Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

CFA podruhé - a o úroveň výš (2. část)

[30.06.2015 20:41:55]

Díky malému množství lidí v místnosti došlo k zajímavému jevu, když standardní procedury trvaly mnohem kratší dobu než obvykle. Místnost místo v osm otevřeli až v 8:10, až skoro do půl deváté byla prázdná (lidé se učili venku), pak se utvořila krátká fronta, ale v půl deváté jsme byli všichni uvnitř, tak jak to má být. Zkušební materiály (stejné pro celý svět) se distribuovaly se zpožděním, pokyny a varování se četly pozdě, nicméně i tak čtení skončilo v 8:50 a museli jsme čekat deset minut, než udeří devátá, abychom se do zkoušky pustili (v časovém pásmu začíná stejně).

Zkouška tak jako loni trvala tři hodiny dopoledne a tři odpoledne. Na rozdíl od loňska každá část zahrnovala 60 otázek (polovinu toho, co první úroveň), na které se odpovídalo vyplněním kroužku a, b či c normální tužkou na samostatném papíře (jedna odpověď byla vždy správná, za špatnou se body nestrhávají). Na rozdíl od první úrovně byly otázky rozčleněné do deseti obchodních případů (ve slangu CFA „vignette“), takže obsahovaly mnohem více textu (pochopitelně v angličtině). Jak vignette vypadá, můžete zjistit třeba zde.

Pečlivý přístup by byl přečíst nejprve případ, pak otázky, vrátit se k případu, vypočítat a odpovědět. Problém však je, že na to byste neměli dost času – na každou otázku máte tři minuty, často musíte počítat, řada dat je v textu (stejně jako v praxi) nadbytečných a vy byste se zbytečně topili v detailech.

Správný trik je tedy přečíst otázku a vyhledat k ní detail v textu (někdy to není ani potřeba), vypočítat a zodpovědět a teprve, když si nejste jisti, se do textu vrátit a pročíst ho úplně. A protože otázky i text jsou seřazeny podobně (druhá začíná, až když první skončí), jde vám čtení rychleji od ruky, přičemž úspora času je značná. A protože vignette nemají pointu, z literárního hlediska o nic nepřijdete.

Otázky ve zkoušce jsou vždy nové (a nikdy se opakovat nebudou), k dispozici je však spousta učebních materiálů, kde najdete otázky podobné (anebo z testů minulých let). Časem zjistíte, že některá témata jsou společná a otázky podobné („tohle už jsem někde v podobné formě řešil!“).  Čím víc přípravných testů uděláte, tím spíše si podobnost uvědomíte, tím větší získáte praxi a řešení vám půjde rychleji od ruky.

Já udělal v přípravě testů třicet (tedy 1800 otázek), další stovky otázek prošel v učebnicích, na internetu i v počítačové databázi a poslední dny jsem si připadal jako robot, na kterého vypadne otázka, on ji bleskově přežvýká, vyplivne a jde dál. Upřímně řečeno, byl jsem tak připraven, že jsem při skutečném testu měl mentální problém pochopit, že nejde o domácí cvičení – automat jel prostě naplno, žvýkal otázky a plival odpovědi.

Dopolední část jsem skončil v půl jedenácté, polovině časového limitu. Dalších 45 minut jsem strávil čtením otázek a kontrolou odpovědí. Pak nastalo velké dilema – přidaná hodnota třetího čtení rychle klesala k nule, z loňska jsem věděl, že v půl dvanácté zarazí odchody z místnosti (a já uváznu uvnitř), načež všechny restaurace u Anděla obsadí hladoví účastníci testu.  A tak jsem odevzdal otázky i materiál a jako první člověk v místnosti vyrazil na oběd.

Bylo čtvrt na dvanáct a restaurace u Anděla podivuhodně prázdné. S vědomím, že chci žít zdravě, jsem si v pizzerii Corleone objednal studenou polévku, salát a nealkoholické pivo a v 11:45 byl najedený. Zavolal jsem manželce, že mám první půlku za sebou, ale netuším, jestli mám odpovědi správně či ne. Nicméně nic mě nepřekvapilo. A protože času mi zbývala ještě fůra a počasí bylo pěkné, vsedl jsem na tramvaj a vyrazil eskapádou na Barrandov odlovit keš u místního akvaparku.

Když jsem se o hodinu později vrátil, účastníci testu posedávali v parku a v kavárnách, někteří projížděli materiály, jiní bloumali a sbírali síly na druhé kolo. Kolega ze studijní skupiny říkal, že to stihnul jen taktak. Dozvěděl jsem se, že zkouška druhého stupně probíhá ve dvou místnostech a v té druhé byl i do té doby nezvěstný třetí člen naší studijní skupiny. Ostravský student Čang tvrdil, že zkouška byla katastrofa. Analytička Blanka procedila skrz zuby, že zkouška možná nebyla těžká, to jen ona byla špatně připravená.

Po jedné hodině nás pustili dovnitř a znovu otáleli s distribucí materiálu i čtením. Číst se začalo až za deset minut dvě, přesto se znovu muselo čekat na druhou.

Na pokyn se robot ve mně probudil a začal žvýkat otázky. Jeden z dopoledních případů na podnikové finance se týkal čínské cestovní kanceláře. Chtěl jsem Čuo Čangovi před zkouškou blahopřát, že se jeho země dostala do celosvětových otázek, protože Česká republika se tam určitě nikdy neobjeví - ale neudělal jsem to. Což byla klika, protože v případu na deriváty se k mému překvapení nejprve objevil polský zlotý, maďarský forint a pak i česká koruna. Bylo to sice v derivátu, který jsem za dvacet let praxe v Čechách neviděl, reálie vypadaly trochu zvláštně (tehdy jsem si uvědomil, jak hodně asi musela souseda zmást cestovní kancelář, která v Číně funguje kapánek jinak), ale všichni kandidáti 2. stupně na celém světě ten den odpoledne počítali hodnoty v CZK.

Znova jsem skončil v polovině časového limitu a 45 minut pročítal své odpovědi, znova jsem zjistil, že kvalita klesá, a tak jsem odevzdal i podruhé předčasně a tramvají se vydal na Barrandov odlovit keš na stráni k Hlubočepům.

Čekal jsem v Hlubočepech na nádraží na příměstský vlak, volal manželce i matce, že to mám za sebou, když u Anděla test skončil. Vrátil jsem se právě včas, abych zastihl kolegu, jak jde do restaurace, kde se konala oslava zkoušky. Připojil jsem se, vyslechl stížnosti kandidátů, že jsou vyflusaní, a chvíli s nimi bloudil restaurací. Pak jsem zjistil, že pronajatý prostor je příliš malý, abychom se tam všichni vešli. Zvážil jsem pro a proti, vzpomněl si na rodinu, manželku i zítřejší velkou oslavu narozenin mých dvou starších synů a s kolegou se rozloučil, že se sejdeme na podzim nad třetí úrovní.

Pak jsem vyšel ze sklepa do jasného, horkého dne a po osmi měsících začal znovu normálně žít.