David Navara

nejlepší český šachista
na světovém žebříčku na 24. místě (ELO 2722)

Ligové ohlédnutí

[20.02.2010 20:52:23]

 Už dlouho jsem nenapsal žádný blog, takže jako obvykle zahájím svůj text omluvou. Když jsem před nedávnem psal o tvůrčí krizi, bylo to zbytečně pesimistické. Mezitím jsem prožil skutečnou tvůrčí krizi, takže na psaní blogu jsem neměl čas a bavil jsem se spíše čtením. V katalánské lize jsem uhrál bod ze dvou partií a ztratil několik ELO-bodů, takže není divu, že se mi na ni nechce vzpomínat. Naproti tomu v dal ším extraligovém dvojkole jsem získal bod a půl, takže se budu právě této soutěži věnovat. Impulzem mi byla prosba pana Pecha o pár vět pro Šachový týdeník. Zformuloval jsem pro něj nějaký textík, ale měl jsem pocit, že bych ho neměl zaplnit osobními prožitky, protože ty patří jinam, například sem.

Ačkoliv se hrálo šesté a sedmé kolo, náš klub poprvé za sezónu vyjel za hranice Prahy. Naše losovací dvojče z Bohemky dokonce poprvé hrálo mimo svou klubovnu! Na Moravu jsme přijeli už v pátek, organizačně ale naše cesta nebyla jednoduchá. Velmistr Jansa projevil značnou obětavost, když si na extraligu "odskočil" ze seniorského mistrovství Evropy. Miloš Jirovský zase cestoval z práce. Dopravu jsme tedy organizovali na poslední chvíli, jinak to ale s přípravou bylo lepší.

Z pátku na sobotu jsme bydleli kdesi mezi Zábřehem na Moravě a Mohelnicí. Restauraci (a s ní i penzion) vybíral Miloš Jirovský. Nabízel i vepřové hody a další speciality, ale nikdo se neozval, takže jsme vybírali z normálního menu. Jak se dalo čekat, jídlo bylo dobré. Já jsem překvapil objednávkou nealkoholického piva, která byla motivovaná přepočtem cen na množství. Pro časté návštěvníky restaurací by nemělo být překvapením, že minerální voda byla mírně dražší. Ubytování bylo trochu skromnější, například na toalety člověk musel jít přes chodbu. Ubytování bylo zařízeno spíše na školy, my jsme měli o něco více pohodlí díky obsazení vícelůžkových pokojů dvěma osobami.

V sobotu ráno jsme ale zjistili, že dveře vedoucí ven byly zamčené. Kdyby hořelo, asi bychom museli penzion opouštět okny.

K snídani jsme měli párky. Standa Cífka jako vegetarián dostal něco jiného, přestože IM Hausner ho přesvědčoval, že v těchto párcích žádné maso nebylo. Potom jsme odjeli do Olomouce hrát zápas. Z něj jsem mnoho neviděl, protože jsem většinu doby proseděl nad svou partií. Přesvědčivě vyhrál GM Jansa a když se mi podařilo zachránit prohranou pozici, naše vyhlídky byly skvělé. Potom ale nečekaně prohrál Standa Cífka, takže rozhodla až výhra velmistra Plachetky, díky které jsme vedli 4-3. Tomáš Oral potom ještě dlouho zkoušel vyhrát lepší koncovku těžkých figur, ale nakonec soupeř uhájil remízu. Po zápase jsme odjeli do Ostravy, po cestě jsme ještě snědli „obědovečeři“.

V neděli soupeři z Ostravy nastoupili v oslabené sestavě, přesto ale nebyl důvod je podceňovat. Dvě nebo tři partie skončily rychle remízami, brzy nato přidal IM Hausner výhru a ostatní pozice také vypadaly slibně. Za stavu 4,5-2,5 jsme asi hodinu čekali, až dohraje Standa Cífka. Střelcová koncovka byla zpočátku zcela remízová, ale postupem času začala být zajímavá, zejména v podvariantách. Skončila remízou. Se šesti body jsme rozhodně spokojení.

Abych shrnul společný rys obou zápasů, čekali jsme dlouho (v průměru asi hodinu) na výsledek méně zajímavé partie (což je samozřejmě subjektivní). S pány Plachetkou, Hausnerem, M. Jirovským a dalšími se člověk naštěstí obvykle nenudí. Pan Hausner vyprávěl staré historky o svých známých, GM Plachetka nové vtipy a Miloš Jirovský bavil svými typickými hláškami. Ty jsou velmi zábavné, pokud člověk není jejich terčem. Abych uvedl příklady, v pátek velmistr Plachetka vyprávěl vtip o třídním srazu. Nepamatuji si ho přesně, tak se omlouvám. „Kam půjdeme na maturitní večírek?“, dohadují se absolventi střední školy. „Půjdem ke Dvěma kočkám, tam jsou servírky nahoře bez.“ Po 30 letech se znovu rozhodují: „Půjdem ke Dvěma kočkám, tam dobře vaří.“ Po dalších 10 letech: „Půjdem ke Dvěma kočkám, tam vaří dietní jídla.“ Ještě po 10 letech: „Půjdem ke dvěma kočkám, tam mají bezbariérový vstup.“ Velmistr Plachetka se odmlčí, my se smějeme. Po chvíli přidá druhou pointu, týkající se dalšího setkání: „Půjdem ke Dvěma kočkám, tam jsme ještě nebyli.“ Vlastně je to trochu smutný vtip, ale toho večera jsme se mu skvěle zasmáli a nemysleli jsme to špatně.

Ještě přidám jednu ukázku: „Kolik slovenských policistů je potřeba na zosnování teroristického útoku?“ Dva. Jeden bombu ukryje a druhý ji nenajde.“ Ještě bych mohl uvést nějaké historky IM Hausnera, ale nepochybuji, že je někde zveřejní sám. Také nechci založit celý článek na cizích nápadech. Já jsem pobavil nejvíce asi svými hláškami při placení v restauraci. Při účtu na 97 korun jsem chtěl zaplatit 107 Kč s odůvodněním, že na 110 korun jsem příliš lakomý a na 100 bylo jídlo příliš dobré. Nemohl jsem najít dvě koruny, takže nakonec z toho přeci jen bylo 110. V další restauraci jsem se zase při placení zeptal: "Mohl bych rozměnit tisícikorunu? Mám i menší bankovky, ale nemám kde jinde tu tisícikorunu utratit." Myslel jsem to celkem vážně, ale slečna servírka se prý zatvářila dost zvláštně a spolucestující se dobře bavili. 

 Zajímavých historek a hlášek jsem o víkendu slyšel ještě více, ale myslím, že tato malá ochutnávka stačila. Jen dodám, že před začátkem 5. kola nás Petr Zvára  označil za nejlegračnější družstvo, se kterým dosud hráli. Náš kapitán tehdy přišel na zápas se zpožděním a na místě podle docházky rozhodl o sestavě, já jsem před začátkem utkání připravoval nejmenovaného spoluhráče na jeho soupeře, velmistr Ivanov dorazil na místo a Miloš Jirovský upozornil, že se teprve půl hodiny před zápasem dozvěděl, na kolikáté šachovnici vlastně hraje. Možná jsme byli legrační i z dalších důvodů, nemohu si vzpomenout. Jen vím, že soupeři nám odpustili šestiminutové manko a že jsme je porazili 7-1.

Čekání na výsledek poslední partie pro uspěchaného člověka stejně nebylo příliš příjemné, tentokrát jsem nemohl jednoduše odjet domů. Dosud jsem podobné situace prožíval převážně z pozice přímého účastníka, což je rozhodně zajímavější, někdy dokonce méně stresující. Vcítění do pozice diváka mi určitě neuškodí. Ale přesto je docela dobře možné, že příště budu za stavu 4-3 nebo 4,5-2,5 hodinu dohrávat já. Nebudu v duchu Standovi ani Tomášovi pomstychtivě říkat nic na způsob "Dobře vám tak, teď jsme si kvit!", prostě zase budu chtít vyhrát, s jídlem roste chuť (ale bez jídla leckdy také).

Mám sice mnoho jiných možností, kde publikovat své šachové postřehy, ale v souvislosti s partií Kleberc – Cífka jsem narazil na dvě zajímavé pozice, takže udělám výjimku. První pozice: Kb3, f3, h4 x Ke5, g6 ČNT Nabízející se pokračování 1...Kf4 2.Kc4 Kxf3 3.Kd4 Kg3 4.Ke5 Kxh3 5.Kf6 vede k remíze, ale nevyhrává náhodou černý po 1...Kd4 s dalším g6-g5? Po chvíli jsem za bílého našel jedinou cestu k remíze. Posuňme nyní v původní pozici bílého krále na b2. Teď už 1...Kd4 vyhrává, například 2.f4 Ke4 3.Kc3 Kxf4 4.Kd4 g5 nebo 2.Kc2 Ke3 3.Kc3 g5! -+. Snad by se z toho dala vytvořit i nějaká studie, ale já jsem praktický hráč, takže tento úkol přenechám jiným. Tedy praktický... Zmíněné pozice měly i pro analýzu partie pouze podružný význam, zpravidla se jim obě strany v případě potřeby mohly vyhnout. I v jiných ohledech bývají praktičtí šachisté někdy vyloženě nepraktičtí. A nevím jak vy, ale já u partií aktivního šachu obvykle celou dobu pasivně sedím. Ale proč bychom se divili? Slyšeli jste snad někdy o nepraktickém lékaři, neodborném poradci, neekonomickém řediteli, nevýkonném výboru nebo zločinných sbírkách?¹ Nejspíše ano, ale do běžného jazyka tyto charakteristiky zatím nepronikly. Doufejme, že zůstanou nejen za hranicemi Vašeho jazyka, ale i našeho světa.