Vlastimil Chládek

ředitel Dopravních staveb Brno
milovník šachů, bowlingu a cyklistiky
spoluautor knihy Gens una sumus

Nejcennější rada

[07.07.2018 14:07:00]

Před půlrokem od nás, ode mě a od Václava, odešla naše Maminka. Ty dny jsem nějak zvládal. Ono bylo třeba leccos zařídit a na tu nejtěžší chvíli – na smuteční rozloučení – jsem si na pomoc vzal půlku tablety Lexaurinu. Život musel jít dál.

Až teď mi začíná maminka až k bolesti chybět. Čím dál častěji vzpomínám na chvíle s ní. Před pár dny jsem na naší zahrádce sbíral pro Sheilu (…jednu pro sebe, jednu pro ni…) její oblíbené lesní jahody a náhle mi vhrkly slzy do očí.



Hodnou chvíli jsem vzpomínal, jak jsem jako malý kluk chodíval s maminkou podél její milované Rokytenky do Končin na lesní jahody. Ona nesla v ruce skleničku na jahůdky, já se motal okolo jejich nohou, něco jí vykládal a ona se na mě krásně usmívala…

Jen těžko jsem se ze svých vzpomínek z nejsladších vracel zpátky do reálného života.

Mám o dvacet let staršího kamaráda. Už desetiletí tak jednou za tři týdny za mnou přijede na Dopravní stavby a vykládáme si o životě. Vždy si máme co říct a navzájem i poradit.

Na návštěvách před tím půl rokem a dlouho před ním se nikdy nezapomněl zeptat: „A co maminka, co říkala? Jezdíš za ní? A když něco, Vlastíku, nevíš, zeptej se jí, ona Ti odpoví!“

I kvůli jeho slovům jsem za maminkou pravidelně jezdil a byl s ní! A ať o tom přemýšlím jak chci, tak tahle jeho rada byla jednou z nejcennějších, jež jsem ve svém životě dostal.



Hezké léto Vlastík


P.S. Trošku na odlehčení – v těchto dnech dělám v Rabac – Šéfa pláže :).

 

zobrazeno(10652x) | příspevky(4x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

13.07.2018 11:51:37 | Pavel Zeman

 Vlastiku tento blok je velmi dojemý a ryze pravdivý. Předmnoha lety jsem přišel v jednom roce o oba rodiče.Odchod mainky byl velmi palčivý. Bylo nás pět a já v l8 letech zůstal ze sourozenci najednou sám. Bez studu se přiznávám mnohokrát jsem odchod maminky oplakal. Nastala doba, že jsem potřeboval pomoc radu, ale už nebyla. Chodil jsem za maminkami mých kamarádů, kteří maminku dobře znaly.Ledasos jsem se dozvěděl. Přišla i pomoc, ale maminka byla jen jedna. Dodnes na ní s láskou vzpomínám. Bolest je jinačí než tehdy. Největší stráta v životě je když maminka umře. Tak Tě prosím až navšívíš hrob maminky dej jí za mě snítek kvítku .Děkuji

11.07.2018 21:33:57 | Otakar

 Ahoj Vlastíku.

    Jen nechápu, jak můžeš ve svých osmnácti větách  (  jestli jsem dobře počítal ) vyjádřit tolik pocitů, pokory a lásky,,, mě by na to nestačila celá stránka. Ty můžeš dělat Šéfa pláže každý den......

09.07.2018 19:18:07 | Slušný anonym

Pane inženýre, děkuju za krásný blog!

Já jsem taky před pár roky pochopil, že bych měl se staršími lidmi trávit víc času. Myslím, že to prospělo mně i jim. Určitě nejsem žádný Mirek Dušín, ale aspoň občas se snažím.

08.07.2018 01:25:11 | J. D.

 A já se zase občas ptala Vaši maminky jak to udělala,  že vychovala tak správné chlapy.  Jestli mám být na ně doma spíše přísná,  nebo hodná.... A paní Vlastička jen tak vlídně a trochu spiklenecky řekla: " od všeho trochu,  hlavně je mít ráda.... " Často na ni vzpomínám❤

 

Untitled Document

starší články





www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox