Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

Na šachy jsou Poděbrady - sobota

[28.12.2013 19:11:13]

Sobota 7. 12. 2013

Ráno

Vstáváme v sedm a u snídaně jsme jako jedni z prvních – poměrně dlouho po nás přijde G. Sosonko. Po snídani zbývá ještě trocha času a tak vyrazíme po skrýších.

Zmateni jak lasičky bloudíme u budovy Gymnázia Jiřího z Poděbrad, kde studoval i Václav Havel s Milošem Formanem, a nic nenajdeme. Pak ale Ivánek nachází skrýš u orloje na kolonádě a pomocí kreditní karty vytáhnu poklad na Riegerově náměstí.

Poměrně dost sněží.

Máme čas, tak si před simultánkou kluci ještě píší úkoly.

Na simultánku posadím oba kluky, že jim budu kibicovat. Vedle sedí V. Trochta junior (otec stojí za ním), pak Petr Budínský (dorazí pozdě, protože po sprše vyřešil Benkovu trojtažku), naproti si sedne Josef Bára.

Než kluci zapíší tahy, stojí Hyneček v šestém tahu na prohru a Ivánek ztratí věž. S Hynkem se ani nestačíme vyvinout a dostaneme mat doslova uprostřed šachovnice (na poli e4). Ivánek klade tužší odpor, ale prohrává po 40. tahu. Hynek mu radí tak hlasitě, že ho napomínají oba přítomní rozhodčí – pan Herejk i pan Votruba. RNDr. Budínský remízuje, stejně jako Trochtovi. Půlí i pan Englický, ústřední dovozce nizozemských dešťovek do Čech.

Odpoledne

Díky rychlému konci dorazíme na oběd poměrně brzy. Zkouším thajskou polévku, která mezi chlapci nebudí moc velkou důvěru, a tomu, že je z kokosového mléka s krevetami, nevěří ani oba Trochtové (Vojta senior bývá v Thajsku poměrně často). K dovršení všeho se Trochtové spojí s Hynečkem v tažení proti karlovarským knedlíkům. Ivánek si přes varování z náhodně zaslechnuté konverzace A. Pošvicové s P. Matochou objedná kuřecí steak, já jím zdravou tresku. Ivánkovi maso připadá normální, nevěří však bramborám. Na konci oběda Hynek vyfasuje stovku a jde platit za džus, fantu a pivo, k úplné úhradě mu však musím půjčit ještě desetikorunu.

Po obědě odpočívám, zatímco kluci se dívají na ztlumený Polární expres. Po chvíli vstanu a přes Labe, most a mezi stromy vyrážíme na cyklistickou skrýš. U recepce míjíme pana rozhodčího Votrubu čekajícího s P. Matochou na příjezd lékaře. Při odchodu z hotelu míjíme dvě přijíždějící sanitky se spuštěnými sirénami a velmi akčními záchranáři.

Nalézáme skrýš a přes most se vracíme zpět. Jedna ze sanitek stále parkuje u hotelu. V recepci hotel zpovídá pana Votrubu, jaké bere léky, a dozví se, že jich pan Votruba bere hodně. Ptám se, jestli vše dobře dopadlo a dozvídám se, že ne, že Marija Muzyčuk kontumačně prohraje, protože se jí neudělalo dobře a není schopna nastoupit k partii.

P. Matocha mě představuje R. Wojtaszkovi, kterému budu při komentáři tlumočit. Hlásím, že slečna Muzyčuk kontumačně prohraje s W. Uhlmannem. Debatujeme, že velmistr Gulko z religiózních důvodů (šabat) nezapisuje a tak má od začátku proti Kašlinské o deset minut méně. Wojtaszek poznamenává, že to není tak jednoduché, že existuje seznam věcí, které věřící Žid může v sobotu dělat a které nesmí, přičemž hodně záleží, zda užívané věci vznikly lidskou činností anebo ne.

Do komentátorské místnosti začínají proudit i další lidi než naše rodina, a tak se pouštíme do komentování. Kupodivu rozumím a snad i srozumitelně překládám, i když mám problémy mluvit hlasitě (což je dle švagrové, profesionální tlumočnice, prý úplně normální). Zahájení nejstaršího machra (velmistra Ivkova) proti nejmladší sněžence Zjazjulkině je vyhodnoceno jako neambiciózní a nudné a záhy končí remízou, přičemž hlavním důvodem je nevolnost černé (podobně jako u slečny Muzyčukové). Ze stejných důvodů velmi brzy končí i partie nejstarší sněženky Čmilyte s nejmladším machrem Dorfmannem. Jediná, která hraje, je tak Wojtaszkova přítelkyně Kašlinská, která k včerejšímu obědu neměla čínskou polévku.

Volný čas vzniklý rychlým úbytkem partií vyplní Wojtaszek popisem dnešní partie Širov – Dubov ze souboje generací v Moskvě (který se vyvíjí značně odlišně, než mladý Dubov očekával).

Pak se dostaví velmistr Petr s Českou televizí a pořadem V šachu a ptají se Wojtaszka na Anandovu přípravu proti Carlsenovi. Anandův čtyřnásobný sekundant prozradí z přípravy v Německu i atmosféry zápasu poměrně dost, takže se přítomní dozvědí, jak se připravoval (cílem bylo dostat Carlsena do nevyrovnaných pozic, což nevyšlo), jestli byl program soustředění pevně daný (nebyl) a zda byla součástí i fyzická příprava (ano, Anand při ní shodil šest kilo). Velmistr Wojtaszek je přesvědčen, že poté, co přišel o titul, si Anand užije šachů daleko více, podobně jako Kramnik. Důsledně překládám Vishy jako „Viswanathan Anand“ či „Anand“.

Alina Kašlinská začíná za šachovnicí trpět a její přítel očividně trpí s ní. Kluci se mezitím přesouvají z komentátorské místnosti na pokoj a zpět. Vojta Trochta odjíždí do Prahy. Wojtaszek komentuje velmi zajímavě, chrlí řadu pouček, které dle jeho slov „všichni známe“, a já o nich nikdy neslyšel. V přehledu variant je klasicky o řadu koňských délek přede všemi ostatními. Dozvíme se, že jeho partnerka při hraní šachů studuje a má celkem problém rozhodnout se, co je důležitější. V konečném důsledku tak při zkouškách myslí na šachy a při šachách na zkoušky. Pak se velmistr podívá na šachovnici a prohlásí, že je čas shrnout, co černá udělala špatně a jak mohla hrát jinak. Namítnu, že ještě není konec, ale Wojtaszek prohlásí, že brzy konec bude. Jen, co partii shrne, černá se vzdá.

Večer

Ukončíme přenos a jdu na pokoj, kde si kluci pouští Prince z Persie a písky času. Ukončím to a jdeme na večeři. Tentokrát si kluci vyberou steak s hranolky a já salát. U stolu před námi sedí občan Nizozemí Sosonko s občanem USA Gulkem (opět v čepici) a francouzským občanem Dorfmanem a všichni tři se baví rusky. Velmistr Uhlmann opět večeří s manželkou. Anna Pošvicová vyvrací podezření, že by se šachistky otrávily čínskou polévkou, myslí, že to byla omáčka ve steaku. Rovněž prozradí, že původní myšlenka byla zavolat lékaře, fakt že do hotelu přijely dvě záchranky, vznikl špatným přenosem informací. Lékař od záchranky prý běhal po hotelu a křičel: „Tady se nic neděje, tady je klid, to je tak nezvyklé, že se z toho zblázním.“

To už kluci nevydrží a běží do pokoje dokoukat Písky času. Prohlašuji, že před dodíváním musí napsat úkoly, což splní, než stihnu zaplatit za pití.

Dodívají se, přečtu dalšího Hrabala a kluci jdou spát. Sednu do recepce, kde píši, zatímco přicházejí lidé, kteří z pultu sráží vánoční výzdobu. Slečna recepční vždy vstane a s úsměvem vrátí výzdobu zpět. Dávno poté, co zavřou restauraci, se v recepci objeví pivo shánějící RNDr. Budínský.

Než odejde (a slečna recepční s úsměvem opraví shozenou vánoční výzdobu), slíbí, že zítra ráno vyřeší Matoušův mat třetím tahem, který visí v restauraci.