Jan Hofírek

otec a trenér Benedikta Hofírka, mistra ČR v rapidu 2010 - H12, mistra ČR 2011 - H12

Nekončící cesta ( 8 )

[05.06.2011 20:55:33]

 

 

 

Hodně se v poslední době hovoří a píše o tom, že dnešní děti málo čtou. Je to všeobecně vnímáno jako "negativní trend", odborníci bijí na poplach a vyzývají učitelskou a rodičovskou veřejnost, že by se "s tím mělo něco dělat". Kupodivu - v případě mého syna tomu bylo přesně naopak. Nejenom že nečetl "málo", on dokonce nečetl ani "tak akorát", ale přímo "hodně". Jak k tomu došlo?

Když se někdy zhruba ve svých pěti letech naučil číst a postupně ho omrzely pohádky, začal se syn pídit po jiném literárním žánru a mně nezbylo nic jiného, než se poohlédnout po nějakých dětských knihách přiměřených jeho věku. Byla mi doporučena jistá švédská autorka, prý mimořádně oblíbená mezi dětskými čtenáři, takže jsem jednu z jejích knih koupil. Poté, co přečetl 2-3 stránky, však syn rezolutně prohlásil, že "takové bláboly číst nebude", načež se rozhodl provést inventůru rodinné knihovny. Po nějaké době jsem si všiml, že s velkým zaujetím čte jakousi knihu, o níž se posléze vyjádřil, že se mu moc líbí a že je rád, že si ji našel. Byly to Povídky Miloslava Šimka a Jiřího Grossmana.

Po jejich přečtení se mě zeptal, co jsem já jako dítě četl. Začal jsem mu vyprávět o Karlu Mayovi a jeho dobrodružných románech a na jeho naléhání jsem mu jednu "mayovku" - s názvem Duch Llana Estacada - koupil. Asi za dva dny ji měl přečtenou a prosil mne o další. Následoval Olejový princ a poté nabrala četba neuvěřitelné obrátky. Raději jsem vždy kupoval knih několik, aby jejich zásoba synovi alespoň na týden vystačila, protože jeho "normou" se postupem doby stala "jedna kniha za tři dny". Samozřejmě - byly s tím spojeny i určité problémy. A nemyslím ani tak problémy finančního rázu - knihy jsem totiž kupoval v antikvariátech za celkem přijatelnou cenu - jako spíše nedostatku "skladovacích prostor". Známé nerudovské "kam s ním" - tedy "kam s nimi" - se pro mne vzhledem k rozměrům dětského pokoje stalo velice tvrdým oříškem, jehož rozlousknutí jsem řešil výrobou a instalací stále nových a nových nástěnných poliček. Po "mayovkách" (byla jich, myslím, skoro stovka) totiž následoval přibližně stejný počet "foglarovek", "verneovek", "holmesiád"... a dětský pokoj začal "praskat ve švech". Přišel jsem sice na skvělý nápad, a to ten, že budu přečtené knihy odnášet zpět do antikvariátů a za stržené peníze kupovat další, takže jejich aktuální počet bude víceméně konstantní, ovšem realizace selhala z prozaického důvodu. Když jsme totiž začali knihy třídit na ty, které si syn chce nechat a které prodáme, ukázalo se, že ponechat si chce až na několik vlastně všechny...

Dalším problémem bylo to, že syn "hodně" četl. Snažil jsem se s ním sice dohodnout na nějakém přijatelném kompromisu (navrhoval jsem 2 hodiny čtení denně), ovšem nepochodil jsem. Benedikt totiž celkem logicky argumentoval tím, že když už knihu začne číst a ona ho baví, nedokáže se od ní odtrhnout a "musí" ji přečíst do konce. Proti tomu se nedalo celkem nic namítnout, protože jedinou alternativou bylo násilné odebrání knihy, což se příčilo mé mírumilovné povaze...

Synovo "čtenářské období" tedy pokračovalo s neztenčenou intenzitou dále. Denně strávil nad knihou 6 - 8 hodin a já začal mít pomalu problémy s tím, jaké "čtivo" mu ještě obstarávat. Úporně jsem vzpomínal na svá mladá léta a na svoji tehdejší oblíbenou četbu a naštěstí se mně vždy podařilo nakonec v paměti vylovit tu nějakého autora, tam zas jistou knihu - a tak mohlo literární perpetuum mobile pokračovat ve svém - nekonečném?! - pohybu. Benedikt přečetl literární odkaz Františka Běhounka, Jana Trosky, Zane Greye, Marka Twaina, Roberta Louise Stevensona, Mirko Paška... ale třeba i nábožensko-historické romány německé spisovatelky Marie Calasanz Ziescheové nebo tzv. alternativní holmesovskou literaturu. Ve škole naštěstí žádné trampoty se svým "handicapem" (tj. "čtecí gramotností") neměl - v 1. - 3. třídě měl totiž štěstí na paní učitelku, která byla naprosto skvělá, měla pro něj pochopení a mimo jiné ho nechávala číst dle libosti - tímto bych chtěl mimochodem Mgr. Daně Nováčkové ze ZŠ Brno-Křídlovická ještě jednou poděkovat...

Toto asi tříleté "čtenářské období" naštěstí jednoho krásného dne skončilo nebo - lépe řečeno - vrátilo se do normálních kolejí. Příčinou byla četba knih Jaroslava Foglara, resp. Benediktova touha přejít od teorie k praxi. Zaujaly ho totiž různé zálesácké "fígle" a vůbec praktické dovednosti, takže nastala doba lovení bobříků, stopování zvěře, rozdělávání ohně z březové kůry a dlouhých výprav do lesů v okolí Brna. Mimo jiné jsme také jednou šli na ryby - a tím vlastně začala další "éra", tentokrát rybářská...

 

zobrazeno(7055x) | příspevky(1x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

06.06.2011 10:16:08 | Lucka S.

Zapsání synka do čtenářského kroužku nejbližší knihovny by vyřešila všechny popisované problémy s nákupem a uskladněním knih...Přeji pěkný den Lucka

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox