Jan Hofírek

otec a trenér Benedikta Hofírka, mistra ČR v rapidu 2010 - H12, mistra ČR 2011 - H12

Nekončící cesta ( 1 )

[30.05.2011 15:20:37]

Úvod

Poté, co se o mém synovi začalo v šachových kruzích hovořit jako o "supertalentu", který má před sebou "velkou budoucnost", se mně mnohokrát stalo, že jsem byl dotazován na to, jakým způsobem syna vlastně trénuji, že již v jedenácti letech dosahuje tak vynikajících výsledků. Uspokojivou odpověď na takto položenou otázku jsem však nikdy nebyl schopen dát, a to ne snad proto, že bych nechtěl, nýbrž z důvodů časových. Na alespoň trochu fundovanou odpověď bych totiž potřeboval nejméně několik hodin...

Tento blog má tedy za svůj hlavní cíl splatit dluh vůči všem těm, kdo se mne ptají na moje tréninkové metody a jimž nejsem schopen odpovědět. Nevím, nakolik se mně podaří tento záměr realizovat, vždyť samotné šachy, natož pak metodika šachové výuky jsou mimořádně složité. Chci se o to alespoň pokusit. Rozhodně si nemyslím, že bych měl patent na rozum či objevil nějakou šachovou Ameriku, a prosím tudíž čtenáře, aby mé úvahy, poznatky a tvrzení posuzovali shovívavě a s potřebnou dávkou zdravé kritičnosti.

Nemám v úmyslu psát učebnici šachu a už vůbec ne nějakou chronologii synových úspěchů. Spíše se chci zaměřit na jakýsi volný a i pro šachového "neodborníka" čtivý a snad i zajímavý popis událostí, zážitků, postřehů a poznatků, které mně jako otci a trenérovi v jedné osobě utkvěly v paměti nebo k nimž jsem dospěl při hledání optimálního způsobu synovy šachové přípravy.

 

1.

Stojím na balkónu klatovského kulturního domu, v němž se koná Mistrovství České republiky v rapid šachu mládeže. Dole pode mnou právě probíhá 8. kolo a na vyvýšeném pódiu na on-line šachovnici hraje můj syn Benedikt asi nejdůležitější partii své dosavadní šachové "kariéry". V předchozích sedmi kolech se natolik odpoutal od svých soupeřů, že mu nyní stačí i remízový výsledek k získání titulu republikového přeborníka v kategorii dvanáctiletých hráčů (i když je mu teprve jedenáct). Partie ale remízou zřejmě neskončí - jednak proto, že syn hraje vždy na výhru a také jeho soupeř, vynikající a velmi zkušený Adam Dvořák usiluje o vítězství, které by mu uchovalo naději na některou z medailí. A skutečně - na šachocnici zuří doslova bratrovražedný boj (to "doslova" lze chápat skutečně doslova, neboť oba hráči jsou ze stejného klubu, brněnské Lokomotivy).

Benedikt jako bílý vychází ze zahájení velice dobře, má poziční převahu a jeho postavení se každým tahem zlepšuje. Adam se namísto pasivní obrany rozhoduje k poněkud hazardní oběti figury s cílem vyprovokovat taktické zápletky. Pozice bílého však zůstává pevná a s materiální převahou převádí Benedikt partii do vyhrané koncovky. K realizaci této převahy je ovšem třeba značné technické dovednosti, soupeř se navíc zuby nehty brání, přece však musí postupně ustupovat před stále silnějším pozičním tlakem. Adam je navíc již v silné časové tísni, Benedikt rozvrací černou pozici, začíná operovat s matovými hrozbami a jeho soupeř v již beznadějném postavení překračuje čas...

Syn je mistrem republiky. Ještě však o tom neví - oba hráči totiž v zápalu boje zapomněli sledovat hodiny a pokračují dál ve hře. Teď! Benedikt ukazuje na Adamův spadnutý praporek a ten mu podáním ruky blahopřeje k vítězství v partii a vlastně i v celém turnaji.

Pomalu se vracím dolů do sálu, Benedikt mně běží vstříc a radostně volá: "Tati, vyhrál jsem, jsem mistr republiky!" Blahopřeji mu a protože kolem nás právě prochází jeden můj "šachový" známý, prosím jej, zda by nás mohl v této svým způsobem historické chvíli se synem vyfotografovat. On ochotně souhlasí, ovšem s podmínkou, že i jeho dvě děti se budou moci vyfotit s novým přeborníkem. S tím zase ochotně souhlasím já...

Normálně synovy úspěchy nijak zvlášť neprožívám, nikdy nepociťuji nějakou eufórii, dojetí nebo něco podobného. Asi je tomu na vině profesní či profesionální "deformace" - zřejmě každý trenér vidí na svém svěřenci především chyby a nedostatky, které je třeba odstraňovat a případné úspěchy tolik nevnímá. Tentokrát však přece jen cítím něco, co by se snad dalo nazvat radostí, možná i štěstím...

Toto synovo vítězství je cenné z několika důvodů. Především - turnaje se zúčastnila bez výjimky celá republiková špička, navíc šlo většinou o hráče ročníku 1998, tedy o rok starší než Benedikt. Turnaj se hrál jako uzavřený, všech 24 účastníků muselo projít sítem náročné kvalifikace, popř. si zajistit přímý postup úspěšným vystoupením v minulém ročníku. Benedikt sehrál v rámci našeho Jihomoravského kraje 6 kvalifikačních turnajů, ve všech zvítězil a tak se ocitl ve "společnosti vyvolených", ze které měl vzejít nový přeborník republiky...

Je trochu paradoxní, že minulého mistrovství se zúčastnit nemohl, ačkoli i tehdy splnil kvalifikační kritéria. Nebyl však tenkrát registrovaný v žádném šachovém klubu a právě této byrokratické překážky využil jistý "vysoce postavený" šachový funkcionář k tomu, aby mu znemožnil účast. Vedla se o tom celkem rozsáhlá diskuze, v níž se řada lidí postavila na mou stranu. Jeden z argumentů, který se mi obvzlášť líbil, zněl takto: "Když bude někdo běhat stovku za 8 sekund a nebude registrován v lehkoatletickém svazu, znamená to, že ho nepustí reprezentovat naši zemi na Olympijské hry?"

Předseda Jihomoravského šachového svazu David Ciprys zhodnotil Benediktův úspěch na krajském webu takto:

 "MČR mládeže v rapidu aneb na trůnu do roka a do dne...

Příznivci mládežnického šachu si možná vzpomenou na bohatou a rázně vedenou diskusi během finalizace startovních listin loňského šampionátu - je nevpuštění desetiletého chlapce bez registrace v šachovém svazu diskriminací či dokonce šikanou anebo běžnou praxí ve všech sportech? Přesně do roka a do dne (loni se v Hradci Králové předávaly medaile 11. září) se na trůn šachového rapid krále do 12 let posadil v neděli 12. září jedenáctiletý Benedikt Hofírek z Lokomotovy Brno...

Tato story, připomínající tak trochu příběhy o Popelce či o kamenu zavrženém staviteli, má však pevný základ v systematické a tvrdé přípravě, nesoucí ovoce zejména na červnovém MČR družstev mladších žáků (bronz s Lokomotivou Brno) a červencovém rapidu na pardubickém Czech Openu (stříbro v  amatérů do ELA 1800). Vzhledem k loňským událostem musel mít Benedikt navíc obrovskou motivaci ukázat svou sílu právě tady a teď."

Domnívám se, že se Benediktovi podařilo v turnaji sehrát několik kvalitních partií, z nichž na ukázku uvádím tyto dvě:

Marek Matyáš - Benedikt Hofírek  (Královská indická obrana)

 1. Jf3 Jf6 2. g3 g6 3. Sg2 Sg7 4. O-O O-O 5. c4 d6 6. d4 Jbd7 7. Jc3 e5 8. e4 c6 (Oba hráči rozehráli méně používanou variantu královské indické, nyní měl bílý pokračovat 9. Se3) 9. d5 (Tento tah je šachovými teoretiky považován za chybný, neboť zásadním způsobem oslabuje černá pole) 9. ... c:d5 10. c:d5 Jc5 11. Dc2 a5 12. h3 ( Lepší bylo zřejmě 12. Jd2, ale i tehdy je po 12. ... b6! výhoda černého nesporná) 12. ... Sd7 13. Se3 Vac8 14. Jd2 b5 15. S:c5 V:c5 16. Jb3 V5c8 17. Dd3 b4 18. Je2 a4 19. Jd2 Je8 20. Vc1 Jc7 (Černý systematicky zvyšuje tlak a obrana bílého je čím dál těžší) 21. b3 Sb5 22. Jc4 Sh6 23. f4 a:b3 24. a:b3 Ja6 25. Df3 S:c4 26. V:c4 Db6 27. Kh1 V:c4 28. b:c4 Sg7 29. Vb1 Jc5 30. Jc1 Vb8 31. Jb3 J:b3 32. D:b3 Dd4 33. f:e5 S:e5 34. Kh2 Dc5 (Tlak po černých polích je už nezadržitelný) 35. Vc1 Va8 36. Vb1 Sc3 37. Sf1 Va3 38. Dc2 Da5 39. Sg2 Kg7 40. Sf3 (Hrubá chyba, ale již v prohrané pozici) 40. ... Va2 - bílý se vzdal

 Benedikt Hofírek - Jiří Rýdl  (Dámský gambit)

1. d4 e6 2. c4 d5 3. Jc3 c5 (Tarraschova obrana dámského gambitu je známá svou solidností, od černého se ovšem vyžaduje mimořádně přesná hra) 4. c:d5 e:d5 5. Jf3 Jc6 6. g3 (Tento tah poprvé použil velmistr Karl Schlechter v partii proti Dus-Chotimirskému na turnaji v Praze 1908. Tehdy byl považován za extravagantní, postupem doby se však ukázalo, že fianchettování bělopolného střelce s následným tlakem na bod d5 je v této pozici nejlepším pokračováním) 6. ... Jf6 7. Sg2 Se7 8. Sg5 c:d4 9. J:d4 Se6? (Tento tah je těžkou strategickou chybou, neboť v konečném důsledku vznikne černému izolovaný pěšec, kterého nebude možné bránit. Bílý se okamžitě chápe příležitosti a následujícími manévry si připraví průlom v centru) 10. J:e6 f:e6 11. O-O Je5 12. Sf4 Sd6 13. Da4 Jc6 14. S:d6 D:d6 15. Jb5 De7 16. Jd4 Dd7 17. Vac1 J:d4 18. D:d4 O-O 19. e4 (K této pozici bílý směřoval. Obrana černého je už dosti obtížná) 19. ... Df7 20. e:d5 J:d5 21. S:d5 e:d5 22. Vfd1 Kh8 23. Vd2 Vad8 (Zajímavý moment. Ačkoli je pěšec na d4 odsouzen k záhubě, černý obětuje ještě pěšce na a7. Získá za to určitou iniciativu, která ovšem nebude mít dlouhého trvání) 24. D:a7 d4 25. Vcd1 Df3 27. Db6 (Tímto manévrem dostane bílý dámu zpět do hry) 27. ... Vd7 28. De6 Vdf7 29. De2 D:e2 (Černý se měl určitě snažit uchovat dámy na šachovnici, neboť následující věžová koncovka pro něj bude mnohem složitější) 30. V:e2 Vd7 31. Ved2 Vfd8 32. f4 Kg8 33. Kf2 (Bílý nijak nepospíchá se vzetím pěšce d4, namísto toho zesiluje pozici) 33. ... Kf7 34. Kf3 Kf6 35. Vd3 (Správné rozhodnutí. Bílý blokuje pěšce a zbavuje tak černého jakékoli protihry) 35. ... Kf7 36. Vc1 (Opět výborný tah, neboť na pěšce je mnohem výhodnější zaútočit z boku) 36. ... Kf6 37. Vc4 Kf7 38. b4 g6 39. b5 Vd5 40. Vc7 V8d7 (Urychluje prohru, ale pozice černého již byla beznadějná) 41. V:d7 V:d7 42. a4 b6 43. h3 h6 44. Ke4 Ke6 45. V:d4 (Po tomto tahu je výhra bílého již věcí elementární techniky) 45. ... Vc7 46. g4 Vc1 47. f5 g:f5 48. g:f5 Ke7 49. Kf4 Vf1 50. Kg4 Vg1 51. Kh5 Vf1 52. Kg6 Vf3 53. h4 Vf1 55. Ve4 Kf8 56. Vc4 - černý se vzdal

 

 

 

 

zobrazeno(5869x) | příspevky(2x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

03.09.2011 05:43:24 | James (Bond)

První partie 12.H3-o tu výhodu bude muset černý ještě bojovat...

05.06.2011 19:30:22 | detailista

V Klatovech hrálo v H12 39 hráčů a z republikové špičky rozhodně chyběli Půlpán a Blahynka, kteří hráli o kategorii výš.

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox