Jan Hofírek

otec a trenér Benedikta Hofírka, mistra ČR v rapidu 2010 - H12, mistra ČR 2011 - H12

Nekončící cesta ( 7 )

[04.06.2011 19:39:17]

Šachy jsou pro mne především uměním. A nemyslím tím jen kompoziční šach, kde je to zjevné, ale i šach praktický. Souboj dvou hráčů nad šachovnicí má sice za svůj prvotní cíl výhru - té je ale možné dosáhnout toliko určitým uměleckým projevem. Samozřejmě, tu větším, tu menším podle síly hráče, ale - a to k podstatě šachů bytostně patří - právě a jen "použitím" umělecké stránky hry. Každý šachista - už tím, že si sedne k partii - se tedy "stává umělcem", a to nezávisle na tom, zda o tom ví či nikoli, zda o "umění" ve své partii vědomě usiluje nebo hraje pouze o "sportovní" bod v tabulce.

Asi nejmarkantněji se toto synonymum "šachy - umění" projevovalo v tvorbě čtvrtého mistra světa Alexandra Aljechina, který se za šachového umělce nejen pokládal, ale dokonce mnohokrát litoval toho, že mu soupeř svou slabou hrou sice umožnil vyhrát, ovšem zároveň znemožnil - a to považoval za skutečnou tragédii - uskutečnit na šachovnici zamýšlené umělecké dílo. Naopak v řadě partií, kde jeho soupeři byli na výši a stávali se tak jeho "spolutvůrci", dokázal na šachovnici vykouzlit nesmrtelné skvosty svého jedinečného mistrovství... A i u jiných velikánů šachové historie šla jejich "praktická" hra ruku v ruce s "nepraktickým" - nebo, lépe řečeno - "nadpraktickým"  uměním.

Jestliže jsem se tedy postupem doby stal pro svého syna trenérem a určitou šachovou "autoritou", vždy jsem se snažil zaměřovat jeho pozornost na uměleckou stránku šachu, na to, aby v šachové partii hledal především krásu. V čem však tato "krása" šachu spočívá? Studiem šachové hry jako takové a tvorby velkých postav historie jsem dospěl k poznání, že krása či dokonalost je u šachové hry totožná s harmonií a jednoduchostí. "V jednoduchosti je krása!" - tato zásada největšího génia šachové historie, José Raúla Capablanky, se pro mne stala prvním axiómem šachu a základní učitelskou a trenérskou metodou.

Je asi přirozené, že nejvíce obdivovaní a uznávaní bývají šachisté útočného, kombinačního stylu hry. Jiskření na šachovnici, kaskády obětí, rozbití soupeřovy pozice a matový útok - přesně takováto hra se "líbí" a ti, kdo právě takto hrají, jsou miláčky přihlížejících diváků i těch, kdo si tyto partie přehrávají. Co na tom, že oběť byla sice "krásná", ale nekorektní, že "odvážný" a "smělý" útok se v následné analýze ukázal spíše hazardem a že "efektní" výhra byla dosažena více soupeřovou slabou obranou než neodrazitelným útokem - hlavní je, že se na šachovnici "něco děje". Takovýto kavárenský, voluntaristický přístup k šachu mně byl vždycky cizí a i svého syna jsem před ním varoval. Za jedině správné a ve svých důsledcích i nejúčelnější - a tedy i nejkrásnější- jsem vždy považoval strategicko-poziční vedení partie, samozřejmě s neustálým a důsledným vnímáním změn ve struktuře pozice a adekvátní reakcí na ně. Pro takovýto způsob hry jsou ideální polozavřená a zavřená zahájení s prostorem pro manévrovací hru a možností postupného hromadění malých výhod za účelem omezování soupeřovy protihry a jeho pomalého "zadušení". "Ideální" šachová partie je podle mne ta, v níž se postupně a metodicky uskutečňuje zamýšlený plán hry a v níž jde "útok" (tedy zvyšování pozičního tlaku) ruku v ruce s "obranou" (eliminací soupeřových aktivit). Tento způsob hry samozřejmě nevylučuje možnost kombinačního řešení - ovšem pouze za předpokladu, že taktika je založena na pevném základu, tj. že kombinační úder je logickým vyústěním předchozí pozičně-manévrovací strategie. Takovéto partie nejsou "krásné" a "estetické" (tedy v "normálním, "obvyklém" pojetí krásy a estetična), neboť jejich krása má jinou, vyšší dimenzi, dimenzi "jednoduchosti čistých ideí". Je to podobné jako v poezii - krásná báseň je nikoli ta, v níž se používají nabubřelé fráze a verbalismus, ale naopak ta, v níž je co možná nejméně slovy řečeno co možná nejvíce, tedy báseň hutná, vznešeně strohá a krásně jednoduchá. Obloukem se vracíme tam, odkud jsme vyšli - krása v konečném důsledku spočívá v prostotě, jasnosti, jednoduchosti...

Jako názornou ukázku toho, jak si představuji, že by se měly šachy hrát, uvedu jednu synovu partii, která se mně velmi líbí právě pro výše zmíněné atributy jednoduchosti a kompaktnosti:

Vít Kostka - Benedikt Hofírek   Aljechinova obrana

(extraliga dorostu - Brno, 10.11. 2010)

1. e4 Jf6 2. Jc3 d5 3. e:d5 J:d5 4. Jf3 Sg4 5. Se2 (Bílý rozehrál poklidnou variantu, která pro něj zdánlivě nepředstavuje žádné riziko, zřejmě s úmyslem zajistit si malou, ale trvalou výhodu.) 5. Se2 J:c3 (Účelem této výměny není ani tak znehodnocení pěšcové struktury bílého, které nehraje významnější roli, jako spíše určité oživení této "mrtvé" pozice...) 6. b:c3 e6 7. O-O c5 (Dříve než vyvine dámského jezdce, postupuje černý pěšcem.) 8. d4 Jc6 9. Se3 (Lepší bylo určitě 9. Sf4 s obsazením diagonály h2-c8.) 9. ... c:d4 10. c:d4 Sd6 11. c3 O-O (Černý dokončil vývin a jeho pozice je, vzhledem ke kompaktnosti pěšcové struktury a slabinám bílého - pěšec c3, střelec e3 - již lepší.) 12. Dc2 Dc7 13. h3 Sf5 14. Sd3 (Bílý počítá s okamžitou výměnou střelců a dobrou pozicí, ovšem přehlíží mezitah černého.) 14. ... Jb4! (Skvělá replika - odpověď bílého je vynucená. I když tímto manévrem černý nezíská žádnou materiální výhodu a pozice se navíc zjednoduší, přesto je evidentní, že následná koncovka pro něj bude výhodnější.) 15. c:b4 D:c2 16. S:c2 S:c2 17. a3 f6 18. Vfc1 Vfc8 19. Je1 Sg6 (Silní střelci a slabina na d4 hovoří jasně ve prospěch černého.) 20. V:c8 V:c8 21. Vc1 (Snaha o zjednodušení je u bílého pochopitelná, černý si však výhodu podrží.) 21. ... Kf7 23. Kf1 b5 (Preventivní fixace pěšců dámského křídla je velmi důležitá.) 24. f3 Sb1 25. Ke2 Ke7 26. Jd3 S:d3 (Zajímavý moment. Černý zdánlivě nelogicky mění svého silného střelce a zároveň daruje tempo bílému králi, ovšem záhy se ukáže, že slabost pěšce d4 bude dostatečnou kompenzací...) 27. K:d3 Sg3 28. Sd2 Kd6 29. Ke4 f5 30. Kd3 Kd5 31. Sc1 Sf2 32. Sb2 h5 (Bílý je odsouzen k pasivní obraně a černý zesiluje pozici. Všechno směřuje k zisku pěšce d4.) 33. Sc3 g5 34. Sb2 h4 35. Sc3 f4 36. Sb2 Se3 37. Kc2 (Bílý je fakticky vytempován, po 37. Sc3 rozhodne 37. ... Sc1!) 37. ... S:d4 38. Sc1 (Pěšcová koncovka by byla pochopitelně též prohraná.) 38. ... Kc4 39. Sd2 Sa1! (Hezký studiový obrat - bílému za chvíli opět dojdou tahy.) 40. Se1 a6 41. Sd2 Kd4 42. Se1 Ke3 - bílý se vzdal. Ne, v této partii nebyly žádné oslnivé kombinace ani matový útok, "pouze" chladná logika a přesná technika. Přesto - či lépe řečeno právě proto - jsem přesvědčen, že šachy se mají hrát "nějak" takto...

 

 

zobrazeno(6572x) | příspevky(3x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

09.06.2011 22:57:57 | Štěpán Žilka

Hezký den pane Hofírku,

V komentáři k 5. tahu bílého bych napsal místo

"Bílý rozehrál poklidnou variantu, která pro něj zdánlivě nepředstavuje žádné riziko, zřejmě s úmyslem zajistit si malou, ale trvalou výhodu."

"Bílý nejspíše vůbec neví, co dělá, a tak se snaží co nejdříve udělat rošádu, aby náhodou nedostal mat...

Pouze tím naznačuji, že je snadné sehrát vzorovou partii proti hráči, který odehraje bídné zahájení a nakonec ještě vletí do 14...Jb4. To je od bílého jen krok od rozhazování figur a na tom sílu černého těžko dokázat

05.06.2011 17:22:41 | NN

Vážený pane Hofírku,  míra dogmatismu a demagogie v tomto Vašem blogu dosáhla vrcholu. Omluvte tento můj názor i to že ho alibisticky doložím pouze jedním příkladem. Chtěl-li bych to totiž udělat důsledněji, musel bych se zastavit u každé druhé věty(i častěji). Na první pohled vše vypadá téměř v pořádku, ale drobné posuny významů upletou často neuvěřitelný závěr.

Pro ilustraci dám jen příklad prvního odstavce:

- Není pravda, že výhry v šachu lze dosáhnout jen určitým uměleckým projevem jak tvrdíte. Co varianty jako nabiflovaná varianta, šustrmat, hra slabých soupeřů, kontumace, podvod apod? Body v tabulce beze stopy umění.  Stejně jako nevzniká zákonitě umění dáte-li opici do rukou štětec, barvu a plátno. Jakou validitu pak mají následně mít prezentované trsy Vašich názorů na uměleckou a estetickou stránku šachu?

Takto bych prostě pokračoval dál, ale rozbor textu není mým cílem. Chci Vám pouze naznačit, že z Vašich článků pro mne plyne skvělá snaha pomoci mladému šachistovi, ale zároveň určitý otazník u voleného způsobu. Nejsem  dobrý šachista, ale Váš názor na ideál kvality a krásy šachové partie mi připomíná ty části desítky let starých postojů pánů Tarrasche či Botvinnika, které dodnes dobře slouží jako skvělé historické příklady demagogie v názorech na šachy. Samozřejmě při veškeré úctě k těmto skvělým borcům.

Jen prostě taková imprese, ještě jednou promiňte můj evidentní nezodpovědný alibismus, třeba ale i ten může nějaký využitelný impuls přinést. NN

 

05.06.2011 16:55:35 | Wittus

 Nedošlo v té partii při přepisu k nějaké chybce? Po 21...Kf7 přece příjde 22. Vxc8.

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox