David Navara

nejlepší český šachista
na světovém žebříčku na 24. místě (ELO 2722)

Setkání s myšlenkovým dvojníkem

[27.02.2010 07:34:37]

 

  Když jsem před necelým rokem začal psát svůj blog, byl jsem plný nápadů a chuti do psaní. Tento patologický stav mezitím pominul, takže v poslední době nevím, o čem psát, jak psát nebo se mi prostě nechce přemýšlet nad tvorbou textu. V takové chvíli je možné sáhnout k pokladnici vzpomínek. Tentokrát se mi z ní sice nepodařilo vybrat žádný klenot, ale třeba se k němu časem propracuji, pokud budu chtít. Přejděme ale ke vzpomínce.

 V životě většiny z nás občas nastávají vzácné momenty, během nichž lidé v naší blízkosti přemýšlejí přesně stejně jako my (nebo nám to tak alespoň připadá). Stává se to pracovním a sportovním kolektivům, přátelům, rodinným příslušníkům, zamilovaným a kdoví komu ještě. Můj zážitek nespadá ani do jedné z těchto kategorií.

 Bylo mi okolo třinácti let (s tolerancí dvou roků v obou směrech). Právě jsem sešel od autobusu do prostřední části haly pražského metra. Na levou kolej v tu chvíli přijížděl vagón metra. Ačkoliv jsem za celou svou školní docházku jen několikrát přišel pozdě, nepřiměřený spěch pro mě vždy byl typický. Torza svých snů si pamatuji jen výjimečně, ale hrozící pozdní příchod bývá u mě překvapivě častým tématem.

  Vraťme se ale do metra. Z časového hlediska pro mě bylo nejvýhodnější nastoupit do vozu na konci nástupiště. Když tedy přijíždělo metro, rozhodl jsem se popoběhnout směrem k poslednímu vozu. A v tu chvíli se to stalo. Narazil jsem na svého MYŠLENKOVÉHO DVOJNÍKA. Doslova narazil. Běžel totiž v opačném směru, pravděpodobně s přesně stejným úmyslem. Nejspíše se také soustředil více na přijíždějící soupravu než na prostor před sebou. Mám pocit, že byl jen mírně starší a větší než já, ale přesností svého kvapného pozorování si nejsem zcela jist. Po čelní srážce jsme oba skončili na zemi. To ale netrvalo dlouho. Zvedl jsem se a rozběhl jsem se dále v původním směru, abych se stihl dostat do posledního vagónu. Mám pocit, že můj dvojník se zachoval podobně, jen se rozběhl opačným směrem. Tím toto zvláštní setkání skončilo.

  Je to smutné až trapné, ale tato historka jaksi nemá pointu. Vybízí ale k mnoha zajímavým otázkám. Přemýšlel ten člověk opravdu stejně jako já? Co by mi řekl, kdybychom se nerozběhli každý svým směrem? Nejspíše nic zajímavého, asi by to zkazilo celou historku. Denně se ale míjíme s mnoha lidmi, aniž bychom měli čas, možnost či chuť o nich zjistit více. V tomto případě to celkem nevadí, ale kdo ví, co zajímavého a důležitého by nám mohl říci člověk, se kterým se mineme na rohu ulice, se kterým se letmo setkáme v dopravním prostředku nebo kdekoliv jinde? Možná bychom se někdy dozvěděli více i o sobě samých. Život je zajímavější a složitější než šachy a naše cesty se leckdy protnou s příběhy druhých způsobem, který bychom nikdy nečekali. Tady by se určitě dalo uvést mnoho příkladů, ale ty by překračovaly rámec této úvahy.

  Dnes už obvykle v metru neběhám, hlavou bourám častěji do neživých předmětů a se svým potrhlým jmenovcem z té doby nechci mít mnoho společného. Přesto si nejsem vůbec jist, zda jsem opravdu lepší než předtím. Jistě, slohové práce teď píši lépe a už trochu vím, co to je empatie. Ale když se podíváme třeba na matematické nadání, udělal jsem nesporně krok zpět. Ostatně šachy jsem tehdy nehrál zdaleka tak dobře jako dnes, ale o můj vzestup se seriózně starali snad jen trenéři, já jsem se chtěl za šachovnicí hlavně bavit. Nejspíše nemá smysl se příliš porovnávat s druhými, v tomto případě ani se sebou. To porovnávání s druhými je možná určitou profesionální deformací, možná také žijeme v době, která podobným úvahám přeje. Pan Karel Čapek kdysi prohlásil, že „být dobrý“ znamená více než „být nejlepší“, protože někdy ani ten nejlepší nemusí být dobrý. Já chci být v prvé řadě dobrým člověkem a až potom nejlepším (českým) šachistou, přestože nejspíše dělám více pro to druhé. Samozřejmě si to neprotiřečí, ale je mi trochu cizí ten kasparovovský tah na branku, ta mimořádná vůle jít za svým cílem, na nic se neohlížet a porazit všechny překážky, které mi stojí v cestě. Třeba myšlenkového dvojníka.

 

zobrazeno(7544x) | příspevky(5x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

07.03.2010 15:54:41 | Karel

teda, grobby, trochu jsi mi zamotal hlavu

05.03.2010 11:28:26 | grobby

 ... Myšlenkový dvojník je astrální projekce, jakési ukládání našich duševních a duchovních sil. Nejde o nic scestného, je to realita, pozorovaná a rozvíjená mystiky a třeba jogíny. Jen je třeba vědět, že se i toto tělo váže k duchovní entitě, která nakonec zaniká, nelze tedy ten rezervoár duchovních sil a dokonce i naprogramovaných sil udržet nesmrtelně dlouhou dobu, poněvadž v pravé podstatě nakonec ani tato entita není reálná, reálně existuje vždy a věčně pouze Vědomí Přítomnosti Boží. A Jednota v této Přítomnosti Boží není o protikladech.

                        Mnoho dalších šachových , ale i jiných úspěchů Vám přeje Basmanův ctitel         grobby.

02.03.2010 17:48:21 | to je jedno

bravo, k zamyšluní i zábave dohromady

01.03.2010 13:38:48 | David Navara

 

 Možná jsem se trochu špatně vyjádřil. Přinejmenším jsem své matematické nadání plně nevyužil a trochu zakrnělo. Přinejmenším nepočítám (teď nemluvím o šachu, i když možná to platí i tam) tak rychle jako dříve, ale to možná bude věkem :-).

28.02.2010 16:57:30 | kiwi

Jak se dá udělat krok zpět v matematickém nadání? To je přece dané a konstantní po celý život, ne?

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox