Otakar Válek

Novoborák, ředitel strojírenské firmy Aktivit a šachista

Okraden v Miláně

[28.08.2012 11:03:30]

 Mezi ženami je rozšířeno mínění, že chlapi myslí jen na to jedno. Třebaže by se s tímto názorem dalo úspěšně polemizovat, je třeba připustit, že pro šachisty to platí téměř bez výjimky. Šachistovu mysl ovšem nezaměstnávají dívčí půvaby, nýbrž spletité varianty rozličných zahájení či úloh. Pro příklady není třeba chodit daleko.

 Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého stolení byl šachovým lídrem v mém rodném městě Nové Pace zubní lékař Bohumír Zámečník, náruživý šachista a obávaný soupeř. Jak trefně poznamenal Miloš Mazura, předseda šachového oddílu SK Žamberk, za nějž čerstvý osmdesátník B. Zámečník hraje nyní: „Hrát proti němu v šedesátých letech bylo asi stejný požitek, jako sedět u něho v zubařském křesle.“  V paměti mi zůstaly dvě vzpomínky dokumentující páně Zámečníkovo zaujetí královskou hrou.  

 Když mne silně rozbolel zub moudrosti, pan doktor ochotně přistoupil k zákroku, současně však neopomněl okomentovat naši předchozí tréninkovou partii. Konverzace zubaře a pacienta probíhala následovně: „Oto, co bys hrál na Sb5?“ Vrtačka nepříjemně zajela do bolavého místa. „Ááááá šest“, opáčil jsem s otevřenou pusou. „Vypláchnout! To se sice nabízí, ale lepší se mi zdá e6“, děl muž v bílém plášti. Bodavá bolest po dalším ataku vrtačky ještě zesílila. „Aaaasi ano“, hlesl jsem s vypětím všech sil. Domů jsem přišel zdecimovaný, ale bohatší o poznání, jak jsem to měl hrát.

 Poté, co jsem se odstěhoval do Nového Boru, jsme se přestali vídat. Asi po pěti letech jsem jej potkal v Brně před nádražím na nejrušnějším místě na přechodu mezi jezdícími auty a tramvajemi a valícími se davy veletržních návštěvníků. „Jé, dobrý den pane doktore“, pozdravil jsem, rozradostněn nečekaným setkáním.  Pan doktor okamžitě vytáhl z náprsní kapsy kapesní šachovnici, na níž bleskurychle postavil pozici zahájení, jež se mi dávno vykouřilo z hlavy. „Ahoj Oto. Jak tys to hrál tehdy v Harrachově v sedmdesátém?“

 Zpět do současnosti. První červencový prodloužený víkend jsme využili k letecké návštěvě Milána. Cílem naší cesty byla  Massenetova opera Manon v proslulé La Scale. Letenky, vstupenky do opery i ubytování se dají snadno objednat z domova prostřednictvím internetu. Oželet jsme museli pouze fresku Leonarda da Vinci Poslední večeře, na níž jsou lístky vyprodány několik měsíců dopředu.

 V hlavních rolích dokonale provedené čtyřhodinové opery vystoupili Albánka Ermonela Jaho a Američan Matthew Polenzani. Během pobytu jsme prochodili centrum města křížem krážem. Obrazárny se pyšní skvělými díly starých mistrů, jímž vévodí Muzikant Leonarda da Vinci.  Manželku však nejvíce nadchl Hayezův Polibek, zatímco mne uchvátila pozoruhodná díla futuristy Boccioniho. V bazilice sv. Ambrože, jejíž počátky sahají do 4. století, jsme viděli svatbu doprovázenou překrásnými zpěvy dívčího sboru.

 Do Milána se jezdí hlavně na nákupy, o čemž svědčí nekonečné davy módních oděvů chtivých žen různé pleti a národnosti v nákupních třídách. Ruština je mnohdy slyšet víc než italština.  Mezi letištěm a centrem pendlují v krátkých intervalech snadno dosažitelné autobusy. Metro je spolehlivé, člověk se však v něm musí mít na pozoru, o čemž jsem se přesvědčil na vlastní kůži. Při nástupu do vagónu jsem vláčel za sebou v tlačenici kufr, když mi kdosi pod nohy upustil klíče, jež se poté snažil sebrat. Jakmile se dotyčný vzdálil, zjistil jsem, že nemám peněženku, kterou jsme posléze našli na zemi vagónu bez peněz. Naštěstí jsem většinu hotovosti uchovával na jiném místě a zloděj nevzal platební karty ani občanku. Zjevně nechtěl u sebe nechávat předmět doličný pro případ, že by ho někdo chytil za ruku. Zvolený okamžik krádeže mezi dveřmi zavírající se soupravy metra je velice mazaný, neboť oběť odjede dříve, než zjistí ztrátu, zatímco pachatel či pachatelé zůstanou na peróně.  Finanční ztráta sice nebyla nijak drtivá, k nenapravitelné škodě však přece jen došlo. V rozrušení po ataku kapesních zlodějů jsem zapomněl variantu, kterou jsem právě analyzoval.