neobvyklého, jedinečného, prostě fascinovat! A samozřejmě také vyhrát, ale doufal jsem, že to není v rozporu s předchozím přáním. Nakonec se mi splnilo jen jedno z toho, ale nebudu předbíhat.

V sobotu po turnaji se konala informační schůzka hráčů, jejímž jednacím jazykem byla ruština. (Důvodem bylo složení účastníků.) Ke třem pozvaním se připojili velmistři Zagorskis, Rausis a Šimanov. Asi bych měl uvést, že velmistr Rausis dříve žil v Lotyšsku, ale nyní reprezentuje Českou republiku. Více času ale momentálně tráví v Alžírsku, kde se věnuje trenérské činnosti. O postupujících rozhodlo až pomocné hodnocení.

Velmistr Běljavskij před losováním figur správně navrhl, že jedním z pomocných hodnocení by měl být vyšší počet partií sehraných černými kameny, protože v pětikolovém turnaji tento faktor nabývá na významu. Návrh byl přijat.


 

Turnaj

V neděli jsme po snídani přešli do hracího sálu. Mám pocit, že to byla radnice. V předsálí tou dobou byla výstava maleb nahých žen. (Nejednalo se o žádnou pornografii, ale o umění.) Někdo z účastníků vtipně poznamenal, že možná právě proto bude část turnaje natáčet televize. Souběžně s naším turnajem se v hotelu Domus Maria konalo otevřené mistrovství Litvy v bleskovém šachu, takže jsme na začátku hráli v prázdném sále. Partie ale byly přenášeny přes internet do celého světa (s výjimkou zemí, v nichž internet je buďto zakázán, anebo z jiného důvodu nefunguje). Odpoledne se ale ale sál zaplnil téměř k prasknutí.

Turnaj jsem zahájil prohrou s GM Běljavským bílými figurami. Potom jsem porazil velmistry Rozentalise a Rausise, kterým se nedařilo. Po třech kolech vedl Alexander Šimanov se 2,5 body, o půlku méně jsme měli GM Běljavskij a já. Slovinsko-ukrajinský velmistr ale měl pomocné hodnocení (Sonnenborn) čtyřikrát vyšší než já, čtyři proti jedné! Kdybych to neviděl, nevěřil bych, že něco takového je možné. V dalším kole jsem hrál rozhodující partii s vedoucím hráčem. Ten černými snadno vyrovnal a nabídl remízu. Já jsem ale pochopitelně pokračoval ve hře a nakonec se mi podařilo po oboustranných nepřesnostech zvítězit. Velmistr Běljavskij tou dobou hrál remízovou koncovku s GM Rausisem. Nejspíše chtěl hrát na výhru, ale dostal se do potíží a nakonec partie skončila vítězstvím mého (částečného) krajana. Nic proti velmistru Běljavskému nemám, ale přiznávám, že v tu chvíli mě jeho prohra potěšila, protože mi otevřela cestu k vítězství. Rozpomněl jsem se na své matematické vzdělání, vytáhl jsem z kapsy saka papír s tabulkou a spočítal jsem si, že remíza v posledním kole mi při libovolných výsledcích stačí k prvnímu místu, protože při rovnosti bodů budu mít lepší Sonnenborn. Kdo by to o kolo dříve mohl tušit? Ještě bych možná měl dodat, že finanční ceny se při rovnosti bodů nedělily. Nepovažuji to za správné řešení, ale mělo svůj důvod a pravidla byla pro všechny stejná. Tím důvodem byl již zmíněný fakt, že první čtyři hráči potom odehráli ve světle kamer bleskové partie se stanoveným zahájením. V těch se už nehrálo o peníze, ale vítěz dostal od exmistra světa Anatolije Jevgeněviče Karpova speciální sérii krásných dřevěných šachů.

Vraťme se ale k turnaji. Organizátorovi a velmistru Rozentalisovi jsem řekl, že vím, že mi remíza stačí k prvnímu místu, ale že zkusím hrát na výhru. Nevím, proč by je to mělo zajímat, spíše jsem chtěl, aby lidé věděli, že jsem bojovný hráč a nemysleli si, že neumím počítat. Také mi občas až příliš záleží na tom, co si o mně ostatní lidé myslí. Partii s GM Zagorskisem jsem rozehrál slabě, ale podařilo se mi alespoň vyrovnat hry. Potom jsem dlouho hrál remízovou pozici na výhru, až jsem přepnul strunu a ztratil pěšce. Pozice zůstala v mezích remízy, ale kdybychom měli opačné barvy, hrálo by se ještě dlouho. Velmistr Zagorskis ale ve finále hrál opatrné, solidní šachy. Trochu předčasně zjednodušil pozici a nabídl remízu, kterou jsem pochopitelně přijal. Stejného bodového zisku (3,5/5) dosáhl i Alexander Šimanov. Velmistr Běljavskij získal o půl bodu méně. Měl pravdu - hrál černými o jednu partii více než vítězové! Turnaj nevyšel GM Rozentalisovi, možná mu uškodily organizační starosti.

Po turnaji následovala delší pauza a potom finále. Zatímco dopoledne jsem v prázdném sále klidně chodil a občas s někým prohodil pár vět, odpoledne můj klid kamsi zmizel. Před zraky publika ani tváří v tvář objektivům kamer jsem se necítil dobře. Snad jen při bleskových partiích jsem na to vše dokázal alespoň částečně zapomenout. Před žádnou ze svých dvou finálových partií jsem neuhodl, ve které ruce má rozhodčí figurku, takže barvy v obou případech volili soupeři. Oba si také zvolili černé a oba po povinných tazích 1.c4 e6 2.Jc3 Jf6 3.e4 zahráli 3...d5. Tím pádem jsem nedostal příležitost použít svou novinku v nejlepší možnou chvíli. Chybělo přitom málo, protože kromě 3...d5 a 3...c5 se jiné tahy téměř nehrají. Ve vážné partii svou myšlenku obhajovat nehodlám. První partii jsem hrál s GM Zagorskisem. Rozehrál jsem ji špatně a důsledně jsem ve slabé hře pokračoval, ale nakonec se mi podařilo s ubývajícím časem soupeře zmást a vyhrát. Ve druhé partii jsem hrál s A. Šimanovem, který předtím černými porazil A. G. Běljavského. Se mnou ale ruský soupeř ztratil už v zahájení dva pěšce, nic za ně nezískal a partii okolo 30. tahu musel vzdát. Při přímém přenosu jsem se necítil dobře a vystupoval jsem poněkud nejistě, ale žádného velkého faux pas jsem se snad naštěstí nedopustil. A na malé chyby se tolik nehledí. Turnaj proběhl v příjemné atmosféře, všichni účastníci byli přátelští a hráli korektně. Mezi partiemi jsme se příliš mezi sebou nebavili, ale před soutěži a po ní ano. Po turnaji jsme se s GM Karpovem a dalšími hosty odebrali do místní restaurace na slavnostní banket. Tam jsem se například dozvěděl, že velmistr Běljavskij je také soukromým investorem. Vykládal nám zasvěceně o měnové politice i o dalších ekonomických otázkách. Jeho výklad si snad pamatuji celkem dobře, ale přesto se obávám, že bych při své ekonomické negramotnosti mohl něco poplést. Zaujala mě ale i jedna jeho myšlenka spojená s druhou světovou válkou. Říkal, že zatímco Chamberlain byl obchodník, a proto Hitlerovi věřil, Churchill mu jako voják nevěřil. V obchodě totiž špatná pověst může člověku uškodit, když ho ostatní hráči na trhu budou ignorovat, zatímco ve válce není možné agresora ignorovat, rozhoduje tam spíše vojenská síla než vyjednávání. Původně ta úvaha ale zněla ještě přesvědčivěji. Na banketu jsem se ale bavil i s mnoha dalšími hosty. Dvě paní se mě ptaly, zda netrpím autismem nebo Aspergerovým syndromem. (Viz blog o islandské lize.) Autista určitě nejsem (což jedna z nich i podotkla), ale je pravda, že společných rysů by tu bylo celkem dost. Alespoň někdy.

Během jednoho dne se mi podařilo vyhrát vedle vysoké finanční ceny a téměř půlmetrového skleněného poháru ještě nádherné dřevěné šachy. Při představě zpáteční cesty letadlem jsem z toho ale nebyl až tak nadšený. Šachy na šířku výrazně přesahovaly můj kufr a skleněný pohár se při představě na zpáteční cestu se mnou třásl strachy. Teď tedy trochu přeháním. Ruskému výrobci šachů jsem řekl, že jejich doprava bude obtížná. Mohlo to vypadat nevhodně, protože ty šachy jsou cenné, ale ten pán se neurazil, alespoň nic takového nedal najevo. Nakonec mi pomohl GM Rozentalis, když mě dovedl do poštu. Tam zaplatil přibližně 1500 Kč a šachy poslal domů. Zanedlouho poté mě a velmistra Běljavského zavezl na letiště a tam jsme se rozloučili. Jsa spokojen s vydařeným turnajem, poděkoval jsem a potom jsem vešel do budovy letiště. Tam jsem popřál šťastnou cestu velmistru Běljavskému a rozloučil se i s ním. Tím by celý výlet měl končit. Ale ve skutečnosti tím další příběh zase začíná. Cesta do Prahy totiž nebyla zdaleka bezproblémová. Ale o tom snad až příště.

 

zobrazeno(9486x) | příspevky(9x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

19.01.2019 12:38:37 |

القاضية للتنظيف شركة تنظيف بدبي شركة تنظيف بالشارقة شركة تنظيف بعجمان

شركة تنظيف مسابح في دبي من أفضل الشركات بدبي للتنظيف شركة تنظيف مسابح في دبي القاضية للتنظيف المسابح من أي تلوث شركة تنظيف في دبي مسابح في دبي القاضية للتنظيف تعتبر المسابح واحده من أهم الأماكن التي يتردد عليها الكبار والصغار خصوصا في فصل الصيف ، وبتالي لابد من الحفاظ علي نظفتها والتأكد من خلوها من اي بكتيريا حتي لا تؤثر علي صحة الإنسان ، واعتقد انه في هذه الحالة لابد من الاستعانة بإحدي اdiuhd digd iugd لشركات الرائدة في هذا المجال وتأتي في المقدمه شركة الإمارات وهي الأفضل علي الإطلاق في مدينة دبي للقيام بتنظيف المسابح والتأكد من خلوها من اي جراثيم او بكتريا .vxxxxx44444444777777

17.12.2010 17:04:50 | David Navara

Děkuji, v Říčanech opravdu hrát nebudu. V soutěžích, kde hraji, si opravdu vydělám podstatně více.

16.12.2010 16:18:56 |

 Pěkný článek, David by měl někdy vydat knihu :)

16.12.2010 11:42:31 | joe

ad marek: řekl bych, že pro pana Navaru je klíčové, jestli v turnaji bude víc hráčů s ratingem kolem 2700... jinak, s odpuštěním, první cena 13.000 Kč na týdenním openu je pro hráče s ratingem 2700 (ale ani 2600) nedůstojně málo; asi si Marku děláte legraci, nebo se snažíte zneužít známé dobroty a nejistoty velmistra Navary? to by se pan Navara asi musel zbláznit, aby k Vám přijel (když se dívám na účastníky minulých říčanských turnajů)

16.12.2010 09:14:08 | marek

dobry den pekny blog,pekne napsany...davide nechces si prijet zahrat open ricany 2011 v srpnu?tydeni open,radi by sme te tam videli hlavni cena minimalne 13 000kc myslim ze pekna motivace.

16.12.2010 05:23:40 | David Navara

Děkuji za pochvalu. O zpáteční cestě napíši nejspíše zítra (v pátek), také to vydá na pár stránek. Šachy nafotografovat mohu, ale nevím, zda mohu připojit fotografie. Jednak jsem ještě s digitálním fotoaparátem nepracoval, jednak máme jen jeden a nejsem si jist, zda funguje. Jestli budu mít čas a chuť, podívám se na to.

16.12.2010 02:22:27 | JHK

 Výborný blogi

16.12.2010 00:45:19 | sběratel

Davide, nemohl byste ty dřevěné šachy nafotit a připojit k blogu jejich fotky?

15.12.2010 21:39:20 | noELO

Pane Navaro,  - za všechny poslední příspěvky, které jsem četl souhrnně. Moc se mi líbí, že když už jste se rozhodl psát zde blog, skutečně pravidelně píšete - asi to souvisí s literárními (poetickými) sklony. Přeji úspěch na turnaji Capodanno - nejlépe dělenou první cenu s panem Vasilijem M. Ivančukem  - je to můj nejmilejší šachista, vlastenectví stranou. Myslím, že turnaj má devět kol, tak oběma přeji 8,5 / 9.

Untitled Document

starší články





www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox