David Navara

nejlepší český šachista
na světovém žebříčku na 24. místě (ELO 2722)

Šachy, logika a já

[25.08.2009 21:03:55]

0. Předmluva  Jsem vyhozen od obtížné zkoušky. Sympatický vyučující zastává rozumný názor, že ze zkoušky by si měl student něco odnést, proto mi potom ještě vysvětluje, jak mám dané tvrzení dokázat. Já ale poslouchám jen na půl ucha a přemýšlím: „Copak nevidí, že jsem zklamaný a že už chci jít pryč? Pryč!!“ Vyučující si všimne mého výrazu a chápavě se zeptá, zda ho poslouchám. Přibližně po paměti zopakuji jeho poslední dvě věty, abych ukázal, že sleduji, co říkal. Potom se rozloučím a odcházím. Brzy poté jeho radu rychle zapomínám, protože jsem z výsledku zkoušky příliš znechucený a nechci na ni myslet.

  Tato moje příhoda je přes dva roky stará, přítomný čas jsem použil pouze pro upoutání pozornosti. Pokud se těšíte na humorný článek, můžete přeskočit na poslední odstavec nebo raději přepnout na blogy dalších autorů a autorky.

1. Úvod

 Šachy hraji od svých šesti let, první turnaj jsem hrál v sedmi. Mohl bych toho zde o své hře napsat ještě mnoho, ale asi to je celkem zbytečné.

 Logiku na Filozofické fakultě UK studuji od svých devatenácti let, přišel jsem s ní do letmého kontaktu již dříve, během studia na základní a střední škole. Magisterský titul ani po pěti letech zatím nemám a studium budu prodlužovat. (ad 1)Nejsem vyloženě špatný student, ale ti méně úspěšní (a občas i úspěšnější) obvykle přešli jinam. Postupně takto odešla zhruba polovina našeho ročníku. Já jsem zůstal a v poslední době mám potíže s motivací, šachy mě baví mnohem více než studium logiky. Když lidem říkám, že hraji šachy a studuji logiku, často si myslí, že tyto činnosti mají mnoho společného. Je tomu tak? A pokud ano, čím lze vysvětlit, že jedno se mi daří mnohem více než druhé? Na následujících řádcích se pokusím najít příčiny tohoto stavu a napsat něco o svém vztahu ke vzdělávání.

2.0 Můj vztah ke vzdělávání

 Individuální studijní plán mám až od dob vysokoškolského studia, na turnaje jsem ale jezdil i dříve. Na základní škole jsem s uvolňováním občas míval problémy, na střední už ne. Pan ředitel mě pustil na pár turnajů a já jsem výměnou za školu odehrál přebory Prahy a republiky středních škol, případně ještě „Turnaj kosmonautů“ (který jsem si s lehkou nadsázkou přejmenoval na „Turnaj komunistů“).

  Vzdělání mi mnoho přineslo, zejména pak středoškolské. Před příchodem na střední školu jsem byl poměrně líný nejen ve škole, ale i za šachovnicí. Špatné studijní výsledky na začátku studia na gymnáziu mě ale donutily věnovat se studiu vážněji a hospodařit lépe s časem. Tento zvyk jsem později uplatnil i u šachů. Proto mám pocit, že středoškolské (a samozřejmě základní) vzdělání znamená i pro profesionálního šachistu značný přínos. Kromě toho téměř každý člověk někdy potřebuje s ostatními najít společná témata pro diskusi a vzdělání je poskytuje. Také vysoká škola mi leccos dala, ale z hlediska šachové kariéry (což samozřejmě není hledisko jediné) pro mě byly přínosné tak první dva roky, od té doby mi slučování studia s šachovou kariérou dělá stále větší potíže. Také díky vysoké škole jsem zlepšil své jazykové znalosti, z čehož při svých častých cestách do ciziny neustále těžím. Z lidského studia považuji za přínosné ještě další dva roky studia, od té doby procházím nějakou krizí. Chyba je ve mně. Zjevně jsem si nějak neuvědomil rozdíl mezi střední a vysokou školou a ještě jsem se nepřizpůsobil změněným podmínkám.

  Kdybych si mohl ponechat nabyté zkušenosti, vrátit se do věku devatenácti let a znovu se rozhodnout, co budu dělat, přihlásil bych se opět na vysokou školu, ale nejspíše jinam. I teď ale jsem rád, že studuji. Bojím se totiž, že po padesátce by má šachová kariéra mohla být dost obtížná a bez vysokoškolského titulu bych měl problémy najít si případně jiné zaměstnání. (S titulem možná také, ale snad ne tak velké.) Kromě toho profesionálnímu šachistovi hrozí, že ztratí kontakt s nešachovým okolím, nebude mít o čem si s lidmi povídat a podobně. (Mám ale pocit, že se tento problém možná týká více mě než mých profesionálnějších kolegů. Kombinace šachů a logiky je z tohoto hlediska dost nešťastná.) Nejspíše se ale přesto stanu profesionálním šachistou. Sice mě tato perspektiva neláká zdaleka tolik jako před deseti lety, ale počet alternativ se postupně zužuje a čas plyne. Rozhodně se nebudu živit logikou, na to mé znalosti zdaleka nestačí.

 2.1 Těžká volba  Nevím, zda se něco od dob mé maturity změnilo, ale mám pocit, že volba vysoké školy je velmi náročná. Lidé, kteří se odjakživa zajímali zejména o jeden předmět nebo nikdy vysokou školu nestudovali, tyto problémy možná neznají, ale pro ostatní může výběr vysoké školy být značným problémem, o čemž svědčí i časté odchody a přechody studentů. Jak má člověk poznat, která škola bude pro něj ta pravá (nebo alespoň nejvhodnější z nabízených)? Vlastně ani při zpětném pohledu někdy není možné tuto na otázku s jistotou odpovědět. Naše rodina v tomto ohledu nic nepodcenila, otec mi výrazně pomohl s přípravou na zkoušky. Dělal jsem nějaké testy profesního zaměření, ze kterých vyplynulo, že bych měl jít studovat MatFyz nebo něco podobného. O katedře logiky jsme se s otcem informovali, na přijímací zkoušky na různé fakulty jsem se dobře připravil a zkoušky jsem složil. To ale nebyl konec, spíše začátek příběhu. Ten příběh je někdy veselý, jindy zase smutný.

3.0 Mé studium logiky

 Nejprve bych rád zdůraznil, že v tomto článku nechci kritizovat katedru logiky ani filozofickou fakultu. Můj vztah ke studiu je stále v mnoha ohledech kladný a proti logice žádné výhrady nemám. S vyučujícími i se studentkami a studenty katedry vycházím dobře a nepopírám, že mi studium na vysoké škole mnoho přineslo. Proč tedy tento článek je laděn spíše pesimisticky? V čem je rozdíl mezi mými úspěchy v šachu a neúspěchy ve studiu?

  Logika a šachy opravdu mají něco společného. Je známo, že mnoho matematiků vykazuje šachové nadání a naopak, není důvod se domnívat, že by tomu u logiky mělo být jinak. Přesto ale tato souvislost není zdaleka tak výrazná, jak by si laici mohli myslet. Logické vedení šachové partie nemá s logickým důkazem mnoho společného. Nicméně metody zdokonalování se v obou oblastech budou podobné. Vyplatí se chodit na přednášky, číst odborné knížky, bavit se o předmětech s ostatními, ptát se vyučujících, samostatně o tématu přemýšlet a řešit úlohy.

 3.1 Talent 

Mám pocit, že jsem si nevybral obor zrovna nejlépe. Logika vyžaduje značné množství celkem specifického talentu. Je to „snazší“ škola než MatFyz, ale rozhodně se nejedná o studium pro každého. Já talent na logiku mám, ale někteří jiní ho mají více. Tím pádem k dosažení dobrých studijních výsledků potřebuji vynaložit značné množství času.

 3.2 Vynaložený čas  

Nejnápadnější rozdíl jsem zmínil už na začátku, šachům se věnuji o mnoho let déle. Zejména v minulých letech jsem věnoval studiu celkem dost času, ale i tady by se daly nalézt nedostatky. Měl jsem značné množství absencí kvůli šachovým turnajům. Přednášky na sebe obvykle navazují, takže za takové situace je dost obtížné neztratit souvislost. Sešity si sice dopisuji celkem pilně, ale k plnému porozumění to obvykle nestačí. Kromě toho se příliš neumím zaměřit na nejdůležitější úkoly a učím se spíše to, co mě baví, než to, čemu bych se právě měl věnovat.

 3.3 Řešení úloh

Mé potíže s logikou spočívají také v tom, že systematicky zanedbávám samostatné řešení příkladů. Důvodem byl nedostatek času, jednalo se ovšem o šetření na nepravém místě. Přitom zdravý rozum napovídá, že příprava na zkoušku by měla do určité míry napodobovat zkoušku samotnou. Ne náhodou doporučuje slavný trenér Mark Izrailevič Dvoreckij rozehrávání tréninkových partií nebo pozic ze studií. Ne náhodou se v kvalitních jazykových kurzech obvykle lidé učí v cizím jazyce komunikovat. V nejmenovaném cizím jazyce znám okolo tisíce slov a ani s gramatikou na tom nejsem úplně špatně, ale přesto neumím pořádně mluvit, protože jsem to téměř nikdy nezkoušel. Není to chyba naší vyučující, v kurzu nás prostě je příliš mnoho. Vraťme se ale k logice. Zatímco u jiných zkoušek (například maturitní, abychom měli nějaké společné téma) může stačit si pročíst učivo, zapamatovat si to nejdůležitější a potom přidat více či méně ze zbytku, u logiky pročtení učiva to věc ještě neřeší. Pokud pochopíte důkaz nějakého tvrzení, neznamená to ještě, že budete schopni ho u zkoušky zopakovat. To je ostatně u šachových partií podobné. Z důvěryhodného zdroje jsem slyšel, že nejhůře si lidé pamatují emocionálně neutrální informace. Slova jako „vražda“, „terorismus“ nebo naopak „zdarma“ upoutají pozornost mnohem snáze než kterékoliv ze slov následující věty ze skript: „Z ekvivalence (2) plyne, že existence splňujícího ohodnocení pro obvod C je ekvivalentní existenci splňujícího ohodnocení pro formuli φ_C.“

 Mimochodem, také u šachů jsem dlouho byl líný řešit příklady (taktické obraty, studie,...) a dělat domácí úkoly a částečně mi tato vlastnost vydržela dodnes. I když při samostatném tréninku řeším náročné příklady, obvykle se mi nechce nad nimi přemýšlet déle než pět minut, což se na výsledcích často odrazí. Při partii je situace jiná. Tam jsem ochoten nad jedním tahem přemýšlet i půl hodiny, mému propočtu ale kvůli lenosti při tréninku často schází systematičnost.

 3.4 Soustředění a rozptýlení

 V šachu i v logice výrazně pomáhá k úspěchu schopnost koncentrace. Když hraji šachy, dokáži se zároveň soustředit ještě na nějakou jednodušší činnost, aniž by tím kvalita hry příliš utrpěla. Doma například při televizních zprávách často rozebírám partie a z obojího si pamatuji celkem dost. Naproti tomu nejsem schopen se soustředit zároveň na logiku a na další činnost. Obtížnější pasáže matematické logiky ale soustředění vyžadují. Situace je ještě horší, nad změtí nesrozumitelných symbolů mi mozek často „přepne“ jinam a já po několika minutách zjistím, že přemýšlím o něčem úplně jiném. Někdy jsem četl o tom, že si student kvůli stimulaci při studiu vzal drogu a potom hodinu proseděl nad jednou stránkou textu. Mně se už někdy stalo něco podobného, přičemž jsem si nevzal žádnou návykovou látku, ušetřil jsem peníze, neponičil jsem si mozek a ještě mi zbylo čtvrt hodiny na přínosnější činnosti. (Nad jednou stránkou jsem tedy proseděl 45 minut.) Tady ovšem mé pokusy o pozitivní myšlení končí. Snad bych ještě dodal, že při studiu „nelogických“ předmětů takové potíže nemívám nebo mívám v mnohem menší míře.

 3.5 Reakce na neúspěch a poučení se z vlastních chyb

 Jak možná víte, obvykle chci své prohrané partie se soupeři analyzovat. Příliš jsem nechápal lidi, kteří po prohře znechuceně odejdou pryč, ale v posledních letech jsem pochopil, že ani já nepřenáším kladné stránky svého šachového přístupu do jiných oblastí. Důkaz můžete najít přímo na začátku článku.

3.6 Vztah k činnosti

 Na katedru logiky jsem vstupoval s nadšením, které ale postupně opadlo. Na studium jsem nezanevřel, ale svůj vztah k logice po skončení studia asi dříve či později omezím na minimum kvůli „neslučitelnosti povah“.

 Šachy stále mám velmi rád. Mívám chvíle, kdy se mi vůbec nechce hrát (a přesto musím), ale častěji lze vidět, že jsem zdaleka neztratil chuť ze hry. Můj život je se šachy už osmnáct let nerozlučně spjat a nic nenasvědčuje tomu, že by se v blízké budoucnosti mělo něco změnit.

4. „Pomluva“ aneb (rádoby)humorný doslov

 Sliboval jsem ještě nějakou veselejší pasáž, tak zakončím výňatkem z jedné své zprávy ze zkoušky: „Ve druhé části jsem dostal úkol ‘Dokažte První Gödelovu větu v libovolné verzi.‘, tak jsem ji dokazil.“ Uvažuji o tom, zda nemám jeden blog věnovat humorným výrokům svých vyučujících.  Pokud budu mít čas a chuť, prohlédnu svou „kartotéku“ a zvážím, zda by to mohlo být zajímavé.

  Teď bych se ale měl konečně přinutit ke studiu, abych složil nějaké odsunuté zkoušky. (Úspěšný) závěr je zatím v nedohlednu a já pomalu, ale jistě lenivím. Čím dále tím více si připadám jako „zbytečný člověk“ z ruských románů. [Omlouvám se za odbočku, ale i věhlasný ruský trenér M. I. Dvoreckij napsal článek „Zbytečná postava“ (Лишняя фигура).] Když jsem jednou své obavy líčil, spolužačka mi na mé pesimistické úvahy odpověděla, že dokud nevyhledávám střelecké souboje, nejsem na tom ještě tak špatně. (ad 2)

  Snad jsem Vás přesvědčil, že jsem navzdory nespokojeností se studiem neztratil smysl pro humor. Pokud máte pocit, že jsem ho nikdy neměl, přesto Vás přesvědčím o pravdivosti svého tvrzení! Jak by člověk mohl ztratit něco (zde smysl pro humor), co nikdy neměl? Jak je vidět, studium logiky mě přeci jen dost ovlivňuje v myšlení i v argumentaci. A také v úpravě článku, ty hranaté závorky a záhadné číslování od nuly jsem také převzal z matematické notace, aby článek byl stylovější.

ad 1) V rámci jednooborového studia logiky jsme si povinně museli zapsat takzvaný mezioborový doplněk. Já jsem si vybral sociologii a jsem tam spokojen, to ale spadá tak trochu mimo dosah tohoto článku. Ještě jsem neslyšel o nikom, kdo by porovnával sociologii se šachy.

ad 2) Střelecké souboje byly příznačné nejen pro ruského „zbytečného člověka“ (jedním z nejznámějších příkladů je Puškinův Evžen Oněgin), ale také pro jeho tvůrce. V souboji zahynuli A. S. Puškin i M. J. Lermontov.