Vítězslav Houška

spisovatel a publicista
autor knih:
Nad šachovnicemi celého světa
Šachy s úsměvem
Tam všichni hrají šachy...
společně s Vlastimilem Hortem a Lubomírem Kaválkem připravuje knihu o Karlu Opočenském

Spáč ve zvěrokruhu

[08.12.2010 22:17:04]

 

Když se bavíš šachem někde v kavárně nebo na plovárně, taháš většinou hbitě, ježto nemíníš unavovat soupeře nebo přihlížející kibice. Ale když se z tebe vyvine turnajový borec, dobře víš, že musíš své šachové úkony promýšlet poněkud pečlivěji, jakož i obezřetně disponovat plynoucím časem. Pokud pak jde o mne, doznávám, že náležím do jakési méně výbojné kategorie¨: o šachu spíš cosi píšu nebo čtu, takže si vás občas dovoluju obtěžovat svými rozumy.
    Když vyslovím jméno německého velmistra Friedricha Sämische (1896-1975) a chci dodat, že to byl znamenitý šachista, který - - - , stane se, že než stačím tu větu dopovědět, uslyším vaše opovržení: Jenom nás moc nepoučujte, pane učiteli, protože našinec přece ví, že ten váš dotyčný německý šachista prohrál většinu svých znamenitě rozehraných partií na čas. A který tím, že nevnímal prchající čas, prohospodařil a prošustroval i zcela vítězné partie, pročež si vysloužil slavnou přezdívku Spáč Sämisch. Tohle jsem o něm napsal před 52 lety: „Noří se do nejhlubšího uvažování hned od prvního tahu a za žádných okolností nebere šachové hodiny na vědomí.“
    A přitom je právě Spáč Sämisch mistrem bleskových partií a simultánek naslepo. Na jednom turnaji v Hastingsu prohrál Sämisch pět partií z devíti překročením času. „Lépe by učinil,“ komentoval tuto kuriozitu jeden žurnalista, „kdyby hrál každou partii v bleskovém tempu anebo – a to by bylo ještě rozumnější – kdyby sehrál proti všem svým soupeřům simultánku naslepo.“
    Můj dávný přítel Karel Opočenský se mi o tomto proslulém Spáči hodně navypravoval: jak to kdysi spolu táhli světem, jak soupeřili na šachovnici, jak společně vzdorovali přechodné finanční mizérii, anebo jak se třeba v Paříži zálibně otáčeli po sličných slečnách. Tempi passati.
    Na proslulém turnaji v Baden Badenu 1925 skončil Sämisch na třetím místě hned za excelujícím Aljechinem a druhým Rubinsteinem, v roce 1928 se v Brně dělil s Rétim o první místo. A tak dále. Zatímco jsem potom nějaké to desetiletí – co se šachu týče – prospal, dovídám se od přítele Kalendovského další úžasná a zhola neuvěřitelná fakta o Sämischovi, který v roce 1969 prospal (a tudíž i prohrál) na turnaji v Linköppingu všech 13 partií. A snad by mohl v té pošetilé Guinnessově knize světových rekordů figurovat i v disciplíně hulení cigaret: dvě či tři krabičky cigaret, to byla prý Sämischova norma na jednu turnajovou partii.
    Sämisch byl hravý hráč, nepolepšitelný spáč, šachový rváč, ale také žertéř a ironik se smyslem pro sebereflexi. Zeptali se ho: Jaký je váš šachový styl? Sämischova odpověď: „Vždy jsem usiloval o kombinaci stylu Tarrasche, Maróczyho, Teichmanna, Nimcoviče a Rubinsteina. Jenomže jsem nebyl tak odolný jako Tarrasch, tak vytrvalý jako Maróczy, tak duchaplný jako Teichmann, tak moudrý jako Rubinstein a ani tak lstivý jako Nimcovič.“
    Rád uzavíral riskantní sázky, kromě nikotinu holdoval bridži, zajímal se o politiku, jevil opovržení k nejnovější klasifikaci šachistů, jak ji navrhl profesor Arpád Elo, a jeho sympatizanty prohlašoval za šachové astrology. Byl svůj.
    Když ho při jeho 60. narozeninách požádal redaktor časopisu Schach-Echo o některou z jeho nejlepších partií, odpověděl opovržlivě: „Žádost o nejlepší partii pokládám za idiotickou. Podle jakého vkusu ji mám vybrat? Podle vašeho, podle svého anebo podle přání pologramotných packalů?“
    Nakonec vyděšenému redaktorovi přece jen vyhověl; ale poslal mu ukázku, která naprosto neodpovídá obecné představě o efektní glancpartii, jíž páni porotci obvykle udělují ceny za krásu. Nýbrž je to partie pochmurná jako podzimní mrholení a hořká jako chmel. Žádná bombastická oběť, žádný ohňostroj, pouze – řečeno s Nerudou – obyčejné hřbitovní kvítí. Ale přece jen – překrásná partie! 
    Hle, jak dokázal spáč Sämisch připravit bdícího soupeře o iluze: donutil ho kapitulovat ve chvíli, kdy materiál byl zcela vyrovnaný, ale kdy se černý ocitl v tragické situaci nevýhody tahu, kterou po česku nazýváme Zugzwang. Komu se zdá tato Sämischova mstivá kantiléna jednoduchou aférou, toho si dovoluju upozornit, že se velmi mýlí. Ostatně posuďte sami. A až spadne opona, určitě oceníte Sämischův ďábelský výkon potleskem.
 
Sämisch – Schlage, Berlín 1931

1.d4 Jf6 2.c4 e6 3.Jc3 Sb4 4.a3! Sxc3 5.bxc3 c5 6.f3 Da5 7.Sd2 d6 8.e4 Jc6 9.d5 Je7 10.Dc2 e5 11.Sd3 Sd7 12.a4! Jc8 13.Je2 Jb6 14.Va3 0-0 15.0-0 a6 16.Vfa1 Jc8 17.h3 Dc7 18.a5 Je7 19.Kh2 Kh8 20.g4 Vae8 21.Jg3 Jfg8 22.Vf1 f6 23.Va2 g6 24.Db1 Sc8 25.Kg2 Vf7 26.f4 exf4 27.Sxf4 Vef8 28.Vaf2 h6 29.Db6! Dxb6 30.axb6 Vd8 31.e5! g5 32.e6 V7f8 33.Se3 Vfe8 34.Jh5 – černý vzdal. Ovšemže velmi nerad. Neuměl si totiž představit, že obyčejnské šachové figurky dokážou člověka tak ponížit.

 

zobrazeno(15053x) | příspevky(1x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

09.12.2010 12:11:38 | Tobi

Ač by  GM Friedrich Sämisch dozajista nepatřil mezi mé oblíbence (na to měl příliš mnoho mě nesympatických povahových rysů), Váš článek o něm je velmi precizní, poutavý, zajímavý, skvělý! Ostatně jako velmi často.

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox