Vítězslav Houška

spisovatel a publicista
autor knih:
Nad šachovnicemi celého světa
Šachy s úsměvem
Tam všichni hrají šachy...
společně s Vlastimilem Hortem a Lubomírem Kaválkem připravuje knihu o Karlu Opočenském

Šachy v Úzké ulici

[15.01.2010 09:40:23]

Mým dlouholetým přítelem byl František Krčma, za normalizačních časů neudolatelný tajemník kaceřované Společnosti bratří Čapků. Seznámili jsme se u šachového stolku. Měli jsme se rádi. Ale když se rozběhly ručičky šachového orloje, přátelství se vytratilo.

    Elegán Krčma, gentleman anglického typu a vtipu, bonviván, vypravěč, suverén desaterých vědních a uměleckých disciplín, vyznačoval se dojemnou ctižádostí předstihnout mě v klubovém žebříčku aspoň o jedno místo. Svedli jsme spolu mnohé duely, ale lídr týmu Opočenský tvrdohlavě určoval sestavu tak, že mi dával přednost vždy o to jedno místo před sokem a přítelem Krčmou.
    Jindy a jinak a v jiných soutěžích byl ovšem Krčma vždycky první. Kdysi byl dokonce jako jeden z nejnadanějších středoškoláků představen prezidentu Masarykovi; a jako vysokoškolák se samými jedničkami v indexu slavnostně promoval sub auspiciis (pod patronátem) téhož profesora a prezidenta. Byl brankářem naší hokejové reprezentace, závodním lyžařem a atletem, po Josefu Laufrovi i sportovním rozhlasovým reportérem.
    Také jeho přítel spisovatel Edvard Valenta se stal Františkovou zásluhou mým (nikoli snad osobním přítelem, nýbrž) občasným šachovým soupeřem. V nepřítomnosti šachových figurek byl Valenta roztomilým společníkem, ale kostkovaná šachovnice v něm rozněcovala mnohou zlobu. Ovšemže výhradně tehdy, když přehlédl soupeřovu léčku a ztratil obyčejnského pióna, pěšce, sedláka neboli ťoka, píška či pika. Tu fortissimo klnul soupeři, sobě i osudu. Ale když naopak soupeře masíroval, bylo vidět, jak cílevědomě jde za zeleným světlem. Také on bydlel nedaleko Čapkovy vily v Úzké ulici.
    Kamarádi z nakladatelství Albatros mě vyzvali, abych se pokusil urychleně vypotit nějakou detektivku pro dvanáctileté čtenáře. Učinil jsem. Napínavá knížečka o 136 briliantech se líbila redakci, lektorům, dále mé manželce, avšak kupodivu nikoli Olegu Susovi, který ji v Kulturní tvorbě kapánek sepsul. Z kritického šmigrustu kolegy Olega jsem byl otráven. Krčma to okamžitě vycítil a přispěchal mě mušketýrsky podpořit svou pochvalou. Prý je, povídá, ten můj výplod docela fajn. A taky paní Olince se to prý velmi líbilo.
    Tomu jsem nechtěl jen tak bez důkazů uvěřit. Ale František mi s klidem golfového internacionála tlumočil pozvání vdovy po Karlu Čapkovi na zítřejší odpoledne. Prý na vlastní uši uslyším, jak Olga Scheinpflugová s Olegem nesouhlasí. Tak jsem se stal zprvu občasným, později dosti pravidelným návštěvníkem vily, na jejíž brance byla stále ještě cedulka s nápisem Dr. Karel Čapek. Nabízí se slovní hříčka, že mi v Úzké ulici bývalo úzko, ale v mžiku vyšlo najevo, že vdova po Karlu Velikém nemá ve zvyku přivádět hosty do úzkých.
    Karla Čapka jsem miloval od chlapeckých let a nosil jsem jeho jméno jako talisman ve svém srdci, ba i v srdci srdce svého, jak pravil Shakespeare. Obtěžoval jsem paní Olgu nekonečným seriálem otázek týkajících se jejího manžela. Ale vlastně jaképak obtěžoval? Protože Olga Scheinpflugová odpovídala na každou otázku docela ráda; i na takové ty dotěrné a choulostivé. Prostě jí bavilo bavit se o Čapkovi.
    Záhy ovšem přišla řeč na moji milovanou hru. A ptám se, zda její manžel hrál šachy. „Vaši otázce rozumím,“ usměje se herečka, „a vím, že vás zajímá. jak mohl jako nešachista zařadit do svého dramatu Matka šachovou vložku. Čapka totiž zajímalo skoro všechno a o tom, co dobře neznal, zašel vždycky pro poučení k odborníkovi. I v tomto případě se šel poradit s mistrem Pokorným, který řídil v Lidovkách šachovou rubriku.“
    Je nebezpečné dotýkat se drátů na zem spadlých a stejně tak je asi netaktní zlehčovat renomé spisovatele z nejmilovanějších, ale budiž. Mistr Amos Pokorný je v tom určitě nevinně, že proslulý spisovatel neporozuměl rozdílu mezi šachem skladebným, úlohovým, studijním a normální hrou. V Čapkově dramatu se totiž syn sklání nad nevyřešenou šachovou úlohou svého otce a chce ji dohrát, dokončit, ale nikoli tak, že by hodlal dovršit atak na černého krále, nýbrž chce furiantsky obrátit role a hnát černé figury do boje proti nenáviděným stoupencům bílého krále. Nelze to smlčet: slavná Čapkova Matka je v tomto detailu maličko kazová, ale ten, kdo ví, že drama má své vlastní zákony, odpustí, uzná, pochopí a porozumí.
    Jednou se mě paní Olga zeptala: „Ještě jste mi vlastně nikdy neřekl, která moje role a která moje kniha se vám aspoň trošku líbila.“ – Odpověděl jsem bez váhání: „Paní Warrenová ve Shawově Živnosti a Balada z Karlína. A nejen trošku, ale hodně.“ Za chvilku mi autorka přinesla řečenou knížku s kresbou Františka Tichého na přebalu a s tímto věnováním: „Panu redaktoru Vítězslavu Houškovi za jeho půvab, chytrost a slušnost. Olga Scheinpflugová, 1964.“
    „Vaše chvála mnoho platí, vašim slovům věříme,“ zpívají rodiče Mařenky Krušinové v Prodané nevěstě. A tak i já, račte staříkovi prominout ješitnost, chci po 46 letech té chvále a té dedikaci uvěřit.
    Šla do divadla dřív než jindy, protože měla premiéru a v ní hlavní roli. My jsme ještě s Krčmou bojovali o mistra Úzké ulice v šachu. Odcházela. Chtěl jsem ji povzbudit a popřát co největší úspěch. Zamračila se.
    „Tys tomu dal,“ slupl mi Krčma pěšáka, „to se hercům před premiérou neříká. Musíš přece říct, zlomte vaz, a symbolicky ji beze slin poplivat výkřikem tfuj, tfuj, tfuj!“
    Zjara 1968 přišli za mnou do Filatelie oba. Herečka i šachista. Předevčírem se vrátili z New Yorku. „A mluvili jste s ním?“ chci okamžitě vědět. – „S kým?“ staví se František nechápavým. A nabádá mě, abych se vyptával na cokoli jiného, jenom ne na Ferdinanda Peroutku. Protože prý i stěny mají uši.

    Za několik týdnů Olga Scheinpflugová zemřela. A Úzká ulice byla už dávno předtím přejmenována na Ulici bratří Čapků.

 

zobrazeno(6065x) | příspevky(1x)

vkládání nových příspěvků bylo pozastaveno

příspěvky k článku

23.01.2010 09:56:05 | Karel

Pane Houško, nenašel byste i nějaké Vaše partie (z těch, o kterých píšete)?

Untitled Document

starší články




ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox