Soňa Pertlová

šachová mezinárodní mistryně (ELO 2199)

Tatranské střípky

[26.10.2009 16:51:05]

Příjezd

Cesta do Tater byla poměrně náročná. V sobotu 26.září odjíždím nemocná domů do Třince nakonec posledním vlakem v 18, jelikož nám Michal Konopka dává řešit na soustředění ženské reprezentace samé zajímavé studie, od kterých se nemůžu odtrhnout. Vlak je neuvěřitelně přeplněný, přestože je sobota večer, sedám si tak až v Olomouci. Po vyspání do růžova se v cukuletu balím a za chvíli si to už razíme s taťkou na Slovensko. Nadšení z hor stoupá s nadmořskou výškou, stejně ale jako smutek při pohledu na holé stráně. Radost však ale převládá. Po procházce do Tatranské Polianky, kdy vzpomínám na tentýž výlet před sedmi lety s mým tehdejším trenérem, IM Sikorou-Lerchem, si s taťkou dáváme večeři a já usedám po 3 měsících k šachovému stolu. V 1.kole mě hned čeká silné sousto, GM Martin Mrva, jelikož se hraje švýcarským systémem s „imaginárními“ body (pro mě známý již z Drážďan). Startovní listina je rozdělena do 3.skupin podle počtu imaginárních bodů (0-2) a první 4.kola se takto nasazuje kvůli zamezení utkání nerovnoměrně silných soupeřů a zvýšení pravděpodobnosti splnění norem. Po náročné partii dělám v časové tísni chybu, kterou prohrávám partii, vlastně asi i na čas, ale v tu chvíli je to naštěstí již jedno. Pondělí má být posledním teplejším dnem, tak se odebírám na kutě, abych ráno byla alespoň trochu čilá na nějakou procházku.

Výlet na Sliezsky Dóm

V pondělí ráno mě probouzí slunko lechtavými paprsky. Chvíli váhám, jestli vstát jelikož při mém silném nachlazení to není úplně ideální. Vědoma si však posledního krásného dne babího léta, dělám kompromis a naším cílem je Sliezsky Dóm. Zůstat na hotelu by byl totiž hřích. Chvíli mi trvá než se dostanu do „formy“, při každém zamyšlení však začínám nekontrolovatelně zrychlovat krok, než zjistím, že jsem se taťkovi ztratila z dohledu. Vzpomínám zároveň na naše atletické výlety pár let zpět, kdy jsme šli z Hrebionku po magistrále na Štrbské pleso atp. Při cestě zpět se však vracím do reality a přemýšlím, co tak asi budu hrát.

V nenáročné sicilce s c3 postupně soupeře přehrávám a výhodu proměňuji v celý bod, ale trochu zarážejícím způsobem. Nejdříve si vybírám, která pozice je pro mě výhodnější, a když se již skoro rozhodnu zahrát, s obrázkem Df3, Sd3 nechráněný Je5 a f7,g7,h7 s králem na g8 mi náhle v duchu svitne: „To je zvláštní, v těchto pozicích většinou bílému vychází školácký obrat Sxh7+.“ A taky že jo, tak jsem se pěkně zastyděla. Vykrývám tak všechny hrozby a naopak je vytvářím soupeři. Odcházím si pro kafé v domnění, že uplatňování pěšce v koncovce těžkých figur bude na dlouho, při příchodu dostávám docela šok. Soupeř mi nabízí remízu, přičemž zahrál tah, po kterém dvojím úderem ztrácí figuru. Tak jsem ho zahrála a on nevěřícně kroutí hlavou, partii vzdává a omlouvá se, že byl slepý.

Na ME v Drážďanech se mi stalo jednou něco podobného. Ze zahájení jsem nic nezískala a byla poměrně unavená, tak jsem soupeřce nabídla remízu asi po hodině hry. Mohla jsem zahrát cokoliv, ale zrovna při mém tahu jsem ztrácela kvalitu. Tak jsem místo krátké partie bránila 7hodin koncovku s kvalitou méně. Naštěstí úspěšně, ale celou dobu jsem si nadávala, jak jsem hloupá.

Dvojkolo

Úterní dvojkolo jsem zvládla poměrně s přehledem. Ráno musím sice asi 3x odmítnout remízu (asi je nikdo neučil, že je tak trochu přidrzlé nabízet v horší pozici lepšímu hráči remízu, nebo to na ženskou neplatí?!), ale to není až tak těžké. Zato odpolední partie s IM Michenkou je mnohem zajímavější. Při přípravě pamatuji na Pavla Čecha, který mi v dámské indické radil, že bych mohla zkusit plán Je4, f5 a rozjet to na královském křídle. Poprvé v životě hraji Nimcovičku a bez závratných znalostí zahájení se řítím pěšci dopředu, až v taktické přestřelce získávám figuru za pěšce. Pozice je však velmi nejasná a pro mě nebezpečná, obzvlášť do časové tísně, tak efektivně obětuji 2 pěšce a jdu do vyrovnané koncovky. V časovce ještě zbytečně ztrácím pár temp, ale naštěstí to tolik nevadí. Bílý to chce však hrát za každou cenu na výhru, až to v 2.časové tísni přepískne a já najednou dostávám šanci. Tu ale v blicce propásnu a partie končí opakováním tahů. Přestože jsem partii nevyhrála, měla jsem z ní dobrý pocit a radost.

5.kolo

Na dnešní den plánuji odpočinek po náročném dvojkole. Taťka vyráží na kole na Štrbské a Popradské pleso, zatímco já plním povětšinou školní a administrativní povinnosti a neodpustím si ani masáž :-) Po pár dnech využívám možnosti internetu v jedné kavárně ve Starém Smokovci, odpoledne se tak vydáváme na procházku a na kafíčko. Na přechodu pro chodce nás málem sráží auto, asi chtělo šetřit brzdy. Nevím, jak je to na Slovensku, ale jako chodci mi zatím žádné auto přednost nedalo.

Před partií mi povídá Regina Pokorná, že dnes hraje s Matěm Mrvou, který si stěžoval, že hraje ženský přebor (hrál se mnou, Zuzkou Borošovou i Kováčovou a teď Reginou). „Ještě by mohl hrát se svou ženou“, dodala jsem :-) Mi se zase podařilo chytnout první 4kola soupeře, kteří začínají na M :-)

Sotva začne kolo, už je u jednoho stolu poblíž rušno. Přiběhnu se kouknout, co se děje a vidím pozici po 5.tahu černého: 1.d4 Jf6 2.c4 e5 3.dxe5 Jg4 4.Sf4 Sc5 5.e3 Jc6 a Mariána Kantoríka s vykulenýma očima, který dělá opičky, jestli tedy má či nemá vzít zadarmo koně na g4. Poté se soupeř vzdal. Partie má ještě malý podtext: Později se totiž dovídám, že Marián nebyl „úplně střízlivý“. Svou partii vyhrávám poměrně s přehledem, v 6.kole mě pak čeká IM Erik Pinter.

6.kolo

Ráno se probouzím opět s lenošivou náladou, ale těší mě fakt, že se mé nachlazení rapidně zlepšilo. Za pár dní jen mírný kašel, když obvykle mi to trvá tak 3-5týdnů, je úžasný výsledek. Plná entuziasmu se pouštím do přípravy, kterou ale omezuji na minimum a odpoledne spíše odpočívám.

Tentokráte vyrážím sama na kole do Starého Smokovce. Při zpáteční cestě vidím 2 babky na přechodu, tak zpomalím a slyším jednu babku, jak strašně děkuje, že to bylo ode mě milé. Načež ta druhá ji zpraží: „Veď to je jej povinnosť, tak nemáš, čo ďakovať.“ To mě docela překvapilo a rozesmálo zároveň, div jsem nespadla z kola :-)

Partie opět velmi zajímavá, Erik však v téměř vyhrané pozici chybuje a dává mi šanci. Po oboustranné časovce vzniká velmi zablokovaná čtyřstřelcovka s pěšcem více pro bílého, kdy se mi podaří postavit po Erikově chybné výměně pevnost a partie končí remízou. Partie mi však nedá moc spát, protože tyhlety „úspěchy“ mě tolik netěší. Snad až příliš hledám všude spravedlnost…

Výlet na Štrbské a Popradské pleso

Dneska se opět rýsuje pěkné počasí a s taťkou jedeme električkou na Štrbské pleso. Po 5 letech se vracím na místo, kde jsme dříve trénovali jako talentovaná mládež s reprezentací, vzpomínám na tréninky ve sněhu i dešti, výlety na Kriváň, Rysy, Solisko a porovnávám s nynější komercializací (kolem Štrbského plesa je postaven nový hotel Kempinski). Konverzací s IM Martinem Neubauerem, se kterým mj. sedíváme i u jídelního stolu, si procvičuji angličtinu i němčinu (taťka německy aspoň něco rozuměl) a spolu s jeho klubovými kolegy z Dubnice míříme lesíkem na Popradské pleso. Sem tam zobnu borůvku či brusinku, nacházím i krásný půlhřib :-) Na zpáteční cestě poměrně spěcháme, abychom stihli električku z Popradského plesa - zastávky, neboť další jede za hodinu a půl a příprava je příprava…

Na večeři mě odchytí ředitel turnaje, pan Gustáv Šturc, že mě můj soupeř, IM Peter Petráň, žádá o posunutí o půlhodinu na 18.30, jelikož mu pracovní povinnosti v Bratislavě zabraly více času než očekával a nerad by znovu prohrál kontumačně na čas. Dosti váhám – na zítřek s taťkou plánujeme výlet na Kriváň a bylo by potřeba se vyspat, už tak se cítím malátná, na druhé straně mám dobře rozjetý turnaj a pokud vyhraji kontumačně, znamenal by to konec bojů o normu WGM. S posunutím tedy souhlasím, ač se to pak podepisuje na mé hře. V lepší pozici s pěšcem více podceňuji soupeřovy možnosti a v časové tísni dělám hrubou chybu, která mě stojí přinejmenším půlbod. Škoda. Po partii ještě chvíli klábosím s kamarády a jeden, který mě nezná, mě s naprostou jistotou osloví Zuzko - viz minulý blog: www.blog.praguechess.cz/index.php

Výlet na Skalnaté pleso

Po náročné partii jsem se chci konečně dobře vyspat, ale ani dnes se mi to nepovedlo. Několikahodinové bloumání přerušují v 7 ráno uklízečky („Po kolikeré? Nemohou počkat do devíti?“ Nadávám.) a řemeslníci rekonstruující vedlejší pokoje. S taťkou se vydáváme na průzkum do Tatranské Lomnice, tentokráte autem. Původní cíl – kouknout se k lanovce – je mnou operativně změněn na výlet lanovkou na Skalnaté pleso a zpět. Za normálních okolností bychom dolů šli pěšky, ale časový pres a auto zaparkované v T.Lomnici nás uvádí do štychu. Odpoledne jsme si s taťkou naplánovali masáž, po které chvíli odpočívám. Čas je však neúprosný a po krátké, avšak přesné přípravě je na řadě další kolo. 20tahů jsme se soupeřem odblicali za chviličku, začínají mě ale dráždit z čoček oči a musím na pokoj si přehodit brýle. Po čase už i vidím a mohu se opět soustředit na partii. První tah ze soupeřovy vlastní hlavy mě mate a po hodinovém přemýšlení nepokračuji ve vyhrávající variantě. Ostrá pozice se najednou mění v nezřetelnou, po nepřesnostech soupeře však končí v remízové věžovce. Škoda, nenašla jsem variantu za půl bodu, přitom jsem věděla, že tam někde je a nápady byly dobré. Rychle se pakuji a chlácholím sama sebe, že zítra si to vynahradím. Dlouhou chvíli to tak i vypadalo, ale…

Odjezd

Na poslední kolo se docela těším – mám jsem velikou chuť někoho zaříznout a pak si užít cestu domů. Partie probíhá v tomto duchu: Soupeř přichází pozdě, zjevně po flámu, tak postupně zvyšuji výhodu. Rybka by už asi hlásila +5 při jakémkoliv pokračování kromě jediné hrubky, co jsem zahrála a partie končí opakováním tahů. Neschopna reálně uvažovat ihned a srabácky prchám domů. V autě jsem nakonec zplodím článek pro nšs, snad i poutavý: www.nss.cz/index.php

Na závěr opět pár foteček.