Luděk Sedlák

Luděk Sedlák (nar. 1954). Kdysi korespondenční hráč a skladatel šachových studií, dnes amatér 1.VT, věrný služebník bohyně Caissy. Vydavatel časopisu Šemík.

Rozluštěné tajemství mistra Josefa Krejcika

[02.03.2012 02:10:32]

       Jedním ze skvělých šachistů, kteří dovedli spojit šachový um v praktické hře s humorem a vtipem, byl vídeňský mistr Josef Emil Krejcik (1885 – 1957). Patřil k nejlepším rakouským šachovým amatérům, byl i autorem humorných šachových knížek. Přitom nebyl šachistou ledajakým, v roce 1921 získal titul rakouského mistra, mimo jiné byl též zakladatelem Rakouského šachového svazu (1920). Hrával především pro radost ze hry a při partii se dovedl náramně bavit.  
Svědčí o tom dvě následující ukázky. První je závěr partie Krejcik – Schwarz (Vídeň 1905). Partie se hrála v posledním kole a Krejcikův soupeř měl vyhlídky na získání první ceny. Krejcik byl ale proti a v partii objevil studiové obraty vedoucí k zisku dámy.
V pozici diagramu č.1 (B: Ke2, De4, Sg4, Je7, pb2, c4, h3; Č: Kb8, Db7, Sg5, Je3, pc6, d4, f4, f6; 7+8) zahrál 1. Jxc6+ Kc7 2. De7+ Kb6 (Kxc6? 3.Sf3+) 3. c5+ Ka6 4. Sc8! Dxc8 5. Da7+ Kb5 6. Db6+ Kc4 7. Db4+ a v postavení druhého diagramu (B: Ke2, Db4, Jc6, pb2, c5, h3; Č: Kc4, Dc8, Sg5, Je3, pd4, f4, f6; 6+7) se černý vzdal, protože po Kd5 8. Je7+ ztrácí dámu. Partie nejenže připravila Schwarze o první cenu, ale Krejcik za ní dostal dokonce cenu za brilanci.
Teprve po 45 letech objevil sám Krejcik, že cenu za krásu dostal vlastně neprávem, protože jeho kombinace měla díru. Zdá se to neuvěřitelné, ale v okamžiku vzdání stál na výhru – černý! Kdyby neztratil hlavu a po 7…Kd5 8. Je7+ zahrál Ke4! 9. Jxc8 f3+ 10. Kf2 Sh4+ 11. Kg1 f2+ 12. Kh2 f1D, je bílý ztracen. Závěr partie zařadil Luděk Pachman do své učebnice Taktika moderního šachu (2.díl, 1964), odkud jsou také převzaty předchozí poznámky. V jiné své knížce (Jak přelstít svého soupeře, 1990) Pachman označuje za rozhodující chybu bílého tah 3.c5+?, místo nějž byla už dříve nalezena snadná cesta k výhře po 3.Dd8+! Dc7 4.c5+. Je dobře, že Krejcik při partii toto pokračování nenalezl. Sebe by připravil o cenu za krásu a šachový svět o pozoruhodnou kuriozitu - zázračné vyvrácení "vítězné" kombinace, které je neméně efektní než kombinace sama. Tím, že je objevil sám její autor, Josef Krejcik jen potvrdil, že bez ohledu na korektnost skončila cena za krásu ve správných rukou.
    První z našich dvou partií tedy Krejcik vyhrál, ale při správné hře měl prohrát. V Krejcikově praxi ovšem existuje i opačný příklad.
     Je to partie Krejcik – Joachim Weiss, hraná ve Vídni roku 1907, která po 25. tahu bílého dospěla do pozice třetího diagramu (B: Kf3, Dh4, Va1, Sc4, Jf5, pb2, c2, d3, e4, g2, g3; Č: Kg8, Db8, Vf8, Sg6, pc5, d4, f7, g7, h7; 11+9).
Její další průběh popisuje Jiří Veselý v knížce Negližé za šachovnicí. Uvádíme ji s jeho komentářem. „Krejcika partie zjevně nudila, a tak si začal vymýšlet. Po 25… Dxb2 má k výhře spoustu cest, vždyť má o figuru více, ale přesto se zamyslel. Málokdo tušil, proč. Po chvíli zahrál 26. Sxf7+!?? Brát králem ani věží tohoto střelce nelze, to by černý dostal mat, přišlo tedy logické 26… Sxf7. Teď byli diváci i soupeř napjati, co že to Krejcik zamýšlí. K obrovskému úžasu všech přítomných však mistr Krejcik zřetelně pravil: „Hlásím samomat třetím tahem.“ Následovalo 27. Je7+ Kh8 28. Dxh7+ Kxh7 29. Vh1+, načež po vynuceném 29… Sh5 byl bílý král mat (poslední diagram). Přesně podle Krejcikova ohlášení.“
Nádhera, co říkáte? Obě partie jsou ale dobře známy, proč tedy v titulku hovoříme o nějakém, dokonce rozluštěném, tajemství? O Krejcikovi se ví, a zejména druhá ukázka to jasně dosvědčuje, že radost ze hry a humor stavěl při šachu nade vše. Rád si z čtenářů i soupeřů vystřelil; z jedněch ve svých vtipných úlohách či článcích, z druhých přímo za šachovnicí. Pokud je známo, nikdo si dosud nedal dvě zmíněné partie do souvislosti, tak se zde o to pokusíme.
Obě skončily opačně, než měly skončit, přitom obě jsou skvělými ukázkami krásy a bohatství šachové hry. A podívejme se ještě na jednu zdánlivou maličkost, pro nás však velice podstatnou – a tou jsou jména Krejcikových soupeřů. V prvním případě Schwarz, v druhém Weiss. Jednou Černý, podruhé Bílý. Jako figurky a políčka na šachovnici královské hry, kterou Josef Emil Krejcik tak miloval.
Můžeme se jen dohadovat, jak dlouho znal Josef Krejcik tajemství ceny za krásu v partii Krejcik - Schwarz, třebaže se svým objevem seznámil šachovou veřejnost až po 45 letech. Kdo ví, zda o vyvrácení své kombinace nevěděl už v roce 1907 při partii s Weissem a zda tuto partii (právě s Weissem, a s nikým jiným!) nepojal jako její svéráznou pointu. Nebo si snad druhou partii vymyslel a jméno Joachima Weisse využil k jednomu z mnoha svých šibalských kousků, jimiž tak rád mystifikoval čtenáře? To už patrně navěky zůstane Krejcikovým tajemstvím a nerozluštěnou šachovou hádankou, již si vzal s sebou do hrobu a zanechal k řešení budoucím generacím. Přál si snad Josef Krejcik, aby mnoho let po jeho smrti někdo odhalil spojitost mezi oběma partiemi, ať už skutečnými, upravenými, či zcela smyšlenými? Věřím, že to tak bylo, mistře Krejciku, a po 105 letech od památného samomatu se hlásím jako úspěšný řešitel.
(Věnováno památce pana Vítězslava Houšky)
 

fotografie

zobrazeno(13807x) | příspevky(8x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

07.03.2012 08:29:06 | Luděk Sedlák

Opraveno a doplněno. A jelikož jsem to v minulém komentáři nenapsal - díky za upozornění.

07.03.2012 01:22:05 | giocozo

Michal Matoušek : Takto si představuji konstruktivní kritiku.

06.03.2012 20:25:38 | Luděk Sedlák

Michal Matoušek: Ano, neohlídal jsem si to a v popisu partie Krejcik - Schwarz jsem skutečně použil několika formulací z Pachmanovy taktiky moderního šachu (2.díl). Šlo o tyto formulace, resp. části vět: "Partie se hrála v posledním kole (utkání)", ...objevil studiové obraty vedoucí k zisku dámy", "Krejcik za ni dostal dokonce cenu za brilanci" a "Teprve po 45 letech zjistil sám Krejcik". Ostatní je jinak (byť podobně), něco málo je oproti Pachmanovi navíc. Myslím, že je jasné, že smyslem blogu nebyl popis této partie, navíc nešlo o doslovnou citaci celého odstavce, proto jsem text nedal do uvozovek a komentáři k partii jsem dále nevěnoval pozornost. Tolik na vysvětlenou.

Přesto Vám, pane Pane Matoušku, ačkoli s jinak převážnou většinou Vašich komentářů na tomto serveru zásadně nesouhlasím (zejména s názory na texty pana Houšky a pana Navary), tentokrát musím dát zapravdu. Buď jsem ten Pachmanův text neměl vůbec měnit a uvést ho jako citaci (s tím skutečně problém nemám, viz ocitovaná pasáž Jiřího Veselého k partii Krejcik - Weiss), nebo si dát víc práce a napsat to jinak. Zmínku o Pachmanovi do textu doplním.

06.03.2012 15:52:48 | Michal Matoušek

Říkám s trochou pohrdání, že pasáž o partii Krejcik - Schwarz je téměř doslova opsaná z Pachmanovy Taktiky ("cena za brilanci" - kdo to dnes ještě říká?); určitě nežádáme po autorovi, aby se nutil k formulaci vlastní, ale přidat uvozovky a odkaz snad dovede. - Nehledě na to, že je to normální slušnost.

04.03.2012 20:43:52 | Luděk Sedlák

Děkuji panu Kalendovaskému za doplňující údaje. Myslím, že o existenci první partie (Krejcik - Schwarz) asi není sporu, pokud jde o tu druhou - těžko říct. Pro potvrzení její pravosti by to asi chtělo svědectví ještě někoho dalšího, nejen samotného Krejcika. To, že poprvé byla uvedena bez jmen hráčů, spíše nahrává hypotéze, že si pan Krejcik skutečnost trochu upravil k obrazu svému (nebylo by to poprvé); buď si partii zakončenou samomatem celou vymyslel, nebo alespoň pozměnil jméno soupeře, aby spojil šachová jména Schwarz vs. Weiss se dvěma pozoruhodnými partiemi. Že k tomu použil jméno skutečného šachisty, může být jedním z jeho typických žertíků, jakými se to v jeho tvorbě hemží.

Jinak o šachových mystifikacích mám rovněž připravený (zatím spíš rozpracovaný) příspěvek, věřím, že šachisty zaujme. Mnoho věcí ve světě šachu se událo jinak, než jak jsou po generace tradovány.

02.03.2012 14:36:24 | Kalendovský Jan

 

Potíž odhaleného tajemství panem Luďkem Sedlákem vidím v tom, že mistři Schwarz i Weiss jsou skutečné osoby (viz zmínku o Joachimu Weissovi jako předsedovi šach. klubu Akademische Lesehalle v 70. letech 19. století – Wiener Schachzeitung 1907, str. 101), takže typická Krejcikovská mystifikace to asi nebyla. Další pátraní lze směřovat také k pramenům, resp. kdy poprvé pozice s Černým i Bílým pan Krejcik zveřejnil. Prohraná – vyhraná partie se Schwarzem - viz Dr. Josef Krejcik - Tragikomödie des Schachs, Schach-Magazin 1950, 248. A samomat s Weissem – viz Josef Krejcik, Mein Abschied vom Schach, Berlin 1955, 86. Tatáž pozice, a stejná samomatová pointa, ovšem bez uvedení jmen soupeřů, pouze rok 1907, byla uvedena v knize Josef Krejcik - 13 Kinder Caissens, Wien 1924, S. 14 und 16. A to dokonce dvakrát!! Tož tak – ale jiná Krejcikovská tajemství se sama nabízejí. Velká diskuse vznikla kolem jeho slavné obětní partie s Krobotem – viz třeba Chess Notes pana Wintera... Nás Čechy by jistě zajímalo olomoucké období života a šachového působení Dr. Josefa Krejcika, stejně jako jeho olomoucké partie se Schlechterem, Durasem v paláci olomouckého kanovníka Grimmensteina...

02.03.2012 12:35:22 | Inconnu

Moc hezké, partie a dílo pana Krejcika znám jen okrajově z knihy o Rétim.

02.03.2012 02:38:49 | Luděk Sedlák

Dvě poznámky: 1/ Bohužel neumím dát diagramy přímo do textu (proto ta notace), naštěstí aspoň ty fotografie celkem vyšly, jejich deformace se při rozkliknutí srovná. 2/ Pochopitelně trnu, jestli pan Kalendovský (nebo někdo jiný) nezjistí, že ta souvislost napadla už někoho jiného.  

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox