Vlastimil Chládek

ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus

Nejcennější rada

[07.07.2018 14:07:00]

Před půlrokem od nás, ode mě a od Václava, odešla naše Maminka. Ty dny jsem nějak zvládal. Ono bylo třeba leccos zařídit a na tu nejtěžší chvíli – na smuteční rozloučení – jsem si na pomoc vzal půlku tablety Lexaurinu. Život musel jít dál.

Až teď mi začíná maminka až k bolesti chybět. Čím dál častěji vzpomínám na chvíle s ní. Před pár dny jsem na naší zahrádce sbíral pro Sheilu (…jednu pro sebe, jednu pro ni…) její oblíbené lesní jahody a náhle mi vhrkly slzy do očí.



Hodnou chvíli jsem vzpomínal, jak jsem jako malý kluk chodíval s maminkou podél její milované Rokytenky do Končin na lesní jahody. Ona nesla v ruce skleničku na jahůdky, já se motal okolo jejich nohou, něco jí vykládal a ona se na mě krásně usmívala…

Jen těžko jsem se ze svých vzpomínek z nejsladších vracel zpátky do reálného života.

Mám o dvacet let staršího kamaráda. Už desetiletí tak jednou za tři týdny za mnou přijede na Dopravní stavby a vykládáme si o životě. Vždy si máme co říct a navzájem i poradit.

Na návštěvách před tím půl rokem a dlouho před ním se nikdy nezapomněl zeptat: „A co maminka, co říkala? Jezdíš za ní? A když něco, Vlastíku, nevíš, zeptej se jí, ona Ti odpoví!“

I kvůli jeho slovům jsem za maminkou pravidelně jezdil a byl s ní! A ať o tom přemýšlím jak chci, tak tahle jeho rada byla jednou z nejcennějších, jež jsem ve svém životě dostal.



Hezké léto Vlastík


P.S. Trošku na odlehčení – v těchto dnech dělám v Rabac – Šéfa pláže :).

 

zobrazeno(35771x) | příspevky(11x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

16.08.2018 08:09:31 | Vráťa

 Vlastiku, vím o čem píšeš. Opatruj se. V.

08.08.2018 12:38:50 | Vincent Smith

 

 
 
App Cloner Premium is an application that will allow you to make exact copies of any app on your smartphone or tablet. appcloner.xyz/
 
 

04.08.2018 21:16:26 | Vlastik

 dekuji za Vase prispevky . Psal bych dal a dal , ale bylo by to zbytecne , jen bych rozebiral to - co je jasne .Velmi velmi dekuji , hezky vecer . ( v roce 1989 jsem stavel silnici v Saharske pousti . Poznal jsem tamni, a az do morku kosti syrovyq,  zivot . Oaza , vezeni, stb a udavaci , starost sam o sebe , samotu a dal a dal - to zadna rekreace neukaze . To je jen nahrazka ) Vlastimil

30.07.2018 13:11:44 | tajemny

 Pekny clanek "Sef plaze". Jezdit na stejne misto ma puvab, protoze to je tak trochu jako vracet se domu. Maminka? Musime jit dal, i kdyz nam nasi blizci umiraji. Jestli na to mame zdravi, musime jeste neco udelat, abychom se stali lepsimi lidmi a nekomu pomohli, nekomu {Bohu?] poslouzili. Jsem ted take v zahranici a objevuji tady internetove spojeni a porovnavam: temperament lidi, prirodu, ceny. Je to poucne. Cesty do zahranici s turistickymi kancelaremi maji malou poznavaci hodnotu.

27.07.2018 12:22:17 | Lucie

Je zvláštní, že to jak maminku i tatínka:-) potřebuje a za co všechno jim vděčíme, nám dochází až v pozdějším věku, (mě osobně to došlo, až když jsem se sama stala mámou a vidím, jak je to občas nevděčná, ale pro děti zcela samozřejmá, role:-). Někde jsem četla velmi zajímavé přirovnání potřeby matky v čase:" když je nám mezi 1 rokem  a 6 lety je pro nás matka vším, celým naším světem, v 7 - 8 letech nám trošku dochází, že maminka ne vždy všechno ví, mezi 10 -16 rokem je matka tak trochu mimo, 16-23 let je úplně mimo a vůbec nás nechápe, 23 - 30 no, ona zase až tak mimo není, 30 - 40 let, třeba by mohla poradit máma, ona bude vědět, 40 let a více - kdyby tady tak byla máma, ona by věděla..."

Krásně řečeno Vlastíku, maminka by z Vás měla radost.

Lucie 

27.07.2018 10:17:09 | Simona

 Fotka uživatele Morgana.

20.07.2018 22:43:21 | Kratochvílová Jana

  Vaše  krásná  a laskavá vzpomínka  na Maminku se dotkla mého  srdce . Je  naplněna  láskou  a úctou.   Velmi si Vás vážím a jsem ráda  za to ,že  jsem Vás  mohla osobně poznat.                                                                                                      Srdečně  Jana Kratochvílová 

13.07.2018 11:51:37 | Pavel Zeman

 Vlastiku tento blok je velmi dojemý a ryze pravdivý. Předmnoha lety jsem přišel v jednom roce o oba rodiče.Odchod mainky byl velmi palčivý. Bylo nás pět a já v l8 letech zůstal ze sourozenci najednou sám. Bez studu se přiznávám mnohokrát jsem odchod maminky oplakal. Nastala doba, že jsem potřeboval pomoc radu, ale už nebyla. Chodil jsem za maminkami mých kamarádů, kteří maminku dobře znaly.Ledasos jsem se dozvěděl. Přišla i pomoc, ale maminka byla jen jedna. Dodnes na ní s láskou vzpomínám. Bolest je jinačí než tehdy. Největší stráta v životě je když maminka umře. Tak Tě prosím až navšívíš hrob maminky dej jí za mě snítek kvítku .Děkuji

11.07.2018 21:33:57 | Otakar

 Ahoj Vlastíku.

    Jen nechápu, jak můžeš ve svých osmnácti větách  (  jestli jsem dobře počítal ) vyjádřit tolik pocitů, pokory a lásky,,, mě by na to nestačila celá stránka. Ty můžeš dělat Šéfa pláže každý den......

09.07.2018 19:18:07 | Slušný anonym

Pane inženýre, děkuju za krásný blog!

Já jsem taky před pár roky pochopil, že bych měl se staršími lidmi trávit víc času. Myslím, že to prospělo mně i jim. Určitě nejsem žádný Mirek Dušín, ale aspoň občas se snažím.

08.07.2018 01:25:11 | J. D.

 A já se zase občas ptala Vaši maminky jak to udělala,  že vychovala tak správné chlapy.  Jestli mám být na ně doma spíše přísná,  nebo hodná.... A paní Vlastička jen tak vlídně a trochu spiklenecky řekla: " od všeho trochu,  hlavně je mít ráda.... " Často na ni vzpomínám❤

 

Untitled Document

starší články





www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox