Ján Markoš

nejlepší slovenský šachista, středoškolský učitel a teolog

O Anandovi, zatvorených oknách a o vzdávaní sa

[02.12.2012 00:16:47]

Žiaľ, s Anandom som nikdy nehral. Na to musíte mať veľké šťastie. Pár mojich známych ale v lotérii bohyne Caissy vyhralo, a sadlo si s majstrom sveta za jedinú šachovnicu. Jeden z nich mi potom rozprával, ako vyzerala ich spoločná analýza po partii.

„Anand počíta fenomenálne rýchlo“, vravel mi. „To ma však neohromilo. Na to som bol pripravený. Čo ma naozaj prekvapilo, bola jeho schopnosť opúšťať neschodné varianty. Ani ja nepočítam celkom zle. Pokým som ale ja počítal šesť možností do hĺbky osem polťahov, Anand počítal len dve, zato ale do hĺbky osemnásť polťahov. Proste vždy nejako vycítil, kde má cenu hľadať zlato, a kde kopať nemá zmysel.“ Zvláštne, že? Keby sa Anand nevedel vzdávať – rozumej vzdávať sa ciest, ktoré nikam nevedú – nikdy by sa majstrom sveta nestal.
Na túto pôvabnú historku s Vishym som na niekoľko rokov zabudol a spomenul si na ňu až nedávno, pri akejsi banálnej činnosti v práci. Potreboval som opakovane otvárať jedno okno v internetovom prehliadači a všimol som si, že pri každom návrate do tohto okna na niekoľko sekúnd zaváham. Dokola som mal totiž otvorených toľko podobných okienok, že by to stačilo na zasklenie menšej budovy. Uvedomil som si teda, ako sa mi uľaví, keď všetky nepotrebné okienka pozatváram, zničím, rozpustím v kyseline z núl a jednotiek.
To isté platí pre môj pracovný stôl. Čím menej haraburdia na ňom mám, tým sa lepšie cítim. Čím menej nábytku mám v mojom (mimochodom neveľkom) byte, tým sa v ňom lepšie cítim.
Priestor je mi totiž drahocennejší ako veci.
Priestor je tá najpodceňovanejšia vec na svete. Nijako nevonia, nehlási sa o slovo. A predsa len v ňom môže sa môže všetko cenné stávať skutočnosťou. Kto nemá čas na rodinu, veľa radosti z rodiny si neužije. Kto trieli z auta do roboty, z roboty do banky a z banky domov, tomu sa ročné obdobia prešmykávajú medzi prstami. Kto neustále myslí na tisíc vecí, chodí po svete ako slepec.
Jedno slovenské príslovie hovorí: „Jeden myslel, až vymyslel fúrik, a teraz ho musí tlačiť.“ Oprime aspoň občas svoje fúriky kdesi o stenu.
Keďže sa netajím tým, že ma zaujíma buddhistická meditácia, často sa stretávam s otázkou, aký zmysel to vysedávanie na vankúši vlastne má. Nuž, meditácia je v prvom rade umením strácať.
Sedíte a sústredíte sa na dych. Pustíte pracovné maily, 16.Jxd5 v partii s Navarom, pustíte film, ktorý ste videli minulý večer. Pustíte starosti s poistkou, plány ohľadom zajtrajšieho obeda. Pustíte zvuky, pustíte zrak, pustíte telo. Nech si robí, čo chce. Ostanete len s dychom. A napokon pustíte i dych.
Čo ostane, je priestor. Slobodný, voľný, drahocenný priestor. 
 

zobrazeno(7862x) | příspevky(9x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

07.12.2012 12:49:33 | Homunkulus

marki: Jasně, já taky nepíšu, "jak to má správně být"; ale když už na text reaguju, tak naplno: napokon v postmoderně už mezi závažnými a oddechovými žánry nerozlišujeme, ne? ;-)

lykan: OK, východní texty moc neznám, mně to připomíná evropskou tradici theória/contemplatio; protestoval jsem (bych) až právě tehdy, když bychom chtěli ty životní situace škrtnout - zavřít jediným klikem jako ta okna.

06.12.2012 15:59:39 | lykan

Homunkulus: Postoj vnitřní odpoutanosti není v rozporu s intenzivním prožitkem životních situací, naopak, objektivizuje pohled na ně. Lpění lidi zaslepuje.  Čtenářům k tématu mohu doporučit Oshovy knihy, např. Oranžovou knihu.

05.12.2012 08:30:34 | marki

Ahoj H., vďaka za veľmi vnímavú reakciu. Prosím, necháp ma zle, tento môj blog nechce byť ani poučný, ani nikoho nikam smerovať, ani odhaľovať pravdu sveta. Proste mi prišlo zaujímavé ukázať skryté súvislosti medzi tak odlišnými entitami, ako je Anandovo počítanie, moje trápenie sa s Windowsami a meditáciou. Nechcem tajne propagovať buddhizmus, som kresťan. Chcel som len nahodiť pár udičiek, podľa možnosti naľahko. Inak, keď sme pri tom Chestertonovi, napadol mi citát, ktorý sa k blogu a tejto mojej reakcii pekne hodí: "Angels can fly because they take themselves ligthly."

 

04.12.2012 18:06:46 | Homunkulus

Tak na tenhle blog se velmi těším - ale hned na začátku se mi chce částečně oponovat; i když k adventnímu umetání cest a prahů se hlavní myšlenka textu velice hodí.

Souhlasil jsem při čtení s objevem anandovského nepočítání méněcenných cestiček. Souhlasil jsem s pozavíráním nadbytečných počítačových oken. Zaváhal jsem však při výzvě k úklidu stolu od haraburdí - jak rozlišit, co je haraburdí a co ne? Prázdné, nezabydlené byty na mě působí tísnivě. A opustit dech se mi nechce.

Ne že bych chtěl tedy záměr článku popírat, ale jako korelát bych napsal (nebo napíše někdy autor? :-) ) naopak text o světě zaplněném, "zarostlém". Bez balastu se loď převrátí. Chesterton radí na věcech lpět, radikálně a s radostí. Radši bloumám zahradou, kde se cestičky rozvětvují, než abych si to frčel po dálnici. Nejradši mám otevřených několik oken, do nichž píšu paralelně.

Co to potom může znamenat pro šachy? Schopnost užívat si odbočky, křoví variant, procházet i (zdánlivě) slepými cestičkami. Semtam potom člověk zažije radost, když se zlato ukáže v místě, kde ho nikdo nečekal. Ale přiznávám, že Ananda tím zcela jistě nedohoním(e).

Myslím ale, že se s autorem nakonec shodnu, asi následovně: Pokud ocením prostor, pak jako prostor pro něco, prostor růstu. Šachovnici možná vyčistíme od některých variant, ale ne od figurek a pravidel. V adventu probíhá úklid a očista, aby se o Vánocích mohlo cosi narodit. Nebo ve snaze o prázdné jesličky vylijeme dítě? ;-)

04.12.2012 12:47:44 | Jan V

Anand, odhaduji, že se věnoval šachu ve svém životě 90 tis.hodin. Má dobrou paměť a udržuje si v hlavě nepřeberné množství typizovaných pozic, které dovede perfektně řešit.

03.12.2012 16:10:11 | Inconnu

No jo, že je to cizí jazyk, mi došlo až u slova "fúrik"...

03.12.2012 10:35:15 | Ota Válek

Zajímavé a inspirativní čtení. S potěšením jsem si osvěžil libozvučnou slovenštinu.

02.12.2012 23:33:32 | Vlado Hrtko

"Relax, said the night man:
we are programed to receive,
you can check out any time you like,
but you can never leave."

Záver blogu mi pripomenul koniec piesne, ktorej melódiu (na rozdiel od textu) všetci poznajú.

02.12.2012 08:18:31 | ancien

Pane Markoš rád bych se zeptal, jestli máte nějaký bližší vztah k Brnu a ještě bližší ke Komínu a ulici Absolonova.

Omlouvám se za tuto otázku. K.H.

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox