Luděk Sedlák

Luděk Sedlák (nar. 1954). Kdysi korespondenční hráč a skladatel šachových studií, dnes amatér 1.VT, věrný služebník bohyně Caissy. Vydavatel časopisu Šemík.

Týdenní románek s bohyní Caissou

[01.08.2012 23:08:12]

Těžko říct, podle jakého klíče si šachová bohyně Caissa vybírá své vyvolené, jimž vdechne takovou porci talentu a píle, že se z nich jednou stanou šachoví mistři, velmistři, nebo dokonce mistři světa. Tito šachoví kouzelníci se dlouhodobě těší Caissině přízni a těží z toho všichni milovníci královské hry, kteří mohou obdivovat jejich skvostné partie a nesmrtelné šachové kombinace.
Šachy jsou krásné tím, že nádherné okamžiky, plné šachového vzrušení, prožijí u partie nejen zmínění šťastlivci, ale i my ostatní, prostí šachoví vojíni, jimž Caissa nedala do vínku stejný talent jako těm prvně jmenovaným. Někdy i nás Caissa poctí svým polibkem, pošeptá nápad a my pak objevíme tah, skrytou kombinaci, nebo sehrajeme partii, nad níž obdivně pokyvují hlavou i šachisté podstatně vyšší kvalifikace. Kdo jste to zažil, jistě mi dáte zapravdu, že jde o nepopsatelné okamžiky šachové euforie.
Nemůžu si nechat pro sebe, že i mne Caissa odměnila za mou celoživotní lásku. A co víc, naše setkání se neodbylo jediným prchavým polibkem, ale protáhlo se dokonce v krátký románek, jak se za chvíli sami přesvědčíte. Trval pět dní a při rozloučení mi Caissa zanechala důkaz své existence.
    Snad vás neodradí, že se ještě jednou vrátím k loňské jízdě šachového vlaku po evropských městech. O vlaku bylo už napsáno mnohé, týká se ho i můj první blog na těchto stránkách. Kdykoli si tu nezapomenutelnou cestu připomenu, stále jasněji docházím k přesvědčení, že Caissa cestovala s námi a že právě mne si vyvolila, aby mě na pět dní poctila svou přízní, ochránila před nebezpečím a na závěr umožnila splnit dávný klukovský sen. Proč s tím „odhalením“ přicházím až teď, když klepe na dveře druhá jízda šachového vlaku a ta první je už třičtvrtě roku starou historií? Teprve s odstupem, v klidu domova a až poté, co se mi podařilo objevit onen zmíněný důkaz Caissiny existence, jsem si dal do souvislostí vše, co se mi zprvu jevilo jen jako náhodný a víceméně šťastný sled událostí. Kdo tomu nevěříte, nemusíte číst dál; kdo chcete věřit, vydržte do konce, třeba budete překvapeni stejně, jako jsem byl, a vlastně dosud jsem, překvapen já sám.
Caissa zasahuje poprvé
     V mém prvním blogu jste si mohli přečíst o mé hektické pěší cestě k Schönbrunnu, abych navštívil místo, kde v roce 1809 veliký Napoleon utrpěl zdrcující porážku od šachového Turka, slavného automatu barona von Kempelena. Sám, bez znalosti Vídně, bez pořádné mapy, s chatrnou znalostí němčiny, s vědomím, že při pozdním návratu mi ujede vlak. Kdo mě zná, ví, že můj orientační smysl je chabý, jsem schopný zabloudit i na známé trase z hracího sálu do hotelu, jako se mi to stalo například letos v Pardubicích. Už to, že jsem se na tu bláznivou ranní cestu vydal, svědčí o tom, že mě k ní musel někdo ponoukat a lákat, ale na druhé straně i ochránit. Poprvé podezírám Caissu – zatím si mne jen trochu oťukala a jakmile zjistila, že jsem podlehl jejímu vábení, rozhodla se, že to se mnou zkusí.
Caissa zasahuje podruhé
     Po návratu z Schönbrunnu se mi v turnaji začalo neobyčejně dařit. Soupeři padali do „mých“ variant (znám jich tak málo, že muselo jít o náhodu takřka neuvěřitelnou), dařilo se mi téměř vše, na co jsem sáhl, zcela nečekaně jsem porážel elově mnohem silnější protivníky. Nahlédl jsem do první desítky celkového pořadí a ve své domýšlivosti jsem nabyl přesvědčení, jak jsem „na stará kolena“ šachově vyrostl. Zřejmě se zúročily mé dlouholeté zkušenosti a mozek odhalil skryté rezervy, přesvědčoval jsem sám sebe. Byla to bláhová představa; s odstupem času je mi čím dál jasnější, že mi podruhé pomohla Caissa – na pár chvil mě vynesla do šachových výšin a čekala, jak se s tou situací vypořádám.
Caissa zasahuje potřetí
Potřetí Caissa zasáhla při mé partii v 11. kole. Znovu jsem proti silnějšímu protivníkovi dosáhl vyhraného postavení, k tomu soupeř byl ve vrcholné časové tísni. Místo přemýšlení nad partií jsem ale začal spekulovat, kolik budu mít bodů, odhadoval, koho dostanu příště za soupeře, a kalkuloval, na jaké asi budu hrát šachovnici. Ztrátu pokory Caissa bez milosti potrestala. Vnukla mi nesmyslný nápad přizpůsobit se soupeřově blicce, mávnutím proutku učinila z vyhrané pozice prohranou a když už to vypadalo, že přesto partii vyhraju na čas, vedla mou ruku tak, abych dvě vteřiny před pádem soupeřova praporku zahrál nemožný tah. Tak jako v pohádkách, kde kouzelná babička nebo krásná víla potrestá prince, který propadne pýše, vrátila mne Caissa z oblaků zpátky na zem.
Napjatě sledovala, jak se s touto skutečností srovnám, a když zjistila, že neházím vztekle figurkami, nenadávám soupeři, ale jen sám sobě, a že jsem ani po této „zradě“ svou ochránkyni nezatratil, rozhodla se, že to se mnou ještě chvíli zkusí. To jsem ještě netušil, jak bohatě mi bolestnou porážku vynahradí.
Caissa zasahuje počtvrté
Odmalička jsem měl šachový klukovský sen (znáte ho z mého prvního blogu) – zahrát si partii s velmistrem Vlastimilem Hortem. K tomu má šachista mé výkonnosti v podstatě jen dvě možnosti. Buď v simultánce, což ale není ono – přece jen nejde o partii s rovnými podmínkami, anebo v prvním kole otevřeného turnaje, přístupného i amatérům. V tuto druhou možnost jsem ve vlaku tajně doufal; šachisté nasazení těsně za polovinou startovní listiny (můj případ) bývají v prvním kole předhazováni jako kořist lvům-největším favoritům. Skoro to vyšlo, v prvním kole hraji na šachovnici číslo 4, velmistr Hort sedí proti mně, bohužel ob jednu šachovnici vedle na dvojce. Smutním, neboť je jasné, že druhá taková šance se už nenaskytne – až do konce turnaje se budeme pohybovat v odlišných patrech tabulky. Ale Caissa už poněkolikáté ukázala, kdože je jejím oblíbencem na tomto turnaji. Zapomněla na svou zlomyslnost s nemožným tahem a rozhodla se už počtvrté zasáhnout, z toho potřetí v můj prospěch. Tentokrát to měla hodně těžké, musela totiž bdít nejen nad mými dalšími partiemi, ale především očarovat hru GM Horta. Vlastimil Hort to patrně dodnes neví, ale to, že v předposledním kole ve vyhrané pozici překročil čas (jako už dvakrát před tím), bylo nepochybně Caissino dílo. Díky, Caisso (promiňte, pane Horte), nikdy Ti to nezapomenu. Zahrát si v posledním kole s GM Hortem, navíc v turnaji hraném švýcarským systémem, toho bych bez Tvé pomoci nikdy nedosáhl.
Caissa zasahuje popáté
     Svou partii s Hortem, která skončila už v 25. tahu chycením mého střelce na potupném poli a1, jsem v blogu o šachovém vlaku samozřejmě popsal, notací ji však neuvedl. Klíčová pozice po Hortově tahu 25. … Vd8-a8 je zachycena na diagramu č.1 (B – Kg1, Vd1, Ve1, Sa1, Je3, pd4, e5, f2, g2, h2; Č – Kg8, Va2, Va8, Sb5, Jb3, pb4, c6, e7, f7, g6, h7; 10+11; tragické postavení bílého střelce na poli a1 si prosím zapamatujte!). Přiblížil jsem přitom své myšlenkové pochody během partie, za což jsem to od kamarádů pěkně schytal. „Vymyšlený je to pěkně, ale promiň, machrovat, že máš doma výstřižky z Hortova turnaje v Sousse 1967 – tos trochu přehnal,“ zněly výhrady přátel. Že jsem nedržel hubu, říkám si trpce; dokázat se to nedá a nikdo ti neuvěří ani to ostatní. Jen pro klid duše doma otvírám skříň, chvíli se probírám zaprášenými krabicemi a po pár minutách hledání nevěřím svým očím. V ruce držím školní sešit nadepsaný „Mezipásmový turnaj Sousse 1967“ a kochám se zažloutlými výstřižky. Několik ukázek si můžete prohlédnout v obrazové dokumentaci, kde najdete titulní stranu sešitu, jeden novinový článek Hortův, jeden Pachmanův a stránku s partiemi vystřiženými ze šachových rubrik, z nichž jedna je známá sicilská remíza Kaválek – Fischer ve variantě s obětí pěšce b2. Uznejte: je to normální, aby člověk, založením spíše bordelář, během deseti minut vyhrabal 45 let starý sešit, který neviděl několik desetiletí? Vysvětlení mám jediné – opět, už popáté, zasáhla bohyně Caissa.
Důkaz Caissiny existence
     V předchozích odstavcích jsem popsal pět zcela nepravděpodobných událostí, ale jako bych už slyšel škarohlídy, kteří to vše budou považovat jen za mimořádnou shodu okolností. „Ten sešit že má být důkazem Caissiny existence, který jsi sliboval v úvodu článku?“
Nikoli, ten důkaz teprve přijde a je ukryt mezi partiemi mezipásmového turnaje z roku 1967. V sešitě jsem našel řadu partií, ale mezi nimi kupodivu ani jednu Hortovu. Tím spíš jsem pocítil nutkání podívat se, jak to ten Hort tenkrát v Sousse vlastně hrál. Naštěstí existují databáze a v nich se dá zjistit, že po úvodních třech remízách s maďarskými velmistry Bilekem, Barczayem a Portischem sehrál Hort první rezultativní partii ve 4. kole, kde byl jeho soupeřem mongolský šachista Mjagmarsuren. Partii jsem si přehrál a na její závěr pak dlouho nevěřícně zíral v němém úžasu. Hort vyhrál, a teď pozor, chycením bílého střelce na poli a1 v 50. tahu! Na diagramu č. 2 (B – Kf4, Vd3, Sa1, pa2, h4; Č – Kd5, Vc1, Sc5, pa3, d4, h5; 5+6) je postavení po Hortově tahu 50. … Vc4-c1, po němž ještě následovalo 51.Sxd4 Vc4 a bílý se vzdal. Připomínám, jak skončila moje partie s Hortem v šachovém vlaku: chycením bílého střelce na poli a1 v 25. tahu! Nevím, zda počet tahů má něco symbolizovat (snad že jsem proti Mongolovi poloviční břídil). Tady bych ještě připustil, že jde o náhodu (kolikátou už?). Ale pokud jde o masakr na poli a1? Kolik partií za celý svůj život vyhrál Hort chycením střelce na tomto políčku? Může i toto být jenom náhoda? Nikdo mi nevymluví, že i v partii s velmistrem Hortem vedla mou ruku bohyně Caissa. Jejím nevšedním závěrem mi zanechala tajný vzkaz a čekala, kdy, a jestli vůbec, jej rozluštím.
Mezi šachovým nebem a zemí
Jak už jsem napsal na začátku: věřit tomu všemu můžete, i nemusíte. Fakta jsou snadno dohledatelná v turnajové tabulce z šachového vlaku, stejně snadno si můžete ověřit průběh partie Mjagmarsuren – Hort z roku 1967. Jediné, co jsem si v článku přikrášlil oproti skutečnosti, je jeho nadpis. Dlouho jsem nad ním váhal, protože slovní spojení „Týdenní románek“ navozuje prvoplánově představu milostné avantýry. Je to sice krásná představa, že by se Caissa před svým návratem na šachová nebesa aspoň na chvíli proměnila v krásnou dívku a naživo se mnou rozebrala některé ze svých fantastických a neuvěřitelných pozic či kombinací, to se však bohužel nestalo. Na druhou stranu, nebýt mnohoslibného nadpisu, kdoví, zda byste článek dočetli až sem.
Jak vidíte, i v šachu existují věci mezi nebem a zemí, které se těžko dají racionálně zdůvodnit. Nevěříte-li mému románku s Caissou, nepřesvědčil-li vás podrobně popsaný sled událostí, ani poslední třešnička na dortu v podobě chycených střelců na poli a1, neberu vám to. Snad v tom případě přijmete článek alespoň jako zajímavou pohádku. Vám ostatním přeji, aby i vás Caissa někdy osobně navštívila. Věřte mi, je to nezapomenutelný zážitek.
Jen jedna otázka mi dodnes vrtá hlavou. Co je na mně tak výjimečného, že zrovna mne Caissa učinila svým vyvoleným? Po pravdě řečeno, nevím. Zřejmě i v šachu platí, že musíte mít štěstí a musíte být v pravý čas na pravém místě. A třeba být i členem toho správného oddílu.
Luděk Sedlák, Caissa Úholičky
 
Příloha: Luděk Sedlák – GM Vlastimil Hort, šachový vlak 18.10.2011
1.e4 d6 2.d4 g6 3.Jc3 Sg7 4.Sc4 c6 5.Jf3 b5 6.Sb3 b4 7.Jb1 Jf6 8.Jbd2 a5 9.Sc4 d5 10.e5 dxc4 11.exf6 Sxf6 12.Jxc4 Sa6 13.b3 Dd5 14.Dd3 0-0 15.0-0 Vd8 16.Sb2 Jd7 17.Vad1 a4 18.Vfe1 Sb5 19.Jfe5 Sxe5 20.dxe5 Dxd3 21.cxd3 axb3 22.axb3 Jc5 23.d4 Jxb3 24.Je3 Va2 25.Sa1 Vda8 0:1.
 

fotografie

zobrazeno(7187x) | příspevky(5x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

11.08.2012 16:42:10 | Luděk Sedlák

Děkuji za komentáře. Pane Háse, máte naprostou pravdu, hrál jsem to hrozně a zpětně si nedovedu vysvětlit, jaké "hlubokomyslné" úvahy mě k takovému tahu vedly. V jiné partii bych o něm ani neuvažoval a kdyby tah 7.Jb1? zahrál kterýkoliv můj svěřenec ve škole na šachovém kroužku, byl by po právu vyplísněn. Nebýt té neuvěřitelné shody závěrečného motivu s jinou Hortovou partií, styděl bych se uvést ji notací. Jinak letos už s Caissinou pomocí nepočítám - pokud se jí znovu zalíbí cestovat s námi vlakem po Evropě, určitě si tentokrát vybere někoho jiného  .

Pane Hájku, rovněž děkuji za reakci a těším se na setkání, snad se akce vydaří stejně, jako ta loňská. 

11.08.2012 14:03:48 | Pavel Háse

Pane Sedláku, ale na té partii s Hortem je vidět, že Vás ta úcta možná až svazuje. Pokud se hraje v 7.tahu "závin" Jb1, potom to asi není optimální ... (7.e5, dokonce i 7.Je2 je asi lepší)  Najděte v sobě příště trochu Tony Milese. Kdybych místo Horta seděl třeba já, určitě byste 7.e5 hrál ... Jestli pojedete i letos, třeba Vám Caissa ukáže i cestu k výhře .

11.08.2012 10:29:41 | Jaroslav Hájek

Hezké počtení, už se těším na setkání ve vlaku.

07.08.2012 07:47:54 | Luděk Sedlák

Pane Habino, také Vás zdravím a děkuji za Vaši reakci, která jen potvrzuje, jaké štěstí jsem měl na varianty, které se hrály. Ten náš skotský gambit jsem kdysi hrál v jedné korespondenční patrii (pravda, už je to dávno), ale hlavně ho měl krátce před tím na šachovnici ve škole na šachovém kroužku. Myslím, že při partii jsem Vás nijak nepřevyšoval, řekl bych, že jsem až do konce těžil z toho zahájení. Těším se na další setkání a případnou odvetu, ať už zase ve vlaku nebo někde jinde.

02.08.2012 09:00:46 | martin habina

Pane Sedláku, srdečně Vás zdravím a děkuji za pěkné počtení. Byl jsem ve vlaku jednou z Vašich obětí. Je sice pravda, že tu variantu skoťáku, co jsme hráli, jste znal mnohem lépe (na což Caissu netřeba), ale i v dalším průběhu a zejména při analýze jste mě převyšoval naprosto jednoznačně. Přeji Vám hezké léto. MH

Untitled Document




www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox