David Navara

nejlepší český šachista
na světovém žebříčku na 24. místě (ELO 2722)

Můj první blog

[05.07.2009 12:02:37]

Jak možná někteří z Vás vědí, právě hraji řeckou ligu. O této soutěži jsem už před lety dvakrát psal, proto uvedu pouze novinky a základní informace. Řecká liga se hraje najednou, zpravidla o prázdninách v nějakém pěkném hotelu na břehu moře (to bychom v Čechách asi napodobit nemohli). Hraje se na 12 šachovnicích, přičemž prvních pět je neomezených, dále nastupují žena, dvě juniorky (do 18 a 16 let) a 4 junioři (do 18, 16, 14, 12 let). Počet družstev se oproti dřívějšku rozrostl, tentokrát jich startuje 31 a hraje se švýcarským systémem na 9 kol se dvěma dvojkoly. Za družstvo smějí k zápasu nastoupit nejvýše dva cizinci, případně cizinky či cizinčata (v tomto případě nehledejte v mém výrazivu hlubší smysl, prostě si rád hraji s češtinou). Nevím, jak je tomu v jiných družstvech, u nás hrají za peníze zpravidla pouze cizinci a celá soutěž má převážně amatérský ráz. Na druhé straně na prvních šachovnicích hrají i velmistři Ivančuk, Bologan, Tivjakov, Tomaševskij, Mirošničenko, Postnyj a další. Z mé rodné země tady hrají ještě Kristýna Havlíková jako juniorka a GM Likavský (SVK) na 2. šachovnici. Toho doprovází jeho manželka, která je ostatně také šachistka.

Tím se plynule dostávám ke druhému tématu, kterým je dovolená. V moři jsem zatím strávil jen půl hodiny ve čtvrtek. Voda je čistá, teplá, "plavná" a zjevně přesolená - jako by do ní někdo vysypal tuny soli. U moře je písečná pláž a v mém pokoji možná při odjezdu bude také. Připojení k internetu je bezplatné, ale ne zcela spolehlivé. Pokoj je pěkný, ale není na něm televize (což mi nevadí) a našel jsem jen jednu elektrickou zásuvku. Dobrá zpráva je, že můj spolubydlící si nepřivezl notebook, takže na dobíjení baterií nemusím čekat. Špatná zpráva je, že můj spolubydlící si nepřivezl notebook, takže mu občas trochu pomáhám s přípravou a to stojí čas.

V pátek jsem se nekoupal a většinu dne (pokud nepočítám spánek) jsem strávil šachem. Dopoledne jsem se celkem dost připravoval. Potom jsem chtěl jít do moře. Velmi pečlivě jsem se namazal opalovacím krémem a v tu chvíli nečekaně přišla průtrž mračen. Před plaváním jsem proto dal přednost přípravě na Breyerovu španělskou a obědu. Potom jsem plavat nešel. Ty varianty španělské obrany jsou příliš těžké, mohl bych klesnout ke dnu. Když už jsem končil přípravu a těšil jsem se na 2 hodiny odpočinku, dozvěděl jsem se, že mám hrát s jiným soupeřem, než na kterého jsem byl připravený. Už před partií jsem se tedy dostal do mírné "časové tísně". Jelikož jsme hráli na první šachovnici, ve spěchu jsem si oblékl slušnější kalhoty a košili, do ruky vzal sako a vyrazil do hracího sálu. Když jsem seběhl ze 6. patra dolů, zjistil jsem, že jsem si zapomněl přezout sandály a obnošené ponožky, tak jsem se ještě vrátil. Na partii jsem dorazil s malou časovou rezervou. Někteří jiní ne, ale asi se tu za pozdní příchody nekontumuje. Ta saka jsem si s sebou ale vážně brát neměl. Hrací sál sice je klimatizovaný, ale i tak tam bylo celkem horko. V 1. kole jsem bílými zremizoval s velmistrem Papaioannou (dubnové ELO 2624, nové jsem nezjišťoval), družstvo prohrálo. Soupeři ale byli favority nejen zápasu, ale i celé soutěže. Rozehrál jsem Bogoljubovovu indickou obranu přesně stejně jako už dvakrát předtím. Soupeř ale vyrovnal a já jsem se ponořil do hlubokého přemýšlení, jehož výsledkem byl náběh na jednostrannou časovou tíseň. Před ní jsem ještě stihl hru zkomplikovat a prošel jsem přes prohranou pozici. Soupeř mi překvapivě nabídl remízu, ačkoliv měl čtyřicet šest minut proti osmi a půl. Já jsem raději přijal, ostatně situace se mi až tolik nelíbila. V analýze se ukázalo, že jsem opravdu stál hůře, asi by to pro mě nedopadlo dobře.

V sobotu 4. 7. se hrálo dvojkolo. První partie od půl desáté, druhá od půl páté. Dopoledne jsem černými hrál s mladým Bulharem Arnaudovem (staré ELO 2449). Chtěl jsem vyhrát, proto jsem zvolil Bogoljubovovu indickou obranu a snažil jsem se vyhýbat se všem variantám vedoucím k remíze nebo k otupení hry. Asi se budu muset od dalších českých hráčů ještě leccos učit, získal jsem poměrně tupou pozici. Potom jsem odmítl remízu a dočasnou obětí pěšce převedl hru do čtyřvěžové koncovky, kterou se mi se soupeřovým značným přispěním postupně podařilo převést na jednověžovou a vyhrát. Teď mě čeká odpolední partie, asi bych se už měl věnovat přípravě. Zatím nashledanou!