Ta slovní hříčka mě napadla asi před rokem nebo dvěma, ale je celkem pravděpodobné, že jsem na ni nepřišel jako první. Přiznám se, že nevím, zda se uvedený časový údaj (obrok) píše zvlášť nebo dohromady. U slova obden jsou snad povoleny obě možnosti. Má neznalost je ale horší, protože ani pořádně nevím, jak vypadá krmivo označované slovem „obrok“. Je to vlastně zvláštní. Svého času jsem uměl anglicky pojmenovat snad přes 20 stromů, aniž bych většinu z nich dokázal od sebe podle vzhledu odlišit! Teď už jsem nějaká anglická slovíčka zapomněl, takže se nepoměr trochu zmenšil, ale důvod k zamyšlení zůstal.

 Teď bych asi měl vysvětlit, jak dané téma souvisí se šachy. Brzy totiž bude v ruském městě Chanty-Mansijsku zahájen Světový pohár v šachu. Tato soutěž se koná každý druhý rok, což souvisí se žertem ze začátku stránky. Úvahy o cizích jazycích také celkem dobře zapadnou do kontextu, s češtinou na soutěži asi nevystačím. To ale nemění nic na tom, že nešachový úvod jsem zvolil v prvé řadě proto, že se mi líbil.

 Chanty-Mansijsk je známý především v souvislosti s biatlonovými soutěžemi. Do šachového povědomí se zapsal až před několika lety, když vyhrál konkurz na pořádání Světového poháru se svou trojitou nabídkou na roky 2005, 2007 a 2009. Schválení celého balíčku považuji za dost pochybný krok, ale na druhé straně musím uznat, že po organizační stránce byly minulé akce celkem zvládnuté, přestože nějaké nedostatky by se našly. Například v roce 2007 po vyřazení se mnou někdo dělal rozhovor a zeptal se: "Jste v Chanty-Mansijsku poprvé. Jak se Vám tady líbí?" Odpověděl jsem, že Světový pohár nehraji poprvé, ale že minule jsem byl ubytován za hranicí Chanty-Mansijsku a že město se mi celkem líbí. Na internetových stránkách soutěže jsem si potom přečetl otázku: "Jak se Vám tady v Chanty-Mansijsku líbí?" a "svou" odpověď "Jsem tady poprvé, celkem se mi tu líbí." Když vezmeme v úvahu, že rozhovor probíhal v ruštině, připadá mi podobná chyba dost zbytečná. Samozřejmě také dělám mnoho zbytečných (i větších) chyb, ale snažím se o přesné vyjadřování, obvykle pečlivě volím slova a podobné úpravy mi vadí.

  Chanty-Mansijsk se nachází na Sibiři poblíž města Surgut, od Moskvy je vzdálen 1900

kilometrů vzdušnou čarou, v níž naštěstí převažuje východní směr nad severním. Přesto ale musíme počítat i s teplotami okolo minus 20 stupňů, předloni jsem jim neunikl. Pro podobnou soutěž mi místo a zvolený čas nepřipadají z tohoto hlediska nejvhodnější. Vzpomínám si, jak v roce 2005 peruánský velmistr Granda Zúñiga po vyřazení v prvním kole neskrýval svou nespokojenost, když říkal, že se mu v Chanty-Mansijsku nelíbí. Možná mu vadil i jídelní lístek v ruštině, který v jednom z oficiálních hotelů obdržel den po příletu. Neměl bych ale být příliš kritický. Chanty-Mansijsk není kraj světa, je to celkem normálně vypadající město, které se od těch evropských až tolik neliší. Podnebí je trochu jiné, ale alespoň hráči během turnaje ve městě mohli vidět například vyřezávání soch z ledu. Slavnostní zahájení bylo v minulých ročnících na úrovni, a turnaj byl navzdory určitým nedostatkům celkem dobře organizovaný. Pravda, vůči ubytovacím i jiným službám mám určité výhrady, více se asi dočtete ve dva roky starém článku Michala Konopky v ŠachInfu. Jak už tuším kdosi předloni poznamenal, počasí ovlivnilo i internetové přenosy partií, které poměrně často "zamrzaly".

  Sice jsem napsal, že s češtinou tentokrát nevystačím, přesto ale svůj rodný jazyk budu používat asi častěji než všechny ostatní dohromady. Světového poháru se jako hráči letos zúčastní také Sergej Movsesjan a Viktor Láznička. Dohodl jsem se s velmistrem Jansou, že se mnou pojede jakožto trenér. Po soutěži nejspíše kvůli závazkům vůči ŠachInfu na tyto stránky nic psát nebudu, proto sem dnes zařadím ještě jednu popisnou pasáž.

 Světový pohár hraje 128 soutěžících vyřazovacím systémem. Jednotlivé vyřazovací zápasy se skládají ze dvou vážných partií, v případě nerozhodného výsledku se rozhoduje buďto v aktivním, anebo v bleskovém šachu. Pravidla se oproti minulým letům opět trochu změnila, takže "extrémně nerozhodní" hráči mohou proti sobě sehrát až 11 partií!¨

 Na turnaj jsem se tentokrát připravil lépe než obvykle, ovšem za cenu zanedbání studia.

 Přesto se ale projevila má nepraktičnost. Samozřejmě je rozumné připravit se v prvé řadě na 1. kolo a až v druhé řadě (nebo až po případném vítězství) na ostatní. Já jsem místo toho věnoval dost času vylepšování svého repertoáru proti 1.e4, přestože můj první (a možná i poslední) soupeř tento tah vůbec nehraje. Přibližně vím, co bych měl dělat, ale vztah mezi mým uvažováním a konáním není až tak přímočarý. (Normálně se tomu říká například lenost nebo nepraktičnost, ale prý nemám být tak sebekritický.)

 

 Na závěr bych chtěl se chtěl omluvit, že sem nepíši tak často jako dříve, že jsem se s novým softwarem ještě nenaučil napsat české uvozovky a že jsem kvůli nedostatku času, spojenému se zítřejším dopoledním odletem, nestihl svůj příspěvek lépe strukturovat. Počáteční nadšení se zmenšilo, zásobárna nesepsaných nápadů také a nechci zbytečně plýtvat časem na psaní podprůměrných textů. Pokud budu mít nápady, čas a chuť, tak něco napíši, ale nutit se k tomu rozhodně nebudu.