Vítězslav Houška

spisovatel a publicista
autor knih:
Nad šachovnicemi celého světa
Šachy s úsměvem
Tam všichni hrají šachy...
společně s Vlastimilem Hortem a Lubomírem Kaválkem připravuje knihu o Karlu Opočenském

Šachová bigamie

[01.02.2010 12:25:55]

Minule jsem se tu doznal k jednomu ze svých šachových hříchů. A vidíte: už zase oznamuji lidem i městům, jakož i americkému Restonu (v němž pobývá velmistr zvaný Cavaletto), že jsem se dopustil také hříšné bigamie. A sice 27. listopadu L. P. 1961 při hře šachové. 

   Všichni ovšem víme, co hrůzné slovo bigamie znamená. A tomu, kdo pozapomněl, lehce napovím, že bigamista je onen neseriózní člověk, který má dvě ženy. Nebo dvě dámy – což zní vznešeněji. Já je tedy měl a užíval jsem si jejich přízeň mezi 22. a 26. tahem v soutěži, zvané II. etapa přeboru. Tak sladký život jsem žil pouze jedenkrát, a i když trval pár minut, vzpomínám na něj s dojetím. 

   Ale než půjdu do detailů, musím ve chvatné zkratce znovu zopakovat, že ač jsem šachy miloval neopětovanou láskou, nikdy jsem bohužel nedosáhl žádné vyšší šachové distinkce; pouze jsem si každoročně obnovoval I. šachovou třídu, ale takových nás bylo třeba jen v Dejvicích víc než deset. Kdysi jsem o šachu psával, ale pak jsem opustil i toto novinářské jeviště. Jenomže po 40 letech mého pauzírování přišel muž, jejž osud obdařil šachovým jménem MATocha, a vtáhl mě do party šachových kovářů, mistrů a machrů, přeborníků, sněženek, velmistrů a tvůrců blogů. Pohybuju se mezi nimi rád, ale s plachou ostýchavostí, neboť si uvědomuju svou odbornou nepostačitelnost. Pročež svá témata hledám spíše za šachovnicí a vedle ní a s očima ponořenýma do hlubin minulého století.  

    Dobrou noc. Pokračování příště, a to na stejné téma přijatého dámského gambitu. Opakuju po Ostapu Benderovi z humoresek o Zlatém telátku a o Dvanácti křeslech jeho sebevědomé zvolání: „Přehlídce velím já!“