Jan Hofírek

otec a trenér Benedikta Hofírka, mistra ČR v rapidu 2010 - H12, mistra ČR 2011 - H12

Nekončící cesta ( 5 )

[03.06.2011 10:21:44]

Snad to nebude znít nějak expresívně či nadneseně, ale šachy mne provázely celým mým životem. Když jsem se s nimi prostřednictvím jednoho kamaráda ve svých 8 nebo 9 letech seznámil, byl to pro mne (samozřejmě v pozitivním smyslu slova) šok. Tato (řečeno slovy básníka Svatopluka Čecha) "her to perla skvoucí" mne zcela uchvátila a z této prvotní fascinace žiju vlastně dodnes.

Nikdy jsem nebyl silným praktickým hráčem. V mládí jsem sice vyhrál několik turnajů a i později, když se naskytla příležitost, jsem rád zasedal k  partii, mnohem více mne však zajímala historie a sama podstata šachu. Rád jsem si přehrával partie velkých mistrů minulosti a pročítal jejich životopisy, studoval dějiny zápasů o titul mistra světa a vývoj šachové hry od jejích počátků do současnosti.

V nedalekém Brně se tenkrát v prostorách Státní vědecké knihovny nacházelo i oddělení šachové literatury, které bylo se svými 5 500 svazky druhou největší šachovou knihovnou v Evropě, hned po Euweho institutu v holandském Haagu. Býval jsem tu častým hostem a z těchto bohatých zásob jsem neméně bohatě čerpal. Navíc v Praze na Václavském náměstí 52 byla na tehdejší dobu velmi dobře fungující i zásobovaná šachová prodejna, z níž jsem si objednával šachové knihy a časopisy. Další literaturu jsem sháněl po antikvariátech a postupem doby jsem si takto pořídil docela slušnou šachovou knihovnu...

Tenkrát jsme se ve škole povinně učili ruštinu (od 4. do 9. třídy), což se mi později velice hodilo, neboť ruská šachová literatura (např. sbírky partií sovětských přeborů, učebnice zahájení a končících her) a časopisy (Šachmatnyj bjuleten a Šachmaty v SSSR) patřily bezesporu k nejlepším na světě. A dnes navíc mohu synovi překládat rusky psané šachové knihy.

Nemohu nevzpomenout ani na jeden pro mne zvlášť památný turnaj, jímž  bylo Mezinárodní mistrovství ČSSR, které se hrálo v r. 1975 v Brně v krásných prostorách auly Vysoké školy zemědělské. Velmistři Suetin, Hort, Barcza a řada dalších udělali z tohoto turnaje skutečný šachový svátek - tím více mně je však líto, že jsem si tehdy nekoupil hezký sborník turnajových partií... no, snad ho někdy objevím v nějakém antikvariátu... 

Šachová hra od nepaměti přitahovala své vyznavače jistou tajuplností, řekl bych přímo "metafyzickou dimenzí". Šachy, v nichž se s podivuhodnou harmonií spojují v jeden celek hra, matematika, věda, sport a umění, vždycky uchvacovaly lidského ducha svou nevyzpytatelnou transcendentní podstatou a krystalicky průzračným světem "platónských" čistých idejí a s dráždivou vyzývavostí vybízely své ctitele ke vstupu do svých tajemných komnat. A tuto tajemnost, tento odér transcendence si šachy uchovaly dodnes. Je to neuvěřitelné - v dnešní době, kdy se ve studiu podstaty šachové hry dospělo k vrcholům, které se ještě před nedávnem zdály nedosažitelné, kdy přední světoví velmistři překonávají bájnou hranici 2800 ELO bodů, kdy byly sestrojeny počítače, které tyto velmistry běžně porážejí a jejichž ELO se nachází daleko za hranicí 3000 bodů, tj. v dimenzích, které jsou lidskému myšlení nepřístupné - tedy v této době supervýkonných počítačů nebyl dosud rozluštěn algoritmus šachové hry a i ty nejdokonalejší stroje bídně selhávají, mají-li rozluštit tajemství 32 figurek, pohybujících se po 64 čtverečcích...