Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

CFA potřetí - zkouška

[01.07.2016 21:19:05]

Dopoledne

Po obvyklém čtení a vyplňování zkouškového formuláře začala písemná část přesně v devět. Počet ranních psaných případových studií (tzv. vignette) je flexibilní, v přípravných testech jich bylo od osmi do třinácti. V opravdové zkoušce jich letos bylo přesně deset. Jednotlivé studie se dělí na podotázky, za které můžete dostat maximálně tolik bodů, kolik na nich dle tvůrců strávíte minut (od dvou minut při jednoduché odpovědi až po dvanáct minut poměrně komplikovaného výpočtu anebo vyplněné tabulky). Jakým způsobem se odpovědi hodnotí, vědí pouze tvůrci otázek a ti, co to po vás budou číst. Dokonce i ti, kteří se živí výrobou a prodejem pomocných testů se pouze domnívají, kolik bodů za jaké úkony můžete získat. Blbé je, že není žádná cesta, jak toto hodnocení zjistit - v přípravných testech si opravujete testy sami. Když své odpovědi srovnáváte s oficiální odpovědí a odpověď se stoprocentně neshoduje (což je téměř vždy), záleží subjektivně na vás, kolik bodů si přidělíte. Vždy víte, co jste chtěli napsat, ač vaše odpověď vypadá sebevíc chaoticky. Ti, co to po vás budou číst, budou mít vlastní kritéria, nebudou vědět, jak jste to mysleli, a přidělovat body budou dle svého. Jak, to poznáte až na výsledcích v srpnu.

Všeobecně se doporučuje odpovídat k věci, řídit se klíčovými slovy, přiděleným časovým limitem a zbytečně se nevykecávat, protože čas strávený odpovědí může ve finále scházet.  Nevíte-li, zkuste napsat něco stručného anebo jděte dál. Když vám zbude čas, možná se k odpovědi budete moct vrátit. Pozitivní je, že odpovědi nemusí být gramaticky správné (tak dobrá moje angličtina zase není) a můžete psát bodově (tj. šetřit slova a slovesa). Negativní je, že by odpovědi asi měly být čitelné, což byl u mého rukopisu celkem problém.  Vylepšoval jsem tiskací písmo tři měsíce, ale jestli to bylo čitelné a srozumitelné, poznám až v srpnu.

Vytrénován několika desítkami prací, jel jsem jako dráha, psal perem (vypadá to čitelnější), snažil se gumovat a neškrtat (vypadá to čitelnější). Třetí úroveň je věnovaná správě aktiv a řízení portfolia (co po vás budou chtít, najdete třeba zde), proti druhé úrovni je méně výpočtů, zato musíte více porozumět textu a hledat správné analogie („tohle jsem už někde viděl a tam se to řešilo takto…“). Měl jsem trénink, dvacetiletou praxi, myslím, že jsem psal celkem rychle a přesto jsem skončil někdy v 11:40, tudíž mi na pročtení otázek a opravu chyb zbylo jen dvacet minut. Při kontrole otázek jsem se dostal k bodu 8 – zbytek jsem pročíst nestačil.

Ale jak jsem později zjistil v debatě s ostatními, patnáctiminutová časová rezerva byla poměrně luxusní, spousta účastníků se všemi otázkami prokousat nestačila.

Polední pauza

Po obědě, který jsem proti všem doporučením strávil s účastníkem zkoušky (a protistresové radě navzdory jsme se bavili i o zkoušce), jsem vyrazil na další kešku v okolí. Protože se jednalo o tzv. multicache (při jejím odlovu musíte splnit několik úkonů), prošel jsem Nuselský most tam a zpátky. Další souřadnice směřovaly do údolí, jenže tolik času mi nezbývalo, a tak jsem se vrátil do zkouškové místnosti.

Tentokrát jsem si na věci nevzal igelitový obal (ráno mi ho zabavili) a při příchodu do místnosti jsem zažertoval se zkouškovými komisaři, jestli pro mě náhodou nemají volné místečko.

„Náhodou máme,“ pravila slečna a podívala se do rozpisu, „číslo 51.“

Byl to ten stejný stůl, kde jsem dělal zkoušku ráno.

„A víte, že mě to ani nepřekvapuje?“ zeptal jsem se.

Když jsme po půl druhé čekali na zahájení odpolední zkoušky, soused se překvapivě pochlubil, že mě zná z blogu.

„Ten je ale o šachách,“ namítl jsem, „vy hrajete šachy?“

„Šachu moc neholduji, ale o CFA jsem u vás četl.“

Pak vyprávěl hrůzostrašné historky, jak dělal první úroveň ve Frankfurtu nad Mohanem (německé finanční centrum). Byl prosinec, byla zima a jich bylo několik tisíc zavřených v bývalé tovární hale.  V půl deváté ráno přesně dle předpisu místnost zavřela, a kdokoliv čekal venku, měl smůlu, protože ho dovnitř pustili až po začátku zkoušky. Pár desítek lidí tak mělo na zkoušku o několik desítek minut méně než ostatní.

Jiný kolega vypráví, že první úroveň dělal před deseti lety. Udělal, přihlásil se na druhou. Tu neudělal, protože dali otázky z nové učebnice, kterou si nepřečetl, protože se učil ze starších. Naštval se a nechal CFA plavat. Loni ho spolupracovník přemluvil, aby se přihlásil na druhou úroveň. Přihlásil se, zkoušku udělal, teď je na třetí. Ráno se zasekl a několik otázek neudělal. Kritizuje účastníky, kteří se na zkoušku dostavili ve sportovních teplákách (patrně přespali v některém z blízkých hotelů a na zkoušku jen přeběhli). Kdyby to věděl, přišel by v sandálech, protože v lakýrkách je mu nepříjemně.

Mrknul jsem se na své velmi sportovní oblečení, s kterým jsem v pátek lovil kešku v hodně postindustriální části Kladna, připomněl si, že z vysoké trávy totálně mokré boty ještě nestačily vyschnout, a raději jsem módní téma příliš nerozvíjel.

Naštěstí nás stejně volají na místa, protože čtení na odpolední část začíná.

Odpoledne

Začalo se ve dvě. Případových studií je odpoledne deset, dvě z toho jsou navíc etické (to je standard. Na etiku je vymezeno 10 % zkoušky, ráno většinou nebývá, přichází tedy odpoledne). Odpolední část se považuje za lehčí než dopolední, mnoho studentů prý spěchá, aby ji měli za sebou, ale poradci radí nespěchat a využít všechen přidělený čas.

Já jsem spěchal. V přípravě jsem kroužkování odpolední části stíhal za hodinu. Zkoušku nanečisto v květnu jsem stihl za 75 minut při poměrně ucházející kvalitě.  Nechtěl jsem dělat zbytečně moc chyb, a tak jsem test udělal za 90 minut (polovinu vymezeného času). Přečetl jsem si test ještě jednou a opravil pár chyb. Uplynulo dalších 45 minut. Loni bych odešel (že mám hotovo), letos však bylo zakázáno místnost opustit před koncem (abyste nepředávali rady do časového pásma za oceán). Potřetí se mi případové studie už číst nechtělo, tak jsem začal mrhat čas.

Zvedl jsem ruku, odevzdal práci, sebral pas, napil se z kontejneru nepříliš chladné vody a šel si sednout. Díval jsem se, jak pijí ostatní (jeden z účastníků se z drobného kohoutku zkoušel umýt obličej). Díval jsem se z okna na Prahu. Sledoval jsem zkouškové komisaře. Zkoušel jsem hypnotizovat ručičky na hodinách.

Přede mnou kdosi položil hlavu na stůl a zkoušel usnout. Mně však mozek příliš mnoho pracoval a byl jsem si jistý, že bych neusnul. Tak jsem znovu hypnotizoval hodinky.

A pak konečně udeřila pátá a mělo se přestat psát a zkušební komisaři začali testy vybírat.

Na krátkou chvíli jsem pocítil radost, že vše mám za sebou a tak se mohu přestat učit a chtělo se mi radostí křičet. Ale samozřejmě jsem to neudělal, jen jsem se usmál.

„It is over!“ řekl jsem anglicky českému sousedovi, „hopefully, it´s over!“

V šatně jsem sebral batoh. O hodinu později začínal v restauraci Na Zvonařce večírek CFA institutu u příležitosti zkoušky.

Já jsem se však už dopředu rozhodl, že na něj zase nepůjdu.

Bylo třeba stihnout tři věci:

a.)     Odlovit dvě kešky v nuselském údolí.

b.)     V kině Ponrepo s celou rodinou shlédnout film o šachovém vlaku.

c.)      Zachovat si jasnou hlavu, protože zítra budu tlumočit simultánku naslepo.

A tak jsem v davu analytiků opustil Kongresový palác a vyrazil do údolí plnit životně důležité cíle.

 

 

zobrazeno(10787x) | příspevky(2x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

09.08.2016 15:35:06 | Michal Špaček

Jenom dodatek - 9. srpna 2016 odpoledne (tj. ráno newyorkského času) přišla zpráva, že jsem třetí stupeň udělal (a 54 % kolegů se mnou). "Tak jsi hlava přebystrá, nad každého magistra," napsala mi matka.

05.07.2016 17:02:26 | Libor

Díky za popis. Váš blog pomáhá každému kdo přemýšlí o zkouškách CFA. Díky.

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox