18.12.2012 21:34:54 | marki

Možno by som mal povedať pár slov o tom, prečo som takýto blog napísal. Nejde o to, sťažovať sa. Jasné, že i iné práce majú svoje úskalia. Ani si neliečim vlastné traumy: verte mi, po odučenom a odtrénovanom týždni by som zniesol i viac samoty. Skôr mi šlo o to, že všade dokola v šachovom svete vidím samotárov a samorasty, pretože povaha šachov je proste taká. A nikde som o tom nevidel napísaný ani riadok. Keď sa mladý chalan rozhoduje, či chce byť šachistom, chcem aby vedel, že aj toto ho môže čakať. 

18.12.2012 14:58:30 | Jirka Majer

:lykan

18.12.2012 12:59:42 | lykan

 Každému holt vyhovuje něco jiného. Co by za to někteří dali, kdyby se mohli zbavit pekla vztahů na pracovišti, frustrujících okovů v podobě pevné pracovní doby, kdyby jim nikdo nekecal do práce, kdyby cestování bylo v náplni jejich práce…

17.12.2012 00:17:50 | Martin Mrva

Veru tak, Marki.... šachy sú vojnová hra.... ťažko v nich hľadať situácie win-win.... ale to inak platí aj pre ostatné športy.... šport vo všeobecnosti nie je založený na princípe win-win, ešte možno v športe pre zábavu - rekreačný beh a pod. by sa tieto princípy hádam dali uplatniť, ale vo vrcholovom športe, kde sa bojuje o najlepšie umiestnenie, už asi ťažko....

16.12.2012 18:14:04 | David Navara

Velmi pěkný blog, který mě oslovil podstatně více než dva minulé. Zítra půjdu popíjet (asi nealko) kamsi do údolí. Jinak s Tobiným komentářem souhlasím, ale hledání duchovně plné samoty mi často dělá potíže a obávám se, že v tomto ohledu nejsem sám.

16.12.2012 11:38:59 | Tobi

Asi záleží na tom, jak se to pojme. Při každém zaměstnání, v každém (nejen) lidském příběhu je dobré rozlišovat mezi zraňující osamělostí a plodnou a duchovně plnou samotou. Myslím si, že když se člověk naučí být správně sám, osamělost nemá vůbec šanci. Je na každém, jak se k tomu postaví. Ať je šachistou, pečovatelkou nebo zvěrolékařem. Pěkně o tom rozjímá Dalajláma tuším v knize Jak šířit lásku.