Truemag

  • Novinky
  • Připravujeme
  • Pořádané akce
  • Vydané knihy
  • E-shop
  • Čeština
  • Výuka šachu
  • Šachový turismus
  • O nás

Blog Štěpána Žilky

Just another day at the office

Vše začalo už ve středu, kdy jsem ráno odcestoval na večerní partii v nejvyšší Betriebsmeisterschaft lize ve Vídni, ve které obhajujeme dvanáct vítězství v řadě s týmem Nuschei. Připravoval jsem se na čtyři hráče, tak samozřejmě dostanu toho pátého. Partie se mi celkem povedla, určitě jsem stál dlouhou dobu na výhru nebo velmi blízko, pak ale vidím, že mám málo času, stav zápasu nepohodlných 3:2 a já hraji posledního. I tak podvědomě doufám, že mi soupeř ještě nenabídne remízu, protože pak bych to asi od spoluhráčů pořádně slíznul, kdybych odmítl a prohrál. Jenže tak trochu něco přehlížím a když se to začíná otřásat v okolí mého krále, volím pro jistotu nabídku remízy v moment, kdy má soupeř jediný tah. Ten nabídku zvažuje deset minut, já mám vše již dopočítané a i bych si pozici rád zahrál, jenže soupeř mi podává ruku a tak jsem tak trochu zklamaným hrdinou zápasu, kdy mi unikl z oprátky soupeř, který v partii zas tak moc nepředvedl.  

Hlavním tématem předchozího prodlouženého víkendu byla ale zcela jistě první bundesliga, do které jsme loni tak trochu omylem postoupili. Zajímavostí je, že jsem byl jediným českým hráčem v soutěži, což mě docela překvapilo. Já musím na první desce obhájit léta budovanou přezdívku v týmu „Master and Commander“. Za tým Blackburne (a samozřejmě bylo toto jméno pro tým vybráno zcela náhodou a ne třeba kvůli velmi kladnému vztahu k alkoholu tohoto historicky významného hráče) Nickelsdorf hraji už dlouhá léta a není jiná soutěž, kde bych se jen blížil výsledkům za tento tým.

Jenže letos bude složení soupeřů o dost silnější než předešlé roky v nižší soutěži. V prvním kole dostávám bílýma IM Georgiadise (2476), dostal jsem ho do vysněné pozice s dvojicí střelců, výhodu mám po dobu celé partie, ale nakonec dělám nějaké nepřesnosti a přicházím tak o šanci pokračovat dál ve hře na výhru. 

V pátek mě čeká už opravdu těžký kalibr, GM Ragger (2700), navíc černýma. Říkal jsem si, že když to bude možné, půjdu mu po krku. Předchozí kolo jsme prohráli 1:5 a dnes s výrazně silnějšími soupeři dobrý výsledek může být jen neskutečná hříčka variance. Tak proč jí trochu nepomoct. Na 1.Jf3 odpovídám poprvé v kariéře 1…c5 a už po 2.Jf3 Jc6 3.d4 se ocitám mimo znalost teorie. Hmmm. Tak jsem tam cosi natahal, až mi to najednou přišlo docela zajímavé.

Poslední dva tahy to už vypadalo, že by mohl být soupeř mimo znalosti teorie, takže nemusím jít se svou myšlenkou nutně hlavou proti zdi. Říkám si, proč tam nenapálit Db6? Ve strategické příručce takový tah asi nenajdete, skok přímo pod kopyta jezdce c3 je velmi zavazující rozhodnutí. Během propočtu mě napadla ještě šílenější verze, a sice Jg4 Sxe7 Db6, což je i hlavní varianta komoda, toto ale dřív než po třech pivech nedáte. 

Soupeř se na mě po tahu podíval, co že to je, pak se na dlouho zamyslel a úsměv na tváři mu s každou další minutou ubýval. Po čtvrthodince následovalo ponížené Ja4, které asi není úplně z prvních tahů, které byste chtěli udělat při boji o obsazení pole d5. To jsem v předběžném propočtu považoval za přijatelný výsledek jak ve verzi Da5+ Sd2 Dc7, tak možná i v okamžitém Dc7. Lákala mě ale i možnost spálit všechny mosty ve variantě Da7. Bylo potřeba podchytit hlavně „kritickou“ variantu z partie, ta je ale kritická pouze pro bílého. Soupeř reaguje Se3 Jd4 a po dlouhém přemýšlení hraje neskutečné Jc2? a po b5! stojím téměř na výhru, věž na h1 se ve všech variantách stává terčem po Db7 a získávám nemálo materiálu! Až zde soupeř přepíná do 2700 módu a odehraje zbytek partie téměř jako počítač, což se mně úplně nedaří napodobovat. V časovce jsme si vyměnili pár nepřesností, až jsme se dostali do této pozice.  

 

Po Kd4 dostanu mnoho šachů bílou věží a po Se4 se bílá obrana zřejmě nerozpadne kvůli správně načasovanému Vg3 s výměnou věží a s eliminací posledního pěšce. Hraji tedy přirozené Kb4 Ke3! Vg4, nyní jsem sice spočítal, že Vg3 o tempo nevychází, po soupeřově Kf2 ale nebylo úplně jasné, jak se mám s hrozbou Vg3 vypořádat. Bohužel se mi to v partii nepovedlo a zklamání z třetí zahozené výhody už bylo značné. Navíc, kdy se mi asi zase poštěstí mít možnost sundat černýma sedmistovku?

Třetí kolo hraji bílými s GM Bindrichem (2584), už před partií nemám moc radost z přípravy proti jeho širokému repertoáru a vybral jsem si pár variant, kde se prostě nic moc nestane a partie tam nejspíš skončí remízou. I to nic moc je něco, partie nebyla úplně nezajímavá, ale ve třicátém tahu asi celkem zasloužená opakovačka. V neděli ráno mám černé a čeká na mě další velmi silný hráč – GM Lenic (2640). Na zázraky moc nevěřím, na druhou stranu bez boje to tam taky nechat nehodlám. Už v prvním tahu eliminuji přípravu soupeře, když na d4 odpovídám f5. Soupeř se na nějakou dobu zamyslel a rozhodl se použít protipřekvapení c4 Jf6 Jc3 g6 h4 d6 h5 Jxh5 Vxh5 gxh5 e4 

 

Tuto pozici jsem bohužel pro něj měl v domácí přípravě, a tak to na mě úplně nezapůsobilo. Zvolil jsem korespondenční Dd7 Jh3 Kd8 Jg5 De8 Se2 h6!, po kterém je pozice sice pořád velmi komplikovaná, objektivně ale stojí bílý hůř. Trik Sxh5? hxg5 Sxe8 Vh1+ byl dlouho přehlížen a tak Dd7 nikdy nezískalo patřičnou popularitu. V komplikacích jsme se oba drželi obstojně, až jsem v časové tísni kolem čtyřicátého tahu naflákal několik chyb v řadě a z výhody jsem postupně udělal horší až zcela prohranou pozici. Ze setrvačnosti jsem ale v boji pokračoval, soupeř se dopustil i nějaké té nepřesnosti a pomalu mu začínal docházet čas. Když se s posledními osmi minutami na hodinách rozhodl odskočit si na vzdálený záchod, počkal jsem, až zmizí za obzorem a okamžitě mu tam přistál nějaký tah, už ani nevím, co to bylo. Jen vím, že jsem mačkal hodiny velmi potichu. Čas bylo to jediné, co mě mohlo zachránit. 

 

Už s posledními třemi minutami na hodinách zahrál soupeř Vh1-d1, po kterém jsem mu tam okamžitě blicnul a5+ a po Kb3 následovalo okamžité e3. S takto omezeným časem není snadné reagovat přesně a není možné si tam jen tak natahat několik bezvýznamných tahů a získat čas. Pozice z ničeho nic začala vypadat docela obranyschopně, až jsme došli do této pozice.

 

Se čtvrt hodinou času proti dvěma minutám jsem se dopustil neskutečného omylu, když jsem blicnul Sa8??! a až pak jsem se zamyslel. Že bílý může zahrát d5 jsem samozřejmě viděl, ale vůbec mě nenapadlo, že tomu můžu zabránit. Po Sb7 d5 Sa6+ není co řešit. Důsledky průlomu jsem nepočítal, zdál se mi nevyhnutelný a tak jsem chtěl udělat ještě jeden rychlý tah. Soupeř tam ve vteřině střelil d5 a mně teprve teď došlo, jak velký přehmat jsem možná udělal. Teď to bylo 50:50, stíhám to ještě, nebo ne? Po minutě jsem se ze šoku vzpamatoval a začal jsem počítat, co že se to vlastně stalo. Po Sxd5+ Kb5 je to ale pořád jasná remíza, například po Sa8 c6 Kd5 c7 Sb7 Kb6 Sc8 Ka7 Kc6, což se i stalo v partii a za chvíli jsme to dali za remízu. Bílý nedokáže králem napadnout zároveň c8 a a6, takže mě bílý nedokáže vytempovat.

Jako tým jsme bohužel 4x prohráli, což není úplně dobré, soutěž je to ale spíše za odměnu a se sestupem se asi do určité míry počítá. Nic ale ještě není ztraceno. Takže jsem to ve zkratce dal zase všechno za remízu, shrábnul jsem prachy na žrádlo pro slípky a vrátil jsem se tam, kam patřím. 

A kdo dočetl až sem, tak ještě soutěžní otázka. Co dnes máme na snídani?    

 

 

 

Lis 23, 2016Štěpán Žilka
Blog Štěpána Žilky
23 listopadu, 2016

Tour de Pardubice

Za poslední rok se mi až nezdravě hromadí hezké výsledky a to v týmech i v jednotlivcích. Začalo to rozcupovaným gmkem v Olomouci, pak tři první místa v klubových soutěžích (extraliga, 2. rakouská liga, 3. německá liga), následovalo druhé místo na MČR v Ostravě, pak reprezentační zlato z Mitropy a v době psaní blogu velmi čerstvě také vítězství na MČR v rapidu. Už jsem moc starej na to, aby za tím mohla být tvrdá práce, takže mám prostě štěstí. Dokud jsem se věnoval pokeru, myslel jsem, že pojmům jako štěstí nebo náhoda rozumím. Kdybych byl věřící, asi bych jim rozuměl ještě lépe. Bohužel jsem si našel pro dlouhé zimní večery jiného koníčka – kvantovou fyziku – a teď už nerozumím vůbec ničemu. Přišel jsem i o zbytky své už tak neexistující víry v cokoliv a tak jsem se smířil s tím, že každé ráno otevřu dveře od kurníku, na konci léta zpracuji rajčata a ještě než napadne sníh snad pořežu dřevo. Vyšší ambice nemám. Pořád se tvářím, že umím jakž takž šachy, a protože se tak jenom tvářím, věnuji se radši programování. Vývoj šachového softwaru je práce zajímavá, naplňující, místy trochu vědecká a bezpochyby inspirující pro hru. Tak jak vidím šachy dnes jsem je nikdy neviděl. Vše je v pohybu, vše se mění. Šachy nejsou výjimkou. Jestli je to dobře nebo špatně, ať si každý odpoví sám. Mně je to třeba úplně jedno.


 

Co mi jedno není – tak třeba jak v lese dozrávají ostružiny, kolik je na přehradě šlapadel, když ji beru středem a z těch „nesobeckých“ třeba jak se daří mým slepicím. Zmoudřel jsem, a tak se snažím moc nepřemýšlet. Nestarat se. Daří se mi to. Největší smysl mi dávají věci, které smysl nemají. Nikdy jsem si s lidma moc nepovídal, přišel jsem ale na to, že pod vlivem alkoholu jim docela rozumím. Aby nebyl život příliš monotónní, rozšířil jsem svůj repertoár o 1.e4. A taky jsem si koupil závodní kolo. A na tom kole jsem si zajel pro zlatou medaili na mistrovství v rapid šachu.

 

 

Nevěřil jsem tomu. Ani jsem si nenastavil budíka. Buď si zahraju mistrovství, nebo zavařím okurky. Do jedné do rána jsem koukal na film. Kamarádovi říkám, rozhodnu se ráno, jestli pojedu. Ale už když jsem šel spát, tušil jsem, že ráno bude pozdě. Přeci jen do Pardubic je to 120 kilometrů a do Hradce ještě dál. Pokud nepojedu na kole, určitě nepojedu. Kohout zakokrhal včas. V Pardubicích se začíná v šest odpoledne a já ve čtvrt na devět vyjíždím. Co si ještě z pokeru vzpomínám, pokud násobíte příliš mnoho malých čísel, vyjde vám číslo, které se dá zapsat jako 0. A přesně taková je šance, že projedete všech padesát neoznačených křižovatek správně. Asi pětkrát jsem zabloudil. Ze 130 kilometrů jsem udělal 150.

 

V prvním kole to šlo hladce, soupeř v desátém tahu ztrácí figuru a moc zajímavého se pak už nestalo. Ve druhém kole mám krásnou poziční výhodu, ale na to se v rapidu nehraje. Až když jsem pohrozil matem, věci se začaly vyvíjet tak, jak jsem si představoval. Ve třetím kole jsem to opět postavil ve stylu starých mistrů, na sílu. Pak se ale koukám, že už není moc co vylepšovat. Přecházím tedy k prudkému útoku. Soupeř chladnokrevně sbírá vše, co mu po cestě nabízím, až mi z toho začíná běhat mráz po zádech. Jak je možné, že tam není mat?

 


 

1…f5 2.Jxa4 Jxa4 3.Dxa4 f4 4.gxf4 Ve6 4.Vfe1 Vg6+ 5.Kf1 Dg2+ 6.Ke2 Dg4+ 7.Kd3 Sxf4 8.Dc4+ Kh8 9.Kc3 Sxh2! Zásoby na zimu se nesmí podceňovat. Poziční výhodu jsem po dalším složitém průběhu nakonec uplatnil k zisku celého bodu a tak první den získávám 3/3.

 

Druhý den jde do tuhého. Ke čtvrté partii s nevyzpytatelným Indem hrajícím Skandinávskou dorážím o tři minuty později. Ve zmatku stavím figury víceméně náhodně a vůbec nevím, co se děje. O znalosti variant nemůže být řeč. Už v desátém tahu by nikoho nemohlo překvapit, kdyby partie skončila miniaturkou. Otázkou bylo pouze, kdo by byl ten šťastný?

 


 

1…Jdb4 2.0-0 Jc2 3.d5 J2d4 4.Jxd4 Jxd4 5.De3 Sxc5 6.Ja4 De7 7.Jxc5 Dxc5 8.Vd1 Dxc4 9.Vxd4 Dc5 10.dxe6 0-0 a partie se po několika tazích začala ubírat do remízového přístavu. V pátém kole dostávám dalšího Inda – Abhimanya Puranika. To není v našich končinách úplně neznámé jméno, účastníci ročníku 2012 openu Praha by mohli vyprávět. Hned po zahájení jsem se přepočítal a spáchal jsem naprostou poziční sebevraždu. Už ve dvacátém tahu není o co hrát, partii vzdávám. V šestém kole nemám los o moc příjemnější, mladý Rus téměř 2500, nabouchal mi tam dlouhou teoretickou variantu, partie se mi nedaří, soupeř mě přehrává, obranu ale nakonec zvládám a za půl bodu můžu být jenom rád. V sedmém kole konečně dostávám zase někoho z našich končin. Pavel Zpěvák rozehrává okrajovou variantu dámského gambitu a šachovnici brzy ovládne chaos. Porušuji zažitá pravidla o rychlém vývinu figur a snažím se vytvořit co nejrychleji hrozby proti bílému králi a ne příliš efektivně vyvinutým bílým figurám.

 


 

1…e5 2.Jb3 e4 3.Jfd4 a5 4.Vd1 a4 5.Jc1 e3 6.f3 Jd5 7.Sg2 Da5+ 8.Kf1 Jc6 a za pár tahů dochází k obrovskému přečíslení na dámském křídle a krátce na to připisuji celý bod do tabulky. V osmém kole chytám opět Inda. Zahájení se mi povedlo, získávám kvalitu, pak ale chybuji a radši soupeři nabízím s horším časem remízu. Ten přijímá. Do posledního kola jdu s jednoznačným cílem za každou cenu černými zkusit vyhrát. Remíza nedává nic. Výhra možná něco, ale je přede mnou několik českých hráčů s půl bodovým náskokem, takže i to něco je dosti ve vzduchu. Konečně to není Ind, ale Mongol. Opouštím zaběhnuté 1…e5 a hraji ostrou variantu Najdorfa, které rozumí bohužel jen můj soupeř. Ten ve střední hře přehlíží snadný způsob, jak mě dorazit. Chvíle nepozornosti ho přivedla do klasické propasti Sicilské – do koncovky. Postupně zesiluji svou výhodu až získávám zcela vyhranou pozici. Abych se zbavil hrozeb svému králi, přecházím do technické věžovky se třemi pěšci navíc, která je ale těžší, než by člověk na první pohled řekl. Má pěšcová struktura připomíná cedník, soupeřova naštěstí prázdnou množinu. Posledním pěšákem dorážím na druhou řadu, stavím most a získávám důležitý bod z posledního kola. Vojta Plát mi hned po partii říká, že asi budu mistr republiky. Koukám na něj, na vtip by to bylo docela trapný. Je to tedy skutečnost? Byla. Úplně všichni Češi, kteří mě ohrožovali, prohráli!!!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

K zamyšlení: Jak si má člověk zapamatovat desítky tisíc kritických pozic v zahájení, když si nedokáže zapamatovat ani cestu, po které před dvěma dny jel?

 

Čvc 23, 2016Štěpán Žilka
Blog Štěpána Žilky
23 července, 2016

Nabízím remis

Nabízím remis

 

Po dlouhé době jsem se rozhodl oživit svůj šachový blog a uvidím, jakou odezvu to bude mít, jestli se o něj budu trochu starat, nebo jestli ho zase nechám spát. Za posledního dva a půl roku, co jsem se neozval, se u mě šachově nestalo nic moc významného. Snad kromě toho, že jsem se teda konečně stal tím velmistrem, že jsme s Borem udělali tři tituly v řadě a že mi chyběl pouhý bodík do polomagické hranice 2550. Na šachy jsem bohužel neměl moc času. Má výkonnost tak pro mě byla a je jedna velká neznámá. Na Mitropě vždycky naprostej propadák, že mě v extralize pak ani nechcou nechat nosit hráčům kafe k partiím. Nebo letím do Lotyšska a úplně stejnej kartáč dostanu v rapidu. Pak ale zase zajedu do Rakouska a rozmlátím tam všechno od 2300 do 2600 a splním devítikolovou normu po sedmým kole. Takže i když už by mi všichni přáli max to lepší uvadající IMko 2450, který v životě nepošlou ani do céčkový repre, pořád se jakž takž držím nad všema, co jsou mladší, ambicioznější, perspektivnější, talentovanější, chytřejší a pracovitější než jsem já. Sem tam si totiž zajedu na menší placenou dovču jako třeba teď do Olomouce, rozhodnu se to tam prochlastat, odevzdat mladejm pár bodíků, ale nakonec to vyhraju s náskokem celýho bodu. No a protože byly i docela hezké partie, svůj průchod turnajem jsem se rozhodl zdokumentovat právě do tohoto blogu:

 

V prvním kole dostávám černými mladého řeckého fidemistra. Bod jsem cítil už kolem desátého tahu a to byla chyba. Soupeř rozehrál katalánskou obranu, dal mi pěšáka na c4 a ještě vyměnil střelce za koně. To bylo příliš na to, abych bral partii nějak moc vážně. Takové rozpoložení ale přímo žadoní o to, aby se dostavila chvilka nepozornosti a aby mě rychle přivedla do značně nepohodlné pozice. Tu však soupeř zahrál trestuhodně špatně a tak jsme se dostali do pozice na diagramu. Ne, že bych tu snad něco měl, ale už aspoň nestojím na prohru.

 

 

Soupeř zde určitě ještě netušil, že svou nedůsledností v předchozím průběhu partie na sebe urval lavinu šesti nul v řadě a místo startu ve velkém stylu se pasoval do role kořisti na odstřel. Protože mám příliš mnoho napadených pěšců, rozhodl jsem se soupeři dát rychle mat. Následovalo 1…e5! s komplikovanou hrou, ve které je však již pozice bílého vyrovnaná pouze se zapnutým motorem na pozadí. V praxi se to brání dost těžko. Partie pokračovala 2.Vxa7 exf4 3.exf4

 

 

Tady jsem řešil velké dilema. Viděl jsem okamžité KO v podobě 3…Se6 4.d5?? Sh3!!, v ostatních variantách mi však přišlo, že bude mít bílý vyrovnání snazší. Nutkání zahrát pastičku bylo silné, soupeř během prvních dvaceti tahů ukázal značné mezery v propočtu. Nakonec jsem ale zvolil 3…De7 s nátlakem na oslabenou pozici bílého. Bílý uzoučkou cestu k remíze nenachází a po tazích 4.Dd3 g6 5.Se4 Ve8 6.Sc6? (6.Dc3!!=) 6…Sf5 7.Df3 se dostává do zcela prohrané pozice.

 

 

Po kratším zamyšlení nacházím 7…Sb1!, které vede k matu nebo k obrovským materiálním ztrátám bílého. První kolo tedy vyhrávám a splňuji si jeden z hlavních cílů na turnaji – vyhrát aspoň jednu partii.

 

Ve druhém kole dostávám bílými pro mne neznámého ruského velmistra, v karlovarské struktuře jsem si s chutí zobnul pěšáka a dostali jsme se do pozice na diagramu. Rozdíl v aktivitě věží je propastný, mám ale pěšce navíc a lepšího střelce.

 

 

Hraju logické 1.Vc1 a snažím se postupně něčeho dosáhnout. Ke konci se to trochu pokazilo a ještě jsem byl rád, že mi soupeř přijal nabídku remízy. Počítač sice s mou pozicí žádný problém nemá, jeho 0.00 však neznamená nic než že soupeř může hrát cokoliv a já vždy jen jeden až dva tahy, které neprohrávají.

 

Ve třetím kole dostávám černými mladého ambiciozního hráče – Vojtu Pláta. Říkám si, remíza je v pohodě, překazím mu normu a ještě si odpočinu. Tak se už někdy kolem pátého tahu ozývám, že půlka u mě dobrá, soupeř ale odmítá a tak rozehráváme divokou variantu skotské obrany. Ani ne deset tahů na to se situace obrátila.

 

 

Tady mi pro změnu nabízí remízu bílý, to už je ale trochu pozdě a v pozici s minimálním rizikem pokračuji ve hře. Nejdříve měním dámy na b4, beru pěšce na e5 a po šachu a výměně na c5 se dostáváme do koncovky s nestejnými střelci.

 

 

Určitě to po cestě mohl bílý zahrát několikrát výrazně lépe. Tato koncovka totiž není za bílé nepříjemná ani špatná, ale přímo prohraná. Následovalo 1…Vhf8 2.f3 e4 3.Kd2 d4 4.fxe4 Vf2+ a v dalším průběhu jsem svou iniciativu bez větších problémů proměnil v celý bod.

 

Ve čtvrtém kole mám bílými dalšího ruského velmistra. V přípravě zjišťuji, že rád staví systémy s chaloupkou a jiná zákopová zahájení. Po pasivně rozehraném 1.d4 Jf6 2.c4 d6 3.Jf3 Sf5 4.g3 Dc8 5.Db3 soupeř zcela neopodstatněně otevírá pozici tahem 5…c5? a vydává se do komplikací, které budou vždy o něco výhodnější aktivním figurám bílého. Brzy jsme se dostali do pozice na diagramu.

 

 

Viděl jsem, že po 1.Je5 Sxd6 2.Jxd6 Dc7 3.Jxc6 bxc6 4.Jxf5 exf5 5.0-0 stojím výborně. Chtěl jsem se ale ujistit, že příliš brzy nezruším napětí a začal jsem hledat tahy, které černý vůbec může zahrát po obyčejné rošádě. Přišlo mi, že bez braní na d6 se skoro nepohne a že braní ztrácí pěšáka. Pokračoval jsem proto 1.0-0 Sxd6 2.Jxd6 Dc7 3.Jxb7 a postupně jsem svou výhodu uplatnil k zisku dalšího bodu.

 

Před pátým kolem jsem absolvoval dopolední blicák a ten řekněme nedopadl úplně podle očekávání. Unavenej a spráskanej jak pes se vydávám na další kolo, tentokrát černými s Pavlem Šimáčkem. Protože minule nabídka remízy v pátém tahu nesklidila úspěch, zkouším to tentokrát v tahu desátém. Pavel ale kromě toho, že má bílé, potřebuje udělat 5/5 na velmistrovskou normu a tak v partii pokračujeme. Skvěle mi ale vyšla příprava, prakticky od výkopu engine ukazuje jen mínus.

 

 

Vlastní tvorbu jsem začínal až někde tady. Je to jedna z pozic, kde je snazší nacházet správné tahy než hodnotit to, jak kdo vlastně stojí. Následovalo správné 1…d6! 2.Dxc6 Vab8! s komplikacemi. Objektivně je pozice černého lepší a ke všemu jediné hratelné tahy za bílého skoro není možné za šachovnicí najít. Když přičtu, že jsem do toho dalších 15 tahů prakticky nabouchal stockfish main line, není divu, že v pětadvacátým bylo hotovo.

 

 

Nestává se to často, aby v pozici bez přímých hrozeb a s vyrovnaným materiálem ukazoval počítač -7. Následovalo 10…Vd3! 11.0-0 Da2 se ziskem figury. Překazil jsem tak druhou normu a s náskokem jsem vedl v turnaji.

 

Další kolo mám opět černé a zkouším to tentokrát v tahu sedmém. Mladý slovenský talent Christopher Repka z mně neznámého důvodu o smírný výsledek po deseti minutách opět nestojí. Asi chce bílé figury zužitkovat jiným způsobem.

 

 

Rozehráváme divokou variantu chaloupek ve stylu dámské indické, soupeř obětovává pěšce na d5 a komplikovanou vyrovnanou pozicí oba procházíme korektně.

 

 

V pozici na diagramu mi pro změnu nabídl remízu bílý. I když jsem ji nikterak výhodně nehodnotil, zdála se mi o něco pohodlnější na hraní. A hlavně image, kde je nabídka remízy jen jedna a je do budoucna negarantovaná, bude po zbytek turnaje užitečná. Tři poslední partie chci doremizovat, bodů mám víc než dost. Potřebuju, aby mi soupeři přestali nabídky odkopávat. Musí pochopit, že odmítnutím si na mě nebudou freerollovat přípravy a triky, ale že jsem připravenej je při sebemenším pochybení sundat klidně v pětihodinové partii. Následovalo 1…Jc6 2.exd6 cxd6 3.e4 Je5 4.Sxe5 dxe5 5.c4!? Vc8 6.Dd5 Dxd5 7.cxd5 Vc4 se symbolickou výhodou černého. Bílý postupně vynechal nějaké bezpečnější cesty k remíze, až jsme se dostali do pozice na dalším diagramu.

 

 

Bílý zkusil nabídku remízy ještě jednou a načasování měl tentokrát perfektní. To, že stojí černý lépe, je vidět ze dvou kilometrů. Poprvé v partii ale černý reálně něco riskuje. Jediná smysluplná lajna, kromě opakování tahů, je odevzdání obou pěšců na královském křídle a závody. Vznikající pozice jsou velice citlivé na přesnost a pochybení bude často fatální. Takové riziko první hráč v turnaji nemusí chtít podstoupit, i když svou pozici vyhodnotí jako jasně lepší. Nakonec jsem ale toto riziko byl ochoten akceptovat a odehráli jsme tak logické 14…Vxe4 15.Vxg7+ Kd6 16.Vg6+ Kxd5 17.Vxh6 Va4. S pozicí jsem byl spokojený, pěšce mám blíže poli proměny a králem můžu jak podpořit pěšce vlastní, tak se můžu vydat opačně bránit na královské křídlo postup pěšců soupeře.

 

 

Bílý bohužel pro mě hraje správné 18.h4! a vyhýbá se chybnému 18.Vh3? b4! 19.axb4 Va2!+ 20.Ke1 (20.Kf3?? Va3+) axb4 s jednoduchou pozicí, kterou už prohrát nemůžu a soupeř ji zároveň asi nemůže udržet. 18…Vxa3 19.h5 b4

 

 

20.Vh8? Tady se mělo stát 20.Va6!! s remízou. Tento tah jsem sice viděl, neviděl jsem, jak ho mám vyvrátit, ale přišlo mi, že je přinejmenším protiintuitivní a že ho soupeř asi nezahraje. 20…Va1 Další velké dilema, protože kromě tohoto tahu můžu zahrát i 20…Va2+, které krále pošle před g-pěšce a získám tak tempo. Toto tempo ale bude vykoupeno tím, že se po Kh2 nedostanu věží na h1. 21.g4 b3 22.Vd8!?+ Ani jeden z nás teď nehrajeme počítačovou main line. Ale když tam vidíte ty laviny pěšců, tak je realita trochu jiná, než když to ta křemíková bestie spočítá až do matu. 22…Ke6!? 23.Vb8

 

 

23…a4 Pořád to vypadá, že jsem o něco blíž, na druhou stranu moje věž ještě není na h-sloupci a navíc je můj král v šachu případné dámy na g8. Takže jsem se musel vnitřně aspoň trochu smířit s tím, že pokud se to pokazí, může se to pokazit opravdu hodně. 24.h6?! Tady má třeba počítač už zcela jasno, já měl pořád spíš jen pocit, že asi stojím dobře. Přivyhranou pozici bych měl i po 24.Kg2! Va2+ 25.Kg3 b2 26.h6 Va3+ 27.Kh4 Vb3 28.Ve8+ Kd5 29.h7 b1D 30.h8D Dh1+ 31.Kg5 Dxh8!? 32.Vxh8, i když třeba po 32…e4 33.Va8 a3 34.Kf4 Vf3+ 35.Kg5 e3 36.Vxa3 e2 37.Vxf3 e1D 38.Vf5+

 

 

se dostáváme do pozice, co je podle tablebase jasná remíza, což jsme se mimochodem o dva dny později nezávisle na této partii snažili dokázat ve spoustě podobných pozic a nějak nám ta obrana celkově moc nešla. Varianta je samozřejmě dlouhá a nevynucená a šance bílého na úspěšnou obranu jsou malé, nejsou však nulové. Naše partie pokračovala 24…Vh1 25.Vb6+ Ke7! abych nešel do šachu. Po 26.Vb7+ Kf6 pěšce pochytám králem. Nic nezmění ani 26.g5 b2 27.Vxb2 Vh2+ 28.Kg3 Vxb2 29.h7 Vb8 30.g6 Kf6 opět se zastavením postupu pěšců na poslední chvíli.

 

Dopoledne před dalším kolem jsem vyhrál ještě doprovodný rapid turnaj a zbytek partií jsem stylově odremizoval vždy v rozmezí pěti až deseti tahů po začátku partie. Matyáš Marek mě dlouho pronásledoval a měl i dlouho šanci turnaj dokonce vyhrát a uhrát si GM normu, v osmém kole však prohrál přivyhranou pozici. Při rovnosti bodů by mě skoro jistě porazil na pomocné hodnocení, což by mě donutilo hrát poslední partii bílými na výhru, k ničemu tak dramatickému nakonec ale nedošlo a po třech rychlých remízách jsem turnaj vyhrál s náskokem celého bodu. Zároveň jsem jako jediný z účastníků splnil normu na velmistra. Ne že by to k něčemu bylo, ale radost to udělá.

 

 

 

A abych vás neošidil o fotodokumentaci z turnaje, nabídnu jednu z posledního kola. Hezky 9:05 ráno a v obou GMkách se hraje poslední partie. Tak to má být :) 

Srp 25, 2015Štěpán Žilka
Blog Štěpána Žilky
25 srpna, 2015

Druhé Vánoce

 

Více než po roce se opět setkáváme na mém blogu. Mnozí z vás už nejspíš ani nedoufali, své příznivce dnes tedy potěším, odpůrce zklamu. Chtěl jsem napsat dřív, dokonce jsem i dva blogy vytvořil, ale nakonec jsem je nepublikoval. O čem? Komu? Proč? Přestože to na mém elu ani na turnajových výsledcích není vidět, šachu jsem se poslední dobou věnoval opravdu málo. I letos jsem chtěl odehrát hlavně ligu a k tomu přidat pár letních turnajů, ale nic moc víc. Nabídky na uzavřené turnaje pravidelně odmítám a na náhodné openy nejezdím. Letošní Vánoce však přinesly změnu…

 

 

 

Tady to všechno začalo…

 

…Zeptejte se pořadatelů od Polska přes Ukrajinu až po Bulharsko a nic. Od openu ve Vídni pečlivě vážím účast na každém turnaji, kde budu za drahé peníze dva týdny sám v cizím prostředí. A to je mi Vídeň velmi blízká. Pak najednou příjde pozvánka hrát turnaj v Arménii a já si prostě koupím letenku…

 

 

Na balkón ve třetím patře mě nedostanete, ale létání kupodivu snáším docela dobře…

 

…Jsou Vánoce, svátek na svátku, dva víkendy, v krvi samej líh a ouřadové nepracují. Víza by to ale chtělo. Najedu tedy na stránky ministerstva zahraničí Arménie, vyplňuji formulář, posílám patnáct dolarů a nic neřeším. Na silvestra … Ne, to přeskočím. Na nový rok se ze zvědavosti koukám, jestli už mi něco přišlo. Pořád nic. Prohlížím tedy starý mail a ouha, oni mi hned po vyplnění formuláře odpověděli, že to už nestihnou, že mám kohosi kontaktovat. No já asi napsal někomu jinýmu, ale tak to je detail. Druhého ledna, tedy den před odjezdem, surfuju na netu. Koukám, co mám u letenky napsané. Tam stojí nějaký bláboly o tranzitním vízu. Nepřikládám tomu žádnou váhu, ale ze zvědavosti koukám, co to je. A prý že i na přestupech je někdy toto vízum potřeba. Trochu s obavou zadávám Rusko a … klid, při přestupu v rámci jednoho letiště tranzitní víza nepotřebujete …

 

 

Na snídani pívo za 4 eura, ale tak džus zadarmo taky nebude žádná hitparáda…

 

… jen kolečkem scrolluji dál a najednou tři vykřičníky, tučně a tam stojí: !!!výjimka!!! A do prdele, oni tam píšou něco při změně terminálu na Sheremetyevu, koukám do letenky, přílet E, odlet D, tak to je průšvih. Píšu na cestovku, jak to je, oni že mi napíšou, no napsali mi všechno co jsem si před tím už dávno vygooglil, ale na jednoduchý dotaz odpovědět nedokázali. Jednoduše asi tak: Myslíme, že přestoupit můžete, ale na aeroflotu mají dovolenou, tak vám to nemůžeme potvrdit…

 

 

Mám se těšit na profesionální přístup Aeroflotu, nebo mě čeká výslech ve stylu KGB?

 

…OK, balím si věci, jedu do Prahy, kupuju vlajku, pořádně před odletem vypláchnu mozek plzní a jdu spát. Ani minutu. Prostě přemýšlím, jak v případě nouze oblbnout moskevského ouřadu, jak použít velmi omezený čas na přestup ve svůj prospěch, kolik nabídnout úplatek, komu, jestli je vhodnější informaci o vízech tajit do poslední minuty nebo jestli suverénně při výstupu říct, že se tam potřebuju dostat bez tranzitních víz a ať si nehrajou na důležitý. Počítám, přemýšlím, přehrávám scénáře, spánek žádnej…

 

 

Jestli jsem jako Čech na něco hrdej…

 

… Ráno přijíždím na letiště, hned u odbavení se ptám, jak je to s vízovou povinností do Ruska a mladá slečna úplně bez rozmyšlení že víza na přestup nepotřebuju, že to bylo dřív, ale dnes že to mají už ošéfovaný. Fajn že v cestovce toto nikdo nedokázal za tři dny zjistit. Lepší bylo nevědět, že nějaký víza vůbec existují. Takto jsem mohl klidně letenku stornovat, protože až do příchodu na letiště jsem netušil, co mě čeká. Prostě si jen tak zaletím do Moskvy a pak budu buď pokračovat do Arménie, vrátím se zpátky nebo skončím zavřenej v komunistickým žaláři…

 

 

V centru Jerevanu se bruslí, i když po sněhu není ani památky.

 

… Jerevan, tak to už je moc. Nejdřív ztratím ceduli, kde že to vyjedou zavazadla a když vystojím kilometrovou frontu u pasové kontroly, tak šéf že si mám jít zpátky nejdřív vyřídit víza a pak ať se vrátím. Obavy o kufr sílí, víza vyřizuji víc než půl hodiny, vyplňuji údaje od trestné činnosti až po adresu, kam jedu, kterou ale neznám. Ještě k tomu musím rozměnit peníze v automatu, který neumím ovládat a jehož návod je psán jakýmsi čajovým písmem. Poté ještě jednou musím vystát frontu už z nového letu a jakousi podivnou cestou přes prodejnu baget se dostávám ke svému kufříku. U něj stojí panáček s vozíkem a cosi na mě žblebtá jakýmsi mixem ruštiny, asgardštiny a vikingštiny, nerozumím mu ani slovo. Ne že by taška byla lehká, ale že bych mu teda musel platit dvě kila že mi ji odveze k taxíku, tak to teda zas ne. Když mi na místě hned domluvil taxík, tak jsem si říkal, no proč ne. Teď že mám zaplatit 5000 dramů. Já si říkám ty vole, za 10 kilometrů v taxíku a za komfort na letišti takovej slint? Já komu z nich to mám dát a on že to je jen za ten odvoz kufru, že taxi v ceně není. Tak na něj vytřeštím oči, jestli si dělá prdel, to za odvoz autem bude chtít tak padesát. Ptám se, ale taxikář, že chce šest. Po chvíli mi to dochází, borec nepřijel k náhodnýmu taxíku a nějak si to hážou napůl, takže nakonec cena přijatelná, jedeme…

 

 

Na určitých místech v Jerevanu už i sněžilo 🙂

 

… Shevchenko 34, nejdřív taxikář nemá ponětí, kde to může být. Kouká do mapy, pak na mě, pak do mapy, pak na mě. Opravdu chcete tam pane? Jasný. Všude je tma, pouliční světla svítí jen aby do nich člověk nenarazil, silnice jak tankodrom. Obytné domy taky nevyzařují zrovna novotou. Sem tam narazíme na nějakého tuláka, kterého se taxikář hned ptá, jak se na danou adresu dostaneme. Nic. Až narazíme na otce s malým dítětem, snad s prvňáčkem. Taxikář tam zas cosi cedí nějakou goauldštinou, ti jen kývou že neví, tak už mi to nedá a říkám Aronian, Movsesjan, šachmaty, akademie. V tom dítě celé rozzářené začne ukazovat, tam, tam, být samo tak skočí do auta a dovede nás až před bránu. Po chvíli dojíždíme na místo. Au…

 

 

Zpěv, tanec, zvířátka, radost, prostě velké oslavy Vánoc. A za zády dva budoucí velmistři…

 

… Všude tma, okolní budovy jak výcvikový tábor odstřelovačů a uprostřed… Uprostřed toho stojí hotový palác. Obrovský, ohraničený svět sám pro sebe se jménem šachová akademie. Už se vidím vevnitř, ale je zamčeno. Nikde zvonek, nic. Telefon ani nevytahuji z kapsy, odchozí hovor za 60 korun nepovažuju za alternativu, to radši přespím venku. Zkusím tedy najít internetovou kavárnu. Zlatý letiště, táhnout ten krám tři kilometry dalo docela zabrat. Pizzerie krásná, můžu v ní strávit hodinu. Ale co pak? Je hodina do půlnoci a já přemýšlím, kde vydržím sedět do rána aspoň dalších 8 hodin. Unavenej moc nejsem, čas se posunul o tři hodiny a vzhledem k tomu, že i doma často chodím spát kolem druhé ráno, tak tady bych to standardem dotáhl do páté ranní a pak už jen vydržet něco navíc. Ale kde, to je otázka! Na lavce bude zima, v hotelu na recepci mě asi nenechaj a v nonstopu mě okradou. Platit za noc v hotelu ale nehodlám. Píšu e-mail pořadateli a ten kousek před půlnocí naštěstí odpovídá…

 

 

A za zády je svět jako v pohádce. Jerevan je město plné kontrastů.

 

…Jedeme do centra a tady je Jerevan opravdu krásné město. Jdu do hotelu, ubytovávám se, otáčím nejdříve červeným, potom zkouším modrý a … nakonec skromě volím studenou sprchu. Poté pouštím notebook a koukám na wi-fi, k dispozici síť „pilsner outdoor“, to vypadá na příjemný pobyt. Kolem páté ráno po strastiplné cestě usínám…

 

 

Stromeček v centru Jerevanu

 

…Vánoce! V Arménii slaví o dva týdny později než u nás. Lidé jsou příjemní, prostředí krásné, ani na vteřinu nepochybuji o tom, že tento dobrodružný výlet bude stát za to. Domácí Vánoce považuju spíš za nutné zlo před silvestrem, ale oslavy v centru Jerevanu na mě velmi zapůsobily. Strávil jsem zde celý den, kultura a pojetí vánočních oslav Arménů mě prostě okouzlily. A jestli se ptáte, jaktože je možné, že stát se třema miliony lidí může vyhrávat jednu Olympiádu za druhou, tak obrázek níže z centra oslav možná napoví. U nás by byli mezi diváky dva znudění rodiče, na šachovnici by stála úplná pí*ovina a kolemjdoucí by si klepali na čelo…

 

Byly tam rezervy, ale na našem mistrovství…

 

… Nechci být pořád jen v centru, jdu se podívat i do odlehlých částí města. Rychle se dostávám do míst s mnohem skromější vizáží. Absolutně nechápu, k čemu v Jerevanu slouží semafory. Jediné, co jsem vysledoval je to, že se jezdí všude, kde je místo, a že když se dvě postarší důchodkyně po letech náhodou setkají, klidně si poklábosí uprostřed čtyřproudovky. Jednou jsem na semaforech prošel až na třetí zelenou a že tam panáček pokaždé svítil víc než půl minuty. Prostě máte zelenou a auta taky. Zatímco u nás je zvuk klaksonu slyšet jen jednou za čas, v Jerevanu to slyšíte pořád, ale musím uznat, že místnímu koloritu to dodává jakousi jedinečnost. Auta jsou tu zřejmě velmi populární, nejsou to sice žádná žihadla, ale kdo zde řídí, je nejspíš zároveň automechanik i taxikář. Možná tu nenajdete rychlé občerstvení nebo trafiku, ale stánek s motorovým olejem je tu opravdu na každém kroku. Když jsem procházel čtvrtí automechaniků, tak dvacet minut chůze v kuse nalevo i napravo garáž a někdo se tam pořád vrtá v autech, které by u nás nenašly uplatnění už ani na vrakovištích…

 

 

Prostě jdete dva kilometry a jen překračujete pneumatiky, kaluže oleje a rozbité cedule „taxi“

 

…Když už mi ulice začala připadat nekonečná, konečně jsem našel rozumnou odbočku směrem zpátky do centra a okamžitě jsem se po ní vydal. Na tržnici jsem si koupil litrovku coca-coly za cenu, za kterou by ji u nás neprodával ani velkoobchodník. Arménie není země nikterak drahá, v nejcentrovatějším centru dáte za jídlo tolik co u nás na vesnici. O kousek dál narážím na tento monumentální kostel…

 

 

Nějak tu víru Arménům věřím víc než našim lidovcům.

 

…Do začátku turnaje zbývají ještě tři dny, takže mám spoustu času si všechny místní zajímavosti projít. Přinejmenším bych rád viděl Ararat, který nad tímto historickým městem drží dohled a který se mi dnes celý den schovával v mlze. Také bych rád zachytil šachovou část a to nejen samotný turnaj, který má mít průměrné elo přes 2500, ale hlavně bych si rád udělal obrázek o tom, v čem že jsou ti Arméni při tréninku tak výjimeční. Předpokládám tedy, že v nejbližších dnech na tento blog navážu jeho pokračováním…

Led 6, 2013Štěpán Žilka
Blog Štěpána Žilky
6 ledna, 2013

Na dvou řadách aneb jeden nepřesný tah a je po partii

 

Poslední okomentovaná partie na mém blogu vzbudila vášnivou diskuzi a já nedávno dostal nápad, že bych pro vás mohl nějakou zajímavou zase okomentovat. Poté, co jsem měl vše už skoro dopsáno jsem ale došel k závěru, že článek „Souboj s opicí“ by se na mém blogu objevit asi radši neměl. Ne každý by pochopil, že mísa škeblí a bečka červeného vína je dostatečný důvod k tomu, aby byli někteří členové reprezentačního družstva příští den mírně řečeno tak trochu mimo optimální formu… O komentář jedné velmi zajímavé partie z Mitropa cupu se s vámi tedy nepodělím, nedozvíte se, proč jsem nastavil jednotahově figuru, jaktože jsem o třicet tahů později stál opět na výhru, ani proč jsem dovolil soupeři partii zremízovat, když rybka hlásila +5 a tablebase toto hodnocení dokonce povýšila na mat 18. tahem… Dnešní komentář se bude věnovat daleko méně kontroverznímu tématu, jedné hezké partii z nedávného extraligového utkání mezi Litovlí a Zlínem, ke které jsem nastupoval tentokrát zcela střízlivý a kterou se mi podařilo i přes tento handicap nakonec docela hezky vyhrát.

 

Štěpán Žilka 2517

Roman Chytílek 2393

 

A53 – Staroindická obrana

 

1.d4! d6!? V naší poslední vzájemné partii můj soupeř vyzkoušel Volžský gambit a já byl zvědavý, jestli toto bude mít odvahu zopakovat. Možná se k němu ale doneslo, že jsem o tomto zahájení prohlásil, že v něm černý tahá už z výkopu prohranou koncovku a nechtěl si to nechat ukázat… 2.Jf3! Dá se hrát jak 2.e4! s přechodem do Pircovy obrany, tak i okamžité 2.c4!. Já chci ale zabránit tahu 2…e5, což mi v analýzách vždy přišlo jako nejpřesnější pořadí tahů. 2…Sg4! Logický tah, který mi jednou způsobil v partii bílými vážné problémy. Možná i proto jsem dnes už přesně věděl, jak proti tomuto systému musím hrát. 3.e3! Podle mě je toto opět nejlepší, 3.c4! i 3.e4! jsou ale plnohodnotné alternativy. 3…Jd7! Vyvíjet střelce na g7 proti pěšcové bariéře e3 a d4 nedává smysl, černý proto chce obsadit centrum a střelce postavit normálně na e7. 4.Se2! Kdyby se soupeř nedíval, mohl bych získat pěšce po 4…e5? 5.dxe5 dxe5 6.Jxe5. 4…Jgf6! Pokračuje ve vývinu. 5.h3! Než si udělám rošádu, chci vědět, co černý zamýšlí se svým bělopolným střelcem. Proč taky stavět krále na g1, když se mi jednou třeba bude hodit zahrát tah g4? 5…Sh5!? Toto by nemělo být špatné, i když skromné 5…Sxf3! s odevzdáním dvojice střelců určitě nebude horší. Černý by byl pevný a bez slabin. Nyní bude muset dávat pozor na výpady spojené s tahem g4. 6.c4! Co jiného, když už víme, že 0-0 by byla vážná poziční chyba? Tento tah se nabízí, samozřemě nemůžu stavět jezdce b1 před c-pěšce a na d2 by byl zbytečně pasivní. 6…e5! Obsazuje centrum, nejdůležitější část šachovnice. 7.Jc3! Vyvíjím jezdce a pořád čekám s rošádou na lepší příležitost. 7…Se7! Ani černý nechce svůj plán odkrýt zbytečně brzo a dělá samozřejmý vývinový tah. 8.Db3!??!!!??! (Diagram 1) Tah, který mi vyhrál partii. Nicméně idea za ním není moc čistá. 8…exd4??!?!?! Asi oba jsme si mysleli, že můj poslední tah dámou toto vynucuje, proto jsem ho taky zahrál. Výměna pěšce e5 za pěšce e3 je určitě v mém zájmu, černý ale mohl hrát klidně 8…Vb8, po kterém mnou zamýšlené 9.dxe5?! dxe5 10.Jxe5?! Jxe5 11.Db5+ Jfd7 12.Sxh5 c6 13.Da4 Jc5 14.Dc2 Jed3+ není ani zdaleka tak dobré, jak jsem si myslel, černý by za pěšce získal skvělou kompenzaci. 9.exd4! No a tady už stojí černý velmi špatně. Mám prostorovou převahu, lepší vývin a celkově o dost aktivnější figury. 9…Vb8! Černý kryje pěšce, nemůže mi ho dát jen tak. Ono kompenzace v podobě volného sloupce je možná dostatečná pro začátečníky, málokomu by se ji ale podařilo dokázat proti silnému hráči. To nejde jen tak rozhazovat materiál a nic pořádného za to nemít. 10.Se3! Pokračuji ve vývinu a připravuji velkou rošádu, čímž ještě víc zesílím hrozbu postupu g-pěšce. 10…c6?!?! Nevím, rybce se to moc nelíbí, ale myslím si, že měl černý radši zkusit 9…Sxf3!??! s pasivní, ale hratelnou pozicí. 11.g4! Toto je samozřejmost, černé figury nyní nebude kam skládat. 11…Sg6! 12.Jh4! Samozřejmě nechci černému dovolit zahrát tah h6. 12…Db6! Toto je sice dobré, otázka je, jestli je možné černou pozici ještě vůbec zachránit. 13.g5! Jezdec f6 má tak špatná pole pro ústup, že tento oslabující tah není ani tak těžké najít a zahrát. 13…Jg8?!!???!! O moc lepší nebyla ani ztráta figury po 13…Jh5!?!? 14.d5!! c5! 15.Dd1!! Dxb2! 16.Vc1 s nedostatečnou kompenzací černého za chybějící materiál. 14.d5! Před vyměnou dam chci nejdříve získat co nejvíc prostoru a vyprovokovat oslabení pole b5. 14…Da5!? Tento tah sice vynucuje výměnu na g6, takže černý už nebude muset řešit problém, že po f4-f5 může ztratit figuru, jeho pozice se ale nezlepší. Výhoda tahu 14…c5!? by byla v tom, že by černý nedostal tak rychle mat, ale jeho pozice by byla i v tomto případě už asi za hranicí udržitelnosti. 15.Jxg6! Nerad tohoto střelce beru, raději bych ještě postupoval f-pěšcem, ale nemůžu mít všechno, hrozilo 15…Jc5!. 15…hxg6! Jasné braní do středu a otevření h-sloupec pro černou věž. 16.0-0-0! Toto je asi opět nejflexibilnější tah v pozici, těžko budu dělat rošádu na opačnou stranu. 16…c5! (Diagram 2) Dříve nebo později by černý tento tah stejně musel zahrát, nemůže mi se dvěma figurami ve hře ještě dovolit otevřít pozici vhodně načasovanou výměnou na c6. 17.f4! Zabraňuji černému jezdci v přístupu na e5 a navíc kryju pěšce g5. To od jednoho tahu není zas až tak málo. 17…Sd8! Jinak by asi černý jezdce g8 nerozehrál. 18.Je4! Stavím jezdce do středu a napadám slabinu na d6. 18.Sc7! Takový střelec černému asi radost moc nedělá, jiné tah jsou ale ještě horší. 19.Sd2! Otevírám e-sloupec a střelec navíc může jít později třeba na c3. 19…Db6?! Podle počítače bylo lepší 19…Da6!, minimálně mě ale tento tah u partie ani nenapadl. Ale popravdě řečeno, zas až tak moc si černý nepolepší. 20.Dc3! Teď už dámy měnit samozřejmě nebudu, ta černá je odříznutá mimo hru a ta moje naopak pomůže uplést matovou síť na černého krále. 20…Kf8! Není jiného krytí pěšce g7. 21.Sg4! Další problém se oběvil v černé pozici, jezdec d7 je nekrytý a pomalu nemá kam jít. Střelec na g4 se mi bude určitě hodit, může se jednou vyměnit za černého jezdce, který by se z f5 snažil držet černou pozici. 21…Vd8! Za zmínku snad ani nestojí možnost 21…f5?! 22.exf6 Jdxf6 23.Jg5 s králem pod matem. 22.h4!!! Jak se říká, nejtěžší je vyhrát vyhranou pozici. Je jasné, že už asi stojím na výhru, není ale ještě vidět, jak dobře vedenou partii zakončit. Pořád se ještě může stát, že nedúslednou hrou celou výhodu vypustím a zůstane mi akorát slabina na h-sloupci. Můj tah plánuje otevřít h-sloupec a dát po něm soupeřovu králi na f8 mat. 22…Je7! 23.h5! Logický doplněk předchozího tahu. 23…gxh5! (Diagram 3) 24.Jg3!! Neplánuji pustit černého jezdce na f5. 24…h4! Černý utíká pěšcem dopředu a brání tak rychlému otevření h-sloupce. 25.Vde1!!! Další tah přesně podle počítače. Hrozí 26.Vxe7 a jezdce g3 černý ještě brát nemůže. 25…Jg6! 26.Sxd7! I rybce trvá trochu déle než pochopí, že toto vede prakticky až do matu. Ale popravdě řečeno, já zde ještě na konec partie nedohlédl a že to nakonec výjde tak pěkně byla tak trochu náhoda. 26…hxg3! Žádný odpor by nekladlo 26…Vxd7??! 27.Jf5! Vh7 28.Vxh4!! Jxh4 29.De3 s matem v pěti tazích. 27.Vxh8+! Musím dostat černého jezdce do rohu šachovnice. 27…Jxh8 28.Dxg3!? Počítač doporučuje i spoustu dalších tahů jako 28.De3, 28.Sf5, 28.f5, 28.Sb5. 28…Da6! Černý zahajuje nepříjemnou protihru. S počítačem je vše jednoduché, vymyslet ale následující obrat za šachovnicí tak snadné zas nebylo. 29.Sb5!!! Utíkám střelcem z d7, kryju pěšce c4 a ženu dámu na a2, odkud mi zas až tak moc ublížit nemůže. 29…Dxa2 30.Dh3!! Pokračuji v útoku na černého krále. 30…Jg6 31.f5!! Toto vypadá jako jasný tah, jak ale správně reagovat na soupeřův následující tah? 31…Sa5!!! (Diagram 4) Takový tah nikdy moc nepotěší. Z dálky jsem o něm sice věděl a měl jsem na něj i něco připravené, ale zase až tak slavné to nebylo a výhra by pořád ještě nebyla úplně jasná. Tady někde to začalo vypadat, že jsem o část své výhody přišel. Pak mě ale napadla fantastická myšlenka, následoval už jen krátký propočet a partii jsem okamžitě ukončil. 32.fxg6!!! Sxd2+ 33.Kc2!!!!! Až toto je ten tah, který počítač vidí okamžitě, ale člověka klidně nemusí napadnout ani za čtvrt hodiny. 33…Sxe1 34.Dh8+ Ke7 35.Dxg7 Po 35…Vf8 následuje 36.Df6# a po ostatních tazích následuje 36.Dxf7+ s dalším 37.Dd7#. Jistěže se černý může na chvíli vykoupit obětí dámy na c4, to ale samozřejmě nic neřeší, proto se černý vzdal.

Pro 6, 2011Štěpán Žilka
Blog Štěpána Žilky
6 prosince, 2011

Půlroční šachové vakuum a hned na to GM norma?!

 

Po dlouhé době se se svými čtenáři opět podělím o nějaké své šachové i nešachové zážitky, názory. Protože jsem se šachu od ledna nevěnoval, nebylo zde moc o čem psát. Bilancování uplynulé sezóny mi jasně ukázalo, že nechci být profesionálním šachistou. Jednalo se sice o jednu z mých nejúspěšnějších, přesto jsem se ale místo s motivací dále trénovat setkal pouze s nechutí hrát. Obětoval jsem šachu mnoho a mnoho mi za to šach naopak dal. Vyhrál jsem spoustu turnajů, udělal jsem pár opravdu pěkných výsledků. Pocit vítězství mi za to vždy stál. Nyní ale cítím, že s každou další minutou strávenou tak, jako dříve, bych více ztratil, nežli získal. Chválí vás, obdivují, plácají vás po ramenou, když ale příjde na finanční ohodnocení tisíců hodin práce, které za tím stojí, vysvětlují vám, že šachy se přece hrají pro radost… OK, pochopil jsem. Budu je tedy hrát pro radost. Vždy jsem je tak bral. Pak mě ale osud donutil na pár let stát se šachovým profesionálem. Radost z boje najednou vystřídal stres a nejistota. V 17 letech jsem neměl na vybranou, dnes mám. Někteří lidé z mého okolí nechápou, proč se vyhýbám turnajům, proč jsem vyměnil první ligu za krajský přebor, proč jsem z ničeho nic přestal trénovat, proč se na partii připravuji častěji s půllitrem v ruce než s Megadatabází. Radí, vysvětlují, ve skutečnosti ale srovnávají nesrovnatelné. Ty nervy mi už za těch 50-100 elo bodů navíc prostě nestojí…

 

Oxfordská nabídka

 

Zatímco jsem minulé roky trávil léta téměř výhradně na šachových turnajích, letos jsem do toho neměl chuť. Měl jsem tak víc času vidět se s přáteli ze střední, zajet si na výlet do Londýna, projít se stanem na zádech Šumavu z Železné Rudy až do Nové Pece, zkrátka více si užívat života… Jeden týden jsem si ale přeci jen rezervoval na šachy, a sice na OPEN Olomouc. Přeci jen se jedná o turnaj, který mám relativně blízko z domu, není zase až tak silný a navíc sem každý den jezdila autem velká výprava z Velkých Losin, za které budu příští sezónu hrát. Týden před začátkem turnaje, kdy jsem si akorát prohlížel velkolepou anglickou univerzitu, na které se mimochodem natáčel i slavný Harry Potter, kontaktoval mě pan Fuksík, jestli si nechci zahrát GMko v Olomouci. Normálně se tohoto typu turnajů kvůli finanční náročnosti nezúčastňuji, dostal jsem ale nabídku, kterou nešlo odmítnout…

 

Jak se dělá GM norma?

 

Uznávám, že na tomto turnaji jsem měl víc štěstí než rozumu. Ale jak jinak si má hráč s elo 2500 uhrát performance 2600, navíc s pěti černými figurami?

 

1. kolo

 

Mám černé proti GM Kalinitschewovi (2431), ten na mě zkouší podezřelý útok ve Slovanské, měním však všechny jeho nebezpečné figury a později ho dorážím v dlouhé koncovce. 0 : 1

 

2. kolo

 

Mám bílé proti GM Arutinianovi (2562). Můj cíl je jasný, stačí mi remiska. Po tazích 1.d4 Jf6 2.c4 e6 3.Jc3 Sb4 4.e3 0-0 5.Sd3 d5 6.Jf3 c5 7.0-0 Jc6 8.a3 Sxc3 9.bxc3 Dc7 10.cxd5 exd5 mi soupeř nabídl remízu, kterou jsem po krátkém přemýšlení přijal. Tuto variantu jsem měl připravenou ještě spoustu dalších tahů, takže příprava mi vyšla na 200%. 0.5 : 0.5

 

3. kolo

 

Mám posledního velmistra. Hraji černými s GM Andreevem (2458). Opět mi sačí remíza, kterou mi soupeř nabízí už před partií. Tuto nabídku odmítám, jen abych mu ji o 7 tahů později stejně nabídl… 0.5 : 0.5

 

4. kolo

 

Mám bílými posledního nasazeného FM Drozdowského Kacpera (2311) a samozřejmě cítím krev. V zahájení získávám iniciativu, která mě rychle přivedla na pokraj výhry. Pak jsem ale přehodil tahy a ztratil jsem pěšce, kterého jsem měl navíc. Tento přehmat mi sice nakonec nečekaně získal figuru, vyhrát vzniklou koncovku však bylo nesmírně těžké a soupeř ji bránil opravdu dobře. Remízu mohl černý vynutit na mnoha místech, v oboustranné časovce se mu to ale ani jednou nepovedlo. V 88. tahu nakonec měním dámy a s čistou figurou navíc se soupeř po pár již zbytečných tazích vzdává. Těžký a dlouhý boj! 1 – 0

 

5. kolo

 

Mám černými svého týmového spoluhráče z Litovle Lukáše Butkiewicze (2435). Po zahájení 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Jc3 Jf6 4.a3!? vzniká rychle neuvěřitelný chaos, ve kterém zpočátku stojím lépe, pak hůř a nakonec… v dlouhé koncovce nalézám trik s obětí věže a zapisuji další celý bod! 0 : 1

 

6. kolo

 

Dostávám černými Jardu Bureše (2380). Moc dobře si uvědomuji, že stojím proti hráči, který mě v poslední době dvakrát zcela smetl ze šachovnice. Už při losování vtipkuji, že asi budu muset udělat +5, protože s Jardou si ani neškrtnu…:D Nakonec ale soupeři zcela kazím přípravu, když hraji 1.e4 e5 2.Jf3 Jf6!!. Motivace tahu je jasná, odremizovat černýma tohoto zabijáka. Odmítnutí mé nabídky ke smíru v sedmém tahu jasně svědčí o tom, co si Jarda myslí o mé hře…:D Nakonec jsem ho ale stejně bez větších problémů odpůlil. 0.5 : 0.5

 

7. kolo

 

Mám bílými IM Krivoborodova Egora (2507) a nemám chuť zbytečně riskovat a předčasně tak ukončit své zatím úspěšné tažení turnajem. Spokojuji se s remízou, kterou dosahuji poměrně drastickým 1.d4 d5 2.c4 c6 3.Jf3 Jf6 4.cxd5!??!!??! s brzkou nabídkou remízy… 0.5 : 0.5

 

8. kolo

 

Mám černými IM Mikhaila Antipova (2407), tomu taktéž nabízím rychlou remízu ve Španělské, ten ale odmítá. Později získávám obrovskou výhodu, navíc soupeř má na 20 tahů pouhých 30 vteřin. Jedním tahem ale nakonec partii kazím a mám pocit, že jsem právě přišel o normu… 0.5 : 0.5

 

9. kolo

 

Dostávám bílými Piotra Dobrowolského (2423) a na GM normu musím vyhrát. Partii zahajuji tahy 1.d4 d5 2.Jf3 Jf6 3.c4 c6 4.Jc3 a6 5.c5 Jbd7 6.Sf4 Jh5 7.Sd2 Jhf6 8.Sf4! Jh5 9.Sd2 Jhf6 10.Vc1!, čímž dávám černému jasně najevo, že o remízu bude muset ještě zabojovat. Postupně získávám výhodu, kterou jsem vyměnil za remízovou věžovku s pěšcem navíc. V ní jsem soupeře vyloženě utahal, když jsem nejdříve králem bluffoval na h-sloupci, aby musel černý ztrácel čas zbytečným počítáním. Pak jsem se vrátil zpátky na f3, to už ale byl soupeř v časovce. V té se dopouští několika vážných chyb a postupně získávám vítěznou převahu. 1 : 0

A tak se zrodila má první GM norma!

Srp 22, 2011Štěpán Žilka
Blog Štěpána Žilky
22 srpna, 2011

Koho si zvolíme příště?

 

Bylo nebylo, v jedné bláznivé zemičce padla vláda. A aby toho nebylo málo, stalo se tak v době, kdy se na ni upíraly zraky celé Evropy. O rok později, když už se vše zapomnělo, odpustilo a „vysvětlilo“, narychlo vytvořená prozatimní vláda opouští scénu a MY opět ROZHODUJEME o tom, kdo povede tuto zemi. Ani tentokrát ale to, co jsme si zvolili, asi nebude žádná sláva. Křehká koalice se už krátce po jejím „zvolení“ sype jak domeček z karet. V čem je problém, ve voličích, nebo ve zvolených? Je vůbec „správné“, aby měl každý občan nad 18 let právo volit? Ve svém dnešním blogu se s vámi podělím o svůj názor a nápady, jak to „vyřešit“. Pokud se už teď bojíte, že bude následovat laciná demagogie tolik typická pro dnešní politickou scénu, bojíte se zbytečně. Nejsem jedním z gladiátorů v aréně, nejde mi ani o život, ani o koryto…

 

Politika mě nezajímá

 

Kolik procent voličů v dnešní uspěchané době má čas (a zájem) sledovat, co se kolem děje? Správa NAŠICH společných peněz (státního rozpočtu) je velmi složitá problematika, které průměrný člověk může jen těžko rozumět. Aby bylo jasno, nechci se zde povyšovat nad ostatní, já také patřím k té početné skupině neznalých. Občas si samozřejmě jako každý poslechnu pár profiltrovaných televizních lží, pravd a polopravd, před volbami občas i shlédnu nějaký souboj na krev, za sebe ale musím říct, že mi toto nestačí. Možná se cítíte jako experti, když si pustíte pár předvolebních diskuzí, ale opak je pravdou. Nevěříte? Podívejte se, co zvolené loutky rok od roku pořád dokola provádějí…

 

Pštrosí strategie nefunguje

 

I když se necítím jako dostatečně kvalifikovaný, abych kecal do chodu tohoto státu, strčit hlavu do písku nepovažuji za optimální řešení. Přestože bych rád rozhodnutí přenechal expertům, velké množství *** rozhodne samo za sebe a pár kvalifikovaných hlasů se ztratí v moři bezcenných loterijních tiketů. Volebního práva si ale přesto nesmírně vážím jako slušné záruky svobody a demokracie. Toto je tak důležité, že systém kvůli tomu správně dovoluje volit i lidem, kteří by raději volit neměli…

 

Pravidla a základní strategie pro hru Komunisto, nezlob se!

 

Když už se stane, že do schránky dorazí velká obálka s volebními lístky, musíme se rozhodnout, jak s nimi naložíme. Já doporučuji následující přístup.

 

1. Pokud se cítím jako podprůměrně kvalifikovaný volič, nevolím!

 

2. Definuji si, jak chci, aby volby dopadly.

 

Na tuto část pozor! Politika je HRA. A je to hra s nenulovým součtem! Maximalizace vlastního EV neznamená maximalizaci EV celé společnosti! (EV = zisk). Pro ilustraci, jak malou obětí vlastního EV můžete výrazně zvýšit EV někoho jiného, doporučuji seznámení se s klasickým příkladem Vězňova dilematu. Také nepodceňujte význam demokracie. Pokud si myslíte, že ideální je, aby strana s nejlepším programem získala 100% hlasů, opět se mýlíte. Takové uvažování je blízké komunistům, v takovém případě se samozřejmě mýlíte dvojnásob!

 

3. Procentuální zastoupení stran v tomto ideálním výsledku zaokrouhlím na dvacítky (pokud nechcete zaokrouhlovat, budete si muset kroky 4-8. poněkud upravit…)

 

4. Vezmu hrací kostku

 

5. Číslům 1-5 přiřadím 20% bloky jednotlivých stran.

 

Např. 60% fandím ODS a 40% ČSSD, potom 1,2,3=ODS a 4,5=ČSSD, ale můžete být i více kreativní, fantazii se meze nekladou…:-)

 

6. Šestku mám rezervovánu pro komunisty. Ten, kdo komunistům dá i jiné číslo, je buď chorobný gambler nebo ***.

 

7. Hodím kostkou.

 

8. Pokud padne šestka, odplivnu si a házím znovu.

 

9. Až padne číslo menší než 6, výslednou stranu zvolím!

 

Soupeř není nepřítel

 

Přestože se mnohým líbí, jakým způsobem do sebe politici v předvolebních diskuzích perou, je třeba si uvědomit, že jejich nepřátelství bude v konečném důsledku ztrátou pro všechny. Na Vězňově dilematu můžete krásně vidět proč. Také si uvědomte, co asi mají někteří naši představitelé v hlavě, když jsou schopni tento typ hry prohrát i v momentě, kdy nejsou odděleni v tmavých místnostech, ale na své strategii se mohou v klidu domluvit!!! Až příjde doba, kdy opozice nebude znamenat nepřátelství a mezi soupeři bude více respektu, možná nebudeme muset každý rok znovu a znovu chodit k volbám…

Dub 10, 2011Štěpán Žilka
Blog Štěpána Žilky
10 dubna, 2011

Příprava u výčepu aneb jak se hraje v extralize?

Velkopopovický Kozel jistě není znám proto, že by byl silný šachista. Co se ale stane, když ho přeci jen posadíte na druhou desku v extraligovém utkání? V sobotu jsem to vyzkoušel. Místo přípravy na partii s notebookem a informátory tentokrát čtyři „profesionálové“ zaparkovali v zakouřené knajpě až do rána střídajíc jeden půllitr za druhým. Když po takovém výkonu a jen krátkém spánku následuje partie, chcete svůj mozek zatěžovat co nejméně a hrát zdravé, logické a jednoduché šachy. V partiové ukázce si můžete vyzkoušet, do jaké míry takovou „jednoduchou“ hru ovládáte vy, zdali si u partie kladete ty správné otázky, zdali chápete smyl soupeřových tahů a jak umíte uplatňovat profylaktické myšlení ve snaze bránit soupeři v jeho plánu… Komentář je tentokrát velmi subjektivní (S Kozlem v žilách musí být!) a do značné míry se shoduje s tím, co jsem si myslel a o čem jsem uvažoval během partie. Navíc je obohacen o jakési rádoby poučné otázky, které byste si měli v daných pozicích pokládat, abyste se snáze dobrali ke správnému tahu…

 

Extraliga: Litovel – Lysá nad Labem

 

Štěpán Žilka 2491

Tomáš Petrík 2536

 

Při nástupu k partii jsem neměl tušení, že Tomáš Petrík je na soupisce našich soupeřů, natožpak že bych s ním mohl hrát. Kapitán mi řekl, ať se připravím na Rogozenka, a to jsem taky udělal…:D Těsně vedle… 1.d4! Déjàvu? 1…Jf6 2.c4! A kolik hodin přípravy potřebujete na to, abyste zahráli tento tah? 2…e6 3.Jc3! Jako odpůrce Dámské indické a zastánce Nimcovičovy indické asi nepotřebuji vědět, jak se jmenuje můj soupeř a jaký má herní styl, abych udělal tento tah… 3…c5?!!? Proč mě chtějí všichni porazit?! To jsem tak slabej? 4.d5! Měnit centrálního pika za krajního?! Tohle nejsou žravý šachy! 4…exd5 5.cxd5! Mám prostor, tak proč měnit figury? 5…d6 6.e4! Kolikrát už jsem říkal, že tahy c4 a Jc3 slouží k tomu, abych mohl obsadit centrum? 6…g6 7.h3!? (Diagram 1) Jak je možné, že pan Žilka přemýšlí už v sedmém tahu v jednom z hlavních systémů a pak hraje tento nesmysl? To si žádá vysvětlení…:D Nejdříve pár faktů, které bylo třeba zvážit…

 

1. V poslední době mě soupeři v moderní Benoni zkoušeli velmi často, a když zrovna nedostali bombu, tak to bylo tím, že jsem zkazil výrazně lepší pozici.

 

2. Není příliš pravděpodobné, že toto soupeř neví.

 

3. Po nesčetných hodinách analýz systému h3 jsem ho začal považovat za vynuceně remízový.

 

4. Soupeř má vyšší elo.

 

5. Možná soupeř Benoni nehrává (jak to mám bez přípravy asi tak vědět???) a snaží se mě někam vmanévrovat.

 

6. V takovém případě bude trpět, protože h3 není možné vyvrátit strategicky, ale pouze a jen na tu nejostřejší taktiku, kterou buď zná, nebo nevymyslí…

 

…po kratším zamyšlení jsem usoudil, že „semibluf“ 7.h3 má o něco lepší „expectation“ než má korunní zbraň a hlavní varianta 7.Jf3 Sg7 8.Se2 0-0 9.0-0 Ve8 10.Jd2.

7…Sg7 8.Jf3! Zapomeňte těď na oslí ouško, jehož smyslem bylo zachování všech lehkých figur na šachovnici v situaci, kdy já mám 3 řady a soupeř jenom 2… Není toto opět nejjednodušší a nejpřímočařejší tah v pozici? Kam jinam by asi tak kůň měl jít? 8…0-0 Systémy s a6 považuji za strategicky velmi riskantní pro černého, např.: 8…a6 9.a4 0-0 10.Sd3 Jbd7 11.0-0 Ve8 12.Sf4 Dc7 13.a5 s lepší hrou bílého, černé figury jsou jako sardinky. 9.Sd3! (Diagram 2) Vazba nám nehrozí, pěšec e4 může být slabý, potřebujeme dovinout královské křídlo… Jaký asi teď bude správný tah, Se2 nebo Sd3? 9…Ve8?! „Vždyť to je varianta?!“ často slýchám údiv hráčů, když jim vysvětluji, že určitý tah v zahájení není dobrý. „Jestli je to varianta, pak je to špatná varianta.“ zní má typická odpověď. Správné je brutální 9…b5!! 10.Sxb5 (10.Jxb5?!) 10…Jxe4 11.Jxe4 Da5+ 12.Jfd2 Dxb5 13.Jxd6 Da6 14.J2c4 Jd7 15.0-0 Je5 16.Jxc8 Vaxc8 17.Jxe5 Sxe5 18.Ve1 Dd6 s remízou… Kdyby se tak v partii stalo, S tím nic neudělám… Zremízuju remízovou pozici… Nejsem člověk, který se snaží porazit tablebase v momentě, kdy hlásí „draw“…:D 10.0-0 Nechcete mít krále proti soupeřově věži, že ne? 10…c4!? Tak k tomuto tahu jsem se už nedostal, proč bych se taky učil systém, který vede po 9…b5 do okamžité remízy?! Od teď tedy přestanu hrát rukou a začnu hrát hlavou, což samozřejmě negativně ovlivní kvalitu jednotlivých tahů…:D 11.Sc2!? A jsme u toho, první vlastní tah…:D Pokud se vám zdá 11.Sxc4! logičtější, pak gratuluji, určitě jste totiž našli variantu 11.Sxc4 Jxe4 12.Jxe4 Vxe4 13.Sg5! Sf6 14.Sd3! Ve8 15.Da4! Jd7 16.Dh4 s lepší hrou. Já ji nenašel a symetrie s oslabenou dlouhou diagonálou a špatným střelcem jsem se děsil. 11…Sd7!? „Až pochopíš, že je ti tam ten střelec k ničemu, bude už pozdě… Blufuješ s odkrytými kartami…“ I takové myšlenky se občas honí hlavou „profesionálům“…:D Napadlo mě i 11…b5, nicméně strach jsem nedostal ani z toho a po 12.Jxb5 Jxe4 13.Sxe4 Vxe4 14.Sg5 Db6 15.a4 bych získal kontrolu nad pozicí, ve které všechny figury černého ještě chrápou… 12.Sf4! (Diagram 3) Černý má slabinu na d6, rád by obsadil pole e5 jezdcem (i když po Sd7 nevím nevím…) a my ještě nemáme ve hře černopoláka, co s tím? 12…Db6!? „Jo tak kamaráde, ty jsi šel Sd7, abys prosadil b5, chápu to dobře? A teď si dáš dámu před toho pěšce. Nechlastals ty včera taky?“ Zajímavé bylo 12…Dc7 13.Ve1, nicméně o výhodě bílého nemůže být pochybností. 13.Vb1! Visí mi pěšec, mám věž na nepohodlné dlouhé diagonále, dá se s tím něco dělat? 13…Ja6 Dobrý tah v blbé pozici… Na d7 kůň nemůže, na c6 taky ne a na b8 zůstat taky nemůže, takže musí sbírat míčky kdesi na okraji hřiště…:D 14.e5! Tento tah je tak logický, že ho ani nedokážu vysvětlit…:D Černý se bude muset starat o slabinu na c4 i o nešťastníka na d7, navíc se zbavím slabiny, vytvořím si volného pěšce a zaktivizuji své figury… Co víc byste od jednoho tahu chtěli??? 14…dxe5 15.Jxe5! Které umístění figur je efektivnější, Sf4 a Je5, nebo Jf3 a Se5? Kde jsou slabé body v černé pozici? 15…Vac8 16.d6!?! (Diagram 4) Kdybyste před desíti tahy řekli jezdci c3, že se za pár tahů objeví na d5 se zničujícím efektem, myslíte, že by vám to věřil? Taktika je složitá, nicméně smysl tahu křišťálově čistý. Zajímavé a možná i o trošičku lepší je 16.a3, které jsem chtěl původně hrát, pak jsem ale došel k závěru, že černý má po d6 vážný problém… 16…Jc5?! Vidět takový tah, to je jako dostat do ruky dvě esa… Jenže co jiného má černý hrát? 16…Jb4 17.Jxd7 Jxd7 18.Sa4 Ved8 19.a3 Jd3 20.Jd5 Dd4 21.Je7+ není žádná radost, 16…Da5 vede také k problémům a v analýze později navržené 16…Jb8!?!?!? je sice zajímavé a dobré, nicméně nepůsobí zrovna příliš ambiciózně…:D 17.b4!! Jak se můžu zbavit svých nejhorších figur, případně jak je rozehrát? Když pochopíte, že Vb1, Sc2 (a Vf1) jsou adepti na vylepšení či likvidaci, odpověď na sebe nenechá dlouho čekat… 17…cxb3 Vzdát se černý může po 17…Jd3 18.Sxd3 cxd3 19.Jd5 Dd4 20.Je7+ Vxe7 21.dxe7 Dxf4 22.Dxd3 s Chuckem Norrisem na e7…:D 18.Sxb3! Chci obětovat kvalitu? Chci uzavřít b-sloupec a nechat si dvě lehké figury proti černé věži? Ne, ne… 18…Jxb3 19.Jxd7! Je tento tah takticky v pořádku? Chci vidět svého jezdce na d5? 19…Jxd7 20.Jd5! Chci jezdce b3 brát věží, dámou, nebo pěšcem? Musím ho vůbec brát, když místo něj můžu získal celou věž? A hlavně, proč riskovat, že černý po Vxb3 obětuje dámu a vezme nám superkoníka na c3? Tento vložený tah je nanejvýš logický. 20…Dd4 Po partii mi soupeř ukazoval, že po 20…Da5 stojí docela dobře. Tak jsem mu to ukázal z mého pohledu…:D 20…Da5 21.Je7+!! Vxe7 22.dxe7 Jbc5 23.Vxb7!! opět s Chuckem Norrisem na e7. Sílu takového volného pěšce nesmíte podcenit, protože až z něj bude dáma, dá vám mat! 21.Dxb3! Chcete černou dámu vyměnit, nebo napadnout věží po d-sloupci? Jak se bez dam dostanete přes pole d7? 21…Jc5?! Nevím, kdo by měl podle černého krýt pole d7. Nebo tam nic nehrozí…?:D 22.Df3! Visí dáma, visí kůň, co s tím? 22…Kh8 23.Vb4!!!! (Diagram 5) To je jako trefit na nezkoordinovaným flopu nejvyšší set, vidět dva borce jít před váma all-in a pak je slyšet brblat cosi o štěstí…:D Vysvětlete si tento tah, jak chcete…;-) 23…Dd3 24.d7! „Zachránit dámu? Zachránit věž? Toť otázka…“ Nudím se a přemýšlím, kdy se soupeř hodlá vzdát… 24…Dxf3 25.dxe8D+! Dát si mezišach, nebo ne? Nasadit si dámu, nebo věž? 25…Vxe8 26.gxf3! Můžu dámu nedobrat? 26…b6 27.Sd6! Pomůže mi výměna lehkých figur? Je tento tah takticky v pořádku? 27…Jb7 28.Se7! S převahou věže se občas dá postavit figuru i na poněkud netypické pole. „On si snad myslí, že má pěšce víc a lepší pěšcovou strukturu…:D Kdo by taky v koncovce na druhé desce v extralize počítal věže…?!“ Tu najednou z dálky vidím, jak soupeř dělá příliš mnoho tahů najednou a staví figurky do základní pozice…

Bře 6, 2011Štěpán Žilka
Blog Štěpána Žilky
6 března, 2011

Logaritmus v praxi aneb šachová kariéra z matematické perspektivy

 

Pár přátel se mi již ozvalo s dotazem, jestli neplánuji napsat další blog, že prý nemám čekat na další vyhraný Praha open OK, dokud se vám mé blogy líbí, budu psát… Protože se mi občas podaří odehrát excelentní turnaj, ale mé elo je pořád stejné, asi vás napadne, že tyto výsledky musím občas vykompenzovat nějakým šachovým výbuchem. Vás, milující pokoru a skromnost, ale musím zklamat, nebudu dnes psát o tom, jak jsem v Rakousku po haluzi uhrál pouhou půlku a jak jsem tím svému týmu nepomohl k ničemu než k dosažení sestupové příčky před posledním dvojkolem, ani o tom, jak jsem v posledním extraligovém trojkole udělal dvě hrubé chyby. Dnes vám nabídnu náhled na šachovou kariéru jinak, než jak jste o ní asi kdy přemýšleli. Vím, že středoškolská matematika nebude koníčkem většinové populace, ale nebojte se. Ani já ji nijak nehltal. Vždy mě zajímalo pouze to, co jsem dokázal použít v praxi. Takže zatímco jsem písemky z analytické geometrie vyplňoval jako malou násobilku, na integrální počet jsem chodil s tahákama po kapsách. V dalším textu se budu snažit být co nejvíce názorný a matematiku co nejvíce schovat, i když její přítomnost bude vždy dobře cítit.

 

Podobnost problémů

 

Je možné něco tak složitého jako je šachová kariéra vyjádřit jednoduchým matematickým vzorcem? Těžko. Nicméně můžeme vytvořit jednoduchý problém podobný tomu složitému, který bude mít jeho základní vlastnosti a přitom bude snadné ho matematicky popsat a neplavat tak ve zcela neznámém prostředí. A o tom bude můj dnešní blog. Řekneme si, proč je šachový růst podobný logaritmické funkci a hlavně, co z toho vyplývá.

 

Co je to logaritmus?

 

Pro ty, kteří slyší toto slovo poprvé asi nebude nic názornějšího než náhled na obrázek s grafem (získaný ze serveru matematika.navajo.cz). Logaritmus je inverzní funkcí k funkci exponenciální. Pokud ve vztahu ay=x potřebujeme vypočítat hodnotu y, zjistíme ji takto: y=Loga x.

 

Šachový růst a logaritmická křivka

 

Nyní si musíme definovat, který aspekt naší šachové kariéry náleží které vlastnosti logaritmické funkce. Začněmě tím, že v grafu nás zajímá pouze ta část pro x>1, kdy funkce vstupuje do kladných hodnot. Také nás funkce bude zajímat pouze pro a>1 (pokud o logaritmech nic nevíte, pak na toto klidně zapomeňte, protože jiný na obrázku znázorněn není). Nyní už ale přejděme k definici hodnot x, y a a.

 

a = talent (platí nepřímá úměra, čím menší a, tím větší talent. Pokud a=2,718281828, pak je váš talent zcela přirozený)

x = práce (čas na trénink, jeho efektivita, energie, praxe, zkrátka vše, co musíte pro úspěch udělat)

y = kvalita hry (není v elo, o definici jednotky by se musel postarat nějaký expert z MFF, čím je však y vyšší, tím lépe hrajeme. Jak jsem již řekl, mým úkolem není vyřešit složitý problém a odpovědět na každý složitý dotaz, ale vytvořit problém podobný, jednoduchý a názorný.)

 

 

Co z toho všeho plyne?

 

Čím větší talent (menší a) máme, tím více při stejném úsilí (x) dosáhneme. To je celkem logické, na to asi nemusíte logaritmovat, abyste si to uvědomovali, že? Teď si ale řekneme něco mnohem důležitějšího. Nazval bych to zákonem snižování efektivity tréninku. Kdyby v šachu nebyl tento problém, stačilo by k jednoduché definici problematiky kariérního růstu použít funkci lineární.

 

Teď trochu odbočíme a ukážeme si případ, kdy náš zisk bude (přibližně) lineární, abyste pochopili rozdíl. Řekněme, že jste podnikatel a prodáváte brambory. Pokud vypěstujete 10 tun brambor, budete mít zisk r. Pokud vypěstujete 20 tun, váš zisk bude (samozřejmě trochu zjednodušeně) 2 r. To není žádné překvapení, proč by taky měla mít druhá polovina brambor nižší tržní hodnotu než ta první?

 

Šachy jsou ale jiné. Pokud neumíte hrát šachy (x=1), bude pro vás mít každá investovaná hodina obrovský význam a své nešachové přátele brzy předběhnete. Čím víc ale budete šachy umět, tím menší hodnotu budou jednotlivé znalosti mít a předběhnete s nimi čím dál menší počet soupeřů. (např. po prvních 100 hodinách tréninku předběhnete 9 000 000 lidí v ČR, po dalších 100 hodinách už ale předběhnete dalších třeba jen 500 000 hráčů. A až se dostanete ještě výš, budete pracovat týdny a měsíce na tom, abyste se posunuli jen o pár příček nahoru. A až se budete jmenovat David Navara, už nebudete mít koho předběhnout.) To je vysvětlení, proč jsem pro znázornění šachové kariéry vybral právě logaritmickou křivku. Když se na ni pořádně podíváme, ta má největší nárust z kraje (velké navýšení kvality hry y začátečníka za malé množství práce x). S nabývajícími hodnotami x (s pokračujícím studiem) jde y (kvalita naší hry) nahoru pomaleji a pomaleji.

 

Bod zlomu, úbytek motivace a důležitý faktor talentu

 

Jak je to krásné, když nárust y (kvality hry) je rychlejší než nárust x (práce). Pracujete málo a vidíte, jak za vámi odpadají konkurenti. Práce je v tuto chvili radost. Jak ale tušíte, toto nepůjde donekonečna a bude už jenom hůř. Bodem zlomu nazývám okamžik, kdy zisk na kvalitě hry začne být menší než oběť, kterou musíte přinést. Matematicky není obtížné tento bod popsat, jedná se o bod, ve kterém je derivace funkce rovna 1 (neboli tečna křivky v tomto bodě svírá 45° s osou x). Když vás ošidím o krátký výpočet, zjistíte, že množství práce, po kterém se dostanete do bodu zlomu spočítáte jako

x = 1/ln a

přičemž ln je logaritmus o základě e= 2,718281828. Tady končí radost a začíná dřina. Určitě stojí za zmínění, že čím větší talent máte (se snižujícím a), tím víc se prodlužuje doba, kdy to jde „samo“. A i po přelezení bodu zlomu bude úhel tečny ke grafu ještě dlouho poměrně vysoký (40°, pak 35° atd…). Naopak netalentovaní po přelezení bodu zlomu okamžitě končí s jakýmkoliv seriózním zlepšováním, tečna jejich funkce se totiž rychle stává skoro rovnoběžnou s osou x a tedy se zlepšují už jen symbolicky.

 

Status quo mezi stejně talentovanými hráči

 

Často slyším kolem sebe, že někteří hráči stagnují, že už jim to nejde nahoru, že na šachy asi kašlou atp. Nutnost stagnace ale vyplývá z grafu. To, že se jedná o samozřejmý matematický jev ale neznamená, že z úst některých lidí takové řeči nejsou myšleny spíše jako pomluva nebo urážka… Pokud jsou dva stejně talentovaní hráči ve stejnou chvíli stejně silní (mají stejná a, x i y), pak platí, že čím menší je derivace v bodě x (neboli čím menší je úhel mezi osou x a tečnou k funkci v bodě x, neboli čím menší je její směrnice k), tím víc se jeden nadře, aby toho druhého výrazně předběhl. Směrnici tečny funkce v bodě x vypočítáme opět s pomocí derivace.

 

k = 1/x/ln a

 

Nyní se zamyslete, jaké k by pro vás bylo ještě přijatelné, abyste pokračovali v seriózní práci? Pro rekreačního hráče to bude třeba pro k>1, neboli dokud nedosáhne bodu zlomu. Pro ambiciózního hráče pak třeba pro k>0,5, což znamená, že je ochoten za dvě pracovní jednotky dostat jen jednu odměnu. Pouze pár fanatiků bude pokračovat v práci, pokud k<0,1, což zanmená, že za 10 pracovních jednotek nebudou odměněni ani jednou celou odměnou.

 

Příklad: Není nepravděpodobné, že konstantě k (směrnici tečny ke grafu v bodě x) zatím ještě příliš nerozumíte. Představte si, že pro k=1 (bod zlomu) svého nepracujícího rivala se stejným talentem a stenou současnou výkoností předběhnete o 200 elo bodů na 1000 hodin práce. To není tak hrozné. Nyní si ale představte, že oba v práci pokročíte dál, po 2000 hodinách budete pořád na stejné úrovni (oba samozřejmě na výrazně vyšší). Pokud váš rival přestane s prací až teď a vy budete pokračovat, váš zisk proti němu na elo za 1000 hodin už nebude zdaleka 200 bodů, ale pouze k*200 bodů. A pokud už je vaše k pouze 0,1, stojí vám těch 20 elo bodů na 1000 hodin práce za to? A co když je vaše k ještě menší?

 

Jak již bylo řečeno, supertalenti mají v tomto určitou výhodu, protože s klesajícím a (rostoucím talentem) klesá k pomaleji a oni na sobě vidí pokroky déle než ti netalentovaní.

 

Máme tedy na to?

 

Až se příště budeme ptát, zdali na to máme (Já s Dejvem na titul GM, jiní na tituly IM, FM, nebo MS, elo 1900,…), měli bychom si tuto otázku položit trochu komplexněji. Máme dostatečně nízké a (velký talent), abychom nemuseli na náš cíl makat 150 let? Kolik x (pracovního nasazení) můžeme a chceme našemu cíli obětovat? Pokud si na tyto dvě otázky umíme odpovědět, pak už stačí jen odhadnout, zdali

 

loga x >= náš vytyčený cíl.

 

Děkuji za pozornost a omlouvám se těm, kteří se při podobné analýze spoléhají více na svou intuici než na vzorce a matematika prostě není jejich šálkem kávy. Intuice je zcela v pořádku a zde určitě i dostatečná, není ale na škodu zamyslet se občas i trochu jinak. Snažil jsem se logická fakta vysvětlovat hlavně slovně a matematiku uvádět pouze jako průvodní jev, jak se mi to ale povedlo, to musíte posoudit vy. Doufám, že v mém textu nebudete zase hledat gramatické chyby, na ty faktické ale budu zvědavý…

Úno 25, 2011Štěpán Žilka
Blog Štěpána Žilky
25 února, 2011

Když se štěstí unaví aneb jak jsem vyhrál OPEN Praha

Od Losinského Kapra uplynuly už tři týdny a mně pomalu začaly docházet nápady, o čem psát do svého blogu. Protože mi přišlo čekání s článkem na ligu jako příliš dlouhé, poslal jsem přihlášku na OPEN Praha s tím, že pak napíši o tom, jak jsem tento turnaj vyhrál. No a kdyby se to náhodou nepovedlo, o mém pravém důvodu účasti na tomto turnaji byste se nikdy nedověděli

 

A teď už trochu vážněji…

 

Přestože předchozí řádky možná zní dosti přesvědčivě, věřte, že pravdivých údajů obsahují asi tolik co průměrný hodinový projev vrcholného politika nebo jako reklama na nejlepší prací prášek v historii. Nejsem žádný novinář, abych strávil týden na turnaji jen proto, abych o něm pak mohl napsat článek. A už vůbec jsem si nemohl být jistý jeho vítězstvím, jak zde naznačuji.

 

Jak to tedy všechno doopravdy bylo?

 

Do Prahy jsem přijel proto, že se zrovna nehrála žádná ligová soutěž a já měl chuť zahrát si po půl roce vážný turnaj. Když jsem poprvé spatřil předběžnou startovní listinu a cenový fond, pohledem do kalendáře jsem se raději ujistil, jestli není náhodou 1. dubna. Přeci jen nejsem úplně zvyklý být nasazený až ve druhé desítce a potvrzením svého nasazení odjet s prázdnou Nakonec ale bylo vše trochu jinak, když mi rozhodčí z mně ne příliš jasného důvodu namalovali elo 2493 a já se tak mohl pyšnit dokonce startovním číslem 6. Moje „tournament equity“ se tak „vyšvihla“ na celé tři tisíce.

 

Jaké tedy byly ambice?

 

Pro lepší pochopení, čeho jsem se na startovní listině při cenách 15 000, 10 000, 8 000, 6 000, 4 000, 3 000, 2 000, 1 000, 500, 500 tak vyděsil, uvedu nudná statistická čísla:

 

3 hráči 2500+

24 hráčů 2400+

45 hráčů 2300+

7 hráčů s titulem GM

24 hráčů s titulem IM

 

Realista by řekl například: „Pokud velmistři obsadí prvních 7 míst, pak pro nejlépe hrající IMko zbude týdenní výdělek maximálně jeden litr.“ Kolik různých variant podobných ubíjejících faktů plyne z této statistiky si může každý domyslet sám.

 

Vraťme se ale nyní k mým ambicím:

 

Nejvyšší prioritou pro mě bylo dosažení prvního místa. To si na turnaji za cíl běžně nedávám, obvykle hledám ideální kompromis mezi mírou rizika a poměrem zisku ku ztrátě, kvůli kterému riziko podstupuji. Jak by řekli pokeroví nadšenci, hledám „rozhodnutí přinášející největší zisk z dlouhodobého hlediska…“. Tentokrát ale předemnou stála přímá výzva vyhrát druhý „superturnaj“ v řadě a po silném rapidu v Losinách vyhrát i v „královské“ disciplíně opět na velmi silném turnaji. Tomuto cíli jsem se zcela oddal a svou někdy až nudně propracovanou hru jsem vyměnil za „výherní automaty“. Bylo mi jasné, že s mou obvyklou hrou turnaj nevyhraji, pokud ale budu ochoten riskovat víc, než by si rozložení cen a mé elo zasloužily, existuje řekněme 20% šance turnaj vyhrát a 40% šance, že budu hrát někde na chodbě nebo v jiném podobném „VIP prostoru“…

 

V čem se tedy má hra v Praze lišila, hrál jsem jak šílenec?

 

Odpověď je ano i ne. Pořád jsem v pozici hledal ty nejlepší tahy a když jsem měl pocit, že jsem je našel, pak jsem je také zahrál. Můj herní projev se lišil „pouze“ ve volbě zahajovacích systémů černými figurami, kdy jsem „zahodil“ stovky hodin výzkumu, které mě obvykle chrání před velkým množstvím prohraných partií, nicméně proti dobré přípravě soupeře mi nedávají příliš vysoké naděje na výhru. A představte si, jaké soupeře asi budu černými jako šestý nasazený chytat? Odpověď je jednoduchá, příliš slabé, než aby se mnou hráli agresivně na výhru a příliš silné, než aby prohráli v mírně lepší Španělské pozici. Takže výhra, remíz, remíz, prohra, remíz… něco takového. A já potřeboval černými udělat +1 nebo +2! Cítil jsem (když řeknu věděl jsem, zas tu někdo bude brblat cosi o samochvále a namyšlenosi…:P), že většina soupeřů prostě nemá na to, aby se se mnou měřilo v komplexnosti šachových znalostí a dovedností, nicméně riziko, že mě analyticky odpůlí s notebookem už na hotelovém pokoji bylo obrovské. Musel jsem jim tedy dát co nejvíce příležitostí hrát vlastní hlavou Problém je v tom, že z ničeho nic na úrovni 2500 začít hrát nejostřejší Sicilky bez seriózní přípravy, které jsem nikdy v životě nehrál a které oni hrají už desítky let a uhráli si s nimi ela 2250-2550, to není nic než hra s ohněm.

 

1. kolo

 

Do prvního kola mi počítač nalosoval bílé figury a Filipa Umance (2198). Přestože na většině OPENů mi stačí v prvním kole přemýšlet rukou, počítat očima a mozek šetřit na důležitější partie, tentokrát mi nezbylo než soupeře klasifikovat jako nebezpečného mladého hráče a začít „plýtvat“ energií už od začátku turnaje. S vypětím sil jsem dosáhl vyhrané pozice, kterou jsem pak mírně podcenil a k zavěrečnému bodu jsem musel udělat ještě mnoho přesných tahů. 1-0

 

rapid

 

Zatímco se většina silných hráčů připravovala na odpolední kolo, střihl jsem si ještě jeden ranní rapid a osmé místo v něm.

 

2. kolo

 

Ve druhém kole mám černé proti skotskému reprezentantovi Tate Alanovi (2292), bez přípravy jsem tam mrskl 1…c5 a čekal, co bude. No a přišlo překvapení, na které jsem ještě jednou vědomě zariskoval, abych se dostal nakonec do úplně prohrané pozice, kterou jsem ale vyhrál 0-1

 

3. kolo

 

Ve třetím kole dostávám bílými Vojtu Kováře (2343), s mnohahodinovou přípravou čekám Královskou indickou, hned 1. tah soupeře d5 mě ale dosti překvapil. Hrála se varianta Slovanské známá hlavně z partií zápasu o titul MS Anand-Topalov s „remízovou“ koncovkou. Můj soupeř ale nenašel již velmi brzy jediný správný tah a dostal se okamžitě do připrohrané pozice, kterou po dalších asi padesáti tazích musel vzdát. (Komentář této partie najdete v Šach Infu.) 1-0

 

4. kolo

 

Tentokrát dostávám černými mladého ukrajince Omelju Artema (2264). Připravuji si na něj vysoce agresivní Nimcovičovu Indickou (kterou také normálně nehrávám), ve které jsem chěl po 4.Dc2, hrát „koncovku“ …Jxd5 Sxd8 Jxc3… se značně atypickou výměnou dam a s velmi iracionálním bojem na obzoru. Hrálo se ale 1.d4 Jf6 2.Jf3 e6 3.e3?! d5 4.c4 Se7! 5.Jc3 0-0 6.Sd3!? dxc4! s přechodem do přijatého dámského gambitu s celým tempem navíc. Toto tempo se mi skvěle hodilo k tomu, abych oblehl soupeřova izolovaného pěšce a donutil ho tak přejít do připrohrané věžovky. Tu nakonec sice po mé chybě mohl udržet, ale svou šanci nevyužil. (Komentář této partie najdete na NSS.) 0-1

 

5. kolo

 

Počítač mi nalosoval už popáté silného mladého hráče, bílými hraji proti FM Tomáši Studničkovi (2346). Přestože se místo předpokládané Královské Indické hrál Grünfeld, získal jsem ze zahájení přesně to, co jsem chtěl. Obrovský časový náskok a lepší pozici. Jedním tahem jsem pozici ale pokazil a ta se zcela vyrovnala. Soupeřovu nabídku remízy jsem ještě odmítl, abych pak po další chybě trpěl v horší koncovce. Tu jsem musel do remízy dovézt až postavením pevnosti s likvidací všech pěšců soupeře za pomoci oběti figury, aby mu zbyl poslední krajní pěšec s falešným střelcem. 0.5-0.5

 

6. kolo

 

V šestém kole (odpolední kolo po ranní partii s Tomášem) dostávám černými prvního nasazeného IM Danina Alexandra (2538). Spočítal jsem si, že vítězství mě nebývale přiblíží k prvnímu místu, zatímco oba zbylé výsledky mě od něj zas až tak neoddálí. Takže jdu opět „all-in“ ve variantě s otráveným pěšcem v Najdorfovi. Protože jsem na 90% počítal, že bude bílý hrát variantu s Vf1, nikdy bych partii nemohl takovým způsobem prohrát, kdybych se připravoval na pokoji s počítačem. Připravoval jsem se ale pouze s pochybnou knihovnou zahájení na mém mobilu v KFCéčku a ta mě navedla špatně. Když se mi do toho ještě v devatenáctém tahu popletly varianty a místo Va7 jsem šel Dd5??, které se chodí po Vb3 a ne po Vf3, následovala čtyřtahová poprava. Reagovat na některé odborníky v online chatu na NSS asi moc smysl nemá, takže je klidně nechám při tom, že Dxa2 místo Da4 je přece „úplně jasné“ a že Va7 „viděl i hráč v krajském přeboru“. Úroveň IM a FM v ČR je „opravdu zoufalá“ a zvíězit v turnaji jsem mohl pouze proto, že jsem se s těmito top guns z NSS online chatu nepotkal za šachovnicí… 1-0

 

blicák

 

Protože se vítězství v turnaji začalo vzdalovat, neváhal jsem zúčastnit se ráno bleskového turnaje, kde jsem skončil stejně jak v rapidu osmý.

 

7. kolo

 

Dnes dostávám bílými Německého hráče Schmidta-Schaeffera Sebastiana (2410), krátce jsem se připravil na Holandskou a říkal jsem si, že pokud nedokážu porazit hráče hrajícího 1…f5, pak si tento turnaj vyhrát určitě nezasloužím. V tempu ranního blicáku jsem tam tahy sázel jedna báseň, než jsem se ale dopustil ošklivého přehmatu, kdy jsem nechal viset napadeného pěšce a3, kerého si soupeř s chutí vzal. I když to vypadalo jako hluboká poziční oběť, byla to přeci jen pouze hluboká poziční ztráta. Kompenzaci jsem měl značnou a soupeře jsem postupně zadusil. Pak jsem ale vítěznou výhodu vypustil a jen se soupeřovou pomocí jsem pozici podruhé dokázal otočit ve svůj prospěch. Když už jsem stál opět na výhru a soupeř musel přejít do prohrané věžovky, ztratil jednotahově věž. 1-0

 

8. kolo

 

Los osmého kola mi vyšel na výbornou, protože jsem dostal tu nejlepší možnou pozici pro odstřel dosavadního lídra turnaje. Hraji opět bílými proti IM Jasminu Bejtovičovi (2405), který má na mě náskok celého bodu. Dále pak ještě jeden hráč má o půl bodu víc než já a nás 5.5 bodových je mnoho, mezi nimi mám ale jedno z nejlepších pomocných hodnocení. Trochu jsem se připravil na hybrid Královské indické a Ben-Oni, ve kterém jsem pak odpoledne sehrál jednu ze svých nejhezčích partií za poslední roky a soupeře jsem zaslouženě porazil. Komentář této partie naleznete v šachovém týdeníku vydávaném PŠS. 1-0

 

9. kolo

 

Výchozí pozice je jasná, jsme čtyři 6.5 bodoví a já jsem druhý na pomocné hodnocení. Mám ale tu nehorší možnou kombinaci na los posledního kola, kdy mám černé proti bojovně naladěnému GM Chirilovi Joan-Cristianovi (2493). Cíl je jasný, chci remízu, i když ani nyní nechci hrát partii na dva výsledky (remis nebo prohra po 1.e4 e5) a i tenokrát volím Sicilskou obranu. Na vedlejší šachovnici dali soupeři okamžiě remízu, takže situace se vyjasnila ještě víc, výhra znamená nedělené první místo a remíza přibližně 40% na první místo. Ze zahájení jsem vyšel s dobrou pozicí, pak jsem ale udělal vážný poziční omyl a dostal jsem se do koncovky na hranici prohry, kde jsem balancoval dalších třicet tahů. Soupeř ale nezvolil vždy nejsilnější pokračování a remíza stále ještě nebyla nereálná. Toto trápení pro mě skončilo velmi rychle a nečekaně, když můj soupeř po asi 15 minutách přemýšlení zahrál ve 43. tahu hrubou chybu Jxd6 a mohl být rád, že se po h4, které evidentně vůbec nepočítal, nemusel ihned vzdát. Jeho nabídka remízy tak byla zcela na místě a mé přijetí na sebe nenechalo dlouho čekat. 0.5-0.5

 

Zhodnocení

 

Jak bych tedy své vystoupení na turnaji zhodnotil? Musím říct, že jsem odehrál přesně to, co jsem si dal za cíl před turnajem. Vysoce agresivní hrou jsem dosáhl krásného výsledku (+6 =2 -1). Věděl jsem, že pokud půjdu do tak velkého rizika jako tenokrát, budu pro úspěch v turnaji potřebovat opravdu ranec šěstí (všechny tři Sicilky jsem nakonec měl prohrané, udělal jsem z nich ale 1.5 bodu), jenže skončit mezi čtvrtým až patnácým místem, kam bych se pravděpodobně dostal se svou „ligovou“ hrou, prostě nebylo tentokrát to, kvůli čemu jsem tady byl. O tom, do jaké míry je vítězství zasloužené příliš polemizovat nebudu, o správnosti mé turnajové strategie vzhledem k vytyčeným cílům ale nepochybuji ani v nejmenším…

 

 

Led 16, 2011Štěpán Žilka
Blog Štěpána Žilky
16 ledna, 2011
1. stránka z celkem 212»
Další články autora
[custom_widget_pro_zobrazeni_blogu]
Nejnovější příspěvky
  • ČEZ CHESS TROPHY 2025
    Světová jednička přijíždí do Prahy
  • ČEZ CHESS TROPHY 2024
    Izrael poráží české velmistry
  • Palba ostrými černými
  • Výstava a obrazová monografie století
  • První číslo roku
Nejnovější komentáře
    FIDE - Mezinárodní šachová federace sdružující šachysty z celého světa. www.fide.com
    ECU - Evropská šachová unie sdružuje evropské šachové federace. www.europechess.org
    Šachový svaz ČR - sdružuje šachysty v české republice. www.nss.cz
    Pražská šachová společnost, z.s. Email: prazska.sachova@gmail.com IČO: 26669897 Sídlo: Na zájezdu 1940/6
    2025 © Praguechess
    Truemag theme by StrictThemes