Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

Šachy v Ponrepu

[08.07.2016 20:50:00]

Je před sedmou večer, mám dvě hodiny po zkoušce CFA a našel jsem dvě kešky. Jednu věnovanou Nuselskému mostu (ukrytou pod mostem), druhou věnovanou Lampě sebevrahů, ukrytou u nedaleké železniční tratě. Vystoupil jsem z tramvaje u stanice metra a hledám rodinu, abychom zašli na film o Šachovém vlaku.

Po koordinačním telefonátu se najdeme. Kluci mají balónky a srkají brčky limonádu (byli na večeři v nedalekém Burger Kingu). Manželka, která fast foodové řetězce moc neuznává, ujídá gyros z tureckého bistra. Koupím si v tureckém bistru párek v rohlíku, pak se vydáváme ke kinu. Když přecházíme Národní třídu, ulítne sedmiletému Vašíkovi balónek, a zatímco ho honí po ulici, tak ho málem přejede tramvaj. Dostane sprďana, slíbí, že si bude dávat pozor, a na druhé straně ulice u Albatrosu mu balónek uletí znova. Vyběhne za ním a málem ho přejede taxík.

Pak je mu balónek odebrán, po zabočení do Bartolomějské provoz zeslábne, takže nikomu nic neuletí. Potkáváme Annu Pošvicovou, která se ptá na výsledek zkoušky (nevím, budu vědět v srpnu), a zavede nás do kina.

Účastníci premiéry sedí v kavárně a diskutují, spoustu z nich znám, a tak je zdravím jako staré známé. Protože je v kavárně obsazeno, vloupává se naše celá rodina do kinosálu, přičemž obsazujeme nejlepší místa k sezení. Pak dostanu žízeň a jdu si koupit do kavárny pivo. Vpád do kina rozhýbal ostatní a tak se přemísťují. Jevgenij Surov z chess-news.ru se marně snaží dostat přes kontrolu vstupu přes slečny prodávající vstupenky u vchodu. Na seznamu pozvaných ho nemohou najít.

„Je to ruský šachový novinář,“ napovídám slečnám s pivem v ruce.

„Ten úplně nejlepší,“ zmíní pan Habina, načež je J. Surov puštěn dovnitř.

Pan Habina pak pokračuje v debatě se mnou, moje manželka naslouchá. Dochází k zajímavému jevu, kdy pro nešachovou manželku šachově jednoznačné termíny dostávají poněkud odlišný smysl.

Z šachového pohledu zněl dialog s panem Habinou takto:

MH: Pane Špaček, my jsme spolu ve vlaku hráli, že jo?

Já: Hráli a nerad na to vzpomínám.

MH: To byla francouzská, že jo?

Já: Jo, a nebyla to pozitivní zkušenost.

Manželka (víceméně nešachistka) to však slyšela takto:

MH: Pane Špaček, my jsme si spolu ve vlaku hráli, že jo?

Já: Hráli a nerad na to vzpomínám.

MH: To byla Francouzka, že jo?

Já: Jo, a nebyla to pozitivní zkušenost.

Před nás usedá australský velmistr Rogers s manželkou, který se baví s velmistrem Smejkalem a vypráví, že byli zrovna v Londýně, když se doslechli, že se bude promítat film z Šachového vlaku. Tak si koupili letenky a přiletěli.

Pak už se vše utiší a P. Matocha s velmi schopným překladatelem (jehož šachová terminologie je na výši) prozradí, že se budou promítat filmy dva – vedle anglického Šachového vlaku natočeného estonskou režisérkou, která vystudovala FAMU, také Šachová horečka, natočená sovětským režisérem Vsevolodem Pudovkinem s účastníky mezinárodního šachového turnaje v Moskvě 1925.

První jde černobílá Šachová horečka. Nevím, jak se kluci chytají na němý film s anglickými titulky, mě zaujme spousta drobných detailů. Hustota provozu na moskevských ulicích osm let po revoluci (ve filmu vystupuje více koček než automobilů), zajímavá funkce milicionáře, který pokutuje lidi, co se snaží jet příliš nacpanou tramvají, a pak fakt, že ve filmu uvidíte spoustu slavných hráčů té doby (Réti, Yates, Grünfeld, Spielmann, Iljič-Ženevský), poměrně významnou roli má tehdejší mistr světa Capablanka, ve filmu však neuvidíte vítěze turnaje Jefima Bogoljubova (nejspíš proto, že příští rok emigroval).

Pak jde film o šachovém vlaku. Pamatuji se, co všechno natáčeli, a jsem zvědav, co se do filmu dostalo. Kupodivu, ne mnoho. Tuším, že se Maris Flabba v šachovém vlaku stal stejný problém jako Františku Fukovi v Tokyu. Natočíte spousty záběrů, které se vám na počátku zdají skvělé, ale když se na ně díváte s několikaměsíčním odstupem doma, už to zdaleka tak dobré není. A je na vás, sestříhat z té spousty záběrů nějaký příběh. Amatérovi Františku Fukovi se to po roce nepodařilo, Maris Flabba je však vystudovaný profík, a tak něco spíchla.

Myslím, že hlavní myšlenkou byl souboj mezi starým švédským velmistrem Larsem Karlssonem (v důchodu) a mladým filipínským velmistrem Juliem Sadorrou (stále má potenciál se zlepšit). Jenže problém byl, že to byl turnaj hraný švýcarským systémem, kde se oba hráči střetli jen jednou (v pátém kole, Švéd vyhrál), od filmařky si očividně drželi odstup (v Rogersově článku najdete o Švédovi více informací než ve filmu) a bylo tedy třeba najít i něco dalšího, čím zaplácnout zbytek filmu. A to se dle mého ne tak docela povedlo. Film tak ukazuje některé momenty, které připadaly zvláštní režisérce (která šachy nehraje), ale nebyly tak docela zajímavé pro mě a asi ani pro zbylé šachisty. Příklad: ve vyhrané partii si šachista místo dámy (nemůže ji najít) postaví obrácenou věž. Mimořádně hádavý soupeř (myslím, že mi o něm vyprávěl i Honza Klaus) argumentuje, že to je věž, nikoliv dáma, přijde rozhodčí Martin Postupa, ten uzná, že to dáma není, hádka eskaluje a šachista stavící dámu se naštve a partii vzdá. Druhý příklad: Karlsson se dostane do problémů s anglickým soupeřem (ELO nad 2200). Soupeř se na něj zubí (je to matematik), protože stojí lépe. Velmistr ho nakonec přehraje, soupeř si však hru nadále užívá.

Většina záběrů pochází z prvního vagónu (kdo tam hrál, je ve filmu častěji – z našeho klubu tedy hlavně Honza Klaus), zabrán je i šachově vyhlížející Ed van de Gevel, Kare Gilstring a další lidé ze švédské výpravy a na zlomek sekundy se ve filmu objevím i já s Vojtou Trochtou a Svenem Römlingem po vystoupení z vlaku v Bratislavě (v okamžiku, kdy čekáme na příjezd vozu se zavazadly). Z nočních tahů městy tam není skoro nic, tuším, že si filmaři brali volno.

Film skončí, tleskáme červenající se autorce. Pavel Matocha vyzývá k popíjení v kavárně, pro nás je však pozdě a kluci by měli jít spát.

Když jdeme k metru, ptám se manželky, jestli mě ve filmu viděla. Říká že, že to bylo příliš rychlé a navíc četla Vašíkovi titulky. Kluci se ptají, jestli jsem v tom vlaku skutečně jel, protože mě neviděli.

„No jo, byl jsi tam vůbec, Michale?“ směje se manželka.

Rozhodnu se tuto linii humoru dále neprohlubovat a převedu řeč na zítřejší simultánku s Timurem Garejevem.

 

 

zobrazeno(4406x) | příspevky(1x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

Untitled Document




www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox