David Navara

nejlepší český šachista
na světovém žebříčku na 24. místě (ELO 2722)

Wijk aan Zee 2011 - pokračování napřesrok

[12.02.2011 21:04:27]

 

Když jsem se loučil při svém posledním blogu, psal jsem, že se dlouho neozvu. Svou hrozbu (nebo pro někoho slib, chcete-li) jsem splnil a dopřál jsem si měsíční pauzu. Po návratu z Nizozemska jsem musel komentovat partie a na víkend jsem ještě odjel odehrát jednu partii v katalánské lize. Teď ale mám konečně trochu volnější harmonogram, takže jsem si vedle čtení, rozborů sehraných partií a setkání se známými našel čas i na napsání dalšího článku o turnaji ve Wijk aan Zee. Mé postřehy sice s časovým odstupem sice poněkud ztrácejí na zajímavosti a bezprostřednosti, ale snad i jako sbírka postřehů budou stát za přečtení.

Pokud se budu opakovat, omluvte mě prosím. Nemám chuť po sobě ten minulý blog číst - na počítači je pro mě už několik stránek příliš velkým soustem. Je to zajímavé, ale můj styl psaní se odlišuje od mého čtenářského vkusu. Nejen u psaní článků, ale snad ještě více u komentování partií. Jako čtenáře mě zajímají stručné a srozumitelné poznámky bez přemíry variant, zatímco jako komentátorovi mi neuskutečněné možnosti většinou připadají příliš důležité na to, aby mohly být vynechány. Utěšuji se tím, že nabízím čtenářům osobní vhled do mysli hráče i důležité počítačové korekce. Ale přesto ve mně zůstávají určité pochybnosti o správnosti zvoleného přístupu. Podobně také u počítače nerad čtu několikastránkové texty, ale když začnu psát, většinou mě nějaká myšlenka zaměstná natolik, že jí věnuji celý delší odstavec a odchýlím se od tématu. O čem jsem to vlastně teď chtěl psát?!

Samozřejmě o svém vystoupení na turnaji ve Wijk aan Zee. Minulý blog jsem psal tuším po čtvrtém kole. Uvedl jsem tam, že se o druhém volném dni nezúčastním nabízené sportovní akce, protože znám i jiné způsoby, jak se promočit. Jeden z nich jsem brzy nato nechtěně vyzkoušel. Dopoledne bylo krásné počasí, ale já jsem seděl u počítače. Odpoledne jsem si řekl, že bych se konečně měl jít projít k moři. Když nepůjdu na pláž teď, kdy jindy bych se tam měl dostat? Neodradil mě ani lehký déšť, který postupem času ustal. Postupoval jsem vytrvale a přímočaře vpřed, k jakési přístavní hrázi na obzoru. Mám pocit, že ta cesta trvala zhruba půl hodiny. Viděl jsem zlověstně vyhlížející mraky, ale říkal jsem si, že v případě bouře prostě odejdu od moře na bezpečnější místo. Nakonec jsem k molu opravdu došel. Bylo možné se po betonovém podkladu vydat suchou nohou daleko směrem do moře. Tedy alespoň někdy. Když jsem se tím směrem vydal, začalo pršet. Od moře se právě vraceli na pevninu dva opozdilí turisté. I já jsem pochopil, že za dané situace nemá smysl jít dále. Už po několika krocích směrem zpět jsem pochopil, že jsem své síly přecenil. Kvůli silnému větru kapky padaly šikmo, takže zhruba během půlminuty jsem byl mokrý. Během několika dalších minut mé oblečení vstřebávalo další vodu. Teplota se podle mého odhadu pohybovala okolo pěti stupňů nad nulou. Potom už ji nějak vstřebávat přestalo, neboť už bylo nasyceno. Asi nejrozumnější by bylo schovat se v pobřežním baru a nějakou dobu tam počkat, ale nevzal jsem si s sebou žádné peníze, takže jsem danou možnost rychle zavrhl. Za třicet minut jsem nějak došel (nebo dotekl) k hotelu. Tam jsem se převlékl do suchého oblečení a vypil necelý litr čaje, abych neonemocněl. Jako několikanásobný účastník soutěže bych měl vědět, že si na počasí mám dávat pozor, ale tentokrát má ostražitost polevila. Naštěstí čajová kúra zabrala a podařilo se mi turnaj dohrát, aniž bych onemocněl. Jinak ale tentokrát musím organizátory pochválit - zajistili i pěkné počasí! Na tajemství tohoto úspěchu jsem se jich neptal. Pravda, na první volný den asi zapomněli, ale ve zbytku soutěže se jim podařilo prudký vítr a nepříjemný chlad vykázat do patřičných mezí. Pršelo často, ale já jsem beztak netrávil mnoho času venku.

Vraťme se k turnaji. V pátém kole jsem hrál černými se Zacharem Jefimenkem. V přípravě jsem udělal typickou chybu - k jedné variantě jsem se ještě chtěl vrátit, ale potom jsem na to nějak zapomněl. Výsledkem byla o něco horší pozice. Zachar hrál velmi dobře, podařilo se mu po mé další chybě zvětšit výhodu a nakonec ji proměnit v celý bod. Od té doby jsem si raději úkoly na přípravu psal na papír, abych na nic nezapomněl. V šestém kole s velmistrem Gangulym jsem s přípravou dopadl ještě hůře - nepochopil jsem jemnosti pořadí tahů a dovolil jsem černými hrajícímu soupeři už v zahájení převzít iniciativu. Velmistr Ganguly ale nebyl v nejlepší formě, ostatně právě v té době byl nemocný. Udělal pár chyb, mně se podařilo získat výhodu a partii efektně vyhrát. Byl to takový druh laciné krásy - tu partii jsem hrál spíše efektně než silně, kromě toho jsem v průběhu hry kalkuloval s možností získat za partii kola 250 eur. To se také nakonec podařilo. Na jedné straně je pěkné, že je tvůrčí stránka finančně oceněna, na druhé straně je škoda, že tvorbu ovlivňují úvahy ekonomického rázu. Co je správně? Nevím, nedokáži na tu otázku odpovědět.

Každopádně bylo zajímavé, že zatímco o ceny za krásu jsem svou hrou aktivně usiloval, řádově vyšší prémie za první místa mě nechávaly chladným. Své místo jsem viděl někde na konci první poloviny tabulky. Ani mě příliš nevykolejila porážka s Wesleym So. Ten byl na zahájení připraven lépe než já, také v dalším průběhu hrál iniciativně a zaslouženě zvítězil. Podařilo se mu vyhrát i v dalším kole a dostat se do samostatného vedení. Na prahu druhého volného dne nic nenasvědčovalo tomu, že bych měl skončit o bod před ním. Já jsem v osmém kole zremizoval černými s GM Fressinetem. Ten po dvou porážkách rozehrál bílými remizovou variantu Grünfeldovy indické obrany. Tím mě tak ukolébal, že jsem se pokusil dohrát celou partii s původními 100 minutami, tedy vlastně tempem půl minuty na tah. Trest za tuto nedisciplinovanost přišel záhy. Po minutovém přemýšlení jsem vzal pěšce a těšil jsem se, že cestu k vyrovnání už bude muset hledat soupeř. Velmi brzy, ještě před jeho odpovědí, jsem si ale uvědomil, co jsem udělal. Nechal jsem si jednoho střelce vyměnit a druhého zazdít pěšcovou hradbou. Kdybych přemýšlel o minutu déle, léčku bych obešel a partii bych snadno zremizoval. Takto jsem měl na výběr mezi vyčkáváním a aktivní obranou. Stejně jako obvykle, také tentokrát jsem se rozhodl pro aktivitu a nakonec jsem byl po soupeřově nepřesnosti odměněn dělbou bodu. Příště bych si ale podobné nepříjemné rozhodování raději ušetřil. Stačilo by "sedět si na rukou" a nehrát nevynucené tahy à tempo, pokud tedy stav na hodinách zamyšlení povoluje. Teoreticky tomu rozumím, ale s disciplínou občas mívám problémy. Každopádně jsem nebyl spokojen s tím, jaké chyby jsem se dopustil. Říkal jsem si, že podobně mohou hrát snad počítače, ale že silný hráč by takový tah udělat neměl. Proto mě trochu uklidnilo, když jsem viděl, že tentýž tah už přede mnou zahrál ve stejné pozici mladý francouzský velmistr Feller. Dalšího dne jsem se dozvěděl, že Sebastien Feller je podezřelý z počítačového podvádění v průběhu šachové olympiády. V daném kontextu mě souvislost s jeho partií pochopitelně nepotěšila. Počítače jsou hrozbou pro soutěžní šach, ale ve svých partiích jsem na žádný podvod nenarazil. Nebo o tom nevím. Každopádně podvody tohoto druhu bývají spíše výjimkou a doufám, že tomu tak bude i nadále. Ale technická opatření jako procházení přes elektronické rámy podporuji. Nejhorší je atmosféra nejistoty, v níž nelze poznat podvodníka od neprávem obviněného. Věřím, že se alespoň ty největší podvody podaří odhalit, viníky potrestat a nevinné očistit.

Před volným dnem přijela do Wijk aan Zee paní Votrubová, manželka hlavního rozhodčího. Nechtěla totiž zmeškat organizovaný výlet do Haarlemu, kterého jsem se zúčastnil i já. Na programu byla procházka městem ze zastávkami v několika upravených zahrádkách, dvou restauracích a jednom pivovaru, přičemž na programu byla i ochutnávka místního piva. Organizátoři by raději připravili návštěvu některého muzea, ale jednak se výlet za kulturou pořádal už loni, jednak v pondělí muzea zpravidla mívají zavřeno. (Sice jsem neřekl, o jakém dni se exkurze konala, ale přesto je to z kontextu zcela jasné. V některých oblastech mají lidé nad počítači stále navrch.) Zúčastnilo se celkem 18 osob, z toho 1 hráč A-turnaje (Erwin l’Ami), 2 hráči B-turnaje (Wesley So, já), 2 hráči C-turnaje (Vocaturo, Nyžnyk), pár osob z řad doprovodu a z řad organizátorů a rozhodčích. Už krátce po nástupu do autobusu se ukázalo, že jsem se mýlil i v dalším ohledu - účastníci výletu přeci jen dostali nějaké dárky, například deštník a hrnek. Výlet byl pěkný a proběhl v přátelské atmosféře. Pan Votruba žertoval s Wesleym So, když řekl, že když Wesley čtyřikrát zremizoval a potom čtyřikrát vyhrál, měl by být opatrný, aby čtyřikrát neprohrál. Wesley na to žertem odpověděl, že tentokrát (na rozdíl od předcházejících sérií) zbývají do dalšího volného dne jen dvě utkání, nikoliv čtyři jako do té doby. Trochu předběhnu, když prozradím, že v devátém kole ale skutečně prohrál a postup mu nakonec unikl. Při jeho talentu a pracovitosti by ale postup do hlavního turnaje měl být jen otázkou času. Na závěr jsme se zastavili v restauraci, kde jsme dostali oběd (nebo spíše večeři) o dvou chodech. Menu ale v některých z nás nevyvolalo velké nadšení. Nejprve jsme dostali syrovou šunku (carpaccio) a poté nepříliš uvařený steak s přílohou. Když jsem slyšel některé poznámky Ilji Nyžnyka ohledně menu, tak jsem poznamenal, že se nejspíše jedná o příznak degenerace lidstva. To se už kdysi dávno (název období jsem neuhodl ani po věcné, ani po jazykové stránce) naučilo vařit maso, ale zdá se, že to během svého vývoje některé skupiny zase zapomněly. Později jsem ještě dodal, že rozdíl oproti době, kdy se maso ještě tepelně neupravovalo, je v tom, že dnes se lidé naučili předstírat, že jim takový pokrm chutná. Samozřejmě jsem nadsazoval a chápu, že mnozí lidé mohou mít jiné preference, ale mně syrové maso asi nikdy chutnat nebude. Ostatně svou poznámku jsem pronesl pouze rusky a česky, abych ostatním nekazil chuť. Abych vše shrnul, celý výlet byl příjemným zpestřením a proběhl v dobré atmosféře. Doufám ale, že příště bude na programu i nějaká návštěva muzea.

Někdy o volném dni jsem se podíval na Novoborský šachový server. (Do té doby jsem u internetu trávil poměrně málo času.) Tam jsem si přečetl příspěvek, který mě poněkud "nadzvedl". Někdo tam psal, že asi nemám na to, abych podobné turnaje vyhrával. Sice jsem něco takového před soutěží také řekl a dokonce jsem si to myslel, ale přeci mám pocit, že je něco jiného se takto vyjadřovat o sobě a o někom jiném. Je otázkou, zda se jedná jen o můj pocit nebo o plně odůvodněný názor. Normálně by mě možná taková poznámka rozptýlila, ale tentokrát mě naopak motivovala. Také mě zaujala poznámka jiného čtenáře, který tipoval, že turnaj vyhraje Wesley So a já budu druhý. V tu chvíli jsem měl 50 procent bodů a taková perspektiva vypadala zcela nereálně. Na deváté kolo jsem se připravoval relativně krátce (okolo hodiny, nejvýše hodinu a půl), protože bylo poměrně snadné uhodnout, jaká partie se bude hrát. Před partií jsem přišel do hracího sálu dříve, abych se setkal s FM (nebo Ing.) Modrem a MUDr. Hořejšem, kteří předchozího dne přijeli do Amsterdamu a před devátým kolem dorazili do dějiště turnaje. S panem Modrem jsem se skutečně setkal. Stál v takovém místě, že když jsem si k němu stoupl, překážel jsem při průchodu uličkou. Pan Modr žertem poznamenal, že si uměl stoupnout tak, aby si všichni všimli, že si tam povídá s účastníkem velmistrovského turnaje. Samozřejmě žertoval. Po čtvrthodinovém rozhovoru jsem se přesunul do turnajového sálu. Mým soupeřem byl Wouter Spoelman, papírově nejslabší soupeř. Skutečně se hrála varianta, kterou jsem očekával. Podařilo se mi převést hru tam, kam jsem chtěl. Získal jsem velkou časovou a malou poziční převahu. Potom jsem ale nevěděl, jak pokračovat dále. Připravil jsem kombinaci, ale přehlédl jsem mezitah a dostal se do špatné pozice. Vyhlídka, že po devíti kolech budu mít čtyři body, mě vůbec nelákala. Ve snaze ji zkomplikovat jsem obětoval pěšce. Tím jsem soupeře skutečně překvapil a podařilo se mi získat prothru. Soupeř se dostal do časové tísně, chyboval a zanedlouho se vzdal. Mám pocit, že znakem šachového mistrovství je, když soupeř (mám na mysli především silné soupeře) prohraje, aniž by po partii věděl, kde udělal chybu. Nebo když za chybu považuje tah, který ve skutečnosti nebyl špatný. Nesnažím se své protivníky mystifikovat a po partii jim vysvětluji, kde se podle mě stala chyba (i když to nejednou nedokáži sám určit), ale přesto mi dělá radost, když se dokáži dostat ze špatné pozice do nadějné nebo z remízové do vyhrané, aniž by byl jasně patrný nějaký zlomový bod. Nestává se mi to ale často.

Až po této partii jsem začal uvažovat o boji o první místa. Navzdory své slabé hře jsem totiž ztrácel na vedoucí hráče pouhý bod, přičemž mě čekal poměrně přijatelný los do závěrečných kol. Rozhodl jsem se v desátém kole hrát na výhru, ale lámat jsem pozici nechtěl a remíza by mi příliš nevadila.

V desátém kole mě čekal čínský velmistr Li Čao. Ten byl v turnaji vedle mě asi hlavním přívržencem Grünfeldovy indické obrany. Nasazený byl o dvě místa za mnou, takže zpravidla s dvoukolovým zpožděním vedl druhé kolo teoretických diskusí. Tentokrát jsem chtěl zahrát něco jiného než "zelenopolku". ["grün" = něm. "zelený", "(das) Feld" = "pole"] Nerad totiž hraji stále stejná zahájení. Na druhé straně žádnou z alternativ neznám tak dobře, proto jsem se změny poněkud bál. Překvapení se mi ale vyplatilo. Soupeř rozehrál málo ambiciózní výstavbu, přičemž nezvolil nejlepší pořadí tahů. Navzdory určitým svým ambicím jsem nezvolil nejostřejší pokračování a dal jsem soupeři možnost výměnami pozici zjednodušit. On mi ale z neznámého důvodu obětoval pěšce, nejspíše se někde přepočítal. Převahu se mi nakonec podařilo uplatnit, přestože realizace převahy ani mé nakládání s časem nebyly dokonalé.

Potom následoval poslední volný den. Využil jsem nabídky a vyrazil s pány Modrem a Hořejšem na výlet do tří pěkných vesniček. (Chtěl bych napsat "malebných", ale bych nadsazoval. To slovo si spojuji spíše s ladovskými obrázky než s hustě osídleným Nizozemskem.) Jedna se jmenovala Edam a je místem původu eidamského sýru. Názvy dalších si nepamatuji. Také tento výlet byl pro mě příjemným zpestřením. Po volném dni jsem hrál s francouzským velmistrem Tkachievem. (Ten pochází ze Sovětského svazu, ruská podoba příjmení je Tkačov.) Partie se mi mimořádně vydařila. Natolik, že jsem sám nevěděl, kde soupeř udělal chybu. Okomentoval jsem ji pro ŠachInfo, takže by poznámky zanedlouho měly být dostupné. (Vidíte, už i já používám skrytou reklamu!) Komentoval jsem sice i v tiskovém středisku, ale tentokrát mé poznámky byly poněkud chaotické. Ještě horší bylo, že před (asi) nejzajímavějším momentem jsem byl požádán, abych rychle skončil a uvolnil místo Hikaru Nakamurovi, takže jsem musel závěr partie projít jen velmi zkratkovitě. Hikaru Nakamura v tu chvíli ještě dával novinářům rozhovor (což je samozřejmě v pořádku), takže se ukázalo, že jsem mohl dalších pět až deset minut pokračovat.

Po jedenáctém kole jsem se dostal do vedení spolu s Lukem McShanem, Zacharem Jefimenkem a Wesleym So. Předpověď neznámého fanouška o vítězích turnaje najednou vypadala zcela reálně. Postup do hlavního turnaje měl zajištěný pouze jeden hráč, ale dostaly se ke mně zákulisní informace, podle nichž by měl mít i druhý v pořadí velké vyhlídky na postup. (Jako několikanásobný účastník ohledně vím, že pořadatelé poměrně často zvou i druhého.) Já jsem ale měl mezi všemi kandidáty na postup jednoznačně nejhorší pomocné hodnocení. Proto jsem v předposledním kole s GM Nijboerem hrál na výhru. Soupeř mě strategicky přehrál a mohl získat velkou převahu, v zápletkách se ale nezorientoval, ztratil materiál a brzy se vzdal. Tento turnaj se mu nevydařil.

Před jedním z posledních kol se pan Votruba nechal vyfotografovat se svou paní a se mnou. Jeho žena stála uprostřed, takže poznamenal, že jako rozhodčí je nestranný, protože není vedle mě. Já jsem mu na to namítl, že nestranný není, protože nestojí uprostřed, ale na straně.

Vraťme se ale k turnaji. Ani čtvrtou výhrou v řadě jsem se ale nedostal na první místo, protože Luke McShane v efektní partii porazil Wesleyho So. Před posledním kolem jsme vedli s půlbodovým náskokem na třetího Zachara Jefimenka. Při prohře jsem ale ještě mohl skončit na třetím až šestém místě! Zachar hrál bílými s velesolidním Gabrielem Sargissianem. Poslední partii jsem rozehrál zdánlivě klidně, ale ve skutečnosti jsem neměl v úmyslu rychle zremizovat. Podařilo se mi získat převahu, ale potom jsem znervózněl, zahrál pár zbrklých tahů a umožnil soupeři vyrovnat hru. Ještě jsem dostal druhou šanci, ale nezvolil jsem nejpřesnější pokračování a Luke opět dokázal vyrovnat hru. V tu chvíli skončila nerozhodně partie Zachara Jefimenka, tak jsem se rozhodl vynutit remízu. Kdyby Zachar vyhrál, remíza by pro mě téměř jistě neznamenala postup, protože pozvání tří hráčů z B-turnaje by znamenalo pro pořadatele příliš velký závazek. Když měl soupeř na výběr mezi vynucenou remízou a riskantnějším pokračováním, zamyslel se přibližně na deset minut a potom se šel rozhodčích zeptat na pomocné hodnocení. Ti počítali dalších deset minut, aby mu nakonec sdělili, že mu remíza stačí k prvnímu místo. Jelikož jsme měli stejné výsledky proti téměř všem soupeřům (s výjimkou So, Le Quanga a Nijboera), věděl jsem už před začátkem posledního kola, že nezávisle na výsledcích budu mít při remíze horší pomocné hodnocení! Luke to nepočítal a raději věnoval svou pozornost přípravě na rozhodující partii. Jsem netrpělivý a dvacetiminutové čekání pro mě nebylo příjemné. Potom partie skutečně rychle skončila remízou. Analýza proběhla ve velmi přátelské atmosféře - bylo vidět, jak nás oba šachy i po dlouhém turnaji velmi baví! Viděli to i organizátoři a vedle vítěze pozvali na příští rok do hlavního turnaje i mě. Letošní B-turnaj byl svým způsobem vítězstvím inspirace a radosti ze hry nad důkladností. Luke i já máme leccos společného - oba máme velký talent, trávíme nad šachovnicí méně času než většina konkurentů, nerozumíme tolik zahájení, ale zato většinou hrajeme houževnatě v obraně. Luke donedávna měl náročné zaměstnání, já (asi o trochu méně náročné, ale rozhodně ne snadné) studium. Abych nikoho nemystifikoval, také se někdy na turnaje připravuji dost pečlivě, ale tentokrát to opravdu nebyl ten případ. Příště zase může příprava převážit nad inspirací, uvidíme.

Anglický velmistr hrál v turnaji lépe než já. Mně v některých partiích přálo štěstí, ale o svůj výsledek jsem se musel dost přičinit. Podařilo se mi předstihnout několik dalších hráčů, kteří předváděli velmi kvalitní šachy. Není třeba je jmenovat, výsledková tabulka mluví jasnou řečí. Z výsledků jednoho turnaje ale nemá smysl činit dalekosáhlé závěry, závěrečný bodový zisk pouze přibližně charakterizuje úroveň hry v tomto turnaji. V dalším turnaji může vše skončit úplně jinak a včerejší poražení se mohou stát zítřejšími vítězi. Možná i proto se o výsledky zajímá tolik lidí.

Na závěr turnaje jeden z členů organizační komise připomněl mé pozvání do následujícího hlavního turnaje a chtěl po mně, abych slíbil, že se v příštím roce opět zúčastním exkurze. Už ani nevím, zda jsem to slíbil, nebo ne. Mám v úmyslu se zúčastnit. Pokud tedy nepůjde o plavání se žraloky nebo podobně nebezpečné aktivity.

Tentokrát do Wijk aan Zee přijelo méně českých diváků než v minulých letech - kromě výše zmíněných osob snad už nikdo. Důvodem byla menší vstřícnost vůči novinářům - kartičky opravňující ke vstupu do novinářských místností se vydávaly až na místě. O to více mě překvapilo, když jsem při průchodu vesnicí zaslechl hovořit slovensky dvě ženy, zjevně nešachistky. Uvažoval jsem, zda se jich nemám zeptat, jak se do takového odlehlého místa dostaly. 

 Pánové Modr a Hořejš se vydali na zpáteční cestu autem už po dvanáctém kole. Polovážně říkali, že mi přinesli štěstí, protože během jejich přítomnosti jsem všechny čtyři partie vyhrál. Namítl jsem jim, že mi stejně dobře mohla přinést štěstí paní Votrubová, protože ta také přijela po 8. kole. Pravdu ale odhalilo až poslední kolo - paní Votrubová v Holandsku zůstala, ale já jsem "jen" zremizoval!

Neberte mě teď prosím vážně. Je pravda, že mi společenský kontakt s dalšími lidmi psychicky pomohl a měl blahodárný vliv na mou hru, ale nejsem pověrčivý člověk, který by věřil na vyhrávací propisky a podobné jevy. Na toto téma jsem ostatně žertoval ve svém komentáři pro nizozemský časopis New in Chess, protože po posledním kole jsem ztratil propisku. Komentovaná partie ale má teprve spatřit světlo světa, takže s ohledem na autorská práva raději uvedu jinou podobnou myšlenku, na kterou jsem přišel o něco později. Šachista by na partii měl nosit tři propisky. Samozřejmě jednu vyhrávací. Potom jednu remizovací, protože vyhrávací může dopsat nebo se kapitáni mohou dohodnout na remíze. A potom jednu prohrávací pro případ, kdy propiska dopíše soupeři!


 

 

zobrazeno(14932x) | příspevky(27x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

18.01.2019 18:29:33 | elivyano

 

القاضية للتنظيف شركة تنظيف بدبي شركة تنظيف بالشارقة شركة تنظيف بعجمان

شركة تنظيف مسابح في دبي من أفضل الشركات بدبي للتنظيف شركة تنظيف مسابح في دبي القاضية للتنظيف المسابح من أي تلوث شركة تنظيف مسابح في دبي القاضية للتنظيف تعتبر المسابح واحده من أهم الأماكن التي يتردد عليها الكبار والصغار خصوصا666666666 في فصل الصيف ، وبتالي لابد من الحفاظ علي نظفتها والتأكد من خلوها من اي بكتيريا حتي لا تؤثر علي صحة الإنسان ، واعتقد انه في هذه الحالة لابد من الاستعانة بإحدي الشركات الرائدة في هذا المجال وتأتي في المقدمه شركة الإمارات وهي الأفضل علي الإطلاق في مدينة دبي للقيام بتنظيف المسابح والتأكد من خلوها من اي جراثيم او بكتريا .

 

شركة تنظيف مسابح في دبي من أفضل الشركات بدبي للتنظيف

 

16.02.2011 12:47:12 |

Děkuji za odpověď. Na tu Evropu se už teď moc těším. Váš skalní fanda Jirka Majer.

16.02.2011 08:50:17 | Bond(James)

Omluvte sníženou gramatickou kvalitu předchozího příspěvku, už se mi zase pletou písmenka

16.02.2011 08:47:28 | Bond(James)

No podle mě správný fanoušek je ten, který se na výkon svého oblíbence dokáže podívat kriticky, ať už se mu daří nebo ne. Protože jak podotkl sám David - nejvíc ho nakopne, když mu někdo nevěří .

Takové to plácání po zádech člověka nikam neposune (i když potěší).

Já pokud Davidovi něco vytýkám (a on si to asi moc nebere, proč taky, že?) tak to jsou čistě psychologické záležitosti, konkrétní tahy mu asi při své síle těžko můžu kritizovat. Ale právě pro tento turnaj, kde vítěz bere vše je Davidovův nekompromistní a poněkud dobrodružný styl boje ideální a nakonec to zvládnul .

16.02.2011 00:02:04 | UBoot

 

15.02.2011 22:53:52 | šachistka

Díky za další skvělý blog. Pokud jde o knihu, mně by se líbilo, kdyby kromě partií obsahovala i nějaké povídání.

A pokud jde o kritiku (NŠS), tu neberte vážně, ono je lehké kopnout do někoho komu se zrovna nedaří... Jak se říká, správný fanoušek je ten, který fandí, i když se právě nedaří - a takové máte taky, jako třeba mě :-)

15.02.2011 19:29:48 | koul

Já sem před začátkem turnaje na nss tipoval, že vyhraje McShane, 2. bude David a 3. So.... no nebyl sem daleko od pravdy, vážně ne. A v áčku sem tipl 3 medailisty ale v pořadí Carlsen, Anand, Nakamura... asi bych se měl dát na sázení     

15.02.2011 17:31:34 | David Navara

Děkuji za ohlasy. O víkendech s výjimkou toho nejbližšího budu hrát různé soutěže družstev, ale mám pocit, že on-line bude přenášená nanejvýše jedna z těchto partií. Nechce se mi ještě prozrazovat, kdy a kde nastoupím. Od 22. 3. se bude hrát mistrovství Evropy jednotlivců za účasti čtyř českých zástupců (Láznička, Hráček, Jansa, já). Doufám, že se tam na on-line přenos dostanu.

Pokud jde o důvody, kvůli kterým se mi až tolik nechce psát knihu, jde jednak o to, že to stojí dost času a vyžaduje to cílevědomé úsilí. Kromě toho se nechci chválit (nebývá to vhodné) ani kritizovat (sebekritika láká málokoho a ani já nejsem výjimkou), takže bych si musel dát záležet, abych se přiblížil pověstné zlaté střední cestě. Možná tu knihu napíši, pokud i nadále budu mít relativně dost volného času. Ale slibovat raději nic nebudu.

15.02.2011 10:49:07 | Pavel

to Jana

14.02.2011 19:16:04 | Jana

Těm čtverečkům  nerozumím, ale vždycky když něco napíšete nebo někde hrajete, tak ten můj do toho čučí a je doma klid, někdy mně připadá že je úplně mimo. Minule jsem si přečetla váš blog a potom ostatní. Je to moc hezké čtení. Zdravím Jana

14.02.2011 18:07:27 | skalimoj

Určitě koupím.... bez ohledu na osnovu

14.02.2011 17:47:24 | James(Bond)

Já jen, že s psaním ani s komentováním partií nemáš žádný problém, tvůrčím zápalem zdá se přímo překypuješ, tak v čem je problém? (sorry za to tykání, ale jako každý šachista v ČR si Tě tak trochu přivlasňuju, jsi prostě náš )

14.02.2011 16:21:47 |

Zdravím Vás Davide. Začínám mít abstinenční příznaky na další on-line přenos Vašich partií. Kdy a na co se mohu těšit? Jirka Majer

14.02.2011 15:49:39 | David Navara

Děkuji za ohlasy. Zatím nic neslibuji, ale možná během pár let nějakou knihu (za použití mírných donucovacích prostředků ze strany okolí) napíši.

Pokud jde o názor Jamese Bonda, tak postřeh je to celkem dobrý, ale já jsem tam ve větě

"ale ANI já necítím chuť ani potřebu NEUSTÁLE psát o sobě"

ta dodatečně zdůrazněná slova použil úmyslně, bez druhého z nich by to pravda samozřejmě nebyla a tím prvním reakci agenta 007 vlastně předjímám. Píši sice dost rozvláčně, ale téměř každé slovo v mých článcích má nějaký význam.

14.02.2011 12:04:52 | Vlado

1.

Pane Navara, zase jsem se dobře bavil. Například vtip o nestrannosti a další. 

 

2.

Zareaguji především na zamyšlení o sebekritice a kritice druhých, kde Váš názor nejvíc reprezentuje věta

‚Sice jsem něco takového před soutěží také řekl a dokonce jsem si to myslel, ale přeci mám pocit, že je něco jiného se takto vyjadřovat o sobě a o někom jiném.‘ 

Mohu Vás ubezpečit, že lidé na tenhle problém nazírají přesně obráceně. Dokonce pokud sám znevažujete sebe sama, dáváte podnět, aby ostatní pokračovali a přiložili si. 

Jsem starší, nejsem tolik inteligentní a ani v nějaké činnosti úspěšný. Spíš se dá říci, že jsem ve všech činnostech neúspěšný.

Vidíte musím mít s tématem mnohé zkušenosti. 

 

3.Vypadá to, že se můžete posunout v šachovém žebříčku vysoko, když je dostudováno. Vypadá to na všeobecné sebevědomí a pokud Vám zůstane skromnost, slušnost a vtip…

Budiž Vám přáno.

 

14.02.2011 11:15:39 | Bond(James)

Jojo, David zase bavil, i poté v příspšvku - "ale ani já necítím chuť ani potřebu neustále psát o sobě" - čehož důkazem budiž tento košatý blog .

BTW Takovou knihu bych si s chutí přečetl (a možná i koupil a to je co říct).

14.02.2011 06:58:31 | Lucka S.

Pane velmistr, Vaše partie i blog jsou pro mě velikou motivací a přeji hodně sil do dalších zapásů. Na knihu už se moc těším a nemusí být jen o šachu...

14.02.2011 00:26:26 | Jindra

Hezký, moc hezký. Moc rád čtu Vaše blogy. Možná by část z nich byla dobrým základem pro tu zmíněnou knihu.

13.02.2011 21:01:35 | Věž a1

Spíš bych se ptal, proč ta kniha ještě není na pultech obchodů! Přece jste si, pane Navaro, musel všimnout, jak intenzivně jsou sledované online přenosy, pokud hrajete právě Vy! Pusťte se do toho

13.02.2011 20:13:30 | molodoj

Pán Navara, nereagujem priamo na blog, ale už dávnejšie som Vám chcel napísať, že Vy ste jeden vzácny, úprimný, jemný, autentický (nie autistický/, fantastický človek. Veľmi vysoko si Vás vážim z ľudskej stránky a dokonca by som označil za malý zázrak, že sa na tomto svete nájde človek ako Vy. Keď si môžem dovoliť vysloviť názor na šachovú prípravu: chcelo by to trochu botvinnikovskej železnej metodičnosti, vrátane fyzickej prípravy a malo by to byť dobré.

13.02.2011 20:07:17 | Martin

Ďakujem za odpoveď a link. Čo sa týka knihy, ja by som s ňou počkal, kým sa stanem majstrom sveta.  

Ale vážne, iste je to dobrý nápad a záleží na vás pre aký formát by ste sa rozhodli. Mohol by to byť čisto výber vašich  najlepších partií alebo mix- výber partií, doplnený o vaše postrehy a myšlienky z turnajov, ktorých ste sa zúčastnili. Určite sú možné i ďalšie alternatívy. Každopádne si myslím, že sa s knihou nemusíte ponáhľať. Verím, že pokiaľ sa do podobného projektu pustíte, iste si dáte na spracovaní záležať a o záujemcov  nebude núdza(mohli by ste prípadne uvažovať aj o anglickom vydaní). 

13.02.2011 20:00:35 | David Navara

Děkuji za reakce. Pokud jde o ceny knih, tak na v západní Evropě bývají dražší a v Rusku levnější než u nás, takže asi vše je víceméně v pořádku.

Hlavně se sem ale vracím kvůli katalánské lize - můj odkaz byl poněkud nejasný. Ta soutěž se jmenuje División Honor, "mé" družstvo se jmenuje Colon Sabadell, nastoupil jsem ve 3. kole a v sezóně odehraji nejspíše už jen jednu nebo dvě další partie, vyhovuje to tak vedení družstva i mně. Finančně ta soutěž je relativně zajímavá a kolektiv v družstvu je celkem sympatický, ale nejezdím tam příliš rád. Mimochodem, na soupisce je i Viktor Láznička. Prozradím, že toho ale také mnoho neodehraje.

13.02.2011 19:53:41 | Kristina

jasně že je máš tu knihu udělat, pořádně vymatlit a vytunit  

13.02.2011 19:36:11 | Jeff

Davide, jsem nadšeným čtenářem Tvého blogu a knihu bych si přečetl ještě radši!

13.02.2011 18:39:09 | Jana

Davide, kniha Vašich nejzajímavějších partií by mě moc zajímala, s velkou chutí bych si ji přečetla a partie znovu přehrála! Fakt, že řada z nich už byla publikovaná není na škodu. V knize je možné komentáře oproti časopisům opravit, doplnit a vypilovat a navíc díky kontextu ostatních partií stejného hráče z nich má čtenář mnohem hlubší dojem. A pokud jde o cenu knih Pražské šachové společnosti: nemám pocit, že by byly drahé. Ve srovnání s jinými šachovými i nešachovými knihami jsou za ceny velmi příznivé: kniha o Gelfandovi za 148 Kč, kniha o Širovovi za 227 Kč, či skvělá kniha o Fischerovi za 333 Kč. Drahá limitovaná vydání, která asi máte na mysli, jsou vydávána pro sběratele - sama je většinou nekupuju, ale nijak mě neuráží, že je Pražská šachová společnost vydává. Pokud by kniha o Davidu Navarovi stála do 500 Kč, určitě bych si koupila. A ráda!

13.02.2011 14:50:50 | David Navara

Děkuji. Katalánská liga se dá najít například na stránkách

http://www.escacs.cat/infoPerEquips/perequipsacteslist.php?cmd=resetall

, ale obávám se, že velká většina českých čtenářů (včetně mě) jim nebude rozumět. Já jsem porazil černými kameny GM Viktora Moskalenka (2601). Možná o tom ještě napíši. Partie byla celkem zdařilá, ale nevím, zda ji zveřejním - v časopisech by měli dostat místo i ostatní a mně určitě neuškodí uchovat nějaké partie pod pokličkou, obzvláště když si rozšiřuji repertoár. Ještě si to rozmyslím. Také bych si tu partii mohl schovat pro případnou sbírku svých partií. Mám ale pocit, že s takovým nápadem přišel Pavel Matocha někdy před pěti roky, ale dodnes se mu nepodařilo mě přesvědčit, že by právě taková publikace zaplnila mezeru na trhu. Ze svých nejlepších partií jsem totiž přinejmenším dvě třetiny už někdy někde publikoval, mnohé dokonce opakovaně. Knížka by to mohla být zajímavá, ale ani já necítím chuť ani potřebu neustále psát o sobě. A kromě toho mi plánování dlouhodobých úkolů činí potíže. Názory na případnou knihu bych uvítal, ale neslibuji, že se podle nich zařídím. Děkuji. Jen varuji, že některé publikace Pražské šachové společnosti bývají relativně drahé.

13.02.2011 00:43:00 | Martin

 Opäť vďaka za priblíženie atmosféry turnaja, bol som zvedavý čo zostalo "za kulisami" partií a preto som si článok prečítal rád, ako ostatne vždy. Potešilo ma, že ste tomu krikľúňovi z nss " poopravili reálie ", a premenili tie jeho keci na opačné veci ... 

Partia s Tkačievom bola naozaj skvelá (páčila sa i Houdinimu :), takže pripajam cenný link  http://www.chessvibes.com/reports/once-more-navara-at-tata/

P.S. Nikde som sa nedočítal o výsledkoch zo zmieňovanej katalánskej ligy (ani na playchesse som tuším nič nevidel ) , tak by ma ešte zaujímalo s kým ste hrali, čo ste hrali ( či došlo na katalánku ), a ( last but not least !) ako sa partia skončila ?  

Untitled Document

starší články





www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox