Vše začalo už ve středu, kdy jsem ráno odcestoval na večerní partii v nejvyšší Betriebsmeisterschaft lize ve Vídni, ve které obhajujeme dvanáct vítězství v řadě s týmem Nuschei. Připravoval jsem se na čtyři hráče, tak samozřejmě dostanu toho pátého. Partie se mi celkem povedla, určitě jsem stál dlouhou dobu na výhru nebo velmi blízko, pak ale vidím, že mám málo času, stav zápasu nepohodlných 3:2 a já hraji posledního. I tak podvědomě doufám, že mi soupeř ještě nenabídne remízu, protože pak bych to asi od spoluhráčů pořádně slíznul, kdybych odmítl a prohrál. Jenže tak trochu něco přehlížím a když se to začíná otřásat v okolí mého krále, volím pro jistotu nabídku remízy v moment, kdy má soupeř jediný tah. Ten nabídku zvažuje deset minut, já mám vše již dopočítané a i bych si pozici rád zahrál, jenže soupeř mi podává ruku a tak jsem tak trochu zklamaným hrdinou zápasu, kdy mi unikl z oprátky soupeř, který v partii zas tak moc nepředvedl.
Hlavním tématem předchozího prodlouženého víkendu byla ale zcela jistě první bundesliga, do které jsme loni tak trochu omylem postoupili. Zajímavostí je, že jsem byl jediným českým hráčem v soutěži, což mě docela překvapilo. Já musím na první desce obhájit léta budovanou přezdívku v týmu „Master and Commander“. Za tým Blackburne (a samozřejmě bylo toto jméno pro tým vybráno zcela náhodou a ne třeba kvůli velmi kladnému vztahu k alkoholu tohoto historicky významného hráče) Nickelsdorf hraji už dlouhá léta a není jiná soutěž, kde bych se jen blížil výsledkům za tento tým.
Jenže letos bude složení soupeřů o dost silnější než předešlé roky v nižší soutěži. V prvním kole dostávám bílýma IM Georgiadise (2476), dostal jsem ho do vysněné pozice s dvojicí střelců, výhodu mám po dobu celé partie, ale nakonec dělám nějaké nepřesnosti a přicházím tak o šanci pokračovat dál ve hře na výhru.
V pátek mě čeká už opravdu těžký kalibr, GM Ragger (2700), navíc černýma. Říkal jsem si, že když to bude možné, půjdu mu po krku. Předchozí kolo jsme prohráli 1:5 a dnes s výrazně silnějšími soupeři dobrý výsledek může být jen neskutečná hříčka variance. Tak proč jí trochu nepomoct. Na 1.Jf3 odpovídám poprvé v kariéře 1…c5 a už po 2.Jf3 Jc6 3.d4 se ocitám mimo znalost teorie. Hmmm. Tak jsem tam cosi natahal, až mi to najednou přišlo docela zajímavé.
Poslední dva tahy to už vypadalo, že by mohl být soupeř mimo znalosti teorie, takže nemusím jít se svou myšlenkou nutně hlavou proti zdi. Říkám si, proč tam nenapálit Db6? Ve strategické příručce takový tah asi nenajdete, skok přímo pod kopyta jezdce c3 je velmi zavazující rozhodnutí. Během propočtu mě napadla ještě šílenější verze, a sice Jg4 Sxe7 Db6, což je i hlavní varianta komoda, toto ale dřív než po třech pivech nedáte.
Soupeř se na mě po tahu podíval, co že to je, pak se na dlouho zamyslel a úsměv na tváři mu s každou další minutou ubýval. Po čtvrthodince následovalo ponížené Ja4, které asi není úplně z prvních tahů, které byste chtěli udělat při boji o obsazení pole d5. To jsem v předběžném propočtu považoval za přijatelný výsledek jak ve verzi Da5+ Sd2 Dc7, tak možná i v okamžitém Dc7. Lákala mě ale i možnost spálit všechny mosty ve variantě Da7. Bylo potřeba podchytit hlavně „kritickou“ variantu z partie, ta je ale kritická pouze pro bílého. Soupeř reaguje Se3 Jd4 a po dlouhém přemýšlení hraje neskutečné Jc2? a po b5! stojím téměř na výhru, věž na h1 se ve všech variantách stává terčem po Db7 a získávám nemálo materiálu! Až zde soupeř přepíná do 2700 módu a odehraje zbytek partie téměř jako počítač, což se mně úplně nedaří napodobovat. V časovce jsme si vyměnili pár nepřesností, až jsme se dostali do této pozice.
Po Kd4 dostanu mnoho šachů bílou věží a po Se4 se bílá obrana zřejmě nerozpadne kvůli správně načasovanému Vg3 s výměnou věží a s eliminací posledního pěšce. Hraji tedy přirozené Kb4 Ke3! Vg4, nyní jsem sice spočítal, že Vg3 o tempo nevychází, po soupeřově Kf2 ale nebylo úplně jasné, jak se mám s hrozbou Vg3 vypořádat. Bohužel se mi to v partii nepovedlo a zklamání z třetí zahozené výhody už bylo značné. Navíc, kdy se mi asi zase poštěstí mít možnost sundat černýma sedmistovku?
Třetí kolo hraji bílými s GM Bindrichem (2584), už před partií nemám moc radost z přípravy proti jeho širokému repertoáru a vybral jsem si pár variant, kde se prostě nic moc nestane a partie tam nejspíš skončí remízou. I to nic moc je něco, partie nebyla úplně nezajímavá, ale ve třicátém tahu asi celkem zasloužená opakovačka. V neděli ráno mám černé a čeká na mě další velmi silný hráč – GM Lenic (2640). Na zázraky moc nevěřím, na druhou stranu bez boje to tam taky nechat nehodlám. Už v prvním tahu eliminuji přípravu soupeře, když na d4 odpovídám f5. Soupeř se na nějakou dobu zamyslel a rozhodl se použít protipřekvapení c4 Jf6 Jc3 g6 h4 d6 h5 Jxh5 Vxh5 gxh5 e4
Tuto pozici jsem bohužel pro něj měl v domácí přípravě, a tak to na mě úplně nezapůsobilo. Zvolil jsem korespondenční Dd7 Jh3 Kd8 Jg5 De8 Se2 h6!, po kterém je pozice sice pořád velmi komplikovaná, objektivně ale stojí bílý hůř. Trik Sxh5? hxg5 Sxe8 Vh1+ byl dlouho přehlížen a tak Dd7 nikdy nezískalo patřičnou popularitu. V komplikacích jsme se oba drželi obstojně, až jsem v časové tísni kolem čtyřicátého tahu naflákal několik chyb v řadě a z výhody jsem postupně udělal horší až zcela prohranou pozici. Ze setrvačnosti jsem ale v boji pokračoval, soupeř se dopustil i nějaké té nepřesnosti a pomalu mu začínal docházet čas. Když se s posledními osmi minutami na hodinách rozhodl odskočit si na vzdálený záchod, počkal jsem, až zmizí za obzorem a okamžitě mu tam přistál nějaký tah, už ani nevím, co to bylo. Jen vím, že jsem mačkal hodiny velmi potichu. Čas bylo to jediné, co mě mohlo zachránit.
Už s posledními třemi minutami na hodinách zahrál soupeř Vh1-d1, po kterém jsem mu tam okamžitě blicnul a5+ a po Kb3 následovalo okamžité e3. S takto omezeným časem není snadné reagovat přesně a není možné si tam jen tak natahat několik bezvýznamných tahů a získat čas. Pozice z ničeho nic začala vypadat docela obranyschopně, až jsme došli do této pozice.
Se čtvrt hodinou času proti dvěma minutám jsem se dopustil neskutečného omylu, když jsem blicnul Sa8??! a až pak jsem se zamyslel. Že bílý může zahrát d5 jsem samozřejmě viděl, ale vůbec mě nenapadlo, že tomu můžu zabránit. Po Sb7 d5 Sa6+ není co řešit. Důsledky průlomu jsem nepočítal, zdál se mi nevyhnutelný a tak jsem chtěl udělat ještě jeden rychlý tah. Soupeř tam ve vteřině střelil d5 a mně teprve teď došlo, jak velký přehmat jsem možná udělal. Teď to bylo 50:50, stíhám to ještě, nebo ne? Po minutě jsem se ze šoku vzpamatoval a začal jsem počítat, co že se to vlastně stalo. Po Sxd5+ Kb5 je to ale pořád jasná remíza, například po Sa8 c6 Kd5 c7 Sb7 Kb6 Sc8 Ka7 Kc6, což se i stalo v partii a za chvíli jsme to dali za remízu. Bílý nedokáže králem napadnout zároveň c8 a a6, takže mě bílý nedokáže vytempovat.
Jako tým jsme bohužel 4x prohráli, což není úplně dobré, soutěž je to ale spíše za odměnu a se sestupem se asi do určité míry počítá. Nic ale ještě není ztraceno. Takže jsem to ve zkratce dal zase všechno za remízu, shrábnul jsem prachy na žrádlo pro slípky a vrátil jsem se tam, kam patřím.
A kdo dočetl až sem, tak ještě soutěžní otázka. Co dnes máme na snídani?
.jpg)
O komentář jedné velmi zajímavé partie z Mitropa cupu se s vámi tedy nepodělím, nedozvíte se, proč jsem nastavil jednotahově figuru, jaktože jsem o třicet tahů později stál opět na výhru, ani proč jsem dovolil soupeři partii zremízovat, když rybka hlásila +5 a tablebase toto hodnocení dokonce povýšila na mat 18. tahem… Dnešní komentář se bude věnovat daleko méně kontroverznímu tématu, jedné hezké partii z nedávného extraligového utkání mezi Litovlí a Zlínem, ke které jsem nastupoval tentokrát zcela střízlivý a kterou se mi podařilo i přes tento handicap nakonec docela hezky vyhrát.
Nejnovější komentáře