Jan Hofírek

otec a trenér Benedikta Hofírka, mistra ČR v rapidu 2010 - H12, mistra ČR 2011 - H12

Nekončící cesta ( 3 )

[31.05.2011 22:51:53]

Pardubický šachový festival, konající se v druhé polovině července a mající dlouholetou tradici, bývá někdy nazýván největším šachovým turnajem na světě. Jedná se opravdu o mamutí podnik, kterého se účastní tisíce vyznavačů královské hry z celého světa, přičemž pohled do hracího "sálu", jímž je pardubický zimní stadión, je vskutku impozantní. Poprvé jsme sem se synem zavítali v roce 2009. 

Benedikt hrál mezinárodní rapid turnaj, odpovídající jeho ELU, v němž startovali hráči bez rozdílu věku. To byla samozřejmě naprosto nová skutečnost a zkušenost, neboť turnajů s účastí dospělých šachistů dosud mnoho nesehrál. Jeho celkové umístnění bylo nevalné a ani s kvalitou partií jsem nemohl být spokojen. Účast na tomto prestižním turnaji však měla jedno velké pozitivum - podařilo se mi totiž velice dobře diagnostikovat, kde Benedikta "tlačí bota", co je třeba zlepšovat a na co v přípravě klást největší důraz. Bylo zcela evidentní, že se nachází ve stádiu vývoje, který bych laicky charakterizoval jako "odrůstání dětským střevíčkům", odborně pak jako pozvolný přechod od voluntaristického, kombinačně-taktického pojetí šachu k chápání strategicko-poziční podstaty šachové hry, k tomu, pro co jsem si vymyslel pracovní název "totální šach". Za rok se do Pardubic určitě vrátíme...

...Vrátili jsme se s cílem zúročit to, co jsme se za uplynulý rok naučili, nasbírat nové zkušenosti, podívat se, kam za ten rok šachový svět dospěl, pro mne jako trenéra měl pak být právě tento turnaj indikátorem toho, nakolik jsou mé metody synovy šachové přípravy správné a co bych měl změnit, popřípadě zlepšit. Benedikt dosáhl v poslední době řady významných úspěchů, ovšem všechnu přípravu jsem směroval především sem, do Pardubic...

Stejně jako loni, i letos přijíždíme do Pardubic za úmorného vedra. Večer turnaj začíná prvními třemi partiemi, je tedy nutné se co nejdříve ubytovat a trochu si odpočinout. Benedikt je natolik unaven, že okamžitě usíná a já začínám mít obavy, zda si odpočine do té míry, aby mohl vůbec hrát. Budím ho těsně předtím, než začíná první partie. Bohudíky, krátký spánek mu (jako již mnohokrát v minulosti) pomohl, říká mi, že je všechno v pořádku a že ty tři dnešní partie zvládne... Protože se mu v poslední době zvýšilo ELO, hraje v turnaji, který má oficiální název "Mistrovství Evropy amatérů bez rozdílu věku do ELA 1800". Startovní listina, které vévodí silní němečtí šachisté Bonačic a Rethmann (oba se shodným mezinárodním ELEM 1786), čítá 128 jmen, syn je nasazen na 56. místě.

V první partii nemá Benedikt větší problémy a papírově slabšího soupeře snadno poráží. Ve druhé je to o mnoho složitější, syn hraje černými a používá poprvé Aljechinovu obranu, zahájení, na němž jsme v poslední době hodně pracovali. Soupeř je sice trochu zaskočen, hraje však velmi dobře a získává slibnou pozici - pak však dělá hrubou chybu a po Benediktově taktickém obratu se vzdává před nekrytelným matem. Následuje třetí, dnes poslední partie, počítač určuje synovi za soupeře Michaila Čisťjakova, desetiletého, šachově mimořádně vyspělého chlapce z Moskvy. Partie probíhá zpočátku klidně, oba hráči se jakoby oťukávají a pozičním manévrováním se snaží zlepšovat své pozice. Vidím však, že Michail Benedikta přehrává právě v tom, v čem je syn obvykle na výši, totiž ve strategii střední hry. Postupně se zdá, že soupeřův poziční tlak nabývá hrozivých rozměrů, černý navíc získává pěšce, ovšem... i v této nelehké situaci Benedikt dál bojuje, vynalézavým způsobem eliminuje soupeřovy hrozby a klade mu do jeho cesty za vítězstvím stále nové překážky. Michail začíná tápat, určitou roli hraje již i nervozita - zatímco měl původně syn více spotřebovaného času, nyní se situace obrátila a je to naopak jeho soupeř, kdo je v časové tísni. Nakonec hrají oba s několika vteřinami na hodinách (přidává se 10 s), ostatní partie již skončily, na šachovnici je pozice, v níž má Benedikt o pěšce více a snaží se o výhru, Michail mu po každém svém tahu zkříženými ukazováčky naznačuje, že nabízí remízu, která je pokaždé odmítnuta, kolem partie je chumel ruských příznivců, kteří jsou zcela konsternováni tím, že jejich mladý idol musí bojovat o remízu. Nakonec se Benediktovi daří husarský kousek - v silně zjednodušené pozici, kde by to nikdo nečekal, dostává soupeřova krále do matové sítě, z níž se může vymanit pouze obětí figury. Michail dělá ještě dva nebo tři už prakticky zbytečné tahy a podává Benediktovi ruku...

Následující den turnaj pokračuje zbývajícími šesti koly a Benedikt si vede vskutku znamenitě. Poráží nejdříve Rusa Burdova, potom výborně hrajícího Daniela Zoubka ze šachového klubu Rapid Pardubice a s plným počtem bodů se dostává na 1. šachovnici, kde jej v 6. kole očekává souboj s dalším skvělým ruským hráčem Alexejem Savickým. Synovi se i v této partii daří, získává pěšce a dobrou pozici, potom však přehlíží soupeřovu kombinaci vedoucí k zisku dámy za dvě figury, a i když ještě dlouho vzdoruje, zkušený Savickij si již nenechá výhru vzít.

Tato prohra sama o sobě není žádnou tragédií. Znamená sice propad z druhého místa někam k místu patnáctému, ale to v turnaji, hraném švýcarským systémem, nehraje významnější roli. Spíše mám trochu obavy, aby se Benedikt nenechal vyvést z míry a dál pokračoval ve "své" hře. Zbývají ještě tři kola a o pořadí na stupních vítězů není zdaleka rozhodnuto.

Moje obavy se naštěstí ukázaly liché. V sedmém kole poráží Benedikt ve velkém stylu Tomáše Kotlanta, skvělého juniora z pardubické Bohemie, v osmém pak dokonce prvního nasazeného Němce Bonašice, čímž ho zbavuje šance na celkové vítězství.

Situace se neobyčejně zdramatizovala, před poslední partií není vůbec jasné, kdo nakonec bude mít právo vystoupit na stupně vítězů, neboť šanci na medailové umístnění má asi 8 hráčů. Počítač svedl dohromady Savického s jeho krajanem Dubinským, Benedikt má za soupeře výborného dorostence Tomáše Vrzala z Tatranu Poštorná, který se v případě výhry může dostat na třetí místo.

Oba Rusové dávají partii po několika tazích za remízu, což zajišťuje Savickému 1. místo. Nervózní Dubinskij čeká na výsledek partie Hofírek - Vrzal, která určí jeho umístnění. Benediktovi jde o hodně, vítězství pro něj totiž znamená 2. místo v turnaji, prohra a zřejmě i remíza ho odsunou hodně dozadu. Tuto poslední partii však hraje opět velmi dobře, ani v této psychicky obtížné situaci neztrácí klid a rozvahu, chladnokrevně zvyšuje poziční tlak na soupeřovo postavení a končí partii neodrazitelným matovým útokem. Konečný výsledek je tedy následující:

1. Alexej Savickij RUS              8,5 b

2. Benedikt Hofírek CZE           8 b

3. Alexander Dubinskij RUS    7,5 b

4. Jascha Bonačic GER            7 b

5. Fabian Reinkemeier GER    7 b

6. Oldřich Macek CZE              7 b

7. Milan Boháček CZE              6,5 b

8. Vladislav Jaickis LAT          6,5 b

9. Matěj Půlpán CZE                6,5 b

10. Tomáš Vrzal CZE               6,5 b atd.

Následují závěrečné oficiality - slavnostní vyhlášení výsledků, stupně vítězů, hymna na počest nového mistra Evropy... A i když na stožár stoupá ruská vlajka a zaznívá ruská hymna, Benediktovo druhé místo a titul "vicemistr" Evropy je bezesporu jeho dosud největším šachovým úspěchem...