David Navara

nejlepší český šachista
na světovém žebříčku na 24. místě (ELO 2722)

Pardubice a nic více

[27.07.2009 05:49:56]

  Jsem známý jako poměrně originální šachista (alespoň to lidé o mně říkají). Také nyní se pokusím o inovaci. Jako první na těchto stránkách zveřejním blog, který bude neaktuální už v době publikace.

  Letos jsem už počtrnácté zavítal na tradiční pardubický festival. Zejména kvůli kolizi s turnajem v Mainzu (GER) jsem se rozhodl nezúčastnit se hlavního turnaje, přesto jsem si ale z letošního jubilejního ročníku odnesl dost šachových a ještě šachovějších dojmů.   Zúčastnil jsem se pouze turnajů v aktivním šachu a ve Fischerově šachu, takže jsem měl celkem dost volného času. Je známé, že do Pardubic málokdo jezdí jenom hrát šachy. Já tam pravidelně chodím plavat, protože tamní bazény nejsou tak přelidněné jako ty pražské. Stejně jako většina osazenstva pardubický turnaj využívám jako příležitost k setkání se známými. Těch mám tolik, že si leckdy nedokáži zapamatovat jejich tváře, takže střídavě zdravím neznámé lidi a nezdravím známé. Za těchto okolností pro sebe nevidím smysl v navazování virtuálních kontaktů na Facebooku a podobných sítích.

 V úterý jsem hrál turnaj ve Fischerových šachách, kterého se tentokrát zúčastnil i budoucí mistr světa, Sergej Movsesjan. Ten ale ve druhém kole zremizoval s IM Přibylem (a v konečné pozici stál podezřele). Tím jsem se dostal na první šachovnici, kde jsem se utkal s Markem Vokáčem, s nímž mám vysoce aktivní skóre. Zpočátku se vše vyvíjelo pro mě dobře, získal jsem pěšce, ale stačila chvíle neopatrnosti a hned jsem stál hůře. V časové tísni jsem vlastní pozici dokázal nečekaně rychle rozbít. Do čela se tak dostala trojice Šimáček, Kaňovský, Vokáč. Já jsem ve čtvrtém kole jen s velkým štěstím a přispěním soupeřovy časové tísně vyhrál s Radkem Doležalem. Sice na pozici, ale čas při tom hrál také důležitou roli. Po šestém kole vedl Sergej Movsesjan (5,5) o půlku přede mnou, hráči z čela tabulky se záhadně propadli na 4 body. V posledním kole jsem dostal se Sergejem bílé kameny a podařilo se mi této výhody využít. Abych byl objektivní a vyvážený, Sergejovi vyšla odveta v důležité partii předposledního kola turnaje v rapid šachu. Obě partie hodlám zveřejnit.

  V průběhu turnaje jsem byl požádán, zda bych se nezúčastnil blahopřání předávání cen účastnicím a účastníkům Mistrovství Evropy mládeže, které se také konalo v rámci festivalu. (Jak jsem říkal, šel jsem „podávat packu“.) S tím jsem souhlasil, ale zaskočil mě požadavek na slušné oblečení. To jsem si s sebou nevzal, protože jsem nechtěl tahat mnoho zavazadel, Fischerovy šachy mnoho lidí nezajímají (smutné, ale pravdivé) a v aktivním šachu jsem do bojů o první místa zasáhl naposledy před čtyřmi lety. Se zvláštní směsicí asertivity a zdrženlivosti vyinkasoval jsem tričko Czech Open 2009 a mohl jsem se dostavit. Závěrem jsem za odměnu dostal knížku Sergeje Movsesjana a Lukáše Klímy „Pardubický fenomén“. S chutí jsem ji do druhého dne přečetl a mohu ji doporučit. (Jen je trochu drahá, ale to v dnešní době pěkné knížky bývají.) Šachové komentáře jsou čtivé a nejsou přeplněné variantami, takže se dají číst i bez šachovnice. Historky jsou povětšinou vtipné, u některých jsem se pěkně zasmál.

 Po skončení této společenské povinnosti se se mnou pár lidí fotografovalo a nějaká pěkná německy mluvící dívka se zeptala, jestli bych si s ní nezahrál jednu partii. Souhlasil jsem a bez hodin jsme bleskově rozehráli, měl jsem černé figury. V zahájení jsem se neuváženě rozhodl experimentovat, když jsem rozehrál jednu z hlavních variant anglického útoku v sicilské obraně (1.e4 c5 2.Jf3 e6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jf6 5.Jc3 d6 6.Se3 a6), s níž ovšem nemám žádné zkušenosti. Nebylo to nic nového pod sluncem, ale mé teoretické znalosti končily krátce za 10. tahem. Navzdory rychlému tempu jsem si stačil uvědomit, že mám potíže s králem a začal jsem přemýšlet, jak se bude okolí tvářit, pokud partii prohraji. Nakonec se mi podařilo vyhrát.

 Nicméně i v turnaji v rapid šachu jsem v prvním kole zaexperimentoval, připustil anglický útok, dostal se do špatné pozice a nakonec vyhrál. V něčem jsem zkrátka nepoučitelný! Mé vystoupení byl celkem monotématické – v prvních osmi kolech jsem 7x hrál sicilskou obranu (i když pokaždé trochu jinak). V posledním kole jsem raději zahrál 1.d4 a vyhrál jsem v 18 tazích! Ostatně ze svých dvanácti výher jsem pěti dosáhl v partiích kratších než 23 tahů! Častokrát jsem si tedy mohl odpočinout a nabrat síly do dalšího kola. Po výhře v posledním kole jsem se odebral do divácké místnosti, odkud jsem sledoval on-line přenosy dalších partií, konkrétně Černyšov – Movsesjan a Láznička – Arutunian. Když tam přišli diváci, začal jsem s jejich souhlasem naživo komentovat, protože mě nebavilo jen tam sedět a sledovat hru. Tahy jsem hádal se střídavými úspěchy, ale nikdo mě nevypískal, takže snad vše bylo v pořádku.

  Vítězný GM Černyšov uhrál 8 bodů z 9 partií. Ukázal, že k vítězství v takovém turnaji není nutný vybroušený repertoár zahájení opřený o analýzy špičkových velmistrů a šachových motorů, ale je třeba hrát dobré šachy.

 Se svou hrou jsem tentokrát byl celkem spokojen, přestože dobře vím, že k dokonalosti měla daleko. V minulých třech letech jsem uhrál v rapid turnaji vždy 6,5 bodů (a to jsem ještě musel ostře finišovat). Teď jsem měl o půlku více a hned to znamenalo dělené druhé místo. Malý krok po bodové stránce, ale velký skok v tabulce! Nicméně to, že k (dělenému) druhému místu stačí 7 bodů z 9 partií, je podle mě příznakem ekonomické krize. Případně neúčasti někoho, kdo by uhrál 9/9 a sebral bod všem konkurentům.

  Vlasta Babula odešel neporažen, ale vyhrál řádku ostrých partií. Kdyby v posledních dvou kolech trochu více zariskoval, mohl skončit o stupínek lépe (ale také o více stupínků hůře, dolů to jde vždy snáze).

 Viktor Láznička úspěšně přehrával soupeře ve zdánlivě remizových pozicích, dvakrát ale doplatil na přehlédnutí. Sergej Movsesjan zahájil turnaj slibně, ale prohry ve 4. a 9. kole ho připravily o lepší umístění. Doufejme, že se mu na turnaji v Mainzu povede lépe!

 Po skončení turnaje v rapid šachu jsem v dočasně vylidněném hracím sále našel známé (konkrétně IM Biolka a IM Juřka) a začal jsem jim ukazovat partii Movsesjan – Navara. K rozboru se v průběhu připojili Sergej Movsesjan, Julia Kočetkova (Sergejova přítelkyně), Viktor Láznička a řada diváků. Nálada byla velmi dobrá. Když v nějaké variantě Julia Kočetkova navrhla dlouhou rošádu slovy „tři nuly“ (rozhovor se odehrával v ruštině a tam se tak rošádám říká), odpověděl jsem, že já mám nulu jen jednu. Julia se zeptala, jestli bych jich chtěl více, načež jsem odpověděl, že mi jedna stačí a dodal jsem, že jsem skromný člověk. Dobrá nálada se postupně ještě zlepšovala. Byli jsme všichni střízliví, ale občas to na někom z nás (ze skromnosti nebudu jmenovat) nebylo vidět. Analýzy se postupně stáčely k neuvěřitelným variantám, v nichž snaha o zjištění pravdy o zkoumané pozici často hrála podružnou roli. Neodpustím si dva příklady:

  Já jsem potom modifikoval úvodní slova sovětsko-ruské hymny na „Sajůz narušímyj“ (narušitelný svaz, míněno SSSR) a ještě jsem dvěma slovy v podobném duchu pokračoval. Ruštinu i lidi z bývalého SSSR mám rád a dokonce částečně chápu, proč mnozí Rusové s nostalgií vzpomínají na Sovětský svaz, ale to neznamená, že bych sdílel jejich názory.

 Při slavnostním vyhlášení jsem byl obtěžkán dalšími dvěma poháry, takže jsem si letos z Pardubic odvezl celkem čtyři. Sice nevyhrávám poháry často, ale hromadí se a zabírají mnoho místa. Někdy se mi v Pardubicích nějaký (omylem) podařilo zapomenout, ale naneštěstí se našel poctivý nálezce, který mi trofej vrátil. Do budoucna budu muset vymyslet nějaký společensky a ekologicky přijatelný způsob recyklace pohárů, ale teď si po náročném turnaji chci na chvíli odpočinout.