Michal Špaček

Amatérský šachista, profesionální ekonom

Z Brna do Trenčína

[22.11.2019 07:00:00]

Vstávám v půl sedmé a vyrážím do Brna lovit kešky. Jde mi to daleko lépe než za tmy, všechno je krásně vidět a ve sluncem osvíceném centru najdu vše, do čeho se pustím.

Pak zpět na snídani, kde potkávám holandského kolegu ze šachového vlaku. Dozvídám se, že letos vlastně jedou dvě výpravy z Holandska – jedna z Amsterdamu, druhá z Haagu a obě soutěží, kdo nasbírá více bodů.

Na pokoji se sbalím, chvíli si čtu, pak vyrážím na autobus, jedu až k Vaňkovce a u nádraží odlovím poslední brněnskou keš. Na Dolním nádraží vzniká zácpa, protože vlak tam zatím není a šachisté se mísí s normálními Brňáky, co jedou všude možně.

Vlak přijde pozdravit Brňák, co jel minulý rok, ale letos vynechal. Ladislav Winkelhöfer vypráví historky, které prožívá se svým spolubydlícím.

Pak vlak přijede, dáme kufry do špionážního vozu StB a v druhém vagóně na stole číslo 15 zasednu proti Michalu Fridrichovi z Ministerstva dopravy. Jelikož jsme stejný tým, zkouším umluvit remízu, ale nevyjde to a hrajeme doopravdy. Znovu nabídnu remízu, není přijata, ztratím pěšce, ale podaří se mi to zachránit a tedy nakonec je z toho další remíza.

Nejprve zkoumám ve vagóně rozhodčích, jestli jsou nějaké šachové problémy – ano, jsou - se slepou paní, která má na své ruční šachovnici občas jinou pozici, než její soupeř na reálné. Pak si najdu volné kupé, kde si čtu ranní poštu. Přisednou oba Bárovi, co byli letos na Bajkalu, a dají mi ruský geografický test (když před cílem předběhnete druhého, kolikátí skončíte v závodě? Kolik zemí musíte přejet, abyste se dostali do Ruska? Na kolika kontinentech se Rusko rozkládalo?), kterým projdu.

Na deváté kolo mám bílé proti Gerardu Milortovi. Když se začne hrát, soupeř není u šachovnice, tak mu zmáčknu na pokyn rozhodčího hodiny, a než dorazí, ztratí dvě a čtvrt minuty. Pak hraje rychle, přehlédne pěšce, pak se dostaneme do zápletek, na které nemá moc času, tak získám ještě figuru a nakonec dávám mat.

Rychle na oběd, kde sedím se Svenem, Martinem Hrubým a Jaromírem Volfem z ministerstva dopravy. Sven vypráví orientální moudra, které mu prozradili jeho syrští klienti, například jak se má zabít moucha – když vám spadne do piva, tak musíte prstem vytvořit vír, aby se nalokala. Protože, když je jen polo-utopená, je to špatné, zatímco, když je utopená celá, tak je to dobré. Nepijeme moc alkoholu, jen pivo a Sven palačinky a kávu, ale zábava docela jede – a to po celý zbytek cesty až do Trenčína.

V Trenčíně se zmocňuji kufru, rychle na penzion, kde se ubytuji, dám oraz a vyrážím do hor nad Trenčínem na kešky. Seberu jich strašně moc, lidé dole pracují, slunce svítí, mám tričko s krátkými rukávy, jsem v přírodě sám a vše mi krásně vychází. Pak se objeví kondiční podvečerní cyklisté, chodci a běžci na Brezině, a nahoře je pořád krásně. Končím se západem slunce nad vilami hokejistů s poslední keškou v této hochnóbl čtvrti, kde má každý obyvatel u domu parkoviště. Už ve tmě scházím do města a poté na večeři s Matochovými a manžely Navrátilovými. Jiří Navrátil dává k lepšímu jednu právnickou historku za druhou. Má právnického kolegu, který svého klienta nejdříve pořádně vystraší – aby pak na závěr klient pořádně ocenil jeho služby. Na jih od Říma se nemá smysl soudit. Ve Švýcarsku také ne, protože je to drahé. Pan Navrátil byl na vojně u parašutistů, takže když je ve výšce a kouká dolů, potřebuje na zádech cítit padák.

V půl deváté platíme a jdu do penzionu psát deník a analyzovat partie.

Zítra začínám na stole osm a bude peklo!

 

zobrazeno(7700x) | příspevky(0x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox