David Navara

nejlepší český šachista
na světovém žebříčku na 24. místě (ELO 2722)

Roztržitost

[30.05.2016 09:55:01]O šachistech se povídají různé věci. Údajně to jsou geniální blázni, kteří bleskově počítají kombinace na čtyřiašedesáti polích, ale neporadí si v běžných životních situacích. Prý mají fenomenální paměť, ale zároveň jsou velmi roztržití. Nemám rád podobná zobecnění, ale musím uznat, že ta poslední charakteristika má něco do sebe, roztržitých šachistů znám dost. A sám jsem jedním z nich.
Šachy jsou velmi složitá hra. Hluboké soustředění pomáhá proniknout do jejích tajů. Když člověk hledá složitou kombinaci nebo řeší jiný náročný abstraktní problém, potřebuje na chvíli zapomenout na okolní svět. Proto intenzivní soustředění a roztržitost často kráčejí ruku v ruce.
O mé roztržitosti se tradují historky, z nichž mnohé jsou pravdivé. A některé příhody z mého dětství znějí velmi pravděpodobně, ale už si na ně nevzpomínám. Běžné zážitky se totiž z paměti vytrácejí rychleji než mimořádné události.

Je zajímavé, že u mne roztržitost často kráčí ruku v ruce se šachovými úspěchy. Dovolím si uvést pár příkladů.
Počátkem roku 2007 jsem poprvé hrál hlavní turnaj ve Wijk aan Zee, poklidné obci vzdálené 35 kilometrů od amsterdamského letiště. Na devatenáctidenní pobyt jsem si přivezl mnoho věcí. "Hlavně nezapomeň, že máš tři zavazadla," zdůrazňovali mi rodiče před odletem. Po přistání v Amsterdamu jsem si vyzvedl kufr a vydal se k domluvenému místu srazu, kde čekali řidiči, aby odvezli soutěžící do Wijk aan Zee. Ke konci cesty jsem si uvědomil, že jsem v metropoli nechal jedno zavazadlo. Kupodivu se neztratilo ani je nezneškodnili pyrotechnici. Ochotný řidič mi pro kufr zajel. Bylo mi trapné, že na mou roztržitost doplácejí jiní. Od té doby si dávám o něco větší pozor a raději cestuji jen se dvěma zavazadly. Ještě doplním, že v hlavním turnaji jsem tehdy dosáhl dobrého výsledku.
Historie se ale občas opakuje. Při cestě na polskou ligu v září roku 2012 jsem si zapomněl ve vlaku kufr. Naštěstí GM Krzysztof Bulski, můj oddílový kolega, dokázal zkontaktovat vlakový personál a pana rozhodčího Delegu, který ve Varšavě zavazadlo vyzvedl a dovezl na ligu. Oběma tímto děkuji! Já jsem mezitím dojel do Gorzówa a ubytoval se tam v hotelu. Krátce po příjezdu jsem si zabouchl kartu ("klíč") od pokoje vevnitř, takže recepční věděli, s kým mají tu čest. Tehdy jsem vyhrál na 1. šachovnici všechny tři partie.
Roku 2014 jsem se při cestě na francouzskou ligu začetl do šachového časopisu a musel jsem vyskakovat s těžkým kufrem z rozjíždějícího se vlaku. Bolelo to nejen bezprostředně po skoku, ale až do konce soutěže. Přestože jsem hrál šestkrát černými, v turnaji jsem uhrál 6,5/10 a mírně vylepšil svůj rating.
V roce 2015 jsem si půjčil v knihovně detektivku a vzal si ji s sebou na Bundesligu. Byla až příliš zajímavá - v odletové hale jsem se začetl a personál musel mé jméno vyvolávat rozhlasem, ačkoliv jsem byl na doslech i na dohled. Odlet jsem stihl a vyhrál jsem obě partie, což se mi do té doby v nejvyšší bundeslize nikdy nestalo.
Na mistrovství Evropy v Göteborgu jsem uhrál na 1. šachovnici 6/9 proti silným soupeřům. Při návratu jsem na letišti nemohl najít letenku, musel jsem si na poslední chvíli zařizovat novou a k letadlu mě a další dva opozdilce dovezl zvláštní autobus. Tu původní jsem po příjezdu do Švédska vyhodil, aniž bych si uvědomil, že je zpáteční... Tento traumatizující zážitek mě povzbudil ke studiu cizích jazyků, což se mi později nejednou vyplatilo. Například když jsem někde něco zapomněl.

Roztržitost mne ale pronásleduje už od dětství. Když jsem v deseti letech poprvé jel s IM Josefem Přibylem do Německa na ligu, zapomněl jsem si pas. Pan Přibyl mě musel vysadit v Chebu a mám pocit, že mi tehdy ještě koupil lístek na vlak do Prahy. Mí trenéři se mnou v dětství měli velkou trpělivost, za což jim děkuji.
Pas jsem zapomněl také v hotelu v Chanty-Mansijsku, když jsem se roku 2005 vracel ze Světového poháru. Při příjezdu si recepční vyžádal(a) pas a při odjezdu jsem si na něj nevzpomněl. Naštěstí mi pro doklad někdo dojel a let jsem stihl.
O dva roky později jsem jel na stejný turnaj se sekundantem. Neměl se mnou lehkou práci, musel mě pokaždé upozorňovat, kdy mám odbočit, abych došel do hracího sálu. Proto před zpáteční cestou přes Moskvu do Prahy vzal k sobě všechny čtyři letenky. Když je v Chanty-Mansijsku předal slečně u přepážky, všechny si je nechala. I ty z Moskvy do Prahy. Na to jsme ale přišli až v Moskvě na letišti Šeremetěvo. Na letišti Vnukovo, na něž jsme předtím přiletěli, nás prý vyvolávali místním rozhlasem s tím, že jsme ztratili pasy a letenky. Sdělovací prostředky občas zveličují...
Samozřejmě nejsem zdaleka jediným roztržitým šachistou. Z knížek znám mnoho podobných příhod, smyšlených i pravdivých. Ve sporu mezi tradicionalisty a modernisty zůstávám neutrální - moje historky nejsou ani lepší, ani horší. Technologie se prudce mění, ale lidský mozek zůstává podobný jako před staletími.
Ještě bych toho o roztržitosti mohl napsat mnoho, ale teď si na další své příhody nemohu vzpomenout. Snad někdy příště... 

zobrazeno(35959x) | příspevky(13x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

09.06.2016 13:18:24 | Ota Válek

Roztržitost není zdaleka doménou šachistů. Při nedávné cestě na dovolenou jsme svorně a nerozdílně s manželkou i vnučkou zapomněli na letišti v Drážďanech na lavičce před kontrolovanou zónou Adélčin baťůžek. Naštěstí jsme si vzpomněli včas a bezprizorní batoh jsem stihnul vyzvednout, pouze jsem musel podstoupit znovu bezpečnostní kontrolu. Před lety jsme se odpoledne chystali na návštěvu k známým. Necítil jsem se zcela fit a proto jsem se rozhodl vzít si tabletu ibalginu. Místo něho jsem však omylem polkl silný prášek na spaní. Návštěvu jsme museli zrušit. Z vyprávění GM Navary je patrné, že šachisté jsou na rozdíl od fotbalistů či hokejistů na cestách většinou odkázáni sami na sebe a musí být schopni si organizační záležitosti (letenky, spojení, ubytování...) zařizovat sami a orientovat se v cizím prostředí. Touto praxí se z většiny šachistů stávají osoby veskrze praktické.

05.06.2016 01:39:02 | ELOminator

No rozhodně kdyby chtěl dneska někdo dělat reedici nějaké šachové knihy, tak tahle by měla být první na řadě bo já ji četl před X lety a už tehdy byla v salátovém vydání a do dneška beztak nepřežila.

Ale co se týče reálného přínosu, ten byl spíše takový, že jsem se sám začal zamýšlet nad psychologickými příčinami svých chyb. Poněvadž člověk je nepoučitelný a je mu houby platné, že to má načtené. Musí si prostě prohrát zbytečně pár časovek soupeře, pár vyhraných pozic zbrklým tahem, dát pár nesmyslných nabídek remízy v nevhodnou dobu atd

03.06.2016 14:26:21 | Petr Pavlík

 Zdravím a gratuluji k pěknému výsledku. Samozřejmě fandím a přeji co nejlepší výsledky do budoucna. Jenom chci vyjádřit lítost v souvislosti s článkem, že neexistuje přímá úměra mezi roztržitostí a úrovní hry. To bych i já v krátké době patřil mezi šachovou elitu, tak jako vy. Na druhou stranu, to by nás v té špičce asi bylo plno. Vaše blogy čtu s chutí a Psychologický průvodce patří také mezi moje tři nej. 

02.06.2016 09:57:08 | David Navara

Psychologický průvodce šachovou partií je jedinou z těch tří knih, kterou jsem četl v dětství. Koncovky pana Dvoreckého až ve dvaceti letech a Bronštejnův Mezinárodní turnaj velmistrů (Curych 1953) ještě o pět let později. Když jsem vzpomínal na příhody starých mistrů, také jsem si vzpomněl právě na tuto knihu. Můj pohled na štěstí v šachu i na další otázky je dost blízký tomu autorovu. Kniha je psána výbornou češtinou a je velmi čtivá. (Snad kromě úvodních stránek.) Dnes mi připadá autorův pohled až příliš psychologický a kladl bych větší důraz na objektivní sílu tahu, ale to je jen můj názor, byť kvalifikovaný. Ať tak či onak, knihu vřele doporučuji! (Pokud vím, v anketě ji zmínili ještě velmistři Votava a Bernášek, myslím, že dost ovlivnila i Lukáše Černouška. Mimochodem, Honzovi Bernáškovi předevčírem bylo třicet let, takže mezi velmistry nejsem nejmladším ctitelem této knihy.)

01.06.2016 11:46:15 | Tom Ochman

 Taktéž souhlasím s Klárou ..., co se hodnocení knihy Můj šachový svět týká ...Jen jedna drobnost...V pořadu V šachu se naši přední velmistři měli možnost vyjadřovat k otázce ...Nejlepší šachová kniha ...Pochopitelně se k danému tématu vyjadřoval i David ...a tehdy snad jako jediný do trojce Nej uvedl knihu Jiřího Veselého Psychologický průvodce šachovou partií..., čímž mi udělal neuvěřitelnou radost. Pochopitelně jsou šachové knihy, které považuji (-eme, ete) za absolutní základ. Ale to jsou spíš knihy učebnicového charakteru ...A.Nimcovič: Můj systém, D. Bronštejn Turnaj kandidátů ...atd . David byl asi nejmladším velmistrem, který tuto knihu uvedl. Dodávám jen, že byla napsána Jiřím Veslým v Praze v roce 1976. Myslím (spíše to tak cítím), že tato kniha Davidovu (nejen šachovou) kariéru dost obohatila. Všem kdo jste ji nečetli vřele doporučuji ...Téma jako roztržitost, šachová paměť i kiklosův příběh z České Třebové..., jakoby (mimochodem odporné slovo) by byli vytrženy z oné knížky ... 

01.06.2016 05:49:58 | David Navara

Re kiklos: Děkuji za pěkný komentář, ta historka s Českou Třebovou je s odstupem času velmi zábavná!

31.05.2016 13:48:22 | kiklos

Dobrý den Davide,

mám pro Vás víc než jen pochopení. To přirovnání s Pierrem Richardem je výstižné a málokdo se jeho filmům dokáže zasmát tolik jako my, o nichž jeho filmy jsou.

 

Někdy před patnácti lety jsem jel vlakem na zápas do České Třebové. Byl jsem po noční a ve vlaku usnul. Probudil mě divný pocit, že nějak dlouho stojíme. Zamžoural jsem z okna a viděl malými písmeny nápis Česká Třebová. Jinak bylo vše ještě šedé před rozbřeskem. Rychle jsem popadl své věci a vyskočil z vlaku, který se ihned rozjel. Začal jsem se rozhlížet, kde to jsem. Pardubické nádraží tehdy procházelo rekonstrukcí a ze šedi stavby vystupovala pouze malá cedulka s nápisem: směr Česká Třebová. Další vlak jel za hodinu a hodina byla i čekací doba. Od vlaku jsem k hrací místnosti musel běžet a doběhl těsně před pádem praporku. Partii jsem potom přesvědčivě vyhrál a vyhrálo i naše družstvo.

Takových historek mám také hodně, i nešachových - třeba jak jsem stěhoval klavír, zapomenutých batohů notebooků, rukavic či deštníků bych se nedopočítal. Ztracené klíče na mě čekaly tři dny na autobusové zastávce. I na přijímačky na vysokou jsem dorazil o půl hodiny pozdě, protože jsem si spletl budovu ...

 

Přesto žiju s pocitem, že mě má Bůh rád, nahrává mi, jak to jen jde. A pokud se někdy skutečně něco nepodaří, je to jen potřeba, abych byl pokornější. Život je děsná sranda! 

31.05.2016 06:24:53 | David Navara

Re Nada: Myslím, že to byla kniha Azazel od Borise Akunina. (Navzdory názvu to byla klasická detektivka, v níž "Azazel" bylo jméno spiklenecké organizace.) Pavel Matocha na svém blogu doporučoval jeho druhou knihu Turecký gambit, k čemuž se mohu přidat.

30.05.2016 22:53:25 | Nada

Pane Navaro, děkuji Vám za čas, který jste daroval českým šachovým amatérům.

Prozradíte zvědavci o jakou detektivku šlo ?

30.05.2016 21:17:20 | David Navara

 Re breughel: Velmistři se připravují na tolik různých variant, že je většinou zapomínají i mnohem rychleji než za několik let, pokud si je mezitím nezopakují. Existuje mnoho typů šachové paměti. Já bych stěží sehrál naslepo dvě partie nebo dal dohromady cizí partie tah po tahu, ale v hrubých obrysech si pamatuji velmi mnoho a mé znalosti teoretických koncovek jsou dostatečně přesné.

Re ELOminator: Děkuji za přání. Světový pohár se bude konat až za rok, takže zatím nemusím kupovat nová zavazadla. 

Re Viktorie: Děkuji za komentář.

30.05.2016 16:35:37 | Viktorie

 Je to jasné, šachy jsou věda a jejich krása uchvacuje, není divu, že svět chvílemi mizí. Díky*

30.05.2016 14:44:11 | ELOminator

Celý Pierre Richard

Tak ti přeju, aby se ti na světovém poháru ztratily všechny kufry a tys postoupil na TK!

30.05.2016 10:24:50 | breughel

 Dobrý den. Gratuluji k velmi těsnému přiblížení k hranici světové extratřídy (2750). Váš článek je lehce vtipný, psaný však spíš pro nešachisty. Nic ve zlém, sebeshazující články jsou asi vaší doménou. Zajímala by mně spíše zapomnětlivost šachová. Minule jste napsal: Zvolil jsem zajímavou oběť pěšce, která je pro nepřipraveného soupeře extrémně nebezpečná. Velmistr Sturua ji před lety rozebíral, ale nevzpomněl si na správné pokračování a zareagoval chybně. Jak je to s šachovou pamětí u velmistrů?

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox