Pavel Matocha

předseda Pražské šachové společnosti
novinář a autor knih
Potíže s hrdiny a Castrovi vězni
kromě šachů holduje
fotbalu, tenisu a lakrosu

Na večeři s Karpovem a Spasským

[13.04.2010 18:32:56]

Kolik fotbalistů se stalo mistry světa? Více než jedenáct mužů každé čtyři roky, celkem se tedy titulem mistrů světa může pyšnit pár set fotbalistů. A odhadem aspoň stovka z nich bude ještě na živu. Šachy jsou stejně jako fotbal celosvětově rozšířenou zábavou, ale korunu mistra světa získalo jen patnáct vyvolených šachistů. A ty co jsou ještě naživu, spočítáte na prstech jedné ruky: Spasskij, Karpov, Kasparov, Kramnik a Anand. Stovky milionů lidí hrají šachy, stovky z nich jsou velmistry, ale jen pár se jich stalo mistrem světa.

Dva nejstarší z těch pěti králů přijeli před dvěma týdny do Prahy. V předvečer vernisáže výstavy Umění šachu jsme byli na večeři v příjemné pražské restauraci La Finestra. Řeč se točila od vzpomínek na nedávno zesnulého mistra světa Vasilije Smyslova, přes před dvěma roky zemřelého Bobbyho Fischera (mimochodem již tento měsíc vydá Pražská šachová společnost knihu Bobby Fischer proti českým velmistrům) až po kandidaturu Anatolije Karpova na prezidenta FIDE.

Všichni mistři světa byli podle Spasského tvrdí lidé, spíše ne-přátelští k ostatním šachistům a všichni museli mít mimořádně velké ego. „I Smyslov?“ ptám se na nedávno zesnulého. „Samozřejmě, on měl jen takovou laskavou tvář a velmi slušné vystupování, ale uvnitř to byl nesmírně tvrdý člověk, dokonce bych řekl, že byl misantrop, že neměl rád lidi,“ jednoznačně odpovídá Boris Spasskij. Ale pak se zamyslí a dodá: „Vlastně byla jedna výjimka. Míša Tal. Hodný člověk s dobrým srdcem.“

I Vlastimil Hort kdysi říkal, že mezi velmistry světové extratřídy (kam i on v sedmdesátých letech patřil), neexistovalo přátelství. Že si byli navzájem nesmiřitelnými konkurenty, jako gladiátoři. Jeden musí zemřít, aby druhý mohl žít. Bílý nebo černý král musí padnout, remíza je jen oddálením tohoto nevyhnutelného rezultátu.

Dolil jsem všem výborné Brunello di Montalcino. Je zřejmé, proč Tal musel tolik pít. Jak by jinak mezi nimi mohl vydržet?