Otakar Válek

Novoborák, ředitel strojírenské firmy Aktivit a šachista

Vojna není kojná

[07.11.2013 13:53:51]

 Po celé dětství na mne shlížel z obrazu na stěně pokoje švarný dragoun. Byl to můj děda, jehož podle fotografie zvěčnila novopacká malířská dílna navazující na slavnou tradici sochařského rodu Suchardů. Děda bojoval v 1. světové válce v uniformě Rakouska – Uherska na Italské frontě. Nám vnoučatům vyprávěl, jak mu v bažině utonul kůň a jaké útrapy museli podstoupit při ústupu při překonávání Alp, kdy mrazu, hladu a nemocím podlehl nejeden z kamarádů.

O dvě desetiletí později byl se statisíci vrstevníků mobilizován na obranu ohrožené Československé republiky i dědův budoucí zeť. Vyučený soustružník dřeva vyfasoval minomet a se svou četou se v řídkém lesíku poblíž Náchoda připravoval na útok Němců. Kdo ví, zda bych se narodil, kdyby nedošlo k Mnichovské dohodě a k následné kapitulaci bez boje.  

Za dalších třicet let povolala Československá lidová armáda do zbraně i mne. Chrabrostí jsem zřejmě nevynikal, protože jsem pouhé tři týdny po té, co jsem narukoval, neubránil naši vlast proti sovětským okupantům. Byl jsem v té době v přijímači v Bzenci. Zažil jsem strachy zsinalé lampasáky, kteří v prvních hodinách po okupaci, kdy se ještě nevědělo, že nebudeme bojovat, lamentovali: „Co s námi bude, vždyť máme rodiny“. Zatímco jsme byli zavření v kasárnách, venku tanky s rudou hvězdou brutálně ukončily sen o socialismu s lidskou tváří.

Můj syn už na vojnu nemusel, neboť základní vojenská služba byla před deseti lety zrušena. Česká armáda je nyní plně profesionální. Mladíci se mohou nerušeně věnovat své profesní kariéře, jakož i budování rodinného hnízda. Mnozí z nich cestují po celém světě.

Čtyři generace mladých mužů zažily zcela rozdílné situace, musely řešit jiné problémy a čelit diametrálně odlišným výzvám. Svět a náš život v něm se za sto let pronikavě změnil.

 

 

zobrazeno(12821x) | příspevky(6x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

10.11.2013 11:04:14 | Ota Válek

Paní Tobi, děkuji za milá slova. Původně jsem chtěl humorně vylíčit své dávné působení v šachové Dukle Havlíčkův Brod. Vyšel mi však z toho - jak vidno - zcela odlišný text.

09.11.2013 21:49:16 | Tobi

Zrovna ve svém posledním pracovním turnuse jsem měla krátký záskok u pacienta, který bojoval u Stalingradu za tu "druhou" stranu. S nepěknými myšlenkami jsem se musela poprat, abych vykonala své povinnosti tak pečlivě, jako vždy. A s nepěknými vzpomínkami se celý život potýká on. A to jsem si vždy, když došlo na řeči o válce anebo o vojně myslela, jak se mě to přeci vůbec netýká. Takže, pane Kilgore_Troute, někdy není špatné si připomenout, že "míč je kulatý"  a zamyšlení se nad tím za to rozhodně stojí. Co Vy víte, kdy Vám jaký kulatý míč skočí do cesty.

Díky za blog, pane Válku! 

09.11.2013 09:11:04 | Ota Válek

Jirko, děkuji za pochvalu a hezkou vzpomínku, která potvrzuje, že na vojně jsem byl vůči okupantům paradoxně víc v bezpečí, než vy v civilu.

08.11.2013 20:59:26 | Jirka Majer

Pěkný článek. Hodně jste mi oživil vzpomínky z té doby. V Brně-Soběšicích (rodiště GM Radka Kaloda), když jsem jel za tmy na svém rychlém stroji Jawa 05 po hlavní silnici, tak se na mě z vedlejší vyřítil neosvětlený ruský tank a jen o centimetry mě minul. Měl jsem z pekla štěstí. Dodnes cítím jeho horký plyn z výfuku ve tváři.

07.11.2013 17:12:17 | Kilgore_Trout

Příště prosím napsat podobné zamyšlení například nad souslovím "míč je kulatý".  

07.11.2013 13:59:18 | Ota Válek

Na vojně jsem hrál šachy za Duklu Havlíčkův Brod, což ji činilo snesitelnější. Ale o tom někdy jindy.

Untitled Document



ceskecasino.com

www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox