Luděk Sedlák

Luděk Sedlák (nar. 1954). Kdysi korespondenční hráč a skladatel šachových studií, dnes amatér 1.VT, věrný služebník bohyně Caissy. Vydavatel časopisu Šemík.

Životní partie pod hlavněmi tanků

[04.09.2018 06:05:00]

Pod pojmem životní partie si většina šachistů představí skvělou partii plnou nevšedních kombinačních obratů, pochopitelně vítěznou, která byla publikována v časopisech a obdivována šachovou veřejností. Prostě takovou, o jaké se říká, že oblétla šachový svět. Moje životní partie šachový svět neoblétla, neobsahuje žádnou zázračnou kombinaci a dokonce ani její výsledek není důležitý – zůstala by mou životní partií i tehdy, kdybych ji prohrál.

Publikována byla jen jednou – v časopise Šachinfo v roce 2010. Jeho vydavatel Břetislav Modr (? 2014) jí tehdy věnoval plných šest stran, více, než partiím špičkových velmistrů. V komentáři napsal, že „není nějakým vyprávěním o věcech minulých, ta partie je život sám.“ Ne náhodou se k ní vracím právě teď, v době 50. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Zvu vás, milí čtenáři, do doby dávno minulé, kterou mnozí z vás znáte jen z vyprávění. Píše se rok 1968…

Korespondenční partie z let 1968 – 1969

V roce 1968 mi bylo 14 let. V létě jsme byli s rodinou poprvé v zahraničí, trabantem v Bulharsku. Vraceli jsme se v polovině srpna a já se už nemohl dočkat, až budeme doma. Ne že by se mi u moře nelíbilo, ale před prázdninami jsem se přihlásil do korespondenčního šachového turnaje o třetí výkonnostní třídu.



Turnaj vypsala redakce Zemědělských novin a začínal krátce před naším návratem. V poštovní schránce jsem už měl první tahy svých soupeřů, a kdo jednou propadl kouzlu šachové hry, pochopí, že mě to tenkrát vzrušovalo snad víc než fotografie první československé miss Dagmar Silvínové, pečlivě vystřižená z titulní stránky časopisu Stadion, a jen o chlup méně než vyspělé spolužačky ve vypasovaných tričkách a tehdy módních minisukních. Že se na našich hranicích šikují vojska bratrských armád Varšavské smlouvy, o tom jsem pochopitelně neměl ani tušení. Jejich vpád na naše území krátce po zahájení turnaje byl šokem a promítl se i do mé šachové korespondence. Věty ze zežloutlých korespondenčních lístků, které se spolu s dalšími dokumenty jako zázrakem dochovaly, jsou autentickou vzpomínkou 14letého kluka na okupaci a na osmašedesátý rok. Už jsem měl dost rozumu na to, aby se mě národní poroba hluboce dotkla – proto bych správně měl dodat, jak moc mě ta doba poznamenala a jak dodnes na ni s nenávistí vzpomínám. Kajícně přiznávám, že tomu tak docela nebylo. Stával jsem sice jako vyslanec rodiny ve frontě na cukr a mouku, nadával na „Rusáky“, ještě nedávno naše milované bratry a osvoboditele, zatínal pěsti a zpíval s ostatními „Běž domů Ivane“, taky přikyvoval řečem dospělých „Tohle jste se jistě ve škole o Rudé armádě neučili“, přesto mezi vzpomínkami kupodivu převažují ty příjemné. Na poslední ročník roztocké devítiletky, na zlaté medaile Věry Čáslavské z olympiády v Mexiku, na euforii ze slavných hokejových vítězství na MS ve Stockholmu a hlavně na nenávratně ztracené časy končícího dětství a začínající puberty. Ach jo…

Poznámky k následující partii jsou pro šachistu poněkud netypické. Místo variant, kombinací a hodnocení pozice obsahují citace z korespondenčních lístků, jimiž jsme tenkrát s oblibou doprovázeli své tahy. Jejich přesné znění náleží mému soupeři, své půlstoletí staré odpovědi mohu dnes pochopitelně jen odhadovat. Samotná partie je vlastně docela tuctová, ani není nutné ji přehrávat. Přesto věřím, že 50 let staré „poznámky“ zaujmou i toho, pro nějž je šachová notace španělskou vesnicí, nebo se dokonce o šachy vůbec nezajímá. Komentář mého soupeře je zcela autentický, bez jakýchkoli úprav. Pouze v místech, která by se dnešnímu čtenáři mohla zdát nesrozumitelná, v závorce kurzívou vysvětluji, o čem je řeč.



Petr Brodský – Luděk Sedlák (korespondenční partie z let 1968-69)

První mé kroky po návratu z Bulharska vedly k poštovní schránce. Se zatajeným dechem jsem vytáhl korespondenční lístek s datem 13.8.1968. Měl zkomolené jméno v adrese (Luděk Sedláček) a stručný text: Vážený příteli, zahajuji naši partii tahem 1. e2-e4. Přeji Vám hodně úspěchů v soutěži. S pozdravem Brodský

Svou odpověď jsem napsal okamžitě. Na Váš tah odpovídám 1. … e7-e5. Také Vám přeji hodně úspěchů a klidně mi můžete tykat. Je mi totiž 14 let a půjdu do deváté třídy ZDŠ. Doufám, že Vám i přesto budu dobrým soupeřem. S pozdravem Luděk Sedlák. P.S. Mé jméno je Sedlák, nikoli Sedláček.

17.8.: 2. Jb1-c3. Ahoj Luďku, díky za lístek. O to, jestli Ti budu dobrým soupeřem nemusíš mít obavy. Raději mi v příští korespondenci tykej. Je mi totiž 15 let, právě jsem skončil devítku. Vedeš si časovou tabulku? Piš! Ahoj Petr. P.S. Bydlím v Chuchelně, nikoli Chuchelné.

Svůj další tah 2. … Jg8-f6 jsem odeslal den po osudném datu, jednadvacátém srpnu 1968. Jak jsem si tehdy ulevil na adresu nenáviděných okupantů, si už nevzpomínám. V každém případě se od toho odvíjela další korespondence, z níž budu dále citovat mého soupeře a kamaráda Petra. Leckde by se daly i po 50 letech aspoň přibližně rekonstruovat mé odpovědi – ty však ponechám představivosti čtenáře.

28.8.: 3. f2-f4. Luďku, jak Ti je? Já jsem zdrcen. Nejsem pesimista, ale tohle je asi konec. Je to prostě strašné. Jak mohli tohle udělat? Napiš, co si o tom myslíš? Ahoj Petr



4.9.: 3. …d7-d5 4. f4xe5 Jf6xe4 5.Jg1-f3 (návrh). Ahoj Luďku, díky za lístek. Už mám ve škole spoustu práce, docela nemám na černé myšlenky čas. Chodím na SVVŠ (my už jsme vlastně gymnasium, budeme chodit 4 roky), na humanitní větev. Zrovna jsem se strašně učil fráninu. Ahoj Petr

12.9.: 5. … Sf8-e7 6. d2-d3. Ahoj Luďku! My (teda SVVŠ) teďka chodíme na brambory, i když se to v historii týhle školy stalo poprvé. Jistě víš proč. Zejtra máme 2 hodiny latiny, 2 dějáku (matikář a chemikářka jsou s II. ročníkem na bramborách) a fráninu. Nemusel jsem se učit, byl jsem venku a teď mám fofr. Ahoj Petr

19.9.: 6. … Je4xc3 7. b2xc3 Sc8-g4 8. Sf1-e2. Ahoj Luďku, jak je to s tím Novákem? Tam musí mít nějakého zlého ducha, který mu krade mou korespondenci. Vůbec ode mne ještě nic nedostal a psal jsem mu už 3x. Naposled dneska, doporučeně. Už mě to s ním neba. Jsem zvědav, jak to stihnem. Napiš mi o něm něco. Na brambory opravdu chodíme celý týden. Ještě jsme se moc nerozběhli, hlavně z češtiny. Jinak se už ale zkouší, i když ne tak přísně, jak je zvykem. Ahoj Petr

27.9.: 8. … Jb6-c6 9. Sc1-f4. Ahoj Luďku! Neprohráváš náhodou s Trčkou? Já jsem to s ním dost zvoral. Hrálo se 1.e4 e6 2.d4 d5 3.e5? (hrál jsem bílými místo Jc3) c5 4.Jf3 cxd4 5.Jxd4 Jc6 6.Sf4. Co bys mi radil? Asi to co nejdřív vzdám. Ahoj Petr

7.10.: 9. … 0-0 10. 0-0. Dneska mě určitě vytasí z ruštiny. Bude to mrskačka, ale drž mi palce. Petr

14.10. 10. … f7-f6 11. d3-d4. Doufám, že jsi z té písemky nedostal za pět ani za štyry. U nás se zas chodí sbírat boule (brambory), ale já jsem nucen být doma, protože jsem si zvrt kotník. V šachovým klubu. Těsně před matem.

23.10.: 11. … Sg4xf3 12. Se2xf3. S tím zpožděním to raději moc nepřeháněj, s Guatemalou jsme prohráli, tak co. Rezkovou šikmovokej neukázal a Němeček dělal frajera, dvojka se nedostala do finále a tak jen Věrka snad nezklame. Když pudeš v jednu ráno spát, od 5 do 7 můžeš lístky napsat. Úplně kliďánko – levou rukou. Copá to na tebe! U nás jsme měli šachový kroužek, vloni v devítce. Jeden kluk to poprvé viděl a už to uměl. Zažral se do nich a přihlásil se do turnaje. No a závist hory láme. Ahoj Starosta (tak mi říkaj ve škole)

(Dodatečná poznámka L.S. z roku 2018: Řeč byla o olympijských hrách v Mexiku. „S Guatemalou jsme prohráli“ – ostudná porážka fotbalistů, kteří obhajovali stříbrné medaile z předchozí olympiády v Tokiu. Zde byli nečekaně vyřazeni už v základní skupině. „Rezkovou šikmovokej neukázal“ – šlo o překvapivou olympijskou vítězku ve skoku vysokém Milenu Rezkovou, jejíž vítězný skok v televizi neukázali, přednost dostaly jiné disciplíny. Za rasovou zabarvenou připomínku, kritizující japonského režiséra přenosu, se omlouvám, předpokládám ale, že tento 50 let starý prohřešek už je promlčen. „Němeček dělal frajera“ – týká se nečekané porážky boxera Němečka, olympijského vítěze z Říma 1960 a mistra Evropy 1967. „Dvojka se nedostala do finále“ – jde o veslování. „Jen Věrka snad nezklame“ – v tomto odhadu se Petr nemýlil, v dalších dnech získala Věra Čáslavská v Mexiku čtyři zlaté.)

4.11.: 12. … f6xe5 13. Sf4xe5, navrhuji 13. … Jc6xe5 14. d4xe5. Mě zase mrzí, že se na olympiádu nedostali košíkáři a že tenis coby olympijský sport už neexistuje. Naši basketbalisti by se určitě uplatnili, byli by nejmíň 4. Taky jsem jednou zaspal. Skok vysoký, finále muži. Do školy to mám o něco dále než ty. Když jdu pěšky ostrým tempem, ale opravdu ostrým – 35 minut. Ale teď jezdím autobusem a ve škole se učím (Rozuměj, píšu úkoly. Ty já dělám zásadně ve škole). Nemáš nějaký recept, jak urychlit čas? My jsme v 1. ročníku a všichni profesoři na nás seděj. V pátek mě vytasil z latiny a dostal jsem to za 2. Je to dobrý, ale v III.A nebo v II.B by dostal za 3x horší výkon jedna. Ahoj Petr

8.11.: 14. … Se7-c5+ 15. Kg1-h1 c7-c6 16. c3-c4. Jo! Trčkoj sem to už vzdal. To nemělo cenu. Mám zas o něco víc času na učení. Už nás pomalu přestávaj šetřit. Valenta tuhle zkoušel z matiky – geometrický místa bodů. Prima bilance – 2x za 5, 2x za 4. Neska jsem letěl z geologie. Na krystalický soustavy – kosočtverečná, jednoklonná atd. i s příslušenstvím (krystalografický žahy, to jsme v dévě neměli, a tisíc jiných blbostí. 1 a ?, to myslím není tak špatný? Kuci rozsekali zrcadlo. Nebylo tam ani měsíc. Tomu říkám ležérnost. Předtím si ho nikdo z kluků nevšim, jináč by ho už pohřbil. Taky se už rozběhly čtvrtletní písemky kvůli tý konferenci. Kedr (profesor Kvante) tvrdil, že příští štvrtek budem psát písemku z frániny, i když bude fyzika, že z fyziky žádná písemná práce neexistuje. Řekni mu něco! Čau. Petr

14.11.: 16. … d5xc4 17. Dd1-e2. Z matiky jsme už písemku psali. Príma 4 příkládky, hledali jsme D a n dvou čísel, jeden příkládek na relaci (to jste ještě neměli). Pak se počítaly úhly v trojúhelníku na hodinách (body 10 a půl druhý) a důkaz de Morganova pravidla pomocí obrazců. Ani se neptej, co to je, na gymplu toho budeš plnej (je to ale jednoduchý). Udělal jsem 3 ? a tak by to mohla být 1 ?. (3 na beton, horší ne). V pátek (není to už dneska?) píšeme latinu. Modli se za mě. Čau.

29.11.: 17. … Dd8-d4 18. c2-c3, 13.12.: 18. … Dd4-d3 19. Va1-c1, 28.12.: 19. … Sc5-e3 20. De2xd3. Šťastný Nový roku Ti přeju (ne, že ne). Ahoj Petr

10.1.: 20. … c4xd3 21. Vc1-e1. Promiň, že píšu na pohlednici, ale koresponďáky došly. Jaks vpad do N.R.? Já dostal předevčírem 1 z opáčka z literky. To byl šok! V celý třídě jsou jen asi 4, jinak všechno většinou pod 3 (2x za 5). Příští týden ve středu fránina, ve čtvrtek matika, samý zkoušení a vopakování, a co nejdřív písemka z latiny. Máš už nějaký bod? Já jsem porazil Nováka. Měj se fajn, čau.

21.1.: 21. … Se3-g5 22. e5-e6. Ahoj Luďku. Já se teď věnuji politice víc než škole, hrozí mi jen „ruský jazyk“. Včera jsme se vůbec neučili, jak vy? Skončil jsem již polovinu partií. S Novákem: 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Jc3 Jf6 4.Sc4 Sc5 5.0-0 0-0 6.Jg5 d6 7.a3 Sg4 8.De1 Jd4 9.Sd3 Jh5 10.b4 Dxg5 11.bxc5 Jf3+ 12.Kh1 Jxe1 13.Vxe1 Jf4 a bílý, tedy Novák, se vzdal. Pak sem prohrál s Trčkou a Šauer dělal zmatky s lístkama (jako Igor, nevíš, co s ním je?) a tak jsem se mu na to vyflák. Ahoj

(Dodatečná poznámka pro ty, kteří tu dobu nepamatují: První věty tohoto lístku se týkají studenta Jana Palacha, který se 16.1.1969 upálil, aby vyburcoval národ, smiřující se se sovětskou okupací, a tři dny poté zemřel ve vinohradské Fakultní nemocnici. Palachovu pohřbu (25.1.), který se stal celonárodním protestem, jsou věnována Petrova slova na dalším korespondenčním lístku z 29.1.)

29.1.: 22. … d3-d2 23. Ve1-d1. Čau Luďku! Píšeš, že jste nic moc nepodnikali. Kdybyste byli studenti, tak jste si nějakou plenárku určitě vyboxovali. Od nás jsme taky poslali delegaci do Prahy a v pátek bylo dvouhodinové pietní shromáždění. Teď už máme po konferenci a tak jsem trochu vypnul (nedopadl jsem nedobře, bez trojky) a neučim se a nemám co dělat. Ahoj Petr



6.2.: 23. … Va8-d8 24. Sf3-e2. Čau Luďku! Igor mi nepsal, už je to aspoň stopadesát let. Píšeš, že máš jen tři dvojky. No to je výbo. Gratuluji! Kam chceš jít? Jestli na gympl, a jestli tam má tu úroveň jako u nás, tak Tě tam je škoda. Čau. Petr

14.2.: 24. … Vd8-d6 25. Se2-c4. Čau Luďku! Igor mi asi milion let nepsal, udělám to jako ty. Kolik máš bodů a s kým? Já jsem tedy dopadl jak sedláci u Chlumce. Momentálně mám bod a hraju ještě dvě partie. S tebou a s Igorem. Čau Petr

24.2.: 25. … Vf8xf1+ 26. Vd1xf1 Sg5-e7 27. Vf1-d1. Čau Luďku. Jestli Šauera porazíš, pošli mi zápis partie. Děsně Ti s nim fandím. A až vyhraješ, pošlu Ti nanuka. Zrovna teď posílám zápis s Igorem. Ve fránině mám zaručenou tasku, zdrhnul jsem z konverzace, těšim se.

6.3.: 27. … b7-b5 28. Sc4-b3. Čau Luďku! Děják u nás máme pro to, aby se mohla jedna půlka třídy bavit a druhá psát úkoly. Mě to ale mrzí, páč mám děják rád a prof. Hlava – mňam. To bys čubrněl. Čau.

28.4.: 28. … c6-c5. Bílý se vzdal. Ahoj Luďku! Ten Tvůj první lístek jsem opravdu nedostal. Ale pak asi přišly pololetky (myslím si, že jsi ho posílal před 14. březnem), jel jsem na hory a všechno se strašně zkomplikovalo. Nechal jsem si trochu zamotat hlavu a teďka „letím“. V pololetí jsem měl druhej nejlepší průměr ve třídě a teď mě klasifikovali za nezpůsobilého. O druhým lístku vím, ale sotva stihnu (teda, já to nestihnu) cajky pro školu (aspoň trochu) a na šachy ani na nic jinýho nemám čas. Píšeš, že by ti jednička bodla. Máš ji mít. Stejně bych už nic pořádného neuhrál. Pro pořadatele Ti pošlu speciál lístek. Nemusí všechno vědět. Až to všechno dohraješ, napiš mi, jak jsi dopadl, ano? Loučím se s Tebou, přeju Ti moc úspěchů a ahoj! Petr

V době partie mi bylo 14, Petrovi 15. Teď je mi 64, mému někdejšímu soupeři 65 let. Krátce po skončení turnaje jsme si ještě asi tak dvakrát napsali, nikdy jsme se osobně nesetkali.

Zápis partie věnuji svému dávnému neznámému kamarádovi Petru Brodskému. Třeba se ještě někdy „naživo“ potkáme.

Dobové střípky (Co v poznámkách nebylo)

Šauera jsem nakonec skutečně porazil, byla to vydařená partie, kterou redaktor Jindřich Kubánek (nejen redaktor, ale i známý pražský šachista, jehož životní partií bylo vítězství nad slavným Keresem na turnaji v Praze v roce 1943) dokonce uveřejnil s mými poznámkami v Zemědělských novinách. V turnaji jsem skončil druhý ziskem 5 bodů ze 6 partií a vybojoval III. korespondenční výkonnostní třídu. Stejný počet bodů získal vítěz turnaje Trčka, s nímž jsem po hrubici dokázal prohrát v 10 tazích.

Byla to doba, kdy šachu ještě nevládly počítače a pokud vím, vlastnil jsem tehdy pouhé dvě šachové knížky – jednou z nich byl slavný Zmatlíkův „Šachista začátečník“, druhou turnajová kniha „Pásmový turnaj 1954“. Tu jsem měl obzvláště rád, protože turnaj vyhrál můj tehdejší idol Luděk Pachman. Soudě podle výsledků partií, většina soupeřů na tom byla (co se literatury týče) ještě hůř. Šachová literatura byla poměrně vzácná, v zahájení udávala tón Pachmanova Teorie moderního šachu. Korespondenční turnaje se těšily velké oblibě, jak mezi silnými hráči, tak mezi amatéry. Pro zajímavost: známka na pohled stála 30 haléřů, korespondenční lístek zvaný koresponďák 35 haléřů a speciální šachové lístky se mohly frankovat 20haléřovými známkami. Někdy se místo toho stříhaly čtvrtky, vyšlo to levněji.

V tisku se objevila první partie sovětského a amerického počítače. Ten sovětský – jak jinak – vyhrál, jinak by se to nemohlo objevit v našich novinách. Šachoví odborníci odhadli úroveň hry vítězného počítače na slušnou druhou třídu.

O mých soupeřích po 50 letech

Abych příběh historické partie dotáhl do konce, pokusil jsem se spojit se svými bývalými soupeři.

K dávnému kamarádovi Petru Brodskému se můj dopis skutečně dostal, vyměnili jsme si několik mailů a slíbili setkání, k němu však dosud nedošlo.

Velké překvapení mě čekalo, když se krátce po prvním publikování partie telefonicky ozval další z aktérů příběhu (byť v něm hrál jenom „vedlejší roli“) – František Šauer, skutečným jménem František Šaur. Ten v době korespondenčního turnaje sloužil základní vojenskou službu v Plzni a své jméno si pro korespondenční turnaj pozměnil, prý aby si neudělal ostudu. Od té doby jsme v kontaktu a několikrát jsme se střetli v pražských turnajích.

Pokus o spojení s ostatními soupeři bohužel selhal. Z Horní Cerekve, kde bydlel Rudolf Novák (ten, co měl „zlého ducha, který kradl Petrovu korespondenci“) se můj dopis vrátil s dovětkem „adresát neznámý“, dopis do Svitav panu Vladimíru Trčkovi (v době turnaje mu bylo 40 let) zůstal zcela bez odezvy.

Pan Josef Zima z Holic v Čechách si už můj dopis přečíst nemohl. Místo něj odpověděla jeho paní, jejíž moc pěkný mail si zde dovolím ocitovat: „Vážený šachový příteli, musím Vám s politováním napsat, že můj manžel Josef zemřel 29. 9. 2003 v 65 letech. Hrál šachy snad celý život a učil také děti v kroužku ve škole. Také jsme v Praze navštívili pana redaktora Kubánka, manžel s ním měl velice dobré vztahy. Díky šachu jsme věděli už v květnu 1968, že se něco chystá za hranicemi, to mu psal šachový přítel až z Argentiny, a my tady nic nevěděli. Mám doma schované spousty pohledů, protože hrál šach i mezinárodně, ale to už je jen vzpomínka. S přátelským pozdravem Eliška Zimová“.

Jako poslední se mi vrátil dopis z Prahy 5-Košířů. Byl otevřený a zase zalepený a na obálce bylo připsáno: „Adresát zemřel v roce 2001“. Igor Kárník (tolikrát zmíněný na Petrových lístcích) byl stejný ročník jako já, v době konání turnaje chodil do deváté třídy. I takový je život…

 

fotografie

zobrazeno(21257x) | příspevky(6x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

08.09.2018 21:38:05 | Luděk Sedlák

Děkuji za reakce. Pavel: S tou školou mě to napadlo taky. Neumím si představit, že by dnešní žák už 4.září napsal, že se "zrovna strašně u čil fráninu" nebo obšírně komentoval kdejaké zkoušení.

Vendy: Jestli si někdo jiný tak dlouho schovává šachovou korespondenci - nevím, ale z dopisu paní Zimové je vidět, že jediný jsem určitě nebyl. Co vím určitě, že soupeři si na šachových lístcích dopisovali běžně, i když tak obsažná korespondence jako mezi mnou a Petrem byla přece jen výjimečná. Více si asi psali amatéři, silné hráče spíš zajímala především sportovní stránka jejich partií. Nebylo výjimkou, že někteří šachisté hráli několik turnajů najednou, byli i tací, kdo hráli současně přes 100 partií - ti asi neměli na nějaké litanie čas. Nás s Petrem sblížil věk, společné zájmy i převratné události té doby.

Jarda Hájek: Jo, to byly časy - je jen škoda, že už je to tak dávno. Taky jsem hrál jeden mezinárodní turnaj a dodnes mám schované pohlednice z Chile, Anglie nebo Rio de Janeira. Pokoušel jsem se dorozumívat chabou angličtinou (leckdy marně), byl jsem na tom asi podobně, jako Ty s Tvou řečí "podobnou němčině".

07.09.2018 13:34:41 | Jaroslav Hájek

Krásný blog Luďku! Mám také vzpomínku na korespondenční šach z té doby. Na SPŠS strojnické v Chrudimi nás učili jen ruštinu a tak jsem později, při zaměstnání, chodil rok do začátečnického kursu němčiny. Když jsem se poprvé přihlásil do mezinárodního turnaje v korespondenčním šachu (hned velká mistrovská skupina, 15 hráčů), bylo potřeba něco o sobě napsat. A tak jsem stvořil pár holých vět, co jsem si pamatoval:

Ich bin 25 Jahre alt, Beruf designer. Meine Frau hat zwei Töchter. Ich sende dir eine Postkarte von Chrudim und ich beginne mit 1. 6264.

Dostal jsem hodně pěkných pohlednic z Austrálie, Argentiny a dalších států. Angličan poslal předtištěný šachový koresponďák s textem, který mi kamarád v práci přeložil takto:

Docela jsem vaší řeči rozumněl, je velmi podobná němčině.

 

05.09.2018 17:04:41 | Milan

Ahoj luďku !

Zdravím z Bruntálu. Na dětkách nic moc.

Milan

05.09.2018 16:14:54 | tajemny

Přečetl jsem to celé, byl to zážitek, děkuji.

05.09.2018 11:29:17 | Venuše S.

Páni! Takhle netradiční záznam prožívání srpnových a následných událostí  je skutečně unikátní. To se čte jedním dechem. Je dobře, že se to neztratilo. Jestlipak si i další korespondenční šachisté archivují veškerou korespondenci takhle dlouho, to by mě zajímalo.  Bylo běžné, že si i dospělí hráči k tahům připisovali takové zprávy? 

05.09.2018 10:55:31 | Pavel Holásek

No, to už je opravdu závan z jiných dob ... Jiří Veselý by měl radost! Nejarchaičtěji na mě působí to intenzívní prožívání každodenních školních drobností, tolik místa tomu dnešní žák určitě nedá.

Untitled Document




www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox