05.06.2013 08:12:51 | Inconnu

Škoda, minimálně ten druhý text byl moc pěkný.

04.06.2013 17:00:28 | marki

nie je to chyba v matrixe, ale redakčné krátenie výzvu na zaslanie textu som zmazal, pretože sa po nej rozhostilo hrobové ticho, a bez odpovede znie ako výstrel do prázdna. no a druhý text som zvesil, pretože som sa rozhodol ušetriť ho pre užšie publikum. napíšem nejaký iný.

04.06.2013 10:37:31 | Inconnu

Ale zase jsem "objevil" "12 letmých stretnutí", ty jsem musel minout. 

04.06.2013 10:24:24 | Inconnu

Nějaká chyba v Matrixu? Nevidím zde dva poslední články pana Markoše, které následovaly po tomto ze 13.5.

21.05.2013 14:01:02 | kedvis

Ad taky dejf: Pan Navara mě dnes příjemně pobavil a vy nepříjemně rozladil. Některá ega jsou dosti protivná. 

20.05.2013 15:48:24 | Magdaléna

Jen k tomu humbuku, který se tu strhl  - nemusím přece se vším souhlasit, ale velmi si vážím té opravdovosti a hloubky úvah, které tu (nebo na blogu DN) nacházím. A taky sebeúcty, jak píše Sveto. To je jak čerstvá voda. Díky.

20.05.2013 08:44:06 | Inconnu

Tak ona církev asi opravdu není ideální pro proroky/svaté muže/bódhisatvy nebo i jen poctivější filosofy. Je to (a snad i má být) pouze instituce, která zprostředkuje náboženství masám, stráží jeho obsah/odkaz před před poryvy společenských nálad a krátkodechých mód. Tedy od ní nelze čekat zázraky. Církev je strážcem a symbolem zaběhaných pořádků stejně jako třeba stát. Je konzervativní, protože musí. A opravdu hluboce věřící "hledač" je pro ni nebezpečím (napadá mě typicky Jan Hus), i kdyby měl tisíckrát pravdu. Církev si totiž musí vybrat kompromis/konsenzus mezi pravdou a každodenností, nabídnout smíření světa "tady dole" a "tam nahoře", které pochopí "lid". Pro ty, kteří se orientují, podotýkám (je-li to třeba), že samozřejmě zjednodušuji a fabuluji, poněvadž nemám načteno.

20.05.2013 06:36:41 |

 Ad Sveťo: ďakujem za dlhý príspevok, všetko dobré!

Ad taky dejf: k tomu sa dá napísať len jedno: život je plný sklamaní.

20.05.2013 04:11:18 | Sveto

Vždy si rád prečítam Tvoje blogy, pretože sú premyslené do hĺbky. A navyše, je v nich niečo, čo je skutočné. Teda skutočné v zmysle toho, že je to autentické a nepredstierané.  Zaujal ma aj tento Tvoj blog, najmä o šudentoch, ktorých si mal prijímať do štúdia a o tom, ako prebiehali pohovory. Sám som bol počas svojho pracovného života v situácii, kedy som musel viesť pohovory podľa smerníc a inštrukcii svojich nadriadených, ešte v čase, kedy som pracoval v komercii. A stretol som sa tam s mnohými ľuďmi,  rôznymi maskami aj skutočnými podobami.  Pravda však je tá,  že  dnes by som sa už na nič podobné nedal nahovoriť a zistil som, že nemám kvalifikáciu na to, aby som poslal domov od stola a pracovného pohovoru človeka len tak. Trvalo mi niekoľko mesiacov, kým som zistil, ako firma v ktorej pracujem, nadriadení ktorých mám a tiež aj ja klameme, podvádzame, a to všetko pre to, aby biznis priniesol čo najvyšší zisk. O ľudí a o vzťahy tam vôbec nešlo, celá mašinéria  fungovala iba ako stroj, ktorý má prinášať profit. Dnes, v mnohých veciach poučený, viem, že by som do podobného zamestnania nešiel. Ale to človek nikdy vopred nevie, čo naňho kde striehne.

K úvahám o cirkvi sa nebudem vyjadrovať, lebo cirkev samotnú považujem za farizejstvo. Ani Lao-tse, ani Sidharta Gautama Buddha, ani Ježiš či Mohamed, Osho, Don Juan alebo Krishnamurti či Bodhidharma, cirkev neprijali. Hľadali a našli, transcendovali a stalo sa. A stalo sa v samote. Nie v dave. V meditácii, nie vo firme. Po dlhom hľadaní a nie doma.

Píšem tieto riadky iba preto, lebo som sa rozhodol nežiť tu, na Slovensku. Už 10 kilometrov za hranicami je svet a život iný ako v krajine, kde by som sa mal cítiť ako doma, no necítim sa tu tak. Vôbec ma nemrzí, že nie som úspešný, ale mrzelo by ma, ak by som sa musel pretvarovať, na to, aby som úspešným bol. Byť poctivý sám k sebe je to, čo som si vybral.  Viem, že rodinu tu na Slovensku si založiť nechcem, ale rád by som sa niekedy oženil. Možno sa mi to tiež nikdy nepodari. Neber to ako spoveď marki, hoci je to všetko v prvej osobe jednotného čísla. Ale je to návod pre Teba , a možno aj pre iných, ako byť a žiť bez zranení, falše a pretvárky , proste tak , ako si myslím, že by mal človek žiť. Bez ohľadu na cirkev, výchovu alebo prostredie, bez klišé a prázdnych slov.

19.05.2013 23:29:38 | Taky déjf

Píšeš Marki, že " že je to těžké - napsat něco poctivé a podnětné, a přitom se nestat příliš zranitelným." Tak to jsi mě zklamal na celé čáře, jestli píšeš s ohledem na to, nebýt zranitelným na své Achillově patě, abych znovu použil tvoje slova.

Tak si to tady užij, filozofe a teologu, a hlavně se neporaň na duši, když se obáváš tohoto svého zranění. A pokud to bude možné - tak 1 000 slov denně, aby "ses dobře procvičil jako Hemingway". Není nad to, potrénovat se na svých čtenářích... nabyté zkušenosti z tréningu mohou se v budoucnu hodit. Pro tvůj osobnostní rozvoj, samozřejmě.

17.05.2013 16:08:26 | marki

Vieš, ono je to ťažké. Keď sem napíšem niečo s negatívnym nábojom, vyvodia z toho ľudia, že mám osobný problém. Keď s pozitívnym, hladím po vláskoch. Nie je úplne jednoduché napísať niečo poctivé a podnetné, a pritom sa nestať príliš zraniteľným. Preto prosím čitateľov o určitý druh ohľadu; i keď uvidia nejakú Achillovu pätu, nepripadá mi príliš fér rovno sa do nej triafať všetkými šípmi. 

To isté platí o Davidovi. Aj keď sa tebe jeho blogy nepáčia, mnohým sa páčia. Tak nech ich píše pre nich.

Blogovanie tu je pre mňa v prvom rade akýmsi cvičením; musím sa prinútiť každých cca 10 dní napísať krátky text mimo prácu, šach a druhú prácu. Preto píšem tak veľa a tak pravidelne; aj Hemingway písal vždy aspoň 1000 slov denne, ak sa nemýlim. Nepíšem z potreby nájsť si v blogosfére kamarátov alebo vyliať si tu dušu.

Želám všetko dobré, pekný víkend...

17.05.2013 10:12:44 |

K mé urážce či neurážce Davida Navary - napsal jsem mu na jeho blog toto:

"...jen obtížně implikuji své rozhodnutí, nemaje patřičných zkušeností. Ovšem jistě lze analyzovat predikované prostředky boje s ohledem na specifika soupeře. Někomu ben oni nesedí za bílé ani za černé, a někdo to má rád za obě strany....".

Ony snad tři věty jsou bohužel celkovým a úplným shrnutím toho, co vše David dokázal sdělit za pár let na svém blogu.

Ano, když budu více vnímavý, dozvím se o Davidovi ještě o něco více... tedy ještě zjistím, že ho mám rád, protože je to fajn kluk, a tak jej můžu aspoň na dálku v písmenkách pohladit za to po vláskách.  Tohle je přístup Markiho.

Hladit po vláskách může být pro řadu lidí fajn. Může to být taky prázdná činnost. Tento blog markiho je  na hraně mezi těmito dvěma pozicemi...a u mě už spadl do té druhé kategorie. A zase - nikdy bych jej nečetl, kdyby jej nepsal nejsilnější hráč Slovenska - a já mám rád šachy i Slovensko.

Davidovi je teprve 28 let, a třeba časem přestane psát jen takovéto třesky plesky. Nikdy bych si od něj nic nepřečetl... kdybych nevěděl, že hraje šachy jako bůh, a kdybych tu hru na šedesátičtyřech polích neměl tak rád.Stát se písmenkovým troubou...a trvale to tady potvrzovat... mám z toho pocit zklamání....a já vím, že ten pocit je hodně pošetilý, protože nemám žádný nárok osobovat si vůči druhému cizímu člověku nějaká očekávání.

17.05.2013 08:42:27 | Inconnu

Primo - nechápu, proč Magnus nepíše normálně česky...

Secundo - pro Taky déjf.: Tak to bych vás chtěl poznat... Já jsem se ve svém věku (...cet) smířil s myšlenkou, že většina velkých věcí/myšlenek už je jaksi objevena a nebudu denně překvapován úžasným novým světem, jak jsem jaksi samozřejmě očekával kdysi v pubertě. Přesto mě tento blog oslovuje právě novým či znovuobjeveným pohledem na svět, který jsem si v poslední době nemohl/neuměl/bál se/byl líný dovolit.

Tertio - už jsem to kdysi psal a na první pohled je to trochu v rozporu s druhým bodem: Blogy zde jsou pro mě zajímavé ne jako literární perly (i když v poslední době...), ale primárně vhled do uvažování autorů s občasným bonusem vtípku či moudrosti. Za to děkuji.

Kvarto - proto nerad kritizuji, ale rád chválím. Protože to tak cítím. Sám za sebe to vidím tak, že dát svůj výtvor v plen čtenářům je dočasné vítězství exhibicionismu nad ostychem, který zase opanuje bojiště těsně po zmáčknutí posledního entru, který neodvolatelně pošle váš výtvor do světa.

Kvinto - taky bych psal skvělý blog. Ukázal bych vám jak se to má dělat! Jen kdybych uměl psát a měl o čem...

17.05.2013 07:09:27 | marki

Vlastne, Magnusov blog je tu: http://www.arcticsec.no/index.php?button=blog&main_image=35

Je celkom aktuálny, zároveň ale veľmi pripomína nútené písanie naordinované sponzorom. Davidove blogy sú teda rozhodne príjemnejším čítaním.

17.05.2013 06:10:31 | marki

Keby si náhodou zmenil názor, Magnusov blog je tu: http://magnuscarlsen.com/blog/

Ale myslím, že tam už pol roku nepíše. Čo sa Týka Tvojho príspevku, rád by som ho zhrnul: Po prvé, anonymne si urazil Davida. Po druhé, zhodnotil si môj blog ako prázdny, i keď si ho podľa vlastného priznania nečítal. Po tretie, vyznal si sa k svojej lásky k šachu. Na bode 3 sa zhodneme 

16.05.2013 22:36:44 | Taky déjf.

Být blízko pánu bohu, a přesto tak daleko. Snažit se o pochopení, a přitom bojovat s pocitem propasti vůči těm druhým.... Držím palce markimu, ať věří svému blogu. Pro mě ale je to všechno již mockrát řečené, a proto jsou to pro mě jen třesky plesky. Příznačná je reakce Davida Navary - je to další jeho prázdný projev v netovém prostoru. Nikdy by mě ani nenapadlo si jej přečíst, natož se nad ním zamýšlet...nebýt toho, že hraje šachy jako bůh, a já mám tu hru na šedesátičtyřech políčkách moc rád. To opakované zjištění, že geniální šachista je jinak trouba troubelín, mi není příjemné, ale musím se s tím holt smířit. Ještě že nečtu blogy od Magnuse Carlsena....protože pokud bych z nich poznal, že je to stejná trubka jako Navara, bolelo by mě to ještě víc. Jak pošetile si chci idealizovat své šachové idoly! :-).

15.05.2013 14:51:58 | Inconnu

Asi na to měli čas. Ti úspěšní se takovýma malichernostma, jako jsou lidé, nehodlají zdržovat.

off topic - včera mi nefungovalo vkládání příspěvků. Zajímavé, že když chci napsat něco oduševnělého, narazím na technickou závadu. U nejapností se mi to neděje. Že by spiknutí UI?

15.05.2013 12:19:04 | kedvis

 Moc pěkné zamyšlení. Také jsem  přemýšlel nad tou velkou mírou chladu a pokrytectví, která patří k charakteristickým rysům úspěchu v dnešní společnosti. Sám sebe jsem se několikrát ptal, jak je možné, že jsme se „dobrovolně“ rozhodli pro takový život i to, zda lze v takovéto společnosti normálně žít. Před několika lety jsem se rozhodl, ještě jako úspěšný obchodník, že se nebudu přizpůsobovat tomu s čím nesouhlasím, ale nějak jsem nenacházel tu správnou cestu, která by mi umožnila žít podle mých představ o tom, jak se mají lidé k sobě chovat. Stále jsem měl pocit jako bych byl neustále v boji, který jsem si nevybral a který ani nemohu vyhrát. A protože ten boj trval už moc dlouho, má duše byla zjizvená a já si začínal uvědomovat, že jsem ve svém životě rozběhl řízenou sebedestrukci, která mě i mou rodinu odstavila až na kraj společnosti. Nakonec mě potkala dlouhodobá nemoc, jako by těch zkoušek nebylo už dost, ale já stále věřím, že někde v blízkosti zla je i dobro. Možná i proto, že mě moc povzbudilo, že v nejtěžších chvílích mého života mi nejvíce pomohli ti, kteří mohli nejméně.

14.05.2013 12:37:22 | Pavel

 Ad Jožo: nebyl to Einstein, ale sv. Augustin; Einstein řekl jiné moudré věty (mně se například na gymnáziu moc líbila tato: "Komu stačí k životnímu štěstí pochodovat v sevřeném útvaru za zpěvu bojových písní, ten dostal mozek jen omylem, tomu by stačila prodloužená mícha."

14.05.2013 09:49:17 | VH

"Kde je muchotrávka, tam je i hríb" - hovorieval môj starý otec, keď sme sa ako malí snažili nájsť nejaké jedlé huby. Až pri tomto blogu som si uvedomil, že to - bohužiaľ, platí aj opačne.

A len malá poznámka k tým pohovorom: inteligencia a pokora často nie sú kamarátky. Inteligencia a pýcha omhoho častejšie.

Ad David Navara: Máte pravdu. A mimochodom - držím palce v posledných troch kolách.

14.05.2013 09:45:11 | Jirka Majer

Jožo: Nebo, (v duchu velkého tvůrce teorie relativity) že dobro neexistuje, že je to jen nepřítomnost zla. :-)

14.05.2013 01:17:49 | Jožo

Albert Einstein vraj povedal, že zlo neexistuje, že zlo je len neprítomnosť
dobra, podobne ako chlad je neprítomnosť tepla či tma je neprítomnosť svetla.

13.05.2013 23:42:20 | Magdaléna

Děkuji za zajímavou úvahu.  Postřeh o poddruzích lidí mne pobavil, připomnělo mi to oblíbenou "Za humny nejsou lvi" od paní Holcové.

13.05.2013 23:08:34 | marki

nerád by som našim potenciálnym študentom krivdil. nemyslím si, že chceli na nás hrať divadlo. skôr sa mi zdalo, že sami pred sebou zamenili hru na kvalitného študenta za naozajstnú kvalitu, či ako to mám povedať. hru na úprimnosť za úprimnosť... navyše, oni boli tomuto blogu len východiskom, potom som ho doviedol ad extremis.

stavím sa, že i na mne je podobne nápadne vidno niektoré rysy, ktoré ja sám nevidím, lebo s nimi žijem príliš dlho.

spôsob, akým sme sa okamžite zhodli na našom vnímaní daného študenta, nenaznačoval na kolektívny predsudok. tí študenti/tky nemali nič konkrétne spoločné. skôr to bolo, ako keď cítite vôňu ruží na mieste, kde žiadne ruže nevidno: zhodnú sa na nej všetci prítomní, ale vysvetliť ju nevie nikto.

ďakujem davidovi a inconnu za pochvalu. veľmi si ich slová vážim.

13.05.2013 22:17:04 | martin habina

 Pěkná myšlenka, že se falšují pouze hodnoty, protože v jejich blízkosti je vždy latentně přítomná chuť je ukrást, vlastně tedy jejich kvalitativní protipól.  Ovšemže, jen pokud rovněž připouštíte, že těsně vedle kolektivní jistoty, že studenti byli chladní a pokrytečtí, mohl být pouhý kolektivní předsudek. Ten bývá obzvláště opojný a matoucí. Ale to jen tak hážu slovo do pranice. Hezký večer.

13.05.2013 11:42:29 | Pavel

Občas jsem se potkal s lidmi, kteří měli přesně tyto charakteristiky. Chytří, úspěšní, výborně oblečení, ale tak odpuzující, že po schůzce s nimi jsem měl fyzickou potřebu se jit osprchovat. Bál jsem se, že jinak mě nakazí malomocenstvím. 

Naštěstí je víc lidí, s nimiž se potkávat je potěšení a radost. 

13.05.2013 08:47:53 | Inconnu

Tak už jsem pochopil další důvod, proč nikdy nebudu velmistrem - on prostě vidí i to, čeho si já nevšimnu. Můžu chodit okolo celý život, ale dokud mi věc (fenomén, kombinaci, detail) někdo nepředvede/nevysvětlí, je skrytá. Samozřejmě potom se můžu podivovat její prosté kráse (kombinace) a zcela ji pochopit (snad), ale napřed mi musí být zjevena. Mistrem.

A jde o věci, které jsou často obyčejné. Možná proto, shrání je jejich nenápadnost.

13.05.2013 08:39:54 | David Navara

Krásná úvaha, jedna z nejlepších, které jsem těchto stránkách četl. Jako čtenář děkuji za hluboké a inspirující texty!