Ján Markoš

nejlepší slovenský šachista, středoškolský učitel a teolog

O modrých stromoch, manikúrových nožničkách Marilyn Monroe a o nevedomej nedeli

[22.08.2013 11:30:12]

Bratislava leží takmer na hranici s Rakúskom; na hranici, kde ešte nedávno kraľovali ostnaté drôty, psy a samopaly. Pamätám si, ako som tú hranicu tesne po páde komunizmu prekročil prvýkrát; bolo to ohromné sklamanie. Bol som malý chlapec, prváčik, a naivne som čakal, že prechodom do iného štátu sa všetko zmení: stromy budú možno modré, tráva fialová a rieky budú prúdami iskrivého svetla. Nestalo sa ale nič: Rakúsko vyzeralo úplne rovnako ako Slovensko. Hranica proste nebola súčasťou sveta; mraky a sýkorky a mravce o hranici nevedeli nič. Bola len v našich hlavách.

Dodnes občas sám so sebou hrám hru na oddeľovanie toho, čo je skutočné, od toho, čo sme si  k skutočnosti prilepili. Je to hra nejednoznačná (a o to zábavnejšia), pretože naše vnútorné hranice a vymedzenia majú často veľmi skutočné dôsledky.

Vezmite si napríklad aukciu u Sotheby´s. Predávajú manikúrové nožničky, ktorými si svoje ctené prsty obstrihávala povedzme Marilyn Monroe. Na tých nožničkách to samozrejme nezanechalo akúkoľvek stopu; stále sú len kúskom časom poznačeného kovu. Dychtiví zberatelia sa na ne ale dívajú úplne inými očami a platia tisíce dolárov, aby si k nim mohli prilepiť pocit „sú moje“.

Alebo si vezmite takú nedeľu. Nedeľa nevie, že je nedeľa; deň sa nelíši od všetkých ostatných. Ráno vyjde slnko, večer zapadne, medzitým veje vietor lístím. Ale náš pocit je komplet iný. Je proste nedeľa; sme v slávnostnejšej nálade, oddychujeme, prípadne začíname mať trému z pondelka.

Týždeň má sedem dní. Prečo nie osem? Alebo jedenásť?

Surfovanie na internete je tiež pekným príkladom. Smejete sa na zábavnom videu z youtube, rozhorčí vás správa o podvode v Utahu. V skutočnosti ale len sedíte doma pred plochou tekutého kryštálu a dívate sa na jej meniace sa farby, spôsobené elektrickými výbojmi. To je všetko, čo sa reálne deje; všetko ostatné je nadstavba, dohodnutá v našich hlavách.

Na jeden krásny príklad takej reálnej-nereálnej bariéry v našich hlavách som natrafil minule pri čítaní akejsi poviedky z vidieckeho prostredia Slovenska v 19. storočí. Hrdinovia príbehu, muž a žena v stredných rokoch, obaja ovdovení, sa do seba vášnivo zamilovali. Obaja mali vlastné domy, deti a hospodárstva. V dedine nebolo slušné verejne sa stretávať, a tak sa stretli tajne v jabloňovom sade, aby sa dohodli, čo ďalej. Bolo to ťažké stretnutie. Ani jeden z nich nechcel opustiť svoj dom a svoje deti a presťahovať sa. A tak sa dohodli, že svoju lásku potlačia a nebudú sa vídať.

Na celom príbehu je samozrejme z pohľadu čitateľa v roku 2013 zaujímavý najmä fakt, že postmoderné riešenie – každý býva u seba doma a napriek tomu žijú spolu ako pár – našich hrdinov vôbec nenapadlo. Nie že by ho zamietli, nenapadlo ich ani vo sne. Nebolo súčasťou ich reality.

Občas si na túto poviedku spomeniem, keď vidím naše skvelé riešenia rómskej otázky na Slovensku, alebo naše vášnivé diskusie o Pride pochodoch. Ktovie, ako nás budú čítať čitatelia z roku 2113...

Alebo zo šachového súdka. Skúste sa posadiť za biele figúrky a urobiť tri ťahy: 1.Jg1-f3, 1.Jg1-h3 a 1.Jg1-e3. Pri každom z nich máte úplne iný pocit. Ja mám z druhého ťahu silný pocit nesprávnosti, nečistoty, a pri treťom sa mi zdá, že by vlastne moja ruka ani nemala byť schopná posunúť drevenú sošku koníka o dve políčka šikmo. Samozrejme tomu nič nebráni; okrem môjho dlhoročného návyku.

Iný príklad. Hráč 1900 a hráč 2100 sa stretnú v tretej lige, a ten nižšie hodnotený sa toho vyššie hodnoteného bojí ako čert kríža, a tá 2100 ho podcení, lebo má vyšší rating, a remizujú, a jeden je šťastný a jeden sklamaný. A to všetko len pre dve čísla, ktoré majú obaja nalepené na čele, a ktoré majú navyše takmer nulovú výpovednú hodnotu. Veď na tejto úrovni sa sila s elom presne nekryje.

A do tretice. Šachový klub Monte Carlo postaví do ženského Európskeho pohára super silné družstvo, v ktorom hrajú po boku Hou Yifan a Humpy Koneru, a spravidla súťaž vyhrá. No ale aký to má vlastne zmysel? Čo presne spája Indku, Číňanku a dve Rusky s mestom Monte Carlo?  A čo majú Humpy a Hou spoločné? Prečo tvoria tím, keď pred pár mesiacmi boli v zápase o majstra sveta nepriateľkami na život a na smrť? A prečo sa vlastne tešiť, keď takýto tím-netím vyhrá?

No ale toto všetko je ešte nič. Tu nejde o život, aj keby sa Šachový klub Monte Carlo rozpadol, tragédia sa nestane. Prvú ligu ale v oddeľovaní reality od konštruktov v našich hlavách hral istý Gautama Buddha, ktorý sa neostýchal učiť, že i náš pocit, že sme nejakým „ja“, nejakou pevnou, ohraničenou a v podstate stálou jednotou, je len konštrukciou, ktorá nemá v realite žiadnu oporu.

Si svoje telo, pýtal sa? Ako je potom možné, že ti telo starne, bolí, rastie a kazí sa, a ty s tým nič nevieš urobiť?

Si svoje myšlienky, svoje emócie? Ako je potom možné, že ich neovládaš? A že sa hneváš, aj keď sa nechceš hnevať?

„Čo teda vlastne si?“, pýta sa milý ex-princ.

A keďže k tomuto už naozaj neviem, čo by som napísal, končím.

Bodka.

 

zobrazeno(5160x) | příspevky(15x)

formulář pro příspvěvky




kontrolní kód

příspěvky k článku

20.08.2014 01:11:11 | lovemusic

 Nejen pro slaměné vdovce, prezidenty a pin-upky - nesmrtelná Marilyn ožícá na sladkých náušnicích!

 
http://lovemusic.cz/produkt/3771-trsatkove-nausnice-marilyn-monroe/

08.10.2013 08:57:45 | to Sveto

Sveto, ty se jevíš jako slabý agnostik. Proč slabý? Zatím si kladeš základní otázky, neboli naplňuješ: já to nevím, ale ty to možná víš. Až tě unaví pokládat si základní otázky, nebude to znamenat, že jsi propadl nihilismu, tedy že je ti všechno jedno. Jen se povýšíš do stavu silného agnostika: já to nevím a ty to také nevíš. To jsou ty ukrutné síly ticha.

Přitom stačí opásat se pokorou a poctivostí v úsudku. Je to přirozeně o Stvořiteli, Konstruktérovi. U něj bychom měli my, jeho stvoření a konstrukce obdařené svobodnou vůlí, najít uspokojivé odpovědi. Pisatelé Písem (Bible) o sobě prohlašují, že je vytvořené pod inspirací, autorem poselství je Stvořitel. Mocnými důkazy inspirace jsou splněná proroctví, dějiny psané předem. Dalšími důkazy, které se dotýkají různých vědních oborů, se to jen hemží.

To co geniální vědci objeví už bylo za dávných časů stvořeno. A stvořit je poněkud náročnější než stvořené popsat do rovnic a vzorečků. Pokud jsme poblouzněni postoji, že objevené se nějak muselo vytvořilo samo, pak už nám není pomoci. Odmítáme Stvořitele, nechceme připustit jeho existenci. Máme přece svojí hlavu. Je to ale špína, ta svéhlavost.

V Písmu je spousta elegantně strohých obratů. Kupříkladu Lk 8:8: Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá. Nabízí se tedy možnost naslouchat.

29.08.2013 20:43:20 | Sveto

Mne sa vidí omnoho zaujímavejšia otázka iná, každý si ju môže položiť, a to:  "Prečo teda vlastne si ?"                Tiež k tomu nepoznám odpoveď. Možno ani nie je.  Traduje sa, že o posledných veciach niet čo povedať a tí, ktorí poznali, na také otázky neodpovedali.  Sila ticha.

 

28.08.2013 17:05:46 | marki

Ad Zora:

Nový Bor je samozrejme tiež tím, ktorý nemá silné korene v meste alebo v regióne. To je jasné. Nemôžem hovoriť za kolegov, ale ja v Novom Bore nie som preto, že by som bol geograficky spätý s mestečkom v Severných Čechách. Prišiel som, pretože tí, ktorí tím skladali, mali veľké prostriedky a silnú víziu, že chcú vytvoriť tím, ktorý môže zviditeľniť ČR na európskej úrovni. A dnes je pre mňa identita Boru tvorená ľuďmi, ktorí sa stali priateľmi, aj keď bývajú ďaleko od seba. Tu sa NB od Monte Carla líši - ťažko si predstaviť, že by Humpy a Hou chodili spolu na pivko.

Nový Bor má finančné prostriedky. To je fakt. Ale okrem kupovania Vlasty Babulu (je to zlé? chceme, aby v ČR boli šachoví profíci, tak čo je zlé na tom, že ich niekto dobre zaplatí?) ich používa aj na to, aby organizoval Corridu či rozbehol najnavštevovanejší spravodajský server v ČR i SR. Čo sú aktivity, ktoré šachovej komunite v ČR bezpochyby pomáhajú.

Takže - áno. Nový Bor je Novým Borom najmä kvôli tomu, že jeho manažéri vedia zohnať peniaze. Keby také peniaze zohnal povedzme Humpolec, možno by podobná zostava hráčov hrala za Humpolec. To ale neznamená, že sa v NB nevytvorila skvelá partia šachistov, ktorí sa majú radi, a že NB šachu v ČR výrazne nepomáha. Pomáha. 

28.08.2013 14:19:34 | Homunkulus

MV: Svého zjednodušení jsem si částečně vědom (resp. si uvědomuju, že o buddhismu píšu silně laicky). Chtěl jsem prostě dát určité označení rezignaci, která by mohla vyplynout z toho, že rozlišit umělé od přirozeného mnohdy nedokážeme. Resp. je to odkaz na závěrečnou část blogu, kde je Buddha zmíněn právě v takovém vyústění-nevyústění.

28.08.2013 12:36:41 | -MV-

--> Homunkulus: "Opravdu skončíme pobuddhisticku tím, že iluzí je nakonec všechno?" Podle učení buddhismu jsou jevy a svět kolem nás jen odrazem naší mysli, která jediná je stálá a neměnná. Je to taková přirozená hra mysli, kdy v ní na základě určitých tendencí (návyků) vznikají různé jevy odpovídající těmto tendencím, ty si "hrají" a pak zase mizí. Ale na druhou stranu, není možné všechno zabalit do pomyslné krabičky se štítkem "neexistuje". Pěkně se k tomu vyjádřil indický dosažitel Saraha (8. st. n.l.), který řekl: "Ten, kdo považuje jevy za skutečné, je hloupý jako kráva. Avšak kdo si myslí, že neexistují, je ještě hloupější." Svět kolem nás je jako sen, který také je i není skutečný zároveň.

--> žába: Moc hezky napsané, rozhodně pravdivé. V antickém Řecku lidé nerozlišovali různé oblasti vědy a všem dohromady říkali souhrnně "filosofie". Rozdělení (aspoň podlě mě) nastalo vlivem postupně narůstajících informací z různých oblastí antické "filosofie" - aby byla zachovaná přehlednost a nebylo to všechno "v jednom kotlíku" - takže vznikla matematika, fyzika, chemie, biologie atd. Oddělení těchto vědeckých oblastí je tedy jen umělé, což si však bohužel hodně dnešních vědců nechce připustit.

28.08.2013 12:08:22 | planet

Hezká hra, pěkně se to četlo.

Díky

 

28.08.2013 10:22:07 | Zora

Snesu tu diskuzi trochu na zem :-) Marki se oprávněně trefuje do ženského týmu Monte Carlo. Jaký má takový tým smysl, když jedinou motivací hráčkám jsou tam honoráře a když rozpočet je tak vysoký, že žádný jiný ženský tým nemůže konkurovat? K čemu je soutěž, ve které se nehraje o první místo?

Nicméně stejné je to s v ČR, s týmem, za který schodou okolností hraje autor blogu. Nový Bor má řádově větší rozpočet než ostatní české kluby a kromě silných zahraničních posil (Širov, Vitjugov...) v něm letos bude hrát celá česká repre (Navara, Láznička, Hráček, Babula). Extraliga tím zcela ztrácí náboj boje o první místo - nikdo nemůže novoborským konkurovat. Zcela dominantní by byli např. i bez velmistra Babuly, což je jejich poslední akvizice. Proč ho kupovali? K vítězství v extralize ho nepotřebují, do Evropského poháru také ne, v Novém Boru také nežije... Nabízím odpověď: Čistě z rozmařilosti. Prostě na to mají peníze, tak proč se furiantsky nerozšoupnout. Ať ostatní vidí, jací jsou v Novém Boru pašáci a jací jsou ostatní žabaři.

Doufám, že Marki a Nový Bor rukavici zvednou a nějak to vysvětlí.

28.08.2013 09:54:46 | Mt 7:7: ...neustále hledejte, a naleznete,...

Zobrazuje článek rezignaci na hledání uspokojivých odpovědí? Jaký má život vlastně smysl? Přitom odpovědi, ač jsou přehlíženy, jsou s nezaslouženou laskavostí předloženy.

Každá konstrukce má svého konstruktéra (bez výjimky). Každé stvoření má svého stvořitele (opět bez výjimky). Nuže cesta k uspokojivým odpovědím vede ke zdroji.

Heb 3:4: Každý dům je někým postaven, ale ten, kdo postavil všechno, je Bůh. Jak elegantně napsáno.

Kaz 12:13: Všechno bylo vyslechnuto, závěr věci je: Boj se Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka. Jak je to prosté s tím celým závazkem. Jenomže kolik vynalézavosti člověk podnikne, aby "dokázal," že žádné rady od Konstruktéra či Stvořitele nepotřebuje.

27.08.2013 15:37:29 | Pavel

Marki, moc hezký text, totiž mož hezké výboje tekutých krystalů na obrazovce přede mnou :-)  Už se mi po Tvých příspěvcích stýskalo.

Připomněl mi studia studia sociologie, Bergrovu a Luckmanovu teorii sociálního konstruktivismu. Jí inspirován bych dodal, že není důležité, co je a co není reálné, ale co jednotliví aktéři za reálné považují. Co považujete za reálné (i kdyby to byl jen konstrukt ve vaší mysli), bude mít reálné důsledky. 

24.08.2013 21:04:24 | žába

Hezky a čtivě napsáno. Mám ještě jeden příklad. Lidé se často hádají, která věda je "nejdůležitější" a "nejpřínosnější" pro lidstvo. Jestli matematika, fyzika, filosofie, psychologie atd.... ale zapomínají na to, že příroda (nebo chcete-li Bůh) takové dělení nezná - a že všem vědám jde o jedno a to samé - rozkrýt svět kolem nás. Nebo ještě jinak, že všechny vědy jsou jenom různými pohledy na to samé.

Moc zajímavý článek

23.08.2013 11:32:47 | Inconnu

hra se skleněnými perlami

22.08.2013 23:10:23 | Homunkulus

Já se právě ostýchám tu čáru vést příliš ostře a příliš plošně - asi bych rozhodoval případ od případu a mnohdy bych raději váhal. Tenhle blog je psaný velmi laskavě, ale mnozí jiní se s tím nepářou a svůj výklad absolutizují. Asi takhle: než něco smeteme ze stolu jako zcela virtuální, měli bychom tomu dávat šanci tu opodstatněnost ukázat.

22.08.2013 21:43:50 | marki

 ...ja neviem, ako to je správne. ja si len tak tíško provokujem, drahý homunkule  je to len taká hra, a pomerne nebezpečná, keď je hraná až do holých kráľov... samozrejme, ide o otázku miery, čo prehlásime za virtuálne a čo je opodstatnené... no ale skús tu čiaru viesť, kde ju budeš viesť?

22.08.2013 16:23:01 | Homunkulus

Už se mi stýskalo, být celý prázdniny bez nových příspěvků ...

A tak hned můžu začít s námitkami : ano, mnohé bariéry či hranice jsou zcela nepřirozené, umělé, stačí si uvědomit, že pro nás nemusí nic znamenat, a jsme svobodní. Našli bychom jistě naopak jiné, přesvědčivé, nezpochybnitelné (třeba břeh jezera asi nebude hranice daná jen dohodou - nechme teď stranou potíže s její neostrostí). Nebude ale mezi těmito dvěma krajnostmi celá škála typů hranic opodstatněných v různé míře?

Pár příkladů: pro mravence se území oddělená státní hranicí asi neliší - ale např. pro automobilistu často ano (fotografických vtípků na odlišnou údržbu silnic je spousta). A pokud na jedné straně hranice používají motorové sekačky, kdežto na druhé chodí postaru pást s kozou, bude to výrazný rozdíl i pro luční kvítí ... takže pro toho mravence nakonec taky. Tedy: není mnohde státní hranice vyjádřením po staletí udržované kulturní odlišnosti?

Nůžtičky Marilyn Monroe by mě opravdu neuchvátily. Taková tříska ze svatého Kříže ovšem ano, zvlášť pokud bych žil ve středověku - a mávneme-li rukou nad celou ostatkovou tradicí, abychom zrušili pár století dějin (to víte, my katolíci ... ).

Totéž ještě výrazněji platí pro tu neděli. Proč má týden sedm dní? Proč je ten poslední tak výrazný? Inu, tady se prolíná židovská tradice stvoření a křesťanská připomínka vzkříšení. Je snad tak jasné, že je to pouze umělá strukturace času? Není to tradice alespoň částečně opodstatněná citem pro nějaký přirozený rytmus?

Celé to rozlišování na skutečné a neskutečné má, zdá se mi, velkou Achillovu patu v tom, že hrozí naivně přistoupit na nějakou jednoznačnou zredukovanou "skutečnost" - objektivní realita se tomu říkalo za oněch let a občas ještě i říká. Fotografie není nic než hrstka pixelů. Šachy nejsou nic než dřevěné špalíky. Obraz není nic než vrstva barvy na plátně. Člověk není nic než uspořádané atomy.

Takže ano, klub Monte Carlo je určitě věc umělá, a tedy může klidně nebýt, nic se nestane. Ale kde se takové "očišťování od marností" zastaví? Opravdu skončíme pobuddhisticku tím, že iluzí je nakonec všechno?

Untitled Document

starší články





www.praguechess.cz |
reserved by Pražská šachová společnost, o.s. | designed by pb | optimalized 1024x768 IE, FireFox