Vlastimil Chládek

ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus

Alpy

[01.03.2016 07:58:38]

Musím přiznat, že mezi nejkrásnější okamžiky, jež v životě zažívám patří společné lyžování s Hankou a Vlastíkem. Za třicet let jsme poznali spoustu svahů, ale v posledních letech se většinou společně potkáme už jen, v mně a Hankou tak oblíbeném, skiareálu Amade (Zauchensee a okolí). Haničku tam někdy necháme opalovat nebo pít kafíčko v některé z nepřeberných horských chat, ale my dva většinou bez přestání neúnavně polykáme horské kilometry. Někdy nevím kudy chce Vlastík jet dál a tak na svého spolujezdce, nacházejícího se někde opodál, jen tak po očku tázavě mrknu. On jakoby to cítil, snad ani nepohne hlavou, jen malinko pozvedne ruku a kývne: „Teď tudy“. A potom už zase, a většinou bok po boku, společně sjíždíme sjezdovku za sjezdovkou. Po těchto pár řádcích snad ani nikoho nepřekvapí, že ve skříni mezi svými lyžařskými věcmi mám někde vzadu schovanou i Vlastíkovu bílofialovou kombinézu. Nosil ji tak ve čtvrté třídě a já si ji prostě chtěl nechat a taky si myslel, že jednou třeba skončí u jeho dětí. Dnes už se ale takové nenosí, tak tam ve skříni bude odpočívat dál, tak jednou za rok za dva vyvolá úsměv na mé tváři a taky nechá připomenout doby tak dávno minulé.

                Dlouhé roky jezdíme lyžovat i s partou, (obr.č. 4,5) v posledních letech střediska pravidelně střídáme a letos v lednu jsme navštívili rakouský Nassfeld.(obr.č.6)

První den (středa 20.1.) hned po dojezdu jsme se rozprchli po jednotlivých sjezdovkách. Jen někteří, na prstech jedné ruky by se dali spočítat, zůstali na chatě, „unavení“ z šestsetkilometrové cesty. Měl jsem taky mít rozum a ve svých letech tam již zůstat s nimi.

                V paměti mi z těch několika odpoledních jízd zůstaly dvě věci. Za prvé to, že sjezdovky byly z devadesáti pěti procent tvořeny jen přemrzlým ledem. A za druhé, že jsem opravdu přemýšlel i o tom, jak určité zpoždění, posunutí času, může mít velký vliv na osudy člověka. I proto jsem asi podvědomě přemluvil tři spolulyžaře z naší skupinky ať si dáme (trošku zbytečně ) Germknödel a pak zase jedeme dál. Ať trošku narušíme čas. Ale svému osudu asi neunikneš. Potom si už pamatuji jen izolovaný zlomek vteřiny z dojezdu již mírného cílového svahu, kdy si s jakýmsi obtížně popsatelným úsměvem říkám: „Jejda, jejda to se to najednou rozjelo“, a snažím se to na svých lyžích tak nějak podivně nesmyslně rozcupitat. Vlastík mi o den později vyprávěl, že se po svém dojezdu otočil a vyhlížel, kde se objevím. Až po chvíli si všimnul bezvládného těla, ležícího poblíž stromů na poměrně úzké dojezdové rovince. Vyrazil ke mně, snowboardista motající se okolo mě jen něco zamumlal a zmizel. Já jsem se úplně probral až v blízké restauraci, pamatuji si jen Vlastíka, matně Lojzíka a Petra a taky to jak hrozně mi vadilo, že nevím kde jsem, kde budu spát, jak jsem se tady vzal, prostě nechápal a nevěděl jsem vůbec nic.

               

Teď bych mohl detailně popisovat další průběh, ale vezmu to letem světem, protože nejde o nic moc pozitivního.

- Za hodinu se mi jakžtakž vrátila paměť.

- Zbývající tři dny jsem vydržel bez zásadních problémů na chatě i jejím okolí. Spíš než hlava mě bolela zezadu krutě naražená žebra.

- Sobota odjezd do Česka.

- V pondělí normálně do práce. V poledne prevent.kontrola u lékaře, vše se zdálo být v přiměřeném pořádku.

- Od pondělního večera neustálé zhoršování stavu. Myslím, že krev v mozku na sebe začala vázat tělní tekutinu.

- Středa odpoledne krize. Potom konečně nemocnice! Po rychlých vyšetřeních diagnóza těžký otřes mozku spojený s krvácením.

- Devět dní v nemocnici (nejdřív jsem se pobytu v nemocnici mírně vzpěčoval. Až na noční silné bolesti hlavy se mi tam ale nakonec velmi zalíbilo. Vizity, studenti, sestřičky, návštěvy – všichni o mě pečovali a starali se. Navíc opravdu dobrá strava. Když jsem panu primáři po osmi dnech říkal, že bych tam ještě den zůstal, že se necítím, tak byl z mých slov docela překvapený).

- Po další kontrole 20.2. jsem pochopil, že úplné vyléčení je běh na dlouhou trať. Další kontrola CT je až 20.3. Ale teď už se cítím docela dobře. Jen velmi prosím aby tento trend vydržel a případně dál pozitivně pokračoval.

 

Chyby, kterých jsem se dopustil

  1. Lyžování bez helmy -  nechci působit jako poturčenec, ale bez helmy už ani ránu. Díky absenci sněhu, jsou  sjezdovky tvořeny víceméně ledem a tomu hlava jen těžko odolává. Navíc oproti opancéřovaným a osvalovaným jedincům, z nichž někteří někdy přepnou  hranu, prostě průměrný člověk nemá šanci. Hlavně v těchto případech HELMY mohou zachránit ŽIVOT!!
  2. Při úderu do hlavy, notabene při bezvědomí, vždy CT!!
  3. Platíme daně, chováme se zodpovědně, tak se někteří z nás zbavme hloupého návyku: „Ale nebudu otravovat doktory!“; „To přejde samo“, atd atd. To je špatně!

Nechtěl jsem, aby tento blog vyzněl nějak negativně, ale kdyby si i jen jeden z Vás na základě mé zkušenosti koupil helmu, tak to psaní mělo význam.

Na závěr již jen to, že hory jsou krásné a moc se těším  až se tam vrátím. Až Vlastík zase pokývne rukou a my okolo něho budeme spolu s ním znovu  uhánět nekonečnými bílými pláněmi.

 

                                                                                                                                                                                         Vlastík

P.S. Chtěl bych ze srdce a velmi upřímně poděkovat všem, kteří na mě ve výše uvedených dnech mysleli a přáli mi uzdravení. Vážím si toho.

 

Šachová poznámka

Zhruba před půl rokem jsem začal přemýšlet nad myšlenkou – vytvořit sbírku všech ve světě vydaných šachových mincí. Těch mincí je 87. K dnešnímu dni jich chybí šest.

1 - Čína

2 - Kuba

1 - Nizozemí

1 - Jugoslávie

1 - Filipíny

 

Mám představu, že sbírku by tvořil kufřík s utříděnými a očíslovanými mincemi. Součástí by byla publikace, kde by o každé minci bylo něco zajímavého řečeno (Jan Kalendovský).

Možná by tato sbírka byla hezkým doplňkem různých šachových akcí. Kdyby někdo z Vás měl zajímavý kontakt do zemí chybějících mincí, tak se mi prosím ozvěte 602 501 962, budu Vám vděčný. Bylo by fajn sbírku zkompletovat co nejdřív.

 

 

fotografie

zobrazeno(16123x) | příspevky(21x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

23.03.2016 19:08:42 | Stříbrná

Přejeme klidné prožití svátků velikonočních a hlavně zdravíčko

23.03.2016 13:52:04 | Mess

 Vlastíku - přeji Ti  plné uzdravení a hodně nejen šachových úspěchů a zvu Tě a ostatní borce z Lipovce

na 3.ročník Ořechovského šachového loučení se sezónou ( doufám , že ne s 2.ligou).

 

Standa Messerschmidt

 

08.03.2016 23:44:22 | kadet

 Zažili jste někdy situaci, že jste něco hrozně moc chtěli, ale rozum ( řekněme mozek) vám pořád kladl nějaké nepříjemné otázky a zakládal pochybnosti? Je to asi vrozený obranný instinkt. Dejme příklad. Toužím po drahém, nepraktickém autě, rozum mi říká, že je to nesmysl, v případě auta jistá ztráta v momentě, kdy vyjedu ze salonu. A přesto lidé drahá, nepraktická auta kupují. I mně k naplnění těchto cílů a tužeb pomáhá, když se o to podělím s přáteli, lidově řečeno, rozhlásím to a vytvořím tím záměrně tlak sám, na sebe. Když už jsem to řekl, tak to přece dodržím a nevzdám. To mi pomůže překonat ty oprávněné pochybnosti, ten nerozum, ....Proč by potom lidé kupovali např. umění... Myslím, že Vlastík je takový Alchymista, má dar "měnit věci ve zlato" jak říká v jedné ze svých knih nyní populární Donald Trumph. A to, že m§ře mít  nějaké pochybnosti a pomáhá si různým obezličkami tyto překonat, je naprosto v pořádku, přirozené. Úspěch tohoto projektu je dán jedním jediným parametrem, výše dosažených tržeb. A nikdo přece neví, jak to bude? Zdůrazňuji, že toto není žádná obhajoba, ani napadání nikoho, neboť té není třeba. Jen chci říct, že tomu rozumím a domnívám se, že kdybychom vše brali a posuzovali jen rozumem, je otázka, kde by se dnes lidstvo nacházelo. Někdy je prostě třeba věci dělat také srdcem! A ještě jedna věc. NEPŘESTÁVEJTE SNÍT

08.03.2016 15:40:16 | Banking1

 Nová přezdívka, protože Petr N už by se mohlo plést - zdravím Petra  Vlastíku, vydal jsi nový blog zrovna, když jsem byl na horách a taky jsem si užíval "řezání" bílých plání. S helmou samozřejmě... Navážu na Tobi a souhlasím s ní, že na kolo člověk sáhne po helmě, více/méně, automaticky. Tím více by měla být automatická helma na lyžích. Vlastík už na lyžích taky bez helmy nepojede. Ale musím připomenout a zmínit, že na kole právě u Vlastíka hlema zase tak automatická není. Docela dost jsem toho s Tebou, Vlastíku, najezdil  a helmu s sebou vozíš, ale bohužel dost často na řidítkách...

Co se týká bowlingu, tak sám nejlíp víš, jak se cítíš a jestli to je dost na to, aby bowling stál. Já Ti držím pěsti a už se těším na kola do Deštné!  

07.03.2016 09:16:35 | Vlastík

 Anciene a Luboši, velmi děkuji za Vaše  dva příspěvky, rozumím jim a vnímám je.

Vlado, jak mi poleví viróza prostuduji ještě jednou všechny mince  a odpovím na Tvoji otázku.

O Alpách jsem psal už na blogu z 10.3.2010! Pod názvem TUČŇÁCI .

Soused má obrovskýho psa – je strašně milej J, dík za přání Alfe.

06.03.2016 12:20:21 | Alf

 U nás se říká "Po čem hovno, to je hned".. Přeji plné uzdravení!! 

05.03.2016 08:44:30 | VH

 Naozaj existuje až 87 "šachových" mincí? Tomu sa mi nechce ani skoro ani veriť - jedine ak nejaké rozvojové štáty ich začali vydávať rovnako ako šachové známky... Na Slovensku máme asi len jednu - 200 Sk Kempelena z roku 2004 na ktorej je známy šachový automat.

 

04.03.2016 12:36:43 | Luboš Š.

Jsem rád, že Vlastík je relativně v pohodě... Ale ač nerad, musím se zastat názoru Anciena. Nic se nemá hrotit a ač má člověk nějaké sny, je svým způsobem fajn, když některé nedojdou k naplnění. Hrotit vše za každou cenu není dobré a jen dokazovat něco sobě a okolí - proč??? Dokázals toho tolik, že každý (pardon, skoro každý...) pochopí, že vše se zvládnout nedá... My budem mnohem raději, když budeš mezi námi např. 20 let, než odejít za 5 let po dokonání toho, co sis stanovil... Píšu to dost ostře, ale naprosto Anciena chápu. Každý člověk má své limity a hranice... Díky za vše, cos doteď dokázals, ale chce to přeřadit na nižší stupeň... Nejen u Tebe:-)

04.03.2016 11:23:35 | ancien

„kdybych tento záměr nezveřejnil na blogu, tak bych to asi vzdal“ To je věta, které vůbec nerozumím, protože mně v ní chybí tzv. zdravý rozum. To je hlavní důvod, proč pokračuješ? Doufám, že tvoji čtenáři to nebrali jako vyhlášení veřejného závazku, který musíš splnit i kdyby se ukázalo, že tvoje očekávání podnikatelského efektu se zcela minulo s realitou? Kde je tvoje desatero investora? Myslím, že nikdo ti nebude vyčítat, že ten záměr odložíš. Zvlášť v nynější situaci. Jsem už starý skeptik a nějak se s tvým plánem nemůžu popasovat. Doufám, že aspoň na tomto blogu mně za to nebudou tvoji čtenáři napadat. Zdravím a jdu umývat okna, jak jsem manželce slíbil. Jaro už se hlásí.

03.03.2016 14:48:07 | Vlastík

Děkuji za příspěvky a za přání

Jaroslave – Kam se my hrabeme na Tvoji Kanadu. Před plánem Tvé cesty (Vancouver – Aljaška – Calgary) a jejím materiálním zabezpečením upřímně smekám.

Tobi – máte úplnou pravdu, a mimochodem velmi se mi líbil článek na Novoborském o MS žen.

Kadete -  Tvá otázka; co bych za to dal , aby se to nestalo je složitá. Ale asi bych ji moc neřešil, abych se třeba nerouhal. Nedá se vyloučit, že kdyby se nestalo toto, možná by se stalo něco mnohem horšího…. Kdoví, jak to všechno je??

Luboši – Je to škoda s tím řidičákem, ale vidím v tom určitou paralelu

Anciene - Anciene, já nedokáži s určitostí říci jak to bylo, zda mě sestřelil nebo ne. Vím jenom následky, tělo bez poskvrnky, jen ta hlava a žebra. Lékař mi v to pondělí řekl, že žebra jsou naražený hodně a hlava, že je dobrá. Už to ale nemá cenu nějak rozebírat, spíš to poučení (č.2) VŽDY CT. Pojištění mám, auto řídím a telefonuji. Šachy ještě nehraji, lékaři mi je nedoporučují. Po hodině, po dvou duševní námahy jsem velmi unavený. Už mě to rozčiluje. Ale Tvoje poslední otázka je nejpřesnější  a  trefa do černého. Vím, že úspěch projektu „Nejkrásnější bowling ve střední Evropě“  leží především na mých bedrech. Je to moje zodpovědnost. Možná kdybych tento záměr nezveřejnil na tomto blogu, tak bych to už býval vzdal. Po úrazu jsem byl k projektu hodně
v depresi. Ale už jsem zase chytil pozitivní vlnu a už se mi vrátil optimismus k projektu. (Bowling taky ještě nehraji. ) (Někdy v dalším blogu bych chtěl otisknout studii – zajímaly by mě názory.)

Miloslave, Zdeňku H a Vlado H – dík za pomoc při kompletaci sbírky, už chybí jen čtyři mince!!

                            Hezký den     Vlastík

03.03.2016 11:29:11 | Miloslav Drábek

Dobrý den, Vámi hledané šachové mince Kuby jsou pravděpodobně 1 Peso 1988 a 5 Pesos 1988. Obě mince má na skladě numismatický salon Numis Praha, www.numis,tel. 222 522 250. Mince 1 Peso 1988 je tam v katalogu pod KM 200 za 450,- Kč a 5 Pesos (Capablanka) 1988 pod KM 180 za 650,- Kč. Přeji brzké zkompletování sbírky. Miloslav Drábek,Písek

03.03.2016 10:52:05 | ancien

Pokud to nikomu nevadí, vrátil bych se k tomu kritickému momentu havárie, protože mně chybí zmínka o příčinách. Většinou (pokud si vzpomínám), si je uvědomíme. (Pádů jsem zažil hodně, nejen na lyžích). Obecné předpoklady pro kolizi na svahu jsou zřejmé: únava po cestě, led na sjezdovce, helma ve skříni, tělo za tři roky šedesátníka (i když testy mluví o třicátníko-kovi). Vlastíku promiň, ale mám několik otázek: 1. Co znamená zmínka o motajícím se skateboardistovi? 2. Jak si vysvětluješ krutě naražená žebra? 3. Co znamená kontrola u lékaře, vše v přiměřeném pořádku? 4. Měl jsi připojištění do zahraničí? 5. Už Ti dovolil doktor řídit? Telefonuješ při řízení? 6. Hraješ už šachy? Bez následků? 7. Nemá tato příhoda vliv na tvůj záměr postavit bowlingovou halu (obecně: na velké plány do budoucna?) Možná odpovědi trochu doplní poučení, která nabízíš. Vím, že finančně pojištění nepotřebuješ, ale většina ostatních by na ně neměla zapomínat. Zdravím a přeji, aby Tě nastávající jaro zastihlo v plné síle!

03.03.2016 09:03:37 | Luboš Šalamoun

 Někdy život člověka prostě zastaví...

  Dnes v noci jsem přemýšlel o tom, že teď budu jezdit více na kole,koupím si elektrokolo, protože na půl roku přijdu o řidičský průkaz za opakované překročení povolené rychlosti. Vždy jsem jezdil, a asi i budu , bez přílby. 

 Po tomto článku se zamyslím, leč myslím, že osud je nám dopředu daný , můžeme mírně korigovat v průběhu života , ale nikoliv zásadně o)))...

02.03.2016 23:16:58 | kadet

opět velmi čtivý a především poučný blog, čtivý mimo jiné pro Vlastíkův zvláštní cit pro český jazyk, slova jako vzpěčovat nebo poturčenec se často "nevidí". poturčenec - horší turka, vpěčoval se a dostal výpověď, říká například slovník....teď k věci, helma, jak píše Tobi, dnes naprosto automatická věc, která nesmí chybět ve výbavě každého lyžaře. Otázka zní, kolik by dnes, myšleno dnešní den, Vlastík dal za to, kdyby tu helmu měl před měsícem na hlavě....já hraju občas hokej, asi tak jednou za rok a rozhodl jsem se, že si helmu pořídím, protože jak je výše psáno, led je většinou tvrdší než lidská hlava.....a pravděpodobně i hlava vzpěčeného poturčence

02.03.2016 23:01:05 | Pepa

Hodně zajimavý blog! Já hodně rekreační lyžař a na kolo opravdu výjimečně, tak vždy s helmou..  Přeji brzké uzdravení..

02.03.2016 16:05:15 | Ivoš

Od začátku jsem měl informace od Oťáka a vím,že seš bojovník,jsem rád,že jsem s tebou v neděli hovořil,přeji Ti pevné zdraví a užívání dalších mimopracovních aktivit

02.03.2016 12:55:18 | Radek Kalod

Vlastiku, preji brzke uzdraveni a pozvolny navrat do sportovni formy. Musim uznat, ze helmu mam, ale nepouzivam ji a lyzuji zasadne bez helmy a bez pateraku, coz budu muset zmenit.

02.03.2016 08:35:34 | Tobi

Uff, tak ať Váš anděl strážný už nedovolenkuje a nejsou žádné komplikace...je to s podivem. Na kolo si člověk vezme helmu automaticky a na lyže, kde se vlastně  většinu času řítí z kopce velkou rychlostí, ne.

02.03.2016 05:20:29 | Pavel

 I když si o tom přečtu teď , s odstupem času, tak i teď to ve mne vyvola takové nepříjemné a studené pocity....

No hlavně že už to máš za sebou....

01.03.2016 21:09:49 | VH

Kuba - 1 peso a 5 pesos 1988? 

01.03.2016 17:26:20 | Jaroslav Hájek

Byl jsem překvapen, když se na moje zavolání ozvalo: jsem v nemocnici a čekám na CT. Nyní to už doléčí čas, je moc dobré, že se o svých zkušenostech podělíš. Ať se vydaří výlet na kole do Seče a hlavně Kanada. 

Untitled Document




www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox