Vítězslav Houška

spisovatel a publicista
autor knih:
Nad šachovnicemi celého světa
Šachy s úsměvem
Tam všichni hrají šachy...
společně s Vlastimilem Hortem a Lubomírem Kaválkem připravuje knihu o Karlu Opočenském

Slet šachových celebrit na Kampě

[01.07.2011 23:46:44]

Název akce ČEZ CHESS TROPHY 2011 se pěkně rýmoval. Řeknu vám, měl to tam Mistr Kampanus Matocha opravdu pěkné, ale těch rýmů a tolik rýmy být nemuselo. V předvečer odletu do USA Kaválek odřekl tradiční merendu u nás v Dejvicích. Omlouvá se a kýchá do telefonu, že tam někde kolem Čertovky chytil rýmu. Moje žena má na jeho rýmující se chorobu svůj názor a velmistru Cavalettovi stroze radí, aby si zakoupil Paralen, poctivě jej polykal a nevnášel nákazu do nevinné dejvické čtvrti. Je to tak, přátelé, ještě dneska trpím následky nějaké kapénkové infekce, která slétá na člověka zejména poblíž Michnova paláce. Pročež po ránu mívám i 37,2° C. Že by import z Kaválkova Restonu?

Ale chci ovšem hovořit o důležitějších událostech a připomenout si aspoň letmo několik pozoruhodných osobností, jež uzřely mé oči poblíž stříbropěnné Vltavy. Kaválka vídám tak ob jeden rok a vždycky jen znovu spokojeně znamenám, jak se mi tenhle nevlastní synovec vyvedl. Před lety padesáti jsem ho zaučoval do novinářského řemesla a nabádal, aby své články začínal pokud možno vtipem a aby stejnou ingrediencí kořenil část střední i finální. Jenže ptám se zachmuřeně: kolik takových našich vzájemných ob jeden roků může ještě být? To je ta svízel.
ČEZ CHESS TROPHY vesele pokračoval a já jsem si s pýchou v oku uvědomoval, že mě Mistr Kampanus, generalita, jakož i celý realizační tým pokládají za celebritu. Nemohu se mýlit, to člověk pozná na první pohled. Tak například zjišťuju, že před naším domem ve stanovených čtrnáct nula, nula stojí automobil barvy černé, jehož úkolem je dopravit vlastníka dvou francouzských holí k přednášce o Opočenském. Copak auto, to je docela obyčejné, má čtyři kola, jeden volant a jednoho řidiče. Ale není to, prosím, řidič ledajaký, nýbrž slavný šéfredaktor Novoborského šachového serveru Petr Boleslav, který předevčírem v simultánce – jako jediný z 26 účastníků – zvítězil nad mistrem světa Viswanathanem Anandem. Je to skromný chlapík: chce, abych se mu jako jeden ze spoluautorů podepsal do knihy o Opočenském, kdežto já zase chci, aby se mi natrvalo podepsal do srdce, neboť, prosím vás, copak budu ještě někdy sedět vedle vítěze nad světovým šampiónem?
Ale pak se ocitnu vedle opravdového mistra světa v místnosti, kde se nám, zdatným junákům z oné proslulé sekty VIP, podává občerstvení. Viši Anand sedí tak tři metry ode mne, a když se jde občerstvit džusem, zaregistruje mé invalidní francouzské opory a zeptá se německy, může-li mi přinést něco k zakousnutí. Požádám o žemli. A pak o rozhovor. A přemýšlím, kdy se mi v hříšném životě poštěstilo rozmlouvat s šachistou tak velkého kalibru, ale – nevzpomenu si. Prohlížím si ho zblízka, i znamenám, že je v něm ztajena jakási dívčí krása: jemné rysy, příjemný hlas, dojemné úvahy o šachu a naší zemi. V té souvislosti vysloví i jméno našeho prezidenta, a to v tónině, kterou slyším nejradši: „Václava Klause jsem poznal už před několika lety v Davosu. Ne, k partii mě nevyzval, ale vím, že šachu rozumí a že má tu hru rád. A proto je mi sympatický.“
Koho jsem tu ještě potkal? Postavy různé, většinou významné a zajímavé. Jenže si vzpomínám, jak kdysi zpražil F. X. Šalda mladého literáta: „Co myslíte, člověče, tím slovem zajímavé? To je prázdné slovo. Zajímavost, abyste věděl, není žádná estetická kategorie.“ Ať teda není, pane F. X. Š., ale pro mne je významné i zajímavé, když v katakombách Michnova paláce narazím na Evu Franzovou, dceru Karla Opočenského, a navážu s ní rozhovor, přerušený před 55 lety, kdy jsme se viděli naposledy. Nebo když se mezi VIP hosty kmitne Jana Jacková, oplývající dobrou náladou. O svém návratu do šachového ringu zatím nemluví, ale ochotně mi přináší od švédského stolu vídeňský štrůdl. Další zajímavou estetickou kategorií je ovšem Břéťa Modr – šachista, šachový filatelista, šachový antikvariát, šachový editor zajímavé šachové literatury všeho druhu, šachový fotograf. Také on byl využit k drobnému číšnickému záskoku, jenž se mi zdál ze všech nejzajímavější: INFO-Břéťa přinesl sklenku červeného vína. S kým jsem se tu ještě znovu po letech potkal a pozdravil? Například s Pepou Maršálkem, který se vůbec nezměnil. Za dřívějších časů mě vždycky fascinoval precizností svého šachového rukopisu – a dneska? Zkuste změnit tahy písma a grafolog vás vždy usvědčí z marné lsti. Také dneska je Maršálek maršálem exaktního šachového myšlení a činění; jenomže se nenápadně posunul směrem k šachu skladebnému a úlohovému.
Také jsem měl přednášku, v níž jsem se snažil rozmetat mýty, pověry a iluze, jež se přimykají ke jménu Karla Opočenského. Hovořil jsem spatra a posluchačům slíbil, že spolehlivě dokončím všechny načaté myšlenky, i ty košaté a rozvinuté do mnoha dlouhých souvětí a vedlejších vět. Jenže - jak je to s tou pýchou, která předchází pád? Prostě jsem se (sice zvesela, ale ve zjevných rozpacích) publiku přiznal, že teď jsem bohužel ztratil nit a nevím, jak zněla ta původní a určující základní věta. Oživení v sále trvalo pouze chviličku, neboť muž sedící v poslední řadě, hlasitě zopakoval to, co jsem tak perfektně zapomněl. Tohoto muže, tohoto majitele ďábelské paměti asi znáte. Jmenuje se David Navara.
 

zobrazeno(35578x) | příspevky(28x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

14.01.2013 23:32:57 | Pavel

 Vždy, čas od času se sem podívám. Je mí líto, že už nepřibude další příspěvek od pana Houšky. A tak se aspoň potěším, těmi dříve napsanými. Psát uměl a gentleman byl, chtěl bych to umět podobně.

22.08.2011 21:04:40 | Petr Matoušek

Chtěl bych se distancovat od zde přispívajícího Michala Matouška, doufám, že si s ním mé jméno nikdo nespojuje.

14.08.2011 11:26:05 | doxa.j

 Smrt pana Houšky mě překvapila.Čest jeho památce!

Ale vzhledem k jeho pokročilému věku ještě víc polemika, která se rozvinula v příspěvcích jeho článku.

Mimo jiné proto, že v mnohém se týkala jiného, s článkem nesouvisejícího.

Knihy, jejichž byl spoluautorem a které se objevily na našem knižnáím trhu koncem padesátých  a pak v šedesátých letech jsem přečetl se zájmem. Líbily se mně. Byly čtivé a zajímavé. Tedy dobře napsané.

Kritizovat jeho poslední "práce", byť třeba jen tady na jeho blogu je projevem netolerance. Kritik si neuvědomuje věk toho, kdo je psal. Jistě, nejsou již krásně harmonické, ucelené. Věty na sebe poměrně často obsahově nenavazují. Toho si pravděpodobně všimne téměř každý, kdo přečetl dost hezky napsaných knih. Ale tak jako  výkon chirurga po osmdesátce není šikovný  tak jako ve čtyřicítce, tak jako má bývalý sprinter v pokročilejším věku problém stačit v běhu netrénovanému dvacetiletému mladíkovi nemá ani novinář po svém zenitu obvykle schopnost psát s dokonalou " vypulírovaností".

Mnohem horší je, když celá řada lidí, kteří  zde i na jiných blocích ( a samozřejmě i jinde) obviňují nedostatek svého vzdělání či společenského zneuznání dobou, která zde byla před rokem 1989.

Dovolím si většině z nich říct, že  přímo lžou a chtějí být jen " v souladu s těmi, kteří to prohlásili před nimi" a nebo působit na jiné ve shodě s povahou dnešní společnosti zajímavěji.

Ani jim to příliš nezazlívám. Je to záležitost psychologického faktu vyjadřovaného velmi často lidovým rčením " Kam vítr, tam plášť". A proti větru  se většinou nedokážeme rozhodnout jít.......

Takže závěrem mého vstupu už je toto: I když to co napsal pan Houška v posledních letech nebylo příkladem dokonalosti, i když až příliš často odbočoval i tím, že prokládal svá psaní větami svědčícími o poplatnosti dnešní době i na zcela nevhodných místech a ne vždy jeho myšlenky , které vkládal do textu na sebe harmonicky navazovaly, vykonal na poli propagace šachu u nás nesmírně mnoho. A mnoho krásného také napsal. A za to je vhodné a správné mu poděkovat.

11.08.2011 16:25:16 |

Matoušku, Matoušku... ačkoliv jsem pana Houšku osobně neznal, tak si tohoto pána z jeho článků velmi vážím.. R.I.P.

05.08.2011 12:01:58 | Tobi

Cítím smutek nad tou zprávou. Hravé texty pana Houšky, jeho květnatá vyprávění, mi budou velmi chybět. Čest jeho památce a poděkování za bezkonfliktní sdílnost, se kterou nám ve svých blozích přibližoval šachové události let dávno minulých.

05.08.2011 10:29:34 | LuboChess

Neopísateľná škoda, že tento blog navždy stratil už druhého vynikajúceho blogera :-(

Česť jeho pamiatke

05.08.2011 08:30:33 | Alice

Čtenářům budete chybět.

13.07.2011 23:41:58 | Tobi

Krásně jste mi svým vyprávěním zpříjemnil krušný návrat z dovolené. Cejch "Mistra pera, šachu a života" Vám p. Majer přidělil víc než oprávněně, zdá se. Pevně doufám, že jste už zcela vyzdraven. Díky za Váš pečlivostí vonící text!

11.07.2011 19:17:50 | Michal Matoušek

Jen okrajově: u načas / na čas vadí, že jsme se obojí naučili používat v odlišném významu. - Ale spěme klidně: až vymřeme, nikoho už to trápit nebude.

11.07.2011 18:33:43 | noELO

Pane Matoušku, určitě jsme spolu nehráli - přinejmenším závodně šachy nehraji, neumím to. Ale možná mám v Praze nějakého vrstevníka a jmenovce, který "to" hraje, nejste první, který se ptá.

K mému příspěvku: gramatické připomínky byly opravdu mimo, krátké a dlouhé tvary zájmena "já" jsou podle ÚJČ dnes stylisticky rovnocenné a při opakovaném čtení textu chápu, že jste ty vložené vedlejší věty nezamýšlel jako souřadné. Začal jsem číst blog "Modrá knihovna" a docela se začetl, škoda, že monitor notebooku není nejvhodnějším prostředníkem pro čtení beletrie na pokračování, bolí mě oči. Jste opravdu stylisticky i gramaticky dobrý, jen mě naštvalo Vaše sebevědomí a trochu jsem si naběhl. Když něco napíši v afektu, nejčastěji večer po skleničce, nemám problémy přiznat omyl. Nabokov je ovšem i můj literární idol, Lužinovu obranu doma nemám, ale vypůjčím si ji v knihovně a přečtu znovu.

Já tímhle tady končím, jsou to stránky o šachu, což je téma, ke kterému nemám "odborně" co říci, i když významné procento příspěvků na různých šachových stránkách se kupodivu týká gramatiky  - šachisté i "quasi" šachisté jsou soutěživí i v diskusích, když "Lájoš" Portisch hraje s "Korčnojem", těžko se udržet, že.

Děkuji za odpověď (nemyslím budoucí). J.Š.

P.S. Na začátku Modré knihovny, než jste přešel definitivně k beletrii, nadaváte redakci MF za výraz "načas". Podle ÚJČ jsou obě možnosti rovnocenné a stylisticky neutrální, ať se nám starcům líbí nebo nelíbí. Ach jo.

 

11.07.2011 12:17:38 | Michal Matoušek

Myslím jsme spolu hráli, pane Šťastný. 

 Na Steimarových openech? – Nejsem si jist. Komentáře Navarovy znám hlavně z Šach Info, tam mi připadaly hrozné, při letmém pohledu na jeho blogposty musím dát za pravdu spíš vám. Ale mluvíme o gramatické správnosti… podívám se k tomu Modrovi a odpovím vám.
Mluvíme o gramatické správnosti, ale ve hře je i stylistická topornost a samo téma. Když jsem byl mladý, také jsem se hodně zabýval sám sebou a určitě bych neodolal pokušení napsat košatý blogpost o tom, že teď nebudu psát blogposty. Kdyby tehdy byly existovaly blogy. Trošku jsem od té doby vyspěl, a jsem si jist, že Navara vyspěje také.
Prosím vás, hovoříme o článcích. Ty člověk dává z ruky až tehdy, je-li si jimi stoprocentně jist. Připadá mi krapet adolescentní zkoušet hledat chyby v mých diskusních příspěvcích, kde se přehlédnete snadno a zpětně příspěvek editovat nemůžete. Nehledě na to, že i tak jste mi neukázal ani jedinou: mě / mne je prostě vždycky obojí správný, jen je to stylotvorný. „Příspěvek 10.07 22:31:38 - "..vkusu, a některými..." - tady jsem si jist, u souřadně spojených vedlejších vět je čárka před "a" chyba.“ – Jste si jist špatně.
Souvětí zní: Pravda je a vždycky byla, že některými texty se přizpůsobujeme čtenářovu vkusu, a některými texty spíš žádáme, aby nás čtenář následoval, i když nám zprvu rozumět nebude. – Nejde, prosím vás, o spojení souřadné, a to právě říká ta čárka před a; spojka a je zde použita ve významu ale (nebo možná zatímco). Najdete to v každé gramatice… ale uvádím to jen sobě a vám pro radost. Diskusní příspěvky po gramatické stránce dávno nerozebírám; neodolal jsem jen u toho narozdíl, protože je to chyba veliká a přitom denně frekventovaná. Slušný Word vás to ani nenechá napsat!
Teď to poslední: „Jen nechápu Vaše přesvědčení, že kombinace ratingu 2270 a chuti psát Vás kvalifikuje k tvrzení, že "to" umíte nejlíp.“ – To je promiňte, vyložená blbost. Nic podobného jsem nikde neříkal, z čeho berete moje přesvědčení? Ale když už jsme to nakousli: nejde o mou chuť psát. Já prostě píšu; mám tu vypočítávat, kde všude už jsem publikoval? Vždyť na tom vůbec nesejde. Mám čtenáře, kteří mne mají rádi a na moje blogy chodí, i když zrovna nic nepíšu… rádi si přečtou i něco staršího. A mám i čtenáře, kteří mne z duše nenávidí pro mé sebevědomí a aroganci, ale když mám něco nového, stejně přijdou a přečtou si. Aby mohli skřípat zubama. (Správně je zuby.)
Optimální kombinace ratingu a literárních dovedností, to je ovšem problém. Nabokov je opravdový car, co se týče literatury, ale četl jste jeho popisy partií? Zweigova Šachová novela… a tak dál. Ale zas čím líp umíte šachy, tím míň se staráte o to, jestli umíte dobře psát, a na textu je to pak taky vidět.

Některé věci má krásné Genna Sosonko. Ale i moje Eliška nebo Dušan jsou nádherní; přesně takoví, jaké jsem si je přál napsat. – Ano, tak se to má dělat. A že vám ještě noviny nebo televize Nova neřekly, že to tak je? Záleží na tom?

11.07.2011 11:04:30 | noELO

Dobrý den, pane Matoušku, (taky) mám dovolenou a nemám co dělat - tudíž jsem se rozhodl reagovat na Vaše příspěvky. Pro začátek, abych nemohl být obviňován z hulvátské anonymity: jmenuji se Jiří Šťastný, bydlím v Pardubicích a jsem Váš vrstevník (bohužel z Vinohrad, takže jsme se minuli). Ty výpady proti anonymům mě překvapily, vstoupíte-li náhle jako diskutér na stránky, kde se přispěvatelé do jisté míry znají, měl byste předpokládat, že ten cizinec jste Vy sám, ostatně máte stejně běžné jméno a příjmení jako já, který například pana Majera zná, nikoli ovšem osobně, nemluvě o panu Alešovi. 

Budu postupně číst dostupné blogy, abych se seznámil s Vaším způsobem myšlení, zatím si nemohu odpustit několik nesouhlasných připomínek - jakkoli se mi zdá, že jsme v názorech na leccos stejná "krevní skupina" - za banální frázi se omlouvám. Takže zatím jen: vyděsila mě Vaše kritika příspévků pana Davida Navary - jsem rovněž jazykový fundamentalista, to jest typ čtenáře, který textu s gramatickými nebo stylistickými chybami při prvním čtení někdy nerozumí, nic takového jsem u pana D.N. nezaznamenal. Naopak, v rámci žánru, který píše, mě jeho články nadchly, i když jsem si s ním jednou nebo dvakrát dovolil polemizovat - a on mi zdvořile odpověděl.

Gramatika - no, pokud jste "to" studoval, byť i nedostudoval (měl jste jako ročník 1953 štěstí, sám jsem vzhledem ke kádrovému posudku nemohl na žádnou humanitní VŠ pomýšlet), měl byste psát pečlivěji i pod vlivem emocí. Takže: příspěvek z 8.07. 14:51:38 - "...google, a při..." (není ta čárka nadbytečná? nejsem si jist). Příspěvek 10.07. 21:34:30 - "...mrzí mne to." - je ten "široký" tvar z hlediska stylistiky nutný? Příspěvek 10.07 22:31:38 - "..vkusu, a některými..." - tady jsem si jist, u souřadně spojených vedlejších vět je čárka před "a" chyba.

Víte, ta náhlá exploze Vašich polemik mě přiměla ke kritické reakci, jinak myslím, že bychom si i rozuměli. Jen nechápu Vaše přesvědčení, že kombinace ratingu 2270 a chuti psát Vás kvalifikuje k tvrzení, že "to" umíte nejlíp. Zdraví J.Š.

10.07.2011 22:31:38 | Michal Matoušek

Já jsem taky nikdy neslyšel o žádným Majerovi. - Ani nevím, co Majer říká: na Houškovi se mu líbí, že textu rozumí?

Víte, tohle je problém dneška: pobavit, rozptýlit, lidi ať mi rozuměj. Ať už o mně Majer slyšel nebo teprv uslyší, pravda je a vždycky byla, že některými texty se přizpůsobujeme čtenářovu vkusu, a některými texty spíš žádáme, aby nás čtenář následoval, i když nám zprvu rozumět nebude. Právo na život mají ty i ony; já jen říkám, že když je něčeho moc, tak je toho zuviel. Zrovna tak, jako byste vypráskali autora, který bude tak hlubokomyslný, až mu nebudete rozumět, zrovna tak vám může bejt na rouru z autorů, kteří jsou zábavní, vtipní, pořád tak strašně vtipní a zábavní, až už zábavní a vtipní vůbec nejsou. Když vás Milan Šteindler rozesmával tím, že prděl na kameru, co jste si přitom myslili?

Se psaním je jedna potíž: protože každý umí číst, každý se cítí být tak trochu odborníkem ve věci psaní. Jenže psaní je řemeslo jako každé jiné, dost často i trochu umění, ale málokdo z vás chce o tom vědět víc - naopak, všichni si připadáte vybaveni dostatečně.

Nejste, je mi líto. Nejste.

10.07.2011 22:14:33 | Jirka Majer

Vážím si šachistů, kteří nás ostatní obyčejné dovedou potěšit. Buď svou hrou, nebo psaním o šachu. Mezi ně řadím i pány Houšku, Navaru, Cveka či Markoše. O existenci nějakého Matouška, který se tu trapně naparuje a ostatní kritizuje (spíše uráží), jsem nikdy před tím neměl ani tušení.

10.07.2011 22:00:11 | Michal Matoušek

Diskutovat není třeba. Jen se omluvit. - Hulvátství začíná tím, že se nedovedu podepsat celým jménem, a pokračuje třeba tím, že urazím staršího člověka kecy o mléku.

Mít námitky proti textu a formulovat je ostřeji je v branži zcela běžné; daleko víc vadí třeba demagogie. O užvaněnosti jsem psal třeba v souvislosti s pozdními Hrabalovými texty. Což to znělo jako svatokrádež mnohem víc, ale ani tam mi nikdo nevyčítal hulvátství.

Už druhý člověk tu dopředu anoncuje, že nebude diskutovat. Chápu to. Tam, kde chybí argumenty, tam je rozumnější ustoupit a tvářit se aspoň vznešeně. - Chápu to, ale na té omluvě trvám.

 

10.07.2011 21:50:50 | Aleš

"narozdíl"? Ano, uznávám, ruce a emoce jsou prostě občas rychlejší než intelekt, viz "mlého". Jsem zvyklý se zde podepisovat křestním jménem, příjmení snad většina čtenářů Šachového týdeníku zná. Diskutovat s vámi nemám potřebu, chtěl jsem se prostě jen zastat pana Houšky, kterého si vážím, vůči příspěvku, který považuji za poněkud hulvátský.

10.07.2011 21:34:30 | Michal Matoušek

U předchozího příspěvku mi vypadl podpis; je to nedopatření a mrzí mne to.

10.07.2011 21:33:13 |

Člověk, který češtinu "vystudoval", neměl by psát "narozdíl". Například. Ale je to jen diskusní příspěvek, nechám to být.

Víc mi vadí, že nevím, kdo je "Aleš". Podepsal jsem se celým jménem, mám právo žádat totéž? Mám. Asi je nevhodné, když nějaký cucák Aleš říká šedesátiletému chlapovi, jako mně, že mu teče mlého po bradě. To se laskavě prober, mladej. - Věcné námitky byly, že v knížce Nad šachovnicemi celého světa jsou uveřejněny lži, třeba o Opočenském a Pražském povstání; kdysi jsme to už probírali s Ivanem Hausnerem, který se s Opočenským znal velice dobře.

Užvaněnost Houškova psaní: ta je nabíledni. Obsahově je to strašně plytké, jen obalené slovní vatou; pan Houška ostatně nikdy nedělal nic jiného, než obaloval slovní vatou. Srovnání s Otou Pavlem je zcela na místě, co je na tom nevěcného? Nic. Jen prostě Aleš žádá věcnost tam, kde je; já naopak žádám, aby se vohlozek představil a za to mlíko se mi řádně omluvil. 

10.07.2011 20:30:08 | Aleš

Dobrý den, také bych rád reagoval: po návratu z dovolené jsem si bezprostředně otevřel Týdeník Rozhlas, který mě jako obvykle čekal ve schránce. Zvláštní náhoda, jako první článek čísla jsem si přečetl stať, ve které autor píše: "asi jen starou obehranou písničku: v médiích máme prostor posmívat se, exhibovat, vytahovat se, mistrovat druhé, kázat, ale také prostor tolerovat, respektovat a šířit snášenlivost. Můžeme ovlivnit utváření sociálních i jazykových norem. Ale také rozšiřovat kultivované diskuse. Je to na každém z nás." Poté jsem zapnul notebook a šel na praguechess.cz, abych se podíval, co je zde nového... Děkuji Davidovi, že se zastal pana Houšky ještě přede mnou. Osobně Davida Navaru nemistruji v češtině, ačkoli jsem ji narozdíl od něj vystudoval. (To samozřejmě neznamená, že bych v ní nedělal "každotýdenně" chyby.) A Vítězslava Houšku si netroufám mistrovat už vůbec v ničem, protože si uvědomuji, že vzhledem k jeho šedinám mám mléko na bradě. Stejně jako vy, pane Matoušku. To neznamená, že pokud bych něco kritického vůči textu milého pana Houšky měl, nevyjádřil bych to. Na rozdíl od vás bych to ale udělal věcně a s respektem.

10.07.2011 18:48:45 | Michal Matoušek

Nežádám po vás, pane Navaro, abyste dále diskutoval; ostatně, přihlásil jste se vy sám. Ani nechci rozviřovat nějaký flame, prostě vám odpovím. Můžeme to tím považovat za uzavřené.

Skláním se před vašimi dovednostmi šachovými, ale o psaní, promiňte, mnoho nevíte. Na vašem vlastním psaní se mi líbí jeho upřímnost; technicky, stylisticky a někdy ani gramaticky bezchybné není. Pan Houška je něco o dost horšího: to, čemu já říkám psáč. Sportovní tematice se u nás věnoval třeba i Ota Pavel - zkuste oba autory, jen sám pro sebe, porovnat a říct, jaký je mezi nimi rozdíl. Bude to pro vás mnohem těžší než pro mne, protože já jsem jazyk a literaturu studoval a nedostudoval jen proto, že jsem, na rozdíl od pana Houšky, v příslušné chvíli našel odvahu k občanské neposlušnosti; mluvíme o roce 1975, kdy z podobných aktivit čouhalo i vězení.

Není třeba mne nabádat k publikování. Mám dva blogy, na které není nesnadné se dostat, a příležitostně se tam šachovým tématům věnuji; dělám to o dost jinak než ostatní a jsem na to přiměřeně hrdý. Pane Navaro, vím, že jste velice slušný člověk a jako takovému já se svou arogancí a neochotou smiřovat se se šlendriánem, který české psaní o šachu provází, musím připadat velmi nepřitažlivě. Jsem s tím smířený - jde mi o věc, a ne o to, abych v té věci vypadal pěkně.

10.07.2011 11:46:41 | David Navara

Pane Matoušku, nesouhlasím s Vámi. Pan Houška samozřejmě ve svých knihách nejednou ustoupil režimu, ale přesto napsal mnoho hodnotného a myslím si, že je dobře, že takové knížky máme a že vyprávění mistra Opočenského někdo zachytil a dovedně převyprávěl. Články pana Houšky někdy jsou rozvláčné, ale na blogu  Pražské šachové společnosti je ještě jeden upovídanější autor :-). Navzdory této rozvláčnosti je o články pana Houšky zájem a mám dojem, že většině čtenářů a čtenářek se jeho blog líbí. Pan Houška píše a je nás dost, kteří jsou mu za to vděčni. A mám pocit, že v Čechách je mnoho lidí, kteří dokáží o šachu psát zajímavě. Tolik, že je nebudu všechny jmenovat, protože bych na někoho zapomněl.

  Pokud umíte psát lépe, můžete také něco zveřejnit. Přiznám se, že si na žádný Váš článek nemohu vzpomenout, přestože jsem jeden asi někde viděl.

P.S.: Nehodlám se účastnit další diskuse, raději se chci věnovat vlastní práci a nechci si otravovat život čtením útočných výpadů. Oceňuji, že jste se pod svou kritiku podepsal, ale její tón je mi cizí a nepříjemný.

08.07.2011 14:51:38 | Michal Matoušek

Jistě že mohu ty články nečíst. - Ale taky je mohu, jsou-li jednou uveřejněny, po libosti komentovat. Kdo vstupuje na veřejné podium, může se dočkat potlesku i pískotu, že jo. Obojí je zcela legitimní.

Nebudu sem dávat linky. Hledejte si v Československém šachu. Nebo máme google, a při jeho použití jsem první, kdo se vám objeví. - Chcete číst, čtěte. Chcete jen pindat, protože se vám nelíbí moje sebevědomí a arogance, klidně pindejte. Co je mi do vás.

 

08.07.2011 12:24:53 | Luděk Sedlák

Pane Matoušku, když se vám články pana Houšky nelíbí, není nic jednoduššího, než je prostě nečíst a kochat se příspěvky těch, kteří podle vás psát o šachu umí, tedy těmi svými. To, čemu říkáte lži, jsou vzpomínky Karla Opočenského, které pan Houška napsal podle jeho vyprávění - těžko si mohl všechno ověřit, stejně jako si to nemůžete ověřit vy. A vaši předposlední samolibou větu (pokud nešlo o nepodařenou ironii) snad ani nejde komentovat. Co kdybyste nám dal odkaz na nějaký váš článek, abychom se poučili o tom, jak se má správně psát o šachu.

08.07.2011 08:39:28 | Michal Matoušek

Pane Houško, vaše psaní je neuvěřitelně užvaněné - a vždycky bylo. Vaše knížky se nikdy nerozpakovaly uvádět i ty nejsurovější lži, jako tu o účasti pana Opočenského v Pražském povstání. Co chcete říct a co říkáte, jsou vždycky jenom poznámky o tom, že se s někým znáte; to se mi zdá hodně dobové a poměrně dost blbé.

Tady u nás umí o šachu psát jen jeden člověk - a to jsem já. Buďte zdráv.

 

05.07.2011 04:14:17 | David Navara

Pěkný článek. Proti té ďábelské paměti bych si dovolil protestovat jednak jako věřící, jednak jako člověk, který také dost zapomíná. Ale některé druhy paměti mám velmi dobré, to popírat nebudu. (Paměť na tváře mezi ně ale zjevně nepatří.) Jinak potvrzuji obě příhody (s nápovědou i se známým výrokem přisuzovaným povětšinou GM Tartakowerovi, někdy GM Tarraschovi).

02.07.2011 21:54:23 | Vladimir

Áno, je to mladý muž diabolskej pamäti.

Keď vznikla polemika ohľadne výroku "Všetky vežovky sú remis" v teste zostavenom a moderovanom V.Hortom, David dokonale zaskočil aj autora testu, keď opäť z poslednej rady začal diskutova, ktorý z veľkých "T" asi povedal ten výrok skôr - čim dosiahol, že body dostali všetci účastníci napriek tomu, že vždy zábavný V.Hort výrok prisúdil bývalému majstorvi sveta začinajúcemu na "S".

Ale možno to aj bolo trošku inak, moja pamäť si predsa len pamatá len to, čo sa jej chce.

02.07.2011 15:04:24 | Jirka Majer

Milý Mistře pera šachu a života. Nebudu originální a navážu na pana Boleslava. Rovněž moje nálada, dnes mírně narušená turnajovou porážkou, se nadmíru vylepšila po přečtení Vašeho článku. Přeji Vám ještě minimálně deset pravidelných setkání s panem Kaválkem.

02.07.2011 09:30:26 | Bolek

Zdravím z Klatov. To mi ten dnešní den pěkně začal, díky!

Untitled Document

starší články





www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox