David Navara

nejlepší český šachista
na světovém žebříčku na 24. místě (ELO 2722)

Novinka

[04.04.2010 19:24:35]

 V dnešním světě orientovaném na úspěch, pokud možno ještě rychlý a snadný, je lehké na to zapomenout, ale šachy mohou být i tvůrčí činností. Někdy dokonce i jsou. Pravda, tato stránka naší oblíbené hry v poslední době s nástupem počítačů pociťuje určitou krizi.¹ Přesto ale za šachovnicí nebo i v průběhu přípravy občas hráče napadají pozoruhodné myšlenky. O jedné takové bych zde chtěl napsat. Řádku jiných si zatím nechám pro sebe. Před dalším čtením Vás chci upozornit, že tentokrát jsem do textu výjimečně začlenil i nějaké šachové varianty. Nevím, nakolik je dějová zápletka bez znalosti šachových pravidel srozumitelná, ale slibuji, že po šachové stránce nepůjdu do detailů a že se pokusím zdůraznit lidskou perspektivu. Mou ambicí je učinit text relativně srozumitelným i pro ty, kteří si nechtějí nebo neumějí přehrávat varianty.

Nevím, kdy mě ta myšlenka napadla. V databázi u ní mám uvedeno datum 26. 9. 2006, ale vlastně to ani není tak důležité. Někdy v té době jsem našel teoretickou novinku. "Co má být," řeknete si. "Teoretické novinky se vyskytují téměř v každé partii a pro velmistra by nalezení novinky nemělo být ničím mimořádným." Tahle novinka ale byla jiná než ty ostatní. Neodlišovala se svou objektivní silou, ale svou neobvyklostí. "Cožpak se takto dají hrát šachy," ptal jsem se sám sebe. Bílý se dobrovolně zbavuje práva rošády a ztrácí drahocenný čas na podezřelý tah králem. Analýza ukázala, že má novinka není nijak zvlášť silná, přesto jí ale nemohu upřít určitou vnitřní hodnotu. Hodnotu spočívající v její originalitě, v její původnosti, v její schopnosti pobavit diváky a šokovat soupeře. O čem tady ale celou dobu mluvím? Nebudu Vás déle napínat. Nuže, přejděme k věci.

Jedná se o jednu z hlavních variant slovanské obrany: 1.d4 d5 2.c4 c6 3.Jc3 Jf6 4.Jf3 dxc4 5.a4 Sf5 6.Je5 e6 7.f3 Sb4. Po 8.e4 Sxe4 9.fxe4 Jxe4 zde vzniká složitá pozice, o které bylo napsáno již velmi mnoho. Nevím, jak Vám, ale mně se příliš nechce zkoumat podobné hlavní varianty. Člověk stráví hodiny učením se toho, co už bylo sehráno. Potom nastoupí proti soupeři, který podobným variantám věnoval neméně času, a výsledkem zahájení je rovná hra. Nebylo by lepší soupeře alespoň občas překvapit a donutit ho myslet vlastní hlavou? Takový přístup je riskantnější, ale někdy se může vyplatit. Potřebujeme k němu ale nové nápady, ať už cizí (což bývá častější), nebo vlastní. Už ani nevím, jak mě ta myšlenka napadla, ale v uvedené pozici jsem našel tah 8.Kf2 s ideou e2-e4. Bílý se tím chce vyhnout hlavním variantám s obětí na e4. Spočítal jsem pár variant a zadal jsem si ideu do počítače. To sice není příliš kreativní přístup, ale z hlediska účinnosti přípravy je dobrý. Dřívější doba byla v tomto ohledu romantičtější. Počítač mi rychle rozbil mé iluze, když bez námahy našel nečekané vyvrácení v podobě 8...Sc2! 9.Dd2 (9.Dxc2 Dxd4+ a 10...Dxe5) Sb3, černému zůstane zdravý pěšec navíc. Mnozí by na tomto místě vyvrácenou ideu opustili, ale já jsem se ji ještě pokusil oživit. Podařilo se mi najít modifikaci, a sice 8.Jxc4 0-0 9.Kf2. Právě tato varianta je tématem mého článku. Bílý připravuje postup e2-e4 a zároveň se vyhýbá variantě 9.e4 Jxe4 10.fxe4 Dh4+.

Někteří hráči si své teoretické novinky přísně střeží. Snad dokonce mají kdesi na zahradě zakopané disky s nahranými analýzami. A když jim po zahradě přebíhá kočka ze sousedství, budí se tito hráči hrůzou s obavou, že by mohli o své bohatství přijít. Nevěřte mi, teď samozřejmě přeháním. Zaprvé šachisté často žijí ve větších městech a tam zahradu mívá málokdo. Zadruhé mnohdy chodí spát až k ránu a budí se okolo poledne s radostnou vyhlídkou na blížící se oběd. Zatřetí jsem i samotné střežení novinek vylíčil s dost velkou nadsázkou. Po "upravování románových příběhů na vadnou míru"² tedy zůstává pravdivá tak nanejvýše zmínka o kočce ze sousedství.

K žertování na téma "střežení novinek" mám sklony i proto, že můj přístup je dost odlišný. Originálních nápadů v zahájení mívám relativně dost, ale většina z nich bývá špatná. (To je vlastně logické. Originální nápady se obvykle vzpírají našim intuitivním představám o dobrých tazích, které se nevyvinuly pro nic za nic, ale na základě seznámení s mnoha šachovými pozicemi.) Když už mám nějaký dobrý a neobvyklý nápad, obvykle ho dříve či později někomu sdělím. Tímto způsobem se ode mě šíří teoretické novinky nebo rozbory zahájení různými směry, nezřídka ke mně zase jiné přicházejí. Takový přístup má své výhody i nevýhody, ale o tom by se dala napsat celá úvaha, což teď není mým úmyslem.

Je rok 2009. Sedíme se Sergejem Movsesjanem, Julií Kočetkovou, Viktorem Lázničkou, Richardem Biolkem a několika dalšími lidmi v prostorách pardubické ČEZ Arény a čekáme na vyhlášení turnaje v rapid šachu. Nálada je dobrá. Vždyť už jsem o tom vlastně psal! Stačí podívat se na můj blog "Pardubice a nic více". Ukazujeme si různé zvláštní šachové ideje, přičemž je obvykle bereme jen zpola vážně. Neodolám kouzlu okamžiku a ukážu také variantu s 9.Kf2, ještě přidám dalších pár vtipných tahů: 9...Jd5?! 10.Ja2! (Hrozí e2-e4 se ziskem figury.) Df6 11.Kg1 (Hrozba je obnovena.) b5 12.Je5 Dxe5! 13.Jxb4 (13.dxe5 Sc5+ 14.e3 Jxe3 dává černému matové hrozby) Dd6 14.Ja2 a bílý díky věčné hrozbě e2-e4 asi stojí mírně lépe. Proč jsem si ale na tuto variantu zčistajasna vzpomněl? V posledním kole jsem hrál s ruským juniorem Daniilem Linčevským a ten se až v posledním momentu odchýlil od uvedené varianty a nevědomky mi tak zabránil v prezentaci novinky. Prohrál v osmnácti tazích, díky čemuž jsem se posunul na dělené druhé místo. Ačkoliv na danou variantu nedošlo, při tahu 8.Jxc4 mi přeběhl přes tvář dost nápadný úsměv.

Jsme v chorvatské Rijece, píše se rok 2010. Hraje se deváté kolo mistrovství Evropy jednotlivců. Přímo vedle mě proti sobě hrají Aniš Giri a Francisco Vallejo Pons. Bílé kameny vede nadaný patnáctiletý mladík, který se relativně nedávno přestěhoval z Ruska do Nizozemska. Jeho otec je Nepálec a pokud mě paměť neklame, pracuje (nebo pracoval) v diplomatických službách a rodina několik let žila i v Japonsku. Aniš Giri mluví několika jazyky. Nedávno překvapivě vyhrál silně obsazený B-turnaj ve Wijk aan Zee, čímž se kvalifikoval do hlavní soutěže.

Proti němu nastupuje španělský velmistr Vallejo Pons. To je taktéž velmi nadaný hráč a bývalý mistr světa mládeže, juniorskou věkovou kategorii ale opustil už před několika roky. V tomto turnaji patří mezi favority. Je (nebo přinejmenším byl) jedním ze sekundantů velmistra Topalova, jednoho z nejsilnějších světových hráčů.

Soupeři rozehrávají první tahy a já už tuším, k čemu dojde. Nejsem jasnovidec, ale viděl jsem nedávnou partii Giri - Harikrišna, v níž černý také odbočil těsně před mou novinkou. Vím také, že nové verze šachových programů můj tah v dané pozici preferují (ale já jsem ho našel sám). Mé tušení se ukazuje být správné. Španělský velmistr volí hlavní variantu. Na šachovnici vzniká pozice před mou novinkou. S lehkým úsměvem se podívám na šachovnici a na tvář černého. V tu chvíli přichází novinka, šokující tah králem na f2. Jak bude Španěl reagovat? Výsledek mě trochu zklamal. Na jeho tváři nebyla patrná žádná emoce, žádná změna nálady. Ani úsměv, ani překvapení. Pouze pokerová tvář. Zamyslel se a nad následujícími tahy strávil nějaký čas, zareagoval ale správně a zdálo se mi, že s vyrovnáním a následnou remízou musel být spokojen spíše bílý. O den později jsem se bavil s belgickým velmistrem Čučelovem, sekundantem Aniše Giriho. Řekl jsem mu, že jsem ten tah už před pár lety našel a že se mi ta idea velmi líbí, ale že při správné reakci soupeře jsem nenašel za bílého ani cestu k vyrovnání. Velmistr Čučelov se mnou celkem souhlasil. Ani v počítačové epoše lidská intuice ještě neztratila svou cenu. Tahy, které vypadají špatně, většinou nevedou k mimořádným výsledkům. Ale umožňují v šachu i navzdory miliónům (nebo spíše desítkám miliónů) odehraných a zaznamenaných partií objevovat něco nového a překvapivého.

Kdysi dávno Američan Pillsbury čekal řadu let, než mohl proti mistru světa Laskerovi uplatnit svou novinku, vylepšit prohranou partii a zapsat si slavné vítězství. Čekal mnoho let na vhodnou příležitost, proti slabším soupeřům se celé variantě úmyslně vyhýbal. Své příležitosti se ale dočkal. Byl tehdy už vážně nemocen, ale sehrál partii, na kterou šachisté vzpomínají ještě po více než sto letech. (Detaily najdete např. v knize pana J. Veselého Psychologický průvodce šachovou partií. Mám na mysli partii z Cambridge Springs 1904. Ve vydání z roku 1987 najdete o této partii krásnou pasáž na stránkách 74 a 75, vřele doporučuji!)

V dnešní době hráči nemívají takové štěstí. Pokud novinku rychle neuplatní, obvykle se s ní zanedlouho setkají v Informátoru nebo v jiných teoretických příručkách. Proto obvykle nemá smysl šetřit si novinky na nejsilnější soupeře a většinou bývá rozumnější použít je při první trochu vhodné příležitosti. (Poznámka pro mé budoucí soupeře: Poslední větu píši nezávisle na svých osobních zájmech. Je ale pravdou, že by mě potěšilo, kdybyste si novinky nešetřili na mě a použili je proti někomu jinému.) Mně se připravenou novinku v tomto případě ani během několika let nepodařilo použít. Přesto jsem ale měl mimořádné štěstí, když jsem její provedení viděl naživo. Dokonce jsem se přitom ani nemusel zvedat ze židle! A když uvážíme objektivní hodnotu tahu 9.Kf2, možná mohu být i rád, že jsem se s novinkou setkal jen při pohledu z vedlejší šachovnice!