Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

Na šachy jsou Poděbrady - pátek

[21.12.2013 21:17:19]

Pátek 6. 12. 13

Odpoledne

Utíkám z práce na poslední chvíli s kufrem na kolečkách a na Masarykově nádraží jsem jen o něco dříve než kluky přivážející vlak.

Všichni tři synové (jedoucí vlakem poprvé sami)  však vystoupí zcela spořádaně, navzájem si pomáhají a nejstarší, desetiletý Ivan (poté, co čtyřletému Vašíkovi zavázal nádherně šálu) ještě prohlíží, zda v kupé něco nenechali. Necháváme Vašíka babičce a v trojici (já, desetiletý Ivan a sedmiletý Hynek) se tramvají a metrem přesouváme k Salesiánům, kde již čeká vyhřátá dodávka obou Vojtů Trochtů. S překvapením zjišťuji, že V. Trochta junior změnil účes, který nyní žene do výšky. Poznamenávám, že Pavel Matocha bude mít z tohoto účesu určitě radost. Otec později prozradí, že z účesu svého syna mají radost i členové profesionálních pankáčských kapel, kteří dle vlastních slov něco podobného sami nedokáží.

V. Trochta jede dodávkou bravurně v rámci předpisů a tak jsme za 35 minut v Poděbradech. Když se přihlašujeme do recepce, slyším známý hlas a říkám Ivánkovi, aby šel pozdravit Pavla Matochu.

Ivan vyběhne na chodbu a hlásí, že to nebyl Matocha, ale pan Navara, což si vyslouží otázku paní recepční: „on je zná všechny osobně?“

Stihneme ještě konec šestého kola. Velmistři i slečny a mladé paní očividně dostali echo, že jsme na cestě a tak (slovy mistra Boleslava) sehráli do té doby nejzajímavější kolo zápasu.

Pozornosti pana Konopky se zejména těší partie Čmylite s Uhlmannem, kdy černý (opět slovy mistra Boleslava: největší letošní bojovník) nejprve stojí na prohru, pak na výhru, pak něco přehlédne a partie skončí remízou. Pozornost je věnovaná i partii Kašlinské s Ivkovem, kde osmdesátiletý šachista v prohrané pozici kouzlí ze všech sil, ale nestačí to. Naproti tomu válcování slečny Muzyčuk Josifem Dorfmannem je komentováno poměrně střídmě.

Pan Konopka komentuje čím dál lépe, zapojuje do debaty i přítomné děti (vysoce oceňuji) a je ochoten se bavit o jakýchkoliv podnětech z publika, byť by vypadaly sebepodezřeleji.

Stihneme přejít z komentátorské místnosti do hrací místnosti a zpět. V hrací místnosti s překvapením zjišťuji, že W. Uhlmann (jehož manželku identifikuji mezi přihlížejícími) má problémy s chůzí. Naopak Alina Kašlinská s šálkem čaje v ruce bravurně obkrouží cestu blokujícího Hynečka. Viktorija Čmilyte je půvabná, i když se potí v koncovce lehkých figur. Při návratu spatříme mezi diváky sedět Davida Navaru. Ten si v tabletu vyřizuje osobní korespondenci a přitom chrlí šachové varianty, daleko, daleko před námi. Zeptá se mistra Konopky, zda by nechtěl při komentování vystřídat, ten řekne, že už to doslouží, a tak se velmistr zvedne a pokračuje v putování hotelem.

Večer

Dostaneme hlad a míříme na večeři. Moudře si vybíráme ze všech tří jídel, nemoudře však dětem nechám přinést dospělé porce, které na konci dojídám  na pokračování. Velmistr Gulko večeří z religiózních důvodů v bejzbolce. Velmistr Uhlmann večeří s chotí. Josif Dorfman rovněž přijel s manželkou. Genna Sosonko dokonale zapadnul do role lázeňského šviháka. Alina Kašlinská chodí s velmistrem Wojtaszkem, Viktorija Čmilyte s velmistrem Nielsenem, P. Matocha tedy dostal do Poděbrad představitele obou týmů ze zápasu z Chennai. Paní Modrové (výjimečně bez manžela) dělá společnost mistr Konopka. Anna Pošvicová sedí u stolu s dalšími organizátory. P. Matocha hlasitě chválí účes V. Trochty juniora, který má velkou budoucnost. Známe téměř všechny české šachové rozhodčí a oni znají nás.

Při placení kluky i mě mírně zarazí, že velké pivo Fénix stojí méně než dvoudeci džusu či fanty, ale to je český standard.

Kluky uspávám tím, že jim ze čtečky čtu Hrabalovy povídky a chlapcům se to překvapivě líbí - mně  také, zvláště když jeden z hrdinů vypráví stejné příběhy jako Sergej Mihál. Když dětem zhasnu, vrátím se do restaurace, která se vyprázdnila a kromě tří paní na dámské jízdě a tří vyčkávajících servírek v ní sedí jen Vojta Trochta a mistr Boleslav. Toho se ptáme, na jaké šachovnici Nového Boru hraje Wojtaszek (na třetí) a on nám vysvětluje, jak sestavu vyskládal. Pak prohlásí, že jde vyzvednout Pavla Matochu z irského baru a na několik hodin zmizí.

V půl desáté večer dámská jízda odjede, sněhovou přeháňkou však přijede rektor Budínský. Má hlad (od rána nejedl) a tak si objedná všechno možné jídlo, které v restauraci zbylo. Po dlouhém vyjednávání tak jí chleba, který si obkládá zmrzlým máslem a šunkou, přičemž vypráví různé zábavné historky. Jelikož jsme jediné osazenstvo restaurace, věnují se nám všechny tři servírky. Pak dorazí P. Matocha a RNDr. Budínský vyřeší u nástěnky Matoušovu osmitažku. Vypráví, jak dobrý je řešitel, až se s ním P. Matocha vsadí, že nevyřeší do hodiny Benkovu trojtažku, na kterou nepřišel R. Fischer. Známý řešitel RNDr. Budínský se na ní koukne, provede pár tahů, které nefungují, vypráví, jak na to přijde a pak jdeme hrát čtyřhru v bleskovkách. Vloupáme se do VIP místnosti u hracího sálu a sehrajeme čtyři bleskovky.

Po dvanácté večer to zabalím a jdu spát. Spát jde i P. Matocha. RNDr. Budínský však přemluví V. Trochtu k dalším bleskovkám. Hrají čtyři hry, pak řeší Benkovu trojtažku. Ve dvě ráno jde Vojta spát, RNDr. Budínský také, ale přitom sbalí šachy.