Novoborák, ředitel strojírenské firmy Aktivit a šachista
[01.01.2013 12:02:16]
Jako každý kluk jsem i já odmalička toužil stát se reprezentantem své vlasti. V žádném oboru jsem však, bohužel, nevyniknul natolik, aby se mi to podařilo. Netušil jsem, že příležitost se naskytne až v seniorském věku.
Předloni jsme s manželkou trávili dovolenou na velké lodi brázdící Středozemní moře. Poslední večer jsme si šli zatancovat do baru. Když jsme na parketu vystřihli polku, začali nám pořadatelé navlékat startovní čísla. Netroufali jsme si vstoupit do záře reflektorů a proto jsme odmítli účast v soutěži, jež sestávala z nejznámějších tanců. Na parket nastoupilo několik kurážných párů z různých koutů světa, kteří byli hodnoceni mezinárodní porotou z publika. Když jsme viděli, že Italové, Němci a Francouzi neumí zatancovat náš národní tanec, zalitovali jsme, že jsme propásli možnost v polce zvítězit a tím na lodi Armonia proslavit Českou republiku před zraky kosmopolitní společnosti. Po několika týdnech jsem zážitek vyprávěl na rodové oslavě. Poté zahráli polku. Když jsme se s manželkou vraceli uřícení z parketu, zaznělo z hloučku teenagerů: „S tím jste to chtěli vyhrát?“
Netušil jsem, že se mi naskytne ještě jedna příležitost vystoupit na mezinárodní scéně v dresu s lvíčkem na prsou. S nadšením jsem přijal zprávu o zařazení do širšího výběru šachového týmu manažerů České republiky pro zápas proti Slovensku. Od té chvíle jsem přepečlivě kontroloval mailovou schránku, abych neprošvihnul zprávu o nominaci. Po několika dnech napětí jsem se dočkal. Manažer manažerů Pavel Matocha potvrdil to, v co jsem doufal jen v nejtajnějších snech. Pojedu do Bratislavy!
04.01.2013 20:50:43 | Ota Válek
Děkuji Jirkovi, Davidovi, Vladovi a Pavlovi za milá slova.
03.01.2013 16:30:16 | Pavel
Příjemně jste mě pobavil!
02.01.2013 10:39:07 | VH
Pán Válek, posledný odstavec ma skutočne rozosmial.
Hodí sa aj na mňa.Posúďte sám: na spomínanom zápase som nestíhal prísť na prvé dve kolá a vypočítal som, že tretie by mohlo začať o 16:00. Ani to som nestíhal, spoliehal som sa však, že mi zavolajú, ak by chceli už začať. Aj mi volali, ale môj mobil bol daný na tichý mód, aby ma nevyrušoval pri šoférovaní... Partiu som hral trošku v strese z neskorého príchodu (šialená jazda autom a bežecký výkon z parkoviska), a tak som sa v koncovke rôznofarených strelcov s dvoma pešiakmi naviac rozhodol nehľadať výhru na šachovnici, ale jednoducho vyhrať na čas. Keď som po tretí krát neveriacky pozrel na hodiny, kedy súperovi konečne padne zástavka, zistil som, že za každý ťah sa pridáva 5 sekúnd...
Keď ma bude bolieť hlava, na to cétečko nepôjdem. Nič dobré by tam nenašli.
01.01.2013 19:54:36 | David Navara
Pěkný blog! Vidím, že nejsem jediný, kdo se na blogu na přelomu roku inspiroval Cimrmanem. Blahopřeji Vám k úspěšnému vystoupení a doufám, že v roce 2013 se na akcích Pavla Matochy konečně objeví i Cimrman.
01.01.2013 15:11:33 | Jirka Majer
Ano, na fotografii vítězů oba velikáni chybí. Ale pozornému čtenáři jistě neunikne, že prostor pro ně, tam zůstal zachován. (Vedle Vlastíka Chládka a pana exministra Peciny.) Doba, pro toliko velikánů pohromadě, evidentně ještě neuzrála.
01.01.2013 12:05:11 | Ota Válek
S dobrou náladou a optimismem vzhůru do druhého tuctu let třetího tisíciletí!